Neříkej vždy co víš, ale vždy se snaž vědět, co říkáš. C.A.Claudius
REKLAMA

Srdce proti rozumu

20.02.2005
Před pár dny jsme si povídali o Platónově příběhu Faidros.

O tom, jaký druh partnerského vztahu byste preferovali. Jestli lásku, se všemi negativy nebo spíše vztah, založený na rozumových důvodech. A výsledek? 35 pro lásku a 13 pro rozum.

Nejdřív Vám dopovím Platónův příběh.
Je především o rétorice, ale já si z něj vybrala pro povídání jen kousek – lásku. Příběh obsahuje dvě řeči Sokratovy. První, kde Sókratés opraví vady v řeči, když dokáže lépe přednésti Lysiovu řeč, než Lysius sám. Sókratés však nesouhlasí s obsahem, cítí se zle, protože říká slova, kterým nevěří. Halí proto svou tvář. Poté se Sókrates narovná, odhalí hlavu a pronese řeč druhou o lásce. Tahle řeč má i obsah, který Sókrates cítí. Láska je podle něj božské šílení.

Přemýšlela jsem hodně o tomhle povídání. A ráda bych se s Vámi podělila o svůj názor.

Podle mě nám láska otevírá obzory. Posunuje nás. Umí vynést do nebe i pekla. S láskou cítíme, že žijeme. Láska hladí i bolí. Má chuť i vůni. Hřeje i studí. Když milujeme, jsme zranitelní, děláme chyby a věci, které nejsou rozumné. Je to šílenství. Pokud je naše láska opětovaná, celý svět zkrásní. S tím druhým má kouzlo každá louže i šmouha na obličeji. Nic není problém a jsme schopní lámat skály a hory přenášet. Dostáváme sílu dělat věci, kterých se jiní bojí. I takové, co jsme se jich ještě nedávno báli i my.

Neumím si představit, že by tolik energie dokázal dát vztah, který je jen rozumový. Určitě umí dát klidný přístav, co chrání v bouři, ale to umí i láska. Tedy ta šťastná.

Pokud je naše láska nešťastná bolí každý nádech. Celý svět zčerná a cítíme se mizerně. Myšlenky neumí postát a utíkají za objektem lásky. Duši i srdce svírá bolest. Tak velká, že se nám často ani nechce znova nadechnout.

Jenže, jak bychom bez bolesti věděli jak chutná štěstí. Jak si bez smutku vážit radosti? Bez slz – úsměvu? Hádky často strašně bolí. Ale jak bez nich ochutnat slast usmiřování? Ostatně konfliktům se můžeme vyhnout snad jen sami se sebou (a často ani to ne) a kdo by chtěl mít vztah se svým vlastním klonem.

Vztah bez lásky a vášně má nejspíš velkou spoustu výhod. Žádné scény, žádné dal a má dáti. Žádné výčitky a nároky. Žádný strach, že nenaplníme očekávání. Jen nevím, jestli jen o tohle ve vztahu muže a ženy běží. Navíc takový vztah můžete mít daleko snáze než lásku. Rozumu se poručit dá, spíš než srdci. Láska přijde a když jí nechytnete, půjde o dům dál. A co víc. Tenhle rozumový vztah má myslím šanci, stejně jen do chvíle než zvenčí zaťuká láska.

Láska se nás neptá, jestli může přijít. Láska prostě najednou je. Často nevíte proč a kde se vzala. Možná jste si ani nevšimli, kdy přišla. Mohla přijít, když máte srdce otevřené. Často najde cestu i klíč i k srdcím zavřeným. I když jí nikdo nezval. Myslím, že každý, kdo si řekne, že nechce vztah s láskou, to dělá z rozumu. A myslím, že musí svoje srdce moc dobře hlídat, aby neuteklo. Musí moc pracovat na tom, aby k němu láska nemohla proniknout. Vydávat velké úsilí, snažit se necítit, nevnímat. Být imunní vůči signálům zvenčí. Utíkat před místy, která hrozí láskou. Schovávat se před situacemi, kde by se mohl rodit cit. A já nevím, jestli bych uměla utíkat a schovávat se.

A příště třeba o sexu. O tom, jestli ten bez lásky může být lepší než ten s láskou.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Napsala letinka 20.02.2005, 17:22:46

Komentáře

souhlasim (Chosse - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2005, 17:28:16
Nikdy nikdo neví, kdy se to stane, přijde si, převrátí život na ruby, láme vzdálenosti........ když se nedržíš pevně, pěkně tě to smete.... ale kdo by netoužil, nechat se krásně smést :O))

A tohle prostě nekoupíš, nepřivoláš a nezaženeš :O))

(PJ - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2005, 18:55:11
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, nevychloubá se, není domýšlivá. Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vynutit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, vždycky se raduje z pravdy. Největší z trojice "víra-naděje-láska" je právě láska.

2PJ (Chosse - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2005, 23:01:41
ale taky se ti předem neohlásí, že přijde :O))

(EJA - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 10:33:49
Myslím, že je jedno, co láska doopravdy je, důležité je, že existuje a lze ji zažít, se vším co s sebou přináší. Nehladě k tomu, že spousta vztahů začíná láskou, kdy je potlačena rozumová složka, a postupně se tyto dvě vyrovnávají. Na pouhé lásce sice dlouhodobé vztahy nefungují, ale jen těžko, v dnešní době, mohou fungovat bez ní. Osobně dávám přednost lásce před rozumem.

(jindřich - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 16:05:03
Když se to začne rozebírat hlouběji a třeba z toho konce, jak naznačil(a) PJ, je dobré začít trochu rozlišovat pojmy:"Eros - Filia - Agapé". Všechno je to česky "láska", ale obsah se hodně liší a bez toho rozlišování hrozí nedorozumění, kdy každý bude mluvit o něčem dost jiném.
Jo, jo, nemáme to s tou láskou jednoduchý.

(PJ - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2005, 21:19:40
Láska je jen jedna, a vyznačuje se tím co jsem o ní napsal. Všechno ostatní jsou jen pojmy, které si vymysleli lidé aby za ně zamaskovali hromadu citů, které mají s láskou pramálo společného.
btw jsem "ten" PJ

(jindřich - Mail - WWW) Vloženo 22.02.2005, 11:03:30
Člověče nešťastná, ty seš si tak jistej, jako bys tu lásku sám vynalezl a vlastnoručně napsal ČSN 77-1402: "Láska a její závazné atributy". Tu jistotu Ti fakt závidím :-)

(PJ - Mail - WWW) Vloženo 22.02.2005, 22:03:31
2Jindřich: já jsem člověk šťastný, protože ač jsem lásku nevynalezl, znám toho kdo ano, a proto vím jaká je (viz to co jsem napsal).
To mě opravdu těší že mi závidíš :))

(jindřich - Mail - WWW) Vloženo 23.02.2005, 08:39:58
2PJ: no to chápu, já ho znám taky a od začátku jsem přesně věděl, odkud cituješ. Jenže právě tady vidím ten problém - má kdokoli z nás představu, jaká TA láska OPRAVDU je? Sotva. Tady a teď nám nezbývá, než se potýkat právě s tou hromadou citů, které námi zmítají - nic moc jiného, obávám se, nedovedeme (alespoň naprostá většina z nás). A řešit to tím, že, všechno, čeho jsme v této oblasti obvykle schopni, prostě šmahem shodím jako něco, co má s pravou láskou pramálo společného, mi připadá pošetilé. Až, řekl bych, neuctivé k tomu, kdo nás tou schopností zmítat se trochu bezradně v hromadě citů, vybavil. Myslíš že to popletl? Poradil bys, jak to mělo být správně :-)) ?


Přidání komentáře...
Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: