Memento mori

V poslední době se v souvislosti s holocaustem mluví o tom, zda má cenu neustále budit stará strašidla.
Proč pořád oživovat bolest, co bolela před mnohými lety.
Proč neudělat za zlou minulostí čáru a zapomenout.
Proč se dívat zpátky a ne jen dopředu.

Tak mě napadá, proč se vůbec ptát proč?

Celý článek

O perníkové chaloupce

Mám ráda svoji stránku. Její barvy i svíčku.
Nejspíš se nelíbí jen mně. Včera večer si šablonu letinky uloupil Frederik pro svůj blog.
Díky uloupené šabloně jsem včera večer zjistila, že letince nepadají odkazy.
Nevím sice přesně co to znamená, ale asi je to príma.
Díky uloupené šabloně jsem včera večer zjistila, že se Qark umí zlobit.

Celý článek

Voňavé knížky

Moje dnešní povídání bude netypické.
Arthur mi do komentářů napsal takovou malou úvahu o vůni a knížkách.
Moc a moc se mi líbila a myslím, že by byla velká škoda, kdyby se v komentářích ztratila. Proto téhle úvaze patří moje dnešní písmenka.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - u vůní

Většina z nás občas dostane chuť zkusit vonět.
Taky mívám občas tuhle chuť. Občas každý den.
Jsou dny, kdy voníte sluníčkem.
Jiné s heřmánkovým šampónem nebo relaxační koupelí.
Jsou dny, kdy voníte vanilkou.
A pak takové co to jistí kromě mýdla i parfém.
Když máte chuť zkusit vonět každý den, Váš parfém mizí.
I když jste ohleduplní k lahvičce i lidem kolem sebe a nekoupete se v něm.
Můj parfém už se mnou nachodil spousty kilometrů, projezdil spousty stanic metra.
Chodí se mnou na nákupy i do kina. Snad jen do lesa ho neberu.
A tak mizí a já musím koupit nový. Je čas na návštěvu parfumérie.

Celý článek

O lidech a autech

Začínám si myslet, že k pochopení sociální psychologie postačí místo koukání do skript, zakoupení přenosné židličky.
Takové té, co na ní sedávají rybáři.

Celý článek

O dialektech a toleranci

Chtěla jsem psát o úplně jiných věcech, ale zastavila jsem se na blogu ostravaka, přečetla si jeho poslední příspěvek a článek v novinách.

Jsem z Prahy. Narodila jsem se v Praze.
Bydlím v Praze celý život.
Nejspíš mluvím pražsky. Píšu pražsky.
Když jsem poprvé Ostravaka navštívila, přečetla jsem první větu a dalo mi spoustu práce ji pochopit.

Celý článek

Soukromé očko a nevěra

Nejspíš jsem pořádně zlá osoba.
Brečela mi sousedka, že jí podvedl manžel. Co prý s tím.
Abych mohla vyjádřit svůj názor, potřebuji znát okolnosti.
Tak už je znám.
A pak jsem přišla na to, že jsem nejspíš pořádně zlá osoba.
Měla jsem neodolatelnou chuť říct „dobře ti tak“.

Celý článek

Ufff

Přišel mi email od kamarádky překladatelky.
Beze slov, jen odkaz.
Dala mi trochu času na přečtení a pak zavolala.
Zjevně si spletla mé číslo s nějakou psychologickou help linkou.
Z telefonu se ozývala nejdříve slova zoufalá, vzápětí však přešla volající hrdinně do útoku a vyhrožovala vším možným.
Od svého odchodu do databáze těch, co pobírají sociální dávky až po odchod do exilu. Proč?

Celý článek

Ta technika

Když jsem psala o svém setkání s mimozemšťanem u PC, přemýšlela jsem proč jsem toho člověka vlastně nevyhodila.
Povahu i verbální výbavu na to, abych se s podobnými typy vypořádala, zdá se mi, mám.
No tak mysli Letinko, proč?
Už vím, tolik jsem chtěla to své nové rychlé poslušné!

Pak přišla další lekce – technická vzpoura
A hned se přede mnou vynořuje další otázka. Opravdu mě technika tak dostává?
O čem je vlastně tohle slovo a co v sobě skrývá? Rozvíjí nás nebo otročí?

Celý článek

Krásné narozeniny

Jeden z mých čtenářů se v komentářích přiznal, že 22. ledna má narozeniny.

Jsem ráda, že to vím.
Můžu popřát "KRÁSNÉ NAROZENINY A HODNĚ ŠTĚSTÍ NEONE".

K narozeninám patří nejen přání, ale i dárky.
Mám jeden takový malý pro oslavence.
Dávat klukům květiny není nejspíš příliš originální.
Jenže já mám kytky moc ráda.
Snažila jsem se k výjimečnému dni vybrat výjimečný dárek.
Květ agáve rozhodně není jako květy ostatní.
Tahle úžasná rostlina kvete jen jedinkrát za svůj život a trvá jí i padesát let než se rozhodne.
Do svého květu pak dá všechnu svou životní energii a sílu.
Myslím, že je nádherná a majestátní.
Snad to není tak špatný dárek k narozeninám.

Vivat logika!

Jsem na tom nejspíš úplně stejně jako vy.
Jsou věci, které mi vadí.
Jsou věci, které mě nudí.
Jsou věci, které jsou mi úplně fuk.
A jsou věci, které prostě zbožňuji.
Takové, co mě proberou v kterékoliv roční době.
Nejspíš z toho nikdy nevyrostu. A jsem za to ráda.

Zcela náhodou jsem narazila na upoutávku na logickou hádanku na blogu Andrei. Tyhle zamotance jsou pro mě naprosto neodolatelné.

Celý článek

Samochvála prý páchne

„Samochvála páchne“ tvrdí lidová moudrost a já dodávám „ne každá samochvála páchne“.

O tom jaký je můj osobní vztah ke chválení jsem už psala. Tak teď něco o samochvále.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - na přednášce

Jsou přednášky, na kterých se bojíte i zhluboka vydechnout, aby Vám neuteklo jediné slovo.
Jsou i přednášky, které jsou dobré jen proto, abyste si řekli, že pro Vás nebyly dobré vůbec k ničemu.
Kdysi jsem si myslela, že záleží především na tom, jaké téma má výklad.
Dnes jsem přesvědčená o tom, že sebelepší téma degraduje nemožný přednášející.
Mám ráda věci, které se týkají lidského myšlení i cítění.
A tak jsem na přednášku z psychologie šla přesto, že jsem měla za sebou hektickou noc.

Přednášel pan psycholog. Už po prvních dvaceti minutách jsem věděla, že se vyplatilo vylézt z pelíšku. Dozvěděla jsem se, kde pracoval, co má rád, co rád nemá, kolik vydělá přednášením a kolik praxí. Jen o psychologických metodách nic.
Po dalších deseti minutách jsem byla bohatší o další strategické informace – má rád svého psa a psa jedné své klientky nesnáší. A taky jsem pochopila, že tenhle pán mě vzhůru neudrží. Ale přece jen, už musí dojít i na ty metody.

Celý článek

Technická vzpoura

Do práce jsem šla mnohem dříve než jiné dny. Slíbila jsem, že stihnu dopoledne odevzdat nějakou práci.
Hrozně se mi nechtělo z tepla, jenže povinnost volá.
Domátožila jsem se do práce a recepční za mnou křikl: „Na Vašem patře bohužel nejde proud, ale už se pracuje na odstranění závady. Během dopoledne to prý spraví.“.

No a co, tak nejde proud, říkám si v duchu, moje kancelář je světlá i bez elektřiny.
Neprobrané hlavě zjevně vůbec nedocházejí souvislosti.
Odemykám kancelář, světla je dost. Svlékám si kabát a jdu k počítači.

Konečně se mi mozek začíná probouzet……hrůzou.
Vždyť já nemám nic vytisknuté, všechno jen v počítači. Bez něj práci nestihnu.
Přemýšlím, zavolám klientovi, ať mi podklady, které jsou uvězněné v PC pošle faxem.
Můžu je zkusit popsat alespoň v ruce.
Zavolám a faxem? Proboha, mysli holka.
Telefon ani fax bez proudu nebudou chtít pracovat.

Co s tím? Potřebuji kafe a pak se uvidí.
Překápávač i rychlovarná konev, ale taky stávkují. Prý dokud nedodám elektřinu, nic nevaří.
Vypadá to na pořádnou technickou vzpouru.

Celý článek

O úpadku doby

V tom našem lidském světě je mnoho lidí, kteří se snaží sdělit něco podstatného ostatním.
Jsou tací, kteří sklízejí obdiv a slávu už za svých životů.
Jiní musí umřít, abychom pochopili a docenili jejich přínos.
Jsou lidé, jejichž odkazy ztrácejí s časem svůj význam a stávají se jen beletrií.
Jsou i tací, jejichž poselství čas usvědčí z pomýlenosti.
Napříč dějinami najdeme díla, jejichž autoři byli považování za snílky a blázny chrlící, neuskutečnitelné fantasmagorie. Aby jim čas dal za pravdu a ze snílka udělal génia, co viděl dál než ostatní.

Celý článek

O sněhodešti a přecházení

Když jsem šla v pátek z práce, zlobilo se počasí.
Bylo sněhopršavo a pro pěší opravdu nic příjemného.
Tak rychle do metra Letinko. Pak z metra, znovu do sněhopršava.

Ti v autech se mají, jsou v teple, nesněhoprší na ně, určitě jim hraje rádio. Závidím jim. Mají se fajn.
Přicházím k přechodu a už z dálky vidím, jak na chodníku stojí stará paní.
Má berle a trpělivě sněhomokne při čekání na to až ji nějaké auto pustí.
A auta jezdí a jezdí a žádné nemá chuť zastavit.
Došla jsem k přechodu a nemám chuť stát a sněhomoknout.
Taky nemám právě chuť se vrhat pod kola. Nechci umřít ani se nechat zmrzačit.
A nechci ani nutit řidiče ke zběsilým manévrům na sněhomokré vozovce.
Často sedím za volantem a nemám ráda bezohledné chodce, vrhající se mi pod kola.
Co nechceš, aby činili tobě, nečiň jiným. Takže se připravuji, že budu sněhomoknout.

Celý článek

Želví pohádka

Před nedávnými a nedávnými časy, za sedmero horami a sedmero řekami, uprostřed oceánu na krásném ostrově žily, byly vzácné želvy.
V tom želvím království vládl klid a pohoda. Želvy nemusely nikam spěchat ani se bát.
Na ostrově totiž nebyl žádný drak, který by si dával každý den jednu z nich k večeři.

A tak staletí plynula a želvy žily své želví životy.
Jednoho krásného dne přirazila ke břehům želvího ostrova divná dřevěná věc.
Ta věc byla plná cizích dvounohých tvorů, říkejme jim třeba lidé.

Celý článek

Je celý svět na prodej IV?

„A co Letinka, je taky na prodej?“ zeptal se mě jeden čtenář po článku o lidských citech na prodej.

Už od malinka mne učí na slušně položené otázky odpovídat. Tedy pokud vím.
Když nevím, naučili mne říkat „bohužel nevím“.
Tahle otázka není příliš těžká a odpověď na ní znám.
Třeba to zajímá i Vás ostatní.
Pokud ne, berte to prosím jako článečkovou odpověď jednomu zvídavému čtenáři.

Kapitola čtvrtá – Letinka

Psala jsem, že jsem přesvědčená o tom, že na prodej je každý člověk.
Letinka je člověk. Proto je jisté, že se dá koupit.
A je to poměrně jednoduché. Stačí prostě zjistit, čím platit.
Pak už jen musíte být připraveni na to, že kupní cena bude vysoká.
Ne proto, že by Letinka byla dokonalá, bez chyb.
Znám jí hodně dobře a řeknu Vám, chyb má tahle holka spousty.
Cena bude vysoká prostě proto, že Letinka zná svou cenu.

O rohlíkovém pánovi a navoněné dámě

Dneska ráno jsem se při cestě do práce stavila koupit kávu.
Hodím si do košíku balíček, který slibuje probuzení a jdu ke kase.
Můj košík dopadá na pultík u kasy ve stejném okamžiku jako košík s rohlíky nějakého pána.
Rohlíkový pán přišel z druhé strany, z té nesprávné. Tento manévr ho posunul na akční první místo pro namarkování ceny před mou kávu.
Pokladní vytřeštila oči, zmenšila se na polovinu a nesměle špitla „tak kdo z Vás bude platit první?“.
Pak se přikrčila jako pes, co čeká ránu.
Nemám ráda lidi, kteří bezohledně předbíhají druhé. Jenže rohlíkový pán nepředbíhal.
Byl na druhé straně prodejny a jen šel ke kase tou nejkratší cestou.
V téhle samoobsluze je to na denním pořádku a opravdu v tom zpravidla nebývá žádný zlý záměr.
„Třeba pán“ říkám. A pán řekl „děkuji, ale klidně počkám, jestli spěcháte“.
Pokladní se narovnala, vytřeštila oči (už podruhé během krátké chvíle) a zeptala se „vy se tady fakt nebudete hádat ani mi nadávat?“. Věděli jsme to jistě.
Zaplatil pán, zaplatila jsem já. Pokladní špitla „díky za každé dobré ráno“.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - u ledniček

Potřebujeme ledničku na chaloupku. Naše chaloupka je malá i lednička musí být malá.
Chaloupka je na samotě a do krámu je daleko.
Naše lednička na chaloupku musí být tedy malá a mít větší mrazák.
Vybavena ideálními mírami 120, 50 jsem se vydala do specializované prodejny.

Prodavač: Dobrý den, mohu Vám pomoci?
L: Dobrý den. Potřebuji ledničku. Musí být vysoká nejvíce 120 cm a mít 50 l mrazák. Našla jsem tuhle, ale nemáte ještě podobnou od jiného výrobce?
P: Jistě, pojďte se mnou.
L: Ta je vysoká jak já, určitě má víc než 120 cm.
P: Jistě, že má, ale je o 1500,- Kč levnější než ta, kterou jste si vybrala vy.
L: Víte, já mám místo jen na ledničku menší než 120 cm.
P: Jenže ta je o 1500,- Kč dražší. To se vám fakt nevyplatí.
L: Bez ohledu na cenu, máte ještě nějakou ledničku do výšky 120 cm a s 50l mrazákem?
P: Mohu Vám doporučit ještě tuhle. Je o 1000,- Kč levnější než ta, co jste si vybrala a má velký mrazák.
L: Ale tahle lednička má nejmíň 150cm výšku.
P: To ano, je větší a levnější.
L: Ještě se tu porozhlédnu.

Dýchám zhluboka a opakuji si magická slova „klid, klid, klid“. Procházím mezi lednicemi a najednou slyším, jak se prodavač baví s kolegou.

„To jsou dneska lidi. Ta holka nechápe, že je blbost kupovat malou drahou lednici, když může mít levnější velkou a dokonce o 1500,- Kč. Opakoval jsem jí to snad pětkrát, ale nejspíš je pořádně natvrdlá.“.

Měl pravdu „to jsou dneska lidi“.
Dokonce i natvrdlé holky si dovolí zavolat vedoucího.
Třeba proto, aby se konečně dozvěděly na první pokus, že v menších lednicích s většími mrazáky je horší výběr a že teď je k mání jediná značka. Nebo proto, aby vedoucímu pochválily, jaké to má šikovné zaměstnance.

Nejsem v běžném životě užalovaný žalobníček, jen si myslím, že někteří lidé potřebují kopnout, aby pochopili. Nebo, aby jim alespoň došlo, že mají dávat pozor, kdo za nimi stojí, když chtějí pomlouvat.
Nebo třeba proto, aby se naučili počítat – i pokud spočítám všechna upozornění, říkal mi to jenom třikrát.

Hlas krve

Tak prý se budou v lékárnách prodávat testy otcovství.
Pro žádného tátu už nebude problém zjistit, jestli je táta.

Zvláštní doba. Jako by nestačilo zeptat se mámy.
Jenže ono to občas opravdu nestačí.
Umím pochopit, že lidé mlčí nebo říkají lži, když se bojí.
Jen jsou situace, kdy mohu chápat, ale jen velmi těžko omlouvat.
Je lidské dělat chyby, je lidské mít úlety.
Jen lhát o dítěti netátovi, to pro mne osobně není úlet, ani chyba. To je podraz.
My holky jsme od přírody dostaly dar. Víme jistě, že jsme mámy.
A bez ohledu na to, jak fatální mohou být následky přiznání, si možnost vědět zaslouží i kluci.
Jenomže strach (a nevím co ještě) a tak některé mámy lžou.
Těžko je pochopím, snad by chápala kukačka.

