Barvami posedlí

Leonardo da Vinci toužil nakreslit Monu Lisu.
Neodolal té touze a stvořil nejznámější obraz světa.
Claude Monet vnímal krásu leknínů či máků.
Neodolal a dal světu záplavu nádherných barev.
Přesto, že jeho oči skoro neviděly.
Salvátor Dalí měl nutkavou potřebu vypodobnit slony na pavoučích nohách.
Neodolal a tak svět ví, že i když jsou zvláštně bizardní, mají kouzlo.

Celý článek

Technická

Jeden ze čtenářů mi napsal, že se mu lépe čtou komentáře než samotná povídání. Jsem moc ráda, že na vině není obsah.
Prý za zhoršenou čitelností stojí rozdílné řádkování.
Neumím to moc posoudit, protože svá písmenka znám.
Chtěla bych, abyste se mohli na návštěvě letinky cítit příjemně.
Ráda řádkování upravím tak, aby se vám dobře četlo.
Potřebuji, ale vědět které Vám víc vyhovuje.

ZJEVNĚ VÁM VÍC VYHOVUJÍ ŠIRŠÍ ŘÁDKY. MENŠINĚ SE OMLOUVÁM.
DOUFÁM, ŽE VÁS ZMĚNA ŘÁDKOVÁNÍ OD ČTENÍ NEODRADÍ.
DÍKY ZA SPOLUPRÁCI

Celý článek

Přijela pouť

Do Prahy zase přijela pouť.
Zase na Výstaviště. Jako každý rok, už třicet let.
Tahle pražská pouť začíná každoročně jako první evropská pouť.
Je to stará známá v českých zemích, zmínky o ní jsou už z roku 1595.
Které dítě by nemělo rádo kolotoče a houpačky, cukrovou vatu a zvuk frkaček.
Milovala jsem pouť.
Jako malá jsem se prala o nejkrásnějšího koně na kolotoči, chtěla jsem taky řídit tramvaj.
Pak jsem rostla a víc mě zajímala zvonkovka a horská dráha.
A což teprve lochneska! Mohli jste trefit míč do koše a jeli pak jízdu zdarma. To byl panečku pocit vítězství.

Celý článek

Staří známí vyprávějí

Jsou místa, která jsou pro mě nová.
Mám chuť si je prohlížet a zabývat se jimi.
Pak jsou místa, která pro mě nejsou nová.
Mám je ráda a znám je.
Spoustu dní chodím stejnou ulicí, potkávám stejné domy.
Říkám jim „dobré ráno a jak se máte“.
Můžu jim tykat, i když jsou mnohem starší než já.
To proto, že jsou to staří známí.

Celý článek

Labuť

V komentářích k minulému povídání mě aTeo upozornil na to, že i mezi zvířaty jsou parchanti. V rámci zachování objektivity musím říct, že o tom vím. Měl pravdu. Nejsou všechna zvířata bezbranná a týraná. Některá jsou pěkně zlomyslné potvory.
A mohou trápit i nevinného člověka.
A věřte, že vím o čem mluvím. Pokousala mě labuť.

Celý článek

Bestie

Potemnělá ušmudlaná místnost. Plná řevu, gest a pachu krve.
Ring a dva, co se perou na život a na smrt.
Dva, kterým bylo přisouzeno, že se hodí jen ke zraňování a zabíjení.
Dva, kterým bylo přisouzeno, že se hodí jen k tomu, aby byli zraňováni a zabiti.
Staré jizvy na těle i na duši. Bolest a nové krvavé rány.

Celý článek

Výlet do nebe

SEX. Tři písmena co svádí. Tři písmena co chutnají. Tři písmena co přitahují.
Démonická, energická, něžná, nesmírně kreativní.
Jde vůbec říct jaký je sex? Nemyslím. Sex se musí cítit.
Pokud čekáte popis nějakých konkrétních praktik, budete zklamáni.
Jen ve vztahu k povídání o lásce a rozumu u Platona mne napadlo co asi dělá láska se sexem. Je s ní lepší nebo horší?

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - žalobníčkem

Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje……
Ani nevím, proč mně tahle dětská říkanka vytane na mysli pokaždé, když si vzpomenu na tohohle mimozemšťana. Žalovat je slovo, které už od malinka nemáme rádi. Prý to není hezké. Žalobníkům se prý stává, že náhodou upadnou na schodech a vyrazí si zuby.
Dlouho jsem si při slově „žalobníček“ představila někoho, kdo se schovává za sukni a špitá o tom, kdo co a kde. Taky kdy. Nebo takového, co naopak nešpitá, ale kvílí a má u toho namířený prstík proti hříšníkovi.

Dneska vím, že žalovat má i jiné barvy. Třeba je to jedna z cest, jak se domoci svého práva. Dlouhá, nesnadná, trnitá, ale občas docela efektivní. I když nás média přesvědčují jen o opacích. Jen kdyby ty soudy tak dlouho netrvaly.

Celý článek

Srdce proti rozumu

Před pár dny jsme si povídali o Platónově příběhu Faidros.

O tom, jaký druh partnerského vztahu byste preferovali. Jestli lásku, se všemi negativy nebo spíše vztah, založený na rozumových důvodech. A výsledek? 35 pro lásku a 13 pro rozum.

Nejdřív Vám dopovím Platónův příběh.

Celý článek

Víc kulí než v Sarajevu

Když jsem byla malá holka (což připouštím, je už pár pátků), hráli jsme ve škole takové zvláštní dětské hry. Občas se nesmělo s některým spolužákem mluvit, kdo s ním mluvil, měl malér. Počmárali jsme mu penál nebo lavici, nalepili žvýkačku na židli a nebo vylili do tašky pití. Vyrostli jsme z toho poměrně rychle, asi tak někdy ve třetí třídě.

Celý článek

O číslech na počítadle II.

Do kavárny chodíme na kávu, do čistírny za čištěním. V divadle se díváme a u zubaře zubíme. Když jdeme do lékárny, chceme léky. Když do mlékárny, chceme mléčné výrobky. A v cukrárně hledáme cukroví. Jasné a přehledné.

Jen já jsem nevěděla proč chodíte k letince.

Celý článek

Těžká causa

Kolegyně šla k soudu. Těžká causa a v hlavě spousta myšlenek.
Šla brzo, to, aby přišla včas.
Šla příliš brzo a tak přišla příliš včas. Proto se rozhodla, že se cestou ještě zastaví koupit kolek.
Jak se rozhodla, tak udělala.
Koupila kolek za pět set, zaplatila pětitisícovkou a šla se soudit.
Jednání bylo složité a dlouhé. Po návratu do kanceláře, bylo třeba vylíčit jeho průběh.
A jak tak vyprávěla, najednou zezelenala a ztichla. Všichni jsme zpozorněli.
Že by bomba v soudní síni? Usnul soudce nebo omdlel svědek?
Přišlo snad nějaké skandální odhalení?
„No nazdar“ řekla kolegyně a dosedla na židli. „Já si nevzala zpátky peníze, když jsem kupovala kolek.“. A tak jsme se dozvěděli, že přišla o 4.500,- Kč.

Bylo nás osm a okamžitě jsme se rozdělili na tři názorové tábory.

Celý článek

O charitě a (ne)asertivitě

Myslím, že schopnost empatie a soucitu, schopnost podat pomocnou ruku úplně cizím lidem, patří mezi nejcennější lidské vlastnosti.
Nebudu Vám tady líčit, kdy, kde a komu jsem na co přispěla.
Kolik z mého měsíčního příjmu běží pravidelně k potřebným a kolik zahučí do ovocných dortů, co je mám ráda.
Ne proto, že bych nenašla nic k vyprávění.
Jen tyhle věci není zbytečné dělat, ale je zbytečné o nich mluvit.
Tedy pokud je děláte, protože empatie.
Pokud chcete vypadat lepší, pokud image hodného a uvědomělého, je důležité je vykřičet do světa.
S pořádnou slávou a tvářit se u toho skromně.

Celý článek

Máte chuť si hrát

Včera jsem Vám pro čaj zapomněla poděkovat.
Jste prostě báječní.
Zaznělo mnoho zajímavého, chytrého i vtipného o vášni.
Mě to bavilo moc a snad i Vás.
Kolem je množství úžasných slov, která umíme cítit, ale je moc těžké je vysvětlit.
Tak kdybyste měli chuť prosadit k příštímu přemýšlení nějaké své slovní favority, budu ráda.
Snad budete mít chuť zase si se mnou někdy hrát.
Díky za ta povídání a hezký den.

