O perníkové chaloupce
30.01.2005
Mám ráda svoji stránku. Její barvy i svíčku.
Nejspíš se nelíbí jen mně. Včera večer si šablonu letinky uloupil Frederik pro svůj blog.
Díky uloupené šabloně jsem včera večer zjistila, že letince nepadají odkazy.
Nevím sice přesně co to znamená, ale asi je to príma.
Díky uloupené šabloně jsem včera večer zjistila, že se Qark umí zlobit.
Zlobil se hodně a oprávněně.
A tak Qark napsal Frederikovi, že se zlobí.
A Frederik se Qarkovi omluvil a změnil šablonu.
Možná nevíte proč Vám tuhle zdánlivě banální příhodu mám chuť vyprávět.
Třeba není tak úplně banální.
Kdyby lidský svět fungoval, jak fungovat má, nebylo by nejspíš nad čím přemýšlet.
Jenže v tomhle světě není právě pravidlem uznat chybu, omluvit se a zkusit ji napravit.
Jenže v tomhle světě není právě pravidlem, že jsme tolerantní k přiznáním druhých, že něco zkazili.
Oba pánové včera rozehráli úžasný koncert funkční komunikace.
Takhle si představuji ideální stav při řešení problémů a nedorozumění.
Frederik udělal chybu, že si vzal letinku a předem se nezeptal jestli to může, jestli to třeba nevadí.
Ani mě a ani Qarka, který ji vymyslel a poskládal.
Chyby nejsou lepra, svrab nebo neštovice.
Občas je dělá každý z nás. I když se jim snažíme vyhnout.
Je lidské chybovat. Jde spíše o to, jak se ke svým chybám umíme postavit.
A Frederik to podle mého názoru zvládl na jedničku.
Mohl vymazat Qarkův komentář, změnit šablonu a dělat mrtvého brouka.
Místo toho se omluvil a snažil se napravit co zpackal. Prostě čelem k problému.
Qarkovi někdo uloupil hodiny práce. Zlobil se hodně a oprávněně.
Proto se ozval. Slušně, korektně a důrazně.
Nedivím se, že se zlobil. Někdo si vzal jeho práci a použil jí.
A vůbec se nezeptal, jestli to nevadí.
Jenže umět přijmout omluvu dá taky spoustu práce. Chce to toleranci a porozumění.
A Qark obé včera měl. A uměl přijmout omluvu.
Nakonec ještě pomohl Frederikovi vyřešit technický problém s jeho blogem.
Frederik si udělal vlastní hezký blog, Qark už se nezlobí a já mám radost, že to tak skvěle skončilo.
A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Problém, co chvíli vypadal, že je, zmizel.
Možná to stále vypadá banálně.
Jenom do doby než se zkusíte zamyslet nad tím, co nás často obklopuje.
Každý den. V běžném životě i v životě „vyvolených“.
Třeba naše politická elita. Když udělají chybu, mlží.
Vymýšlejí, vytáčejí se, hází vinu na jiné, vymýšlejí, vytáčejí se.
Uznat chybu? Omluvit se? Snažit se jí napravit? To nejspíš dělají jen blázni.
A ti co chybu uznají a snaží se ji napravit, nemají ještě rozhodně vyhráno.
Často chybí na druhé straně dostatek tolerance a schopnosti přijmout omluvu.
A že by ti, co dostali omluvu měli ještě dostatek chuti podat pomocnou ruku?
To je nejspíš ta o perníkové chaloupce.
Kdyby naši politici hráli stejné koncerty jako včera Qark a Frederik, nebylo by možná tolik z nás zhnusených z jejich obličejů.
Napsala letinka
30.01.2005, 16:36:00
Komentáře
Hm, už jsem si zvykl na to, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 30.01.2005, 23:53:34
že moje obrázky jsou "veřejným majetkem" a povalují se po celém netu. Vadí mi jen, když někdo vymaže můj copyright. Nic víc. Často píšu vyčítavé maily do redakcí. Zajímavé, že všem došel obázek mailem a už bez podpisu :))) Ale pravda, někteří se i omluví a zaplatí honorář... A TO SE VYPLATÍ !!!
Přidání komentáře...