A léta běží. A dítě roste a má tátu. Třeba naprosto skvělého, který by za něj dýchal.
Tátu, který ho konejší, když rostou zoubky. Tátu, co ho držel při prvních krůčcích.
Tátu, co pomohl naplnit první náklaďák pískem nebo postavit první věž z kostek.
Tátu, co se učí matiku, aby mohl pomáhat s úkoly. A tátu co pouští draky.
A pak po letech test. Třeba z hecu, ze zvědavosti. Třeba pro malého červíka.
Jako by po těch letech nebylo úplně jasné, kdo je táta.

Každý táta má právo vědět, jestli je táta.
Jen si myslím, že by to měl vědět už na začátku. Než si zamiluje cizí mládě, než si cizí mládě zamiluje jeho.
Než se cizí mládě stane v srdci i hlavě vlastním než se mu stane tátou.
Pokud uplyne pár let, kdy je táta tátou, je podle mého na testy pozdě. Co vlastně řeknou?
Že táta miluje cizí genetický materiál nebo že je jedním z životních pilířů kukaččímu mláděti?
Nebo snad, že není táta? Takový nesmysl, jako by tátu měla dělat jen předaná DNA.

Chápu, že tátové chtějí znát pravdu. Chápu, že od nepaměti chtějí zachovat svůj rod.
Neupírám jim právo vědět. Jen si myslím, že vědět je důležité na začátku.
Osobně bych už po letech fungujícího vztahu nechala testy spát.
Prostě proto, že opravdového tátu (podle mého názoru) dělají ty roky lásky, ne geny.
Tak proč pokoušet osud?

O lidské ceně

Původně jsem měla v úmyslu psát o úplně jiném tématu, ale v komentářích k „lidským citům“ napsal Radek opět několik komentářů, které mě přiměly k hlubšímu zamyšlení.

Radek např. konstatoval „co je na kterémkoliv chudém tak úžasné, co bohatý člověk nemá? Nic.“
Mám úplně odlišný názor a ráda bych se o něj s Vámi podělila

Celý článek

Je celý svět na prodej III?

Původně jsem měla v úmyslu tuhle kapitolu nechat až na konec svého seriálu o světě na prodej.
Jenže se problematika otevřela u diskuse o děvkách a tak se k ní nechci vracet za pár dní, když teď jsem o tom všem hodně přemýšlela.

Kapitola třetí – lidské city

Celý článek

O číslech na počítadle

Tak prý mi roste pěkně návštěvnost. Nejspíš ano, jen já to prostě neregistruji.
Není to z nedostatku úcty k Vám, kteří jste si na mě udělali čas.
Já jen pořád nevím o čem ta čísla vlastně vypovídají.
Chodí ke mně na návštěvu ti, co je zajímá co píšu? Nedopatřením zabloudil poutník?
Neklikl snad omylem někdo desetkrát na jiný odkaz než chtěl?

Celý článek

Míň než "co"

V minulém příspěvku jsem se zamýšlela nad tím, jaký máme pohled na příslušnice nejstaršího řemesla.

Co si myslet o malé holce, která platí sexem za kousek jídla vojákovi mírových jednotek?
Nejspíš, že to zoufalé mládě bojuje o přežití.
Co si myslet o dospělých mužích, kteří platí?
Bravo pánové. Řekla bych, že jste horší než zvěř. Jenže vy s dokonalostí zvířecího světa nemáte pranic společného.
Jste pro mě mnohem míň než „co“.

Roky se snažím být člověkem.
Roky se snažím naučit se toleranci k ostatním lidem.
Roky se snažím při vědomí vlastních chyb být shovívavá k chybám druhých.
Přesto jsou chvíle, kdy bych do některých lidí s neuvěřitelnou chutí kopla.

Neprozřetelně jsem se dívala na zprávy a dozvěděla se, že příslušníci mírových sil zneužívají roky v Kongu třeba i dvanáctileté holčičky. A důvody? Na jedné straně libido, na druhé hlad.

