Nebuď srab!
Šli za mnou dva kluci, asi tak čtrnáctiletí.
A jeden takhle domlouval druhému.
Nevím proč a ani mě to nezajímá.
Jen jsem podobnou větu už někdy někde slyšela.
Je to dávno.
Už roky mi nikdo neříkal ať nejsem srab.
I když důvody by se určitě našly.
Bojím se létat. Třeba.
Do letadla vkráčím hrdě, beze scén.
Ta obluda co mě slupne a vyletí nad mraky, aby mě vyplivla jinde, mě přece nerozhází.
Jenže co když mě bude chtít vyplivnout jindy a jinde než chci já?
A způsobem, který se mi nebude vůbec líbit?
A tak to jistím pár panáky a celou dobu než se letadlo odlepí od země se peru s touhou prchat.
A uvnitř panika a hrůza.
Brečela bych a ječela, kdybych nevěděla, že tím vyřeším jen to, že otrávím všechny cestující i personál.
A že mě nejspíš s velkou ostudou vyhodí.
„Nebuď srab“ mohla bych nejspíš slyšet oprávněně pokaždé když místo pár desítek minut v letadle volím hodiny za volantem.
A to nemluvím o boji, který jsem s vlastní neodvahou sváděla dva roky než jsem se odhodlala za asistence zubaře vystěhovat své moudráky z nájmu ve své puse.
„Nebuď srab“ mohla jsem nejspíš slyšet oprávněně každé ráno ty dva roky.
Jenže mi to nikdo neříká.
Už roky.
Kdy vlastně naposled?
„Nebuď srab a pojď taky“.
Parta holek, co místo do školy chce mizet do parku.
Kromě jedné.
Nechtěla jsem být srab, ale taky jsem nechtěla jít za školu.
Ne proto, že bych jí tolik žrala.
Ani proto, že bych byla svatá.
Vůbec jsem nepřemýšlela o tom, že to může poškodit mojí budoucnost nebo že to rozpláče třídní.
A vlastně mi to ani nepřišlo jako špatný nápad.
Jen jsem nechtěla lhát a ublížit svojí mámě.
A pak jsem jí stejně ublížila.
To když jsem ředitelské důtky a průšvihy nasbírala za úplně jiné věci.
A málem mě vyhodili ze střední školy.
Byla jsem prostořeká a dost často dělala věci, které jsem považovala za správné.
Jen já. Bohužel ne páni profesoři.
Tak se to prostě semlelo.
Nebylo to proto, abych nebyla srab.
Bylo mi asi tak patnáct.
„Nebuď srab a dej si práska“.
Parta starších kluků a jen pár holek.
Hůl na minigolf.
V každé ruce.
A cigareta.
V každé puse.
Kromě jedné.
Nechtěla jsem být srab, ale taky jsem nechtěla cigarety.
Vůbec mi nedocházelo, že je to nezdravé.
A návyk, co se špatně ničí.
Nebyla jsem osvícený odpůrce rakoviny plic.
A neviděla jsem nic špatného na tom, že druzí kouří.
Prostě mi to jen smrdělo a nechutnalo.
Bylo mi asi tak patnáct.
Kluk, co se mi moc líbil.
A znala jsem ho snad půl hodiny.
O dost let starší
„Nebuď srab, svezu tě na horské dráze“.
Nechtěla jsem být srab před tím zajímavým klukem.
Ale věděla jsem, že na horské dráze milování nechci jet s někým, o kom nic nevím.
Vůbec jsem nebyla tak zodpovědná a nedomýšlela případná těhotenství a choroby.
A nepřišlo mi nemravné milovat se před svatbou.
Prostě jsem jen věděla, že takhle to nechci.
Kdysi jsem občas slyšela, že nemám být srab.
A pokaždé když jsem odmítla, jsem se někde uvnitř bála, že pro ostatní srab budu.
Proto, že říkám „nechci“.
A pak se mi zdálo zvláštní, že je všechno jinak.
Jakoby postavené na hlavu.
Nikdo si totiž nemyslel, že jsem srab.
Všichni pochopili, že mi cigarety smrdí a nechci je.
Pochopili, že nechci chodit za školu.
A ten kluk mě na horské dráze sexu nesvezl.
Ale už víc jak patnáct let patří mezi moje nejlepší kamarády.
Brali mě.
Takovou jaká jsem a bylo to moc fajn.
I když jsem měla svou hlavu.
A nebo možná právě proto.
Nevím.
Dneska to cítím tak, že "nebýt srab" je možná právě v tom neposlechnout pokaždé výzvu „nebuď srab“.
