Ta technika

Když jsem psala o svém setkání s mimozemšťanem u PC, přemýšlela jsem proč jsem toho člověka vlastně nevyhodila.
Povahu i verbální výbavu na to, abych se s podobnými typy vypořádala, zdá se mi, mám.
No tak mysli Letinko, proč?
Už vím, tolik jsem chtěla to své nové rychlé poslušné!

Pak přišla další lekce – technická vzpoura
A hned se přede mnou vynořuje další otázka. Opravdu mě technika tak dostává?
O čem je vlastně tohle slovo a co v sobě skrývá? Rozvíjí nás nebo otročí?
Technika nás určitě provází napříč celými dějinami již od dob, co člověk se stal člověkem. Hnacím motorem zrození všech těch překapávačů, mobilů, počítačů i raketoplánů pak musela být  – a dosud je – lidská zvědavost, tvořivost, fantazie, důvtip, přemýšlivost.
Taky manuální zručnost. Skvěle člověče!

Během věků se náš přístup k technice vyvíjel jako všechno ostatní.
I když vlastně spíš rychleji než všechno ostatní.
Co našim dětem připadá samozřejmé, my znali snad ze scifi filmů.
Pamatujete ještě ty lodní kufry, co se jim říkalo mobilní telefon?
Z pohledu pravěkých lidí by se nejspíš dal za převratný technický objev považovat i pazourek. To asi byla sláva, když pak vyrobili první kovový nástroj.
Zátky od šampaňského nejspíš ještě vzduchem nelétaly, ale takový přípitek nechlorovanou čistou vodou by jim možná mnohý z nás záviděl.
A jaké technické metody asi umělec použil u „hňácání“ Věstonické Venuše?
Kdo dnes ví.
Tak či tak spojení slov „technika“ a „pravěk“ u lidí, žijících v době řízené počítači a letů do vesmíru, vyvolá shovívavý úsměv.

Pak jsme jednou přišli na dopravní prostředky, vzdálenosti přestaly být překážkou. Přírodní vědy daly poznatky, chytré hlavy myšlenky, šikovné ruce realizaci.
Všechno se zrychlilo a aniž si to člověk uvědomil, technika ho začala hnát velkým tempem pořád dopředu.

Díky technice se nám otevírají nové a nové obzory a máme možnost vstřebávat velké množství informací. Telefony, televize, počítače, elektřina, všechna ta auta, letadla, rakety a ponorky, nové materiály a postupy ve všech odvětvích lidské činnosti, atd. – to jsou neocenitelní úžasní pomocníci v našich životech.
Už nemusíme tak těžce dřít, práci za nás udělají stroje.

Není, ale škoda, že z něčeho tak úžasného, jako jsou šikovné lidské ruce se stane u pásu pouhý naučený pohyb bez špetky inspirace?
Nikdo z nás neumí provést tak rychle a precizně některé operace jako počítač.
A přece jsou to lidské mozky, které za tou genialitou kovu a plastu stojí.
Ale co například běžný uživatel milého PC?
Co se děje s jeho mozkem a dovednostmi, když za něj pracuje počítač?
Nejspíš je ten člověk mnohem výkonnější, udělá víc práce, může víc dokázat.
Pokud počítač chce být poslušný.
Jen nechybí občas naší hlavě „myslet“ nad věcmi, které za nás vymyslí PC?

Seděla jsem v práci, u stolu s tužkou a papírem a počítala úroky z prodlení.
Mám počítač se softwarem, který to umí rychleji než já.
Mám kalkulačku, která to umí rychleji než já.
Mám mobil, který to taky umí rychleji než já.
Jen mě netlačil čas a já měla chuť pro změnu použít tužku a papír a hlavu.
Neměla jsem chuť zase ťukat do kláves. Do jakýchkoliv kláves. Občas se mi to stává.
Kolegyně na mě nechápavě koukala. „Proboha, proč to neděláš na počítači?“. No a co, prostě jsem měla chuť.
Kolegyně se uculila „máš divné chutě, já bych si dala chlebíček“.
Uběhlo pár dní a při jednom jednání mimo kancelář bylo třeba spočítat výši úroků.
Kolegyně měla vybitý mobil. Špitla „proboha, jak se počítají vlastně procenta, nevíš? Já to vždycky dělám na počítači.“ Tak tohle náhodou vím. To proto, že mám občas divné chutě.

Ale když tak přemýšlím, určitě je spousty věcí, které už nevím.
Nevím je díky tomu, že je za mě opakovaně dělá technika.
Po technické vzpouře jsem byla vzpurná.
Uvědomila jsem si, že můj mobil a počítač znají telefonní čísla lidí, co mám ráda. Telefonní čísla, která já neznám, protože je za mě točí telefony.
Třeba má můj mozek radost, když si může místo telefonních čísel pamatovat jiné, důležitější, věci. Jenže co je důležitější než kontakt na ty, co máte rádi?
Byla jsem vzpurná, sedla jsem si a naučila se pár čísel.
Čísel, která vůbec nemusím umět, protože je umí můj mobil a počítač.
Proč by na těch dvou technických zázracích mělo záviset jestli já uslyším své milé?

Jsem ráda za techniku. Jsem ráda za chytré lidi, co umí techniku posouvat.
Jsem ráda, že můj život je díky technice snadnější, že mi usnadňuje věci, co potřebuji.
Jsem ráda, že se můžu znovu podívat na to, jak krásné miminko byla moje dcera.
A jak vypadala ta nejlepší babička na světě. Moje, co už není.
Jsem ráda, že díky technice vím věci, které vědět nepotřebuji, ale které jsou fascinující.
Třeba jak vypadá povrch měsíce.
Jsem ráda, že můžu psát tahle písmenka.
Mám trochu čas, protože technika za mě pracuje.
Díky počítači. Díky myčko nádobí. Díky pračko.

Jen nezlobte se, vy technické vymoženosti, když budu občas trochu vzpurná.
Vytočím sama telefonní číslo, i když ho mám uložené v telefonu.
Napíši něco v ruce, i když mám klávesnici.
Umyji hrnek v ruce, i když mám myčku.
Vyperu triko v ruce, i když mám pračku.
Ohřeji jídlo na sporáku, i když mám mikrovlnku.
To, abyste si uvědomily, milé technické vymoženosti, že když budu chtít, zvládnu věci i bez Vás. A taky proto, abych nezapomněla, co jsem uměla.

Nebojte, já dobře vím, že i propiska, papír, stůl, umyvadlo, prášek na praní, sporák, atd. jsou technické vymoženosti.
Jen potřebuji občas být trochu vzpurná.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: