Staří známí vyprávějí
Mám chuť si je prohlížet a zabývat se jimi.
Pak jsou místa, která pro mě nejsou nová.
Mám je ráda a znám je.
Spoustu dní chodím stejnou ulicí, potkávám stejné domy.
Říkám jim „dobré ráno a jak se máte“.
Můžu jim tykat, i když jsou mnohem starší než já.
To proto, že jsou to staří známí.
Viděly moje první krůčky i děsné módní kreace v době, kdy mi velela puberta.
Chodila jsem se jim chlubit s nádherným miminkem v kočárku. Pak s batolící se princeznou, co se naučila právě říkat mámo.
Vím, jak vypadají ráno, přes den i ve svitu pouličních lamp.
Mokly jsme spolu a taky hřály na sluníčku.
Říkám si, že je znám…a dobře.
Jenže to není pravda. Tak jsem si zvykla je potkávat, že už neumím koukat vzhůru, na jejich střechy a nejvyšší okna. Registrovat kouzlo detailu.
Jsou domy, co je potkávám rok za rokem každý den a všimnu si jejich krásy až když dostanou novou fasádu.
Rozsvítí se a já zpozorním. Najednou mě znovu zaujmou.
Překvapeně zjistím, že tyhle staré známé zdobí ornamenty a sochy, co jsem si jich nikdy nevšimla.
A že jsou krásné. A hele letopočty, co voní minulostí.
Je neskutečné kolik zajímavého mají tihle staří kamarádi a já to roky přehlížela.
Jako bych snad ani neměla oči.
Dřív jsem neměla ráda lešení.
Myslím, že vadí většině lidí.
Není hezké, je kolem něj nepořádek.
A nutí Vás kličkovat z chodníku na silnici a zase na chodník.
I když je to nejspíš praštěné, dneska ho mám ráda.
Těším se až zmizí a já budu mít možnost objevovat to, o čem jsem si už dávno myslela, že znám.
Staré domy vyprávějí. Jen naučit se jejich řeč je moc těžké.
Mě pár prvních slov téhle složité řeči naučily fasády.
Když poznáváme cizí kraje, vrháme se lačně za každou novou informací.
Zajímá nás kdo, kdy a kde přesně co postavil, co si u toho myslel, jak se tvářil. Taky co svačil a měl na sobě. Proč tu bydlel, jak tu bydlel a s kým tu bydlel. I já to dělám.
Lezu po schodech starého domu, jen proto, že mi někdo nakukal, že to tu měl rád Marco Polo.
Zajímá mě ta ruina a chci o ní vědět, co se dá.
Jen o svých starých známých vím pramálo. A není to k nim spravedlivé.
Jsou krásní a úžasní.
Mám štěstí, pár prvních slov jejich složité řeči mě naučily fasády.
Další tajemství mi pak prozradily krásné knížky „Pražské domy vyprávějí“ od autorů J. Hrubeše a E. Hrubešové.
Staré domy vyprávějí. Jen naučit se jejich řeč je moc těžké.
Umím sotva základy, ale musím vám říct, je to kouzlo, nechcete to taky zkusit?
Komentáře
(aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 25.02.2005, 21:34:30
Souhlas, není nad to pokecat si se starým barákem... :)))
(Enzy - Mail - WWW) Vloženo 25.02.2005, 23:31:51
Ono se dá říci, že si vlastně nevšímáme těch normálních a obvyklých věcí. Zaujme nás jen to neobvyklé a jen neobvyklé se nám zdá krásné.
Mě se ale to neobvyklé nezdá krásnější, než obvyklé.
Bydlím v rodném městě. Myslel jsem si, že ho znám dokonale. Pak jsem ale z ničeho nic objevil nové uličky, domečky a lidičky. A uvědomil si, že žiji v cizím městě.
Začal jsem si všímat každého detailu, maličkosti a zdají se mi daleko krásnější, než ty neobvyklé věci. I když jsou normální…
(ave - Mail - WWW) Vloženo 25.02.2005, 23:34:20
Jo, není nad to projít se ulicí a opravdu se dívat. A někdy, když chceš najít něco krásného, nového, stačí jenom změnit úhel pohledu. Šla jsem nedávno kolem své staré školy a všimla jsem si, že má krásnou lunetovou římsu. Ale všimla jsem si jí jen proto, že si v ní udělaly hnízdo vlaštovky :o)
Ale vyprávějí i nové domy. Třeba i o tom jak jsou lidé pošetilí a praštění. A občas i o tom jaké mají sny.
Ale i v nových domech se dá najít krása, většinou :o)
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 26.02.2005, 07:57:05
Víš, kdy já si začala všímat, okolo čeho každý den chodím? Když se mi narodily děti. Jejich otázky "Mamííí, proč jsou tam nahoře ty andělíčci? A proč je to okno tak zkroucené?" mě přinutily zvednout hlavu a podívat se...
Našla jsem spoustu nových věcí :o)
Dobré ráno (letinka - Mail - WWW) Vloženo 26.02.2005, 10:20:25
a díky Vám za ty skvělé komentáře. Zdá se, že děti a vlaštovky jsou ještě lepší učitelé než nová fasáda. I z ničeho nic je úplně super, jenom mám pocit, že míň ťukne do nosu než nová fasáda. :-))
Holubi (kitiki - Mail - WWW) Vloženo 01.03.2005, 13:22:05
jsou taky slušní profesoři. U dveří do našeho domu jsou po obou stranách andělíčci. žiju tu už dvanáct let,, každý den chodím těmi dveřmi, ale dvou mládenců, kteří si mě vždycky prohlížejí jsem si všimla až před rokem, protože tam holubi zalétávali do hnízda, které má jeden z andílků místo čepice.
Přidání komentáře...