---------------------------------------------------------------
houslové povídání o kouzelníkovi
setkání s mimozemšťanem – na testech IQ
Komentáře
Wow (E.T. aka Ford Prefect - Mail - WWW) Vloženo 31.03.2005, 18:40:20
Ty jo Letinko ten čas strávenej čtením byl přesně ten čas o kterým můj kamarád a sým způsobem vzor Sasha Skenderija (http://www.skenderija.com/) říká že je to čas vytrženej z kalendáře. Prostě to trvalo ale neuvědomoval jsem si to - moc pěknej a upřímnej spotík! díky
btw: reagovat ted nedokážu ale na letadla bych možná měl tip:
letecká doprava je jedna z nejbezpečnějších
úmrtnost je výrazně nižší než za volantem
jenže jde o to že fóbie z letadel je běžná
ale možná pomocí autoterapie by se to zvládnout dalo
ale je to běh na dlouhou trať
jde o to jestli chces nebo nechces:-)
obcas je dobry něco chtít...
(gu4n0 - Mail - WWW) Vloženo 31.03.2005, 19:12:09
moc hezkej příspěvek.)
Seš srab ! (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 31.03.2005, 20:43:17
To byla poslední slova mého spolužáka Luďka, než se sám odebral do kamenolomu odpálit společně nalezenou minu. Měl jsem zaracha a pokus o útěk oknem se nezdařil. Druhý den přišel do vyučování ředitel a oznámil nám, že Luděk při manipulaci s municí přišel o obě ruce a zrak. Víckrát jsem ho neviděl...
(Frederik - Mail - WWW) Vloženo 01.04.2005, 01:28:30
Přesně tak Letinko. Ta hláška je útok, jemuž podlehne právě srab bez vlastní vůle.
pekne se vybarvujes :o) (nuico - Mail - WWW) Vloženo 01.04.2005, 13:32:56
kamaradky mas nic moc, ředitelské důtky, průšvihy a málem tě vyhodili ze střední školy a dal? :o)
Díky moc za všechny bezvadné komentáře (letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.04.2005, 14:29:38
Re: E.T. díky za milá slova. Co se létání týká, jsem docela vzpurná. Rozhodně to není tak, že by mi strach zabránil do letadla vlézt, ale je mi v něm hodně mizerně. I když vím, že ten strach je iracionální a letadla nejbezpečnější forma dopravy. Autoterapie je bohužel málo, kamarádka psycholožka tvrdí, že by to chtělo důkladnou terapii třeba s hypnozou. Tyhle paniky mají zpravidla někde příčinu a ta se musí odblokovat. Možná jsem jako úplné mrně spadla z výšky a nebo mi do hlavy praštila papírová vlaštovka. Jenže mamča tvrdí, že jsem padala pořád a odevšad, jak jsem byla všetečná, tak nevím, které upadnutí je viník. :-(
Re gu4n0: děkuji za ta milá písmenka, udělala mi velikou radost. :-)
Re aTeo: Tak to je opravdu hodně smutný příběh. Nejsem fatalista a mám pocit, že každý svého štěstí strůjcem, ale v těhle momentech si říkám, že to je osud. Doufám, že tvůj kamarád se i s tím těžkým křížem popral a jeho život není černý a co se tebe týká, jsem moc ráda za zaracha. Mrzely by mě tvé bolesti a mám moc ráda tvé obrázky :-))
Re nuico: taky zírám, co jsem za asociálního živlíka. A to ještě nevíš, že na sluníčku okamžitě hnědnu a když sebou praštím tak se vybarvuji od modré do žluté. Pravda nebyla jsem příliš klidné stvoření. - Než jsem vyrostla v uvědomělou kultivovanou dámu :-))))
re: Díky moc za všechny bezvadné komentáře (nuico - Mail - WWW) Vloženo 01.04.2005, 15:12:24
Není zač. Já ti taktéž děkuji za ta milá slova, děkuji ti za hezká písmenka a přeji ti krásný den :o)
(Pawlik - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 00:33:17
jojo, být srab chce někdy hodně síly. Hezky píšeš...
re pawlik (letinka - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 11:26:20
Děkuji za milá slova a přeji krásný den :))
(E.T. aka Ford Prefect - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 22:45:51
Letinko nejsem odbornik lec vim ze se to da poresit nebo aspon zkusit cimz te do niceho nenavazim:) ja mel jeden cas neco podobnyho s metrem vlizt do nej pohoda rozjelo se a mezi stanicema zastavilo... predstiral jsem klid jako ostatne asi vic lidi tam:) nevim sam jak sem se z toho dostal... ale:
krtek nebo kondor - neni to jedno?:)
Re E