Vánoční střípky - buch buch

Vzpomínám si, jak malá eL sedí u stolu a nervózně klepe nohou. Buch do židle a buch do stolu. Pak, docela nenápadně strká pod stolem do ještě menší eM. Dvojité klepání malých nohou.

KONEČNĚ!!!

Celý článek

Hádej, hádej hádači

Dneska poněkud netradičně. Pokud máte chuť přemýšlet, zajímalo by mě, jestli někdo přijde na princip fungování níže uvedené magické hračky.

Celý článek

Setkání s mimozemšťanem - na rybách

Mnozí by možná ani nechtěli věřit, že k tomu, aby člověk potkal nějakého Marsana, Pluťana nebo Jupiteranku není třeba žádná zvláštní snaha. Setkání s nimi může vyplynout i z úplně všední situace.

Celý článek

Povídání se čtenářkou a panem Werichem

Když jsem před pár týdny napsala vyprávění o tom, že lidé jsou vlastně stejní, ozvala se mi jedna čtenářka. Soukromě, protože mi prý nechce veřejně vysvětlovat, že píšu nesmysly. Prý nechápe, jak můžu být tak naivní a myslet si, že jsou lidé stejní jako dřív. NEJSOU! Následně zmínila spousty příkladů toho, co se děje za zvěrstva a nikdy nedělo. Prý je to všechno mnohem horší a mám před tím přestat zavírat oči. V určitém slova smyslu měla nepochybně pravdu, ve všem co napsala. Jen já věci prostě neumím vidět stejně.

Takže otevírám oči dokořán a rozhlížím se. Poctivě. Koukám kolem sebe a ……….vidím pořád to stejné.

O mizérii, která v mnoha ohledech sužuje lidský svět jsme velmi dobře informováni každý den. Z médií i z pohledů kolem sebe. Pokud nežijeme v křehkých skleněných zámcích vysoko nad pevnou zemí, prostě jen těžko můžeme přehlédnout tu spoustu ničemností a špíny všude kolem. Takže ponechávám pro dnešek mizérii mizérií a zkusím věcně vysvětlit, proč jsem přesvědčená o tom, že lidé nejsou dnes horší, lepší či o tolik jiní než dřív. Že svět, stejně jako kdykoli předtím stojí nejen za zamračení, ale i za úsměvy. Navzdory tomu, jak hloupě se chováme k samotné podstatě toho, co nám umožňuje přežít – k modré planetě.

Celý článek