Memento mori
Proč pořád oživovat bolest, co bolela před mnohými lety.
Proč neudělat za zlou minulostí čáru a zapomenout.
Proč se dívat zpátky a ne jen dopředu.
Tak mě napadá, proč se vůbec ptát proč?
Co se lidskému rodu nepřipomíná, velmi rychle zapomene.
Co lidský rod zapomene, jako by nikdy nevěděl, jako by neznal, jako by se nestalo.
Když smažeme fatální chyby, které se staly, jak se z nich můžeme poučit my nebo naše děti?
Proč se vůbec ptát proč?
To proto, abychom stejné chyby neopakovali.
Proto, abychom nedovolili druhým tyhle chyby opakovat.
To proto, abychom uměli příště poznat, že tady končí pomatenost jednotlivce a začíná boj o životy mnohých.
Na chybách je totiž dobrá jediná věc. Ta, že nás učí.
Že nám umožní neopakovat je.
Dost na tom, že v tom úžasném lidském světě se vždycky najde nějaká zrůda, co vymyslí originální zvěrstvo.
Za tahle poučení platíme často nevýslovně vysokou cenu.
A my se tu bavíme o chybách, za kterými se skrývají tisíce lidských životů, nevýslovná bolest, strach a utrpení.
Proč se vůbec někdo ptá proč tyhle chyby připomínat?
Je snadné pochopit, že ten, kdo přežil péči Hitlerových zrůdiček, nikdy nezapomene. Že bude jako ostříž hlídat všechno, co by se mohlo stát důvodem pro návrat podobných časů.
Je snadné pochopit, že ten, kdo nezažil, že ten, kdo neviděl a neslyšel o těch časech, nepozná, jak velké nebezpečí se může skrývat za touhou jedinců vládnout světu.
Prý nám ty staré obrázky už stejně příliš neřeknou.
Nevěřím tomu, že ten kdo viděl záběry s výsledky nacistických čistek, se vůbec nezmění. Myslím, že aniž bychom si to uvědomili, něco v nás je jinak.
Stála jsem v Terezíně a za zády měla otevřené dveře.
Věděla jsem, že kdykoli se otočím a půjdu domů, do tepla, bezpečí a lásky.
A přece mi byla zima. Všude kolem mne bolest a zoufalství.
Jako by ti lidé, co tu museli zkoušet přežít, vložili všechno své utrpení do zdí, dřeva i vzduchu.
Otočila jsem se a vyšla těmi otevřenými dveřmi.
Šla jsem do tepla, bezpečí a lásky.
A přesně vím, že něco ve mně je jinak a těžko se to někdy změní.
Tak proč se proboha vůbec někdo ptá proč?
Komentáře
(f0x - Mail - WWW) Vloženo 31.01.2005, 20:01:36
hezký článek
(binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 01.02.2005, 00:20:15
Já jsem zase řešil, jestli se mám pouštět do bebaty s popírači holocaustu ( až že jsem v tomhle týdnu přečetl asi dvacet jejich stránek) a pak jsem to vzdal. Nemá cenu jim debatou přidávat na vážnosti (Ačkoli, osobně jsem za svobodu slova a podle mě mají právo si říkat co je jim libo, já se s nima o tom bavit nemusím když nechci)
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 01.02.2005, 15:25:38
Člověk by měl žít v přítomnosti. V každé vteřině přítomnosti má na výběr z milionu bran. Ten kdo žije minulostí prožije život minulostí, např. vdova svou budoucnost může prožít ve vzpomínkách. Nebo opačný extrém mladá dívka zamilovaná do ženáče může svůj život prožít představami o budoucnosti. Ale z toho automaticky nevyplývá, že člověk by si neměl uvědomovat minulost, aby neopakoval stejné chyby. Kdo nezná minulost si koleduje o to ji znova prožít. A všichni lidé neuvažují stejně, někdo si nedokáže uvědomit důsledky svých činů a třeba zdánlivě neškodná zpočátku legrace může vést v budoucnosti k věcem které legrační zdaleka nebudou, když legrace posune hranice v myšlení lidí scestným směrem. Ale někdy jako v případě holocaustu k tomu přistoupilo zřejmě i něco jiného, vypočítavost hlavně že v tom nelítáme sami a všeobecná ignorance.
Díky za (letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.02.2005, 18:28:24
zajímavé komentáře i milou pochvalu.
Pro binární: ani nevíš, jak ti s těmi vnitřními boji rozumím. :-)
Pro jh11: moc hezky napsané
Taky si myslím, (Andrea - Mail - WWW) Vloženo 01.02.2005, 20:39:48
že bychom zapomínat neměli.
Byla jsem v Osvětimi a do smrti na to nezapomenu. Naštěstí v roce 2000...
http://www.kontrast.bloguje.cz/331913_item.php (Kontrast - Mail - WWW) Vloženo 24.05.2006, 18:54:06
http://www.kontrast.bloguje.cz/331913_item.php
Když přemýšlím o židovské problematice a holokaustu, napadají mě zajímavé věci...
Kontrast
Přidání komentáře...