Jedna cenná letošní navíc

Poslední minuta letošního roku dostala jednu bonusovou vteřinu navíc.
To proto, aby zpomalená rotace Země nedělala vrásky atomovým hodinám.
Dobrá zpráva nemyslíte?
Výborná šance být o vteřinu déle spokojený v tomhle roce.
Chce to jen chytit příležitost za pačesy a užít si jí dle svých představ.


Do nového roku vám přeji, aby každá z vašich vteřin byla taková, že nebudete mít chuť zalitovat, že jste ji prožili.

Střípky evoluce - vánoční poštovský panáček

Dobře si vzpomínám, že už jako malá holka jsem dostávala některé velmi strategické úkoly.
Například vybrat, který vánoční pohled se pošle které babičce, kamarádce či sestřenici prastrýcovy tety. Je jasné, že jsem k tomu přistupovala hodně odpovědně.
Čím milejší člověk, tím hezčí obrázek, to dá rozum. Stromečky a svíčky tak dostávali ti oblíbení.
Pohledy s podivným vánočním cukrovím, které vypadalo jakoby zbylo od loňska, pak putovaly k těm co jsem v lásce neměla. Zpravidla příbuzným, kteří mě při velkých rodinných sešlostech vždycky objímali až jsem se dusila, slintali mi na obě tváře, což jsem nesnášela a vřeštěli u toho jak kouzelná jsem holčička a že jsem vyrostla.

Celý článek

Čistota půl zdraví!

„Jsem prý prase“ ozval se v poryvech pláče hlas mé kamarádky, sotva jsem zvedla telefon.
„Nebul, pořád lepší být prase než být nemocná“.
„Hele mluv laskavě vážně eL, to není legrace“ fňukla o poznání veseleji a vysmrkala se.

Celý článek

Po bitvě

Každý z nás měl nejspíš alespoň jednou v životě pocit, že měl říkat jiná slova než říkal.
A nebo, že vůbec měl něco říct v situaci, kdy mlčel jako pěna.
Někdo pak kroutí jen nechápavě hlavou že ho to nenapadlo dřív, jiný se vzteká.
Jenže po bitvě je každý generál, tak proč plakat nad rozlitým mlékem.

Před pár dny jsem byla na večeři a kamarád vyprávěl své veselé příhody ze života.

Celý článek

Střelená vánoční letinka

Titulek je nejspíš trochu zavádějící, Vánoce sice jsou, ale netrefilo mě žádné práče a dokonce ani myslivec si mě nespletl s divokou prasnicí ani ladnou laní.
Příhodnější mě ale stejně nenapadl.
Jsem prostě poněkud střelená. Občas dokonce i pořádně.

Každý z nás má nějaké tajné stránky.

Celý článek

Vzkaz z minulosti

Dneska ráno v metru se rozčílila nějaká stará paní.
Metro bylo poměrně plné a tak byly všechny sedačky obsazené.
Stála jsem u dveří a četla. A ta stará paní stála opodál a nečetla nic.
Neměla knížku, noviny ani čas.
Nadávala, klukovi, co seděl.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - skupinový výsadek a striptérka

Jak možná mnozí z vás vědí, většina mých setkání třetího druhu probíhala za účasti jedné mimozemské bytosti.
Ovšem to, co se děje dneska přímo před mými okny, začínám považovat za mimozemský výsadek celé skupiny.
A ne právě malé. Kdybych mohla stát a sledovat je, myslím, že by jich byly desítky.
Ale pěkně od začátku.

V Praze fouká pořádně silný vítr.

Celý článek

Muška jenom zlatá?

Nevím jak vy, ale když já slyším otázku "štěstí, co je to štěstí?", okamžitě mám chuť vystřelit odpověď "muuuuška jenom zlatá!". Některé hlášky se člověku prostě vryjí pod kůži.
A nakonec není to snad opravdu ta správná odpověď?
Mám vůbec šanci najít nějakou lepší?

Celý článek

Celebrita?

Občas mám pocit, že strašně pomalu chápu. Nebo že nechápu vůbec.
Přiznávám sebekriticky, že často za to mohou moje nedokonalé mozkové závity, ale v některých případech si troufám tvrdit, že jsem záměrně uváděna v omyl.

No posuďte sami. Třeba taková celebrita.

Celý článek

Vánoce, Vánoce přicházejí

Že po roce Vánoce, Vánoce přicházejí není nejspíš možné nezaregistrovat. Taky proto, že se vracejí se železnou pravidelností každý rok ve stejnou dobu a tak víme, kdy je čekat a kdyby přece jen někdo zapomněl, je upozorněn všude přítomnou reklamou a výzdobou.

Celý článek

Mrazivé cestování

Před pár dny jsem jela domů z letiště pozdě večer, už byla tma.
Jindy hodně rušná pražská silnice působila poklidným dojmem, semafory nepřikazovaly zastavit na každé křižovatce, jen ospale pomrkávaly oranžovým okem a za oknem auta se míhaly domy zalité teplým světlem z pouličních lamp.
Mráz pomaloval silnice třpytivým popraškem, topení hřálo, z CD se linula hezká melodie a já si spokojeně, i když falešně, pobrukovala.
Příjemné cestování.
Jen do chvíle než na mě vykoukla svíčka u silnice.
Jediný pohled a pocit pohody okamžitě zmizel.
Mám ráda svíčky, od dortových po adventní. Jedno jestli malé nebo velké.
Ale ne úplně všechny, i když to není jejich vina.
Třeba tahle – hořela proto, že tady zhasl plamínek.

Celý článek