Tohle nebyl zřejmě příspěvek plný písmenek. Za to je neuvěřitelně plný mých emocí.

O nejstarším řemesle

Kněžky lásky, prodejné ženy, děvky, šlapky, coury a mnoho dalších výrazů má náš slovník pro pracovnice nejstaršího řemesla. Najdeme je takřka všude. Na ulicích i v opeře. V luxusních hotelích i pajzlech. V antice i socialismu. V knihách vážených autorů i na stránkách bulvárních plátků.

Kdo, ale jsou vlastně tyhle holky? Jeden můj známý tvrdí, že když se ptám na děvky, nemůžu se ptát kdo jsou, ale co jsou. Prý to nejsou lidi, jen odpad, póvl a špína. Tento názor mu ovšem vůbec nebrání v tom, aby občas do některého z luxusních domů lásky nezaskočil (ale o tom třeba někdy příště).

Když nad tím přemýšlím vlastně nemám ve svém okolí kluka, kterému by děvky nepřipadaly méněcenné a jako póvl. Jistě někteří svůj názor verbálně pěkně zabalí, ale obsah je stejný.
A co se holek týká, je to podobné.

Proč vlastně? Co dělají děvky tak strašného společnosti, že si zaslouží opovržení nás ostatních?

Ubližují snad? Jistě, ale samy sobě. Budeme se štítit sebevraha?
Jde tady snad o to, co jsou schopny pro peníze udělat?
Jak strašně si váží mamonu a jak málo samy sebe?
Ale lidí, co za peníze prodají tělo i duši jsou mraky všude kolem nás. Mraky takových, co klidně zatratí své názory i své přátele jen, aby si sáhli na peníze.

Proč má pro nás větší cenu zloděj než děvka? Proto, že děvka si neváží sama sebe a zloděj druhých?

Co se mého názoru na prodejné holky týká, nechápu je.
Vůbec jim nerozumím a je mi jich líto. Bez ohledu na to kolik peněz mají. Bez ohledu na to, co si o nich myslí okolí. Je mi jich líto, proto, že zřejmě vůbec nechápou jakou cenu má jejich život, jejich tělo. Co znamená slovo sebeúcta. Ale neopovrhuji jimi.

Nemyslím si, že děvka musí být horší člověk než já.
Nemyslím si, že je "co".
A na mém osobním žebříčku bude děvka vždycky výš než zloděj, co okrade stařenku o posledních pár korun.
Prostě proto, že neubližuje druhým.

Ještě musím říct, že tahle úvaha není o uspávačkách. Není o děvkách, co jsou nemocné, vědí o tom a přesto klidně nakazí druhé lidi. Je o děvkách, které v noci vydělávají svým tělem a jinak žijí normální životy. Životy studentek VŠ, životy zaměstnaných žen, životy maminek.
Je o normálních holkách, co chtějí peníze a neuvědomují si, jak neskutečně vysokou cenu za ně platí.

A ještě něco, v předchozích větách jsem použila slovo "normální". Podle mého názoru, ale prodávat tělo opravdu není normální, stejně jako prodávat duši.
Je mi strašně líto všech, kteří to dělají.

Je celý svět na prodej II?

Kapitola druhá – fauna

Pán tvorstva. Tak vznešené jméno si člověk dal. A jak se chová ve zvířecím světě? Zase nevím odkud začít.
Ale povídáme si o penězích, o tom co všechno je v tom světě fauny na prodej, tak třeba od symbolu movitých.

Celý článek

O zdrojích a zlodějích

Zdroje jsou různé. Alternativní zdroje, zdroje problémů, zdroje energie, zdroje nákazy. Taky zdroje informací a myšlenek.

I zloději jsou různí. Zloději aut, zloději iluzí i zloději informací a myšlenek.

Některé zdroje mám ráda. Zloděje nemám ráda žádné.

Jenže jak se nestat zlodějem informací a myšlenek? Můj mozek je plný informací.
Když pominu dedukce, úvahy, rozvahy a analýzy, pochází většina uložených dat z cizího zdroje.
Prostě pochyceno za života. Mluvím či píšu o věcech, které mi v průběhu roků nalezly do hlavy. A u některých za boha nevím kdy a kde. Obvinění, že opisuji příručky tak na sebe nenechá dlouho čekat. Co na tom, že při psaní sahám jen do své mozkové databáze. Určitě jsem tam kdysi skutečně ty informace z nějaké příručky napumpovala.

Při veškeré komunikaci používám informace z cizích zdrojů. Možná jsem zloděj poznatků, aniž bych chtěla.
Tak tohle slušná holka nedělá, musím s tím přestat!

Můžu přestat mluvit a psát, jenže nejspíš přijdu o práci a sociální vazby.
Už vím, musím zavést nový výkonný systém zápisů do paměti. Jednoduše zařadit do mozku novou záložku s nápisem ZDROJE. Tak to bude nejlepší.

Představu už mám.
U každého faktu, který ukládám je prostě třeba uložit i zdroj. Myslím jen pár základních informací.
U knih kromě názvu i jméno autora, rok vydání a nakladatelství. V případě obrazové publikace nelze opomenout ani ilustrátora, resp. autora fotografií.

Co se televizních pořadů týká, šlo by zejména o název, scénář, režii, moderátora, den a hodinu, kdy jsem pořad shlédla a rovněž televizní stanici. Pro případ, že by zdrojem poučení byly videokazety či DVD nosiče považuji za dostačující uvést kromě výše uvedených údajů, navíc pouze značku použitého nosiče. U časopisů je pak rovněž důležitá informace, kde byly zakoupeny, kým a za kolik.

V případě, že použiji místopis je nezbytné uvést alespoň zakladatele, stavitele a dva, tři zedníky.
U některých informací pak zajisté bude uvedeno zdrojů několik. Jen nevím, zda je řadit podle abecedy či stáří.

Jen posledních pár technických problémů zbývá dořešit:
- Nevím jak donutit svůj mozek, aby si pamatoval vždy pohromadě informaci a její zdroj.
- Obávám se přetížení hardwarových kapacit. Jak zabránit tomu, aby mozek chaoticky neukládal pouze zdroje bez informací. V tomto případě by mi totiž nejspíš hrozilo, že místo zlodějem budu hlupákem, kterému nebude nikdo rozumět.

Protože na systém zdrojů teprve najíždím, nejsem schopna uvést veškeré potřebné informace.
Nicméně snažila jsem se při psaní tohoto příspěvku využít těchto zdrojů:
- učebnice jazyka českého, minimálně pro základní školy,
- pravidla českého pravopisu
- stručná mluvnice česká.

Shora uvedeným jsem jen chtěla vzdát hold všem zapomenutým zdrojům informací, poznatků a myšlenek. Poděkovat jim za inspiraci, kterou mi byly a jsou. Vím, že jsem nevděčná, že si je nepamatuji a neuvádím je všechny, ale tak už to chodí. Nemám prostě volné kapacity. Snažím se s nabytými informacemi pracovat a pokud použiji cizí myšlenku (a vím o tom) určitě nebudu tvrdit, že je moje. Stejně tak při jakémkoliv prostém opisování dat, určitě budete vědět, že jsem je opisovala.

Pořádně praštěná holka

Ranní siesta. Na tohle opravdu nemám příliš často čas, ale přišel kolega a kamarád a tak výjimečně piju svou kávu v klidu.
Je vzdělaný, inteligentní, vtipný, úspěšný a velice skromný.
Povídáme o kde čem a mě napadne fňuknout na téma mých Čechů. Poslechne si mé vyprávění o Hlávkovi, Jágrovi, Navrátilové i Hitlerovi.

„Klid, moje milá L., nesnaž se pochopit tohle vnímání světa. Prostě akceptuj realitu. Ty fakt nejsi ten správný prototyp běžného českého člověka.

Podívej po Hlávkově mostě projede či projde alespoň jednou snad každý Pražan a spousty nePražanů. Projdou, projedou a myslí dál na své věci. Kolik z nich asi tak napadne přemýšlet nad tím, proč se tenhle most jmenuje právě Hlávkův? Kolik z nich jako ty atakuje knížky a nedá si pokoj, dokud neví kdo byl Hlávka?

Normální lidé jdou na odběr krve, dozvědí se svou krevní skupinu a použijí to v případě potřeby. Kolik z nich to milá L., jako tebe donutí přemýšlet o tom, kdo objevil krevní skupiny?

