Výchovná lekce

Děti se dají vychovávat asi tak miliardou způsobů. Od naprosté absence čehokoliv (jídlem počínaje a komunikací konče) až po opičí lásku, kdy si vlastního potomka rodič plete s panenkou na hraní, která se výborně hodí k tomu, aby žila život, který jí nalajnuje. Různé kombinace obou popsaných způsobů se přitom, ač se to zdá nemožné, občas nevylučují.

Myslím, že každý z nás si v dětství či v období dospívání ulevoval nad móresy rodičů a v duchu se dušoval, že on bude úplně jiný. Já taky. Jojo, to já až budu máma, budu mít pochopení! Nebudu vyvádět kvůli prkotinám jako je trocha krve, která mi teče z nohy, protože jsem rozšlápla neuklizenou kostku Lega (měla jsem lépe kličkovat, když jsem šla zavírat do dětského pokoje v noci okno).

Celý článek

Zazvonil telefon

Zazvonil telefon.

U některých slovních spojení mi okamžitě naskakují další. Co na tom, že s přítomností mnohdy vůbec nesouvisí. Asociace. Takže když slyším „zazvonil telefon“, mám chuť dodat další část dětské říkanky „Kdo tam? Tady slon“.

Dneska nezazvonil telefon v ZOO, ale v kanceláři. A tak ho nezvedl slon, ale letinka. Vlastně když jsem byla malá, často mi říkali, že jsem jako slon, tak nevím jistě, jestli jsem z toho už úplně vyrostla. Ale to jsem se zase zatoulala.

Zvedám sluchátko a než stihnu cokoli, ozve se stařičký hlas.
Ona: Dobrý den, mohu mluvit s Maruškou?

Celý článek

Sněhové střípky

Když jsem ráno otevřela oči, byl svět celý bílý. Při pohledu z okna se zdálo, že mě přes noc někdo přestěhoval do jiné ulice, města nebo dokonce na jinou planetu. Šeď a špína velkoměsta zmizela pod sněhovou peřinou. Zdánlivě neposkvrněná, nepošlapaná, osamělá a přitom všude přítomná bílá dáma. Majestátní tak, že se zdálo, jako by se všichni lidé zdráhali vyjít ven a udělat první jizvy na její dokonalé pleti.

Z oblak se sypal další a další sníh. A já se na něj zamračila.

Celý článek

O hloupém Honzovi a povedené svatbě

Před dávnými a dávnými časy, za sedmero horami, sedmero řekami a sedmero údolími, v zemi nezemi, žili byli dva – on a ona. On byl velký a silný, zdroj energie, ona drobounká a vážně moc hezká.

Celý článek

Nesahej na něj!

Nemám moc ráda zimu. A taky nerada čekám. Jenže občas je prostě chladno a taky čekat se někdy musí. Ostatně, kdo si počká, ten se dočká. Třeba i teplejších dní. Tak nejspíš je mnohem lepší se těšit než mračit.

A tak jdu na autobusovou zastávku, ne protivně čekat, ale těšit se na jaro. No a při té příležitosti chvilku postojím než přijede autobus. Sluníčko mi svítí do kroku, jako by se snažilo svitem omluvit, že nehřeje. Mám štěstí – autobus mi právě ujel, takže mám bezva chvilku na čtení. Jemně sahám po knížce a mazlím se s písmenky. Z poutě po stránkách mě vyruší holčičí vyjeknutí „nesahej na něj, může mít ptačí chřipku!“

Celý článek