Teplý čaj s medem a mám tě rád

Nejspíš se Vám může zdát, že je tady poslední dobou poněkud přečajováno.
A asi i máte pravdu. Asi to bude tou chřipkou, co ke mně přišla na návštěvu.
Ani nevím proč, ale chřipka se snad bez čaje ani nedá vyléčit.
Každý, kdo má chřipku, říká „dám si čaj a vyležím to“.
K psaní Valentýna jsem měla čaj s citronem. Je zdravý a kyselý.
Teď mám čaj s medem. Je zdravý a sladký.
Zvlášť když k němu někdo přidá „mám tě rád“.

Mám tě rád. Tři slova. Je tolik snadné je říct.

Celý článek

Máte chuť si hrát?

Napadlo mě, díky Vašim přemýšlivým komentářům, zkusit hrát jednu hru.
Je moc těžká, myslím.
Jenže já mám štěstí, protože umíte myslet a tak si nemusím vymýšlet hry lehké.
A opravdu byste mi udělali radost, kdybyste měli chuť jí se mnou hrát.

Filosofování se prý probouzí tam, kde se narodí „úžas nad nesamozřejmostí samozřejmého“.

Celý článek

Valentýn a čaj s citronem

Začínám si připadat jako nepřizpůsobivá konzervativní struktura.
Nebaví mě, jak na mě ze všech stran vykukují povely a návody, jak naložit s vyjádřením svých citů.
Jako bych to snad sama neuměla.

Prý mám poslat lidem, co mám ráda, valentýnskou pohlednici.
Musím jim koupit plyšového medvídka plného srdíček a anglických slov.
Pouliční prodejce se mě zase snažil přesvědčit, že pokud moji milovaní nebudou chroupat jeho valentýnskou čokoládu, určitě si nevšimnou, že je mám ráda.
Dokonce je Valentýn i důvodem pro využití slevy na zastaralé typy ložnic.

Celý článek

Oko za oko?

Už jako úplně malá holčička jsem si všimla, že mi vadí, když mě někdo praští kyblíčkem. Všimla jsem si, že se cítím mizerně, když mi někdo ubližuje.
A tak mě nejspíš v té maličké hlavě napadlo, že bude fajn to oplatit.
Praštit ubližovatele taky kyblíčkem.
A všimla jsem si, že se ubližovatel taky cítí mizerně.
A nejspíš mi bylo míň mizerně, když bylo mizerně i tomu, kdo ubližoval.

A roky běžely. A tak jsem brala rozum a všimla si, že když někomu, kdo mi ublíží, vrátím ránu stejnou silou, většinou ho to neparalyzuje.
Chce to větší ránu než dal on.
Lekne se a příště mi dá pokoj.

Celý článek

Sedm křížků

Zvoní budík.
Protivný zvuk. Klidně bych ještě spala.
Venku je zima a mně se nechce z teplého pelíšku.
Tak ještě chvilku a potom sebou hodím.
Zase den, co má jen 24 hodin a musím toho tolik stihnout.
Hodinové ručičky mi neúprosně velí – je nejvyšší čas!
Spíš už po čas. Tak teď to musí svištět.
Rychle – voda, pasta a kartáček.
Vymyslet co na sebe.
Upít kávu, snídá se až v práci.
Řasenka, rtěnka, parfém a hřeben.
Trvá to pár minut.
Jen zachumlat do kabátu, vklouznout do bot, strčit mobil a klíče do kabelky a nabrat směr práce.
Po cestě pekárna s čerstvými rohlíky.
Naštěstí jsou přede mnou jen dvě babičky.
Tedy opravdu jdu hodně pozdě.
Spěchám a těm babičkám to strašně trvá.
Jen nepatrnou chvilku cítím netrpělivost, pak veliký stud za ní.
Pomáhám té babičce dát pečivo do tašky, otvírám jí dveře.
Jsem zvyklá starým lidem pomáhat, ale možná mám v tuhle konkrétní chvíli i špatné svědomí za tu chvilku netrpělivosti.
Na hřbetě mám tři křížky.
Jaké bude moje ráno až budu babička?

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - na pískovišti

Jsou věci, které si musíte vymyslet, pokud o nich chcete psát.
Prostě proto, že nejdou zažít.
Jsou věci, které musíte zažít, pokud o nich chcete psát.
Prostě proto, že snad ani nejdou vymyslet.
Můj dnešní mimozemšťan je z té druhé kategorie.

Šla jsem domů jinou cestou, kolem dětského hřiště.
Je celé oplocené a pěkně zrekonstruované.
Závidím těm prckům krásně barevné kolotoče i klouzačku.
I nádherné velké pískoviště. Hned by se šla točit, houpat a stavět hrady.
Příjemně jsem se zasnila u přemýšlení nad projektem mého soukromého pískového hradu.
Určitě by měl mít alespoň čtyři věže a vodní příkop a taky……

„Dobrý den slečno, prosím Vás mohla byste mi pomoci?“

Celý článek

Kdo je komu pro blázny

Původně jsem chtěla přemýšlet o lásce, ale stačilo pár zvláštních vět v rádiu a mně tanou v hlavě úplně jiné myšlenky. Slyšela jsem, že „z nás pan premiér dělá blázny“ a „že bychom byli trapní, kdybychom mu věřili“.

Nebojte nechci se tu zabývat panem premiérem, spíš těmi větami.
Prý bychom byli trapní, kdybychom věřili.

Od nepaměti říkáme lidem, co nám lžou, ať z nás nedělají blázny.
Jako kdyby blázen byl ten, kdo věří.
Jako kdyby trapný byl ten, kdo věří.
Přitom jsou trapní jen ti, co mají potřebu neustále druhým lhát.
To oni jsou blázni, když si neuvědomují, že s každou odhalenou lží se snižuje kredit všech jejich slov i činů v budoucnu.

Celý článek

Platónův příběh

Platónův příběh Faidros vypráví o mnohém.
Já bych si z něj teď chtěla půjčit jen jedinou myšlenku, rozhodně ne tu nejdůležitější.
Jen zajímavou, zdá se mi.

Je prý lepší být po vůli spíše nemilujícímu než milujícímu.
Je v mnoha ohledech snazší mít vztah s člověkem, který Vás nemiluje a vy nemilujete jeho.
Vidíte ho daleko realističtěji, nemáte růžové brýle.
A když vztah skončí, necítíte potřebu bilancovat co jste dostali a o co přišli.

Celý článek

Možná mě sní sněhulák

V těch pár uplynulých dnech jsem byla zoufale zodpovědná.
Seděla jsem u počítače i sedmnáct hodin denně.
V práci, pak doma.
Nad prací a prácemi.
Tou, co mne živí i těmi zápočtovými.
Měla bych být dál zodpovědná a ležet.
Ve skriptech.
Jenže už mám dost toho být zodpovědná a mám chuť chodit.
Třeba po horách.

Celý článek

Ty ses vůbec nezměnila

Možná to znáte. Pokojně jdete po ulici a najednou se k vám řítí úplně cizí člověk.
A jako kdyby toho nebylo dost, vrhne se na Vás a snaží se Vás objímat.
Vykřikuje, jak rád Vás vidí a že to je prima náhoda.
A vy nevíte co si myslet. Nevíte proč je to prima náhoda ani proč Vás tak rád vidí.

Jako dneska. Jdu a přemýšlím asi o miliardě věcí najednou.
A najednou kde se vzal, tu se vzal vrhač.
Kdyby se aspoň sápal kluk, mohla bych si myslet, že jsem neodolatelná.

Celý článek

Dalibor a angličtina

Jsou věci, o kterých víte, že je neumíte, štve vás to a průběžně se s tím snažíte něco činit.
Jenže moje angličtina je osobnost.
Nedá si diktovat pravidla. Už od jejích prvních krůčků bylo jasné, že to bude ona, kdo bude určovat směr své existence. Ve své bídné pasivní formě přežila veškeré mé ataky i snahy o její zvelebení.
Ustála nápor jazykových škol.
Nezalekla se ani ministerského institutu zahraničního obchodu a nenechala si vnutit pravidla.
Rozhodně jí nemohu upřít zarputilost a neústupnost z pozic.
Prý je osobnost a má svůj styl – řekla mi. To bych prý mohla pochopit.
A nemíní proto podléhat masovým tlakům. Je prostě svá.

Celý článek