Tisíce lidí na celém světě nosí kontaktní čočky. Když se zeptáš, kdo jim je dal, bude to nejspíš hodný pan doktor nebo paní v optice. Kolik z nich jako L. potřebuje šťourat do toho, kde je vzal ten hodný pan doktor?

Nediv se, že nechápeš nominace lidí, jejichž přínos prověří snadno čas. Víš totiž o trošku víc. A na druhou stranu bys asi koukala, jak by ti tvé favority roznesl věcně v zubech někdo, kdo ví zase víc než ty.

Nominovat lidi, o kterých se právě mluví, je prostě mnohem jednodušší než hledat kdo co. Ber to z té lepší stránky. Ještě jsi nemluvila o nominaci Dolly Buster. Češka a ve světě známá. Věř mi, že jí leckterý z mých zahraničních partnerů zná spíš než Karla IV. i Jaromíra Jágra.

O všem moc přemýšlíš, jsi prostě pořádně praštěná holka.“.

„Tak já jsem podle tebe praštěná?“

„To tedy ano a proto tě mám tolik rád.“

Být praštěná nejspíš není lichotivé, ale co nadělám. Můžu se odnaučit spoustu věcí, ale být zvědavá na věci kolem, to je moje podstata a těžko jí změním.

Moji největší Čechové

Navštívila jsem blog Binárního Ládina. Čtu moc ráda jeho příspěvky, poučí a pobaví.
Včera mne, ale opravdu nadchl. Na televizi nemám příliš času a některé perly mi tak unikají. Prý se bude soutěžit – hledáme největšího Čecha. Přečetla jsem si kandidáty Binárního Ládina a nadšení vzrůstalo. Perfektně rozmyšlené, perfektně zpracované. Jistě jsou tam pánové, kteří mne nenadchávají a jiní, kteří jsou podle mého názoru důležití byli opomenuti. Ale můžu mít svůj žebříček. Skvělá šance procvičit mozek.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - v metru

Nastupuji do metra a usedám na volnou krátkou sedačku, vagón je skoro prázdný a v sedě se líp čte. A já mám co číst.

Celý článek

Je celý svět na prodej?

Přemýšlela jsem o tom, co všechno je v tomhle světě na prodej. Věci, zvířata, lidi, city, zdraví i myšlenky.
To opravdu neumím napsat do jednoho příspěvku. Musím to vzít postupně, takový seriál. Jen odkud začít?
Když nevím, jdu vždy zpět k základům. Takže ahoj planeto Země.

Kapitola první – planeta Země
Modrá planeta. Domov, útočiště, živitelka.
Země, bez níž by naše existence nebyla možná. Je na prodej?

Celý článek

O domově

Znovu jsem myšlenkami v Asii.
Tisíce lidí ztratily životy. Tisíce domovy.
O co ti lidé vlastně přišli, co je to domov?

Celý článek

IQ a EQ očima Letinky

Člověk je již od počátků své historie bytost společenská.
Jako takový potřebuje komunikovat.
Nejdříve lidé vymýšleli slova, aby usnadnili komunikaci.
Později jiní lidé vymyšlená slova vtěsnali do písmenek. Opět, aby usnadnili komunikaci.

Celý článek

EQ

Jak jsem již psala IQ vyjadřuje asi 20% intelektu každého člověka. Velmi zjednodušeně řečeno jsou tahle písmenka o schopnosti logicky myslet (např. průměrné IQ lidí zabývajících se oborem IT je statisticky až o 30% vyšší než průměr v běžné populaci).

Celý článek

Bilancování

Ptal se mě Qark co se mi v loňském roce nejvíc povedlo.
Lehká otázka, odpověď znám bez přemýšlení.

Neubyli žádní lidé, které miluju a kteří milují mě.
Neubyli ani takoví, které mám ráda a kteří mají rádi mne.
Za to nějací přibyli.

Vím, že je tohle povídání krátké.
Jenže na počtu slov snad nezáleží tolik jako na obsahu.
A v těch pár větách je podstata mého loňského štěstí.

IQ řečí čísel

v r. 1908 – sestavil na základě experimentů Alfréd Binet první test, který měl změřit inteligenci (původně u dětí)

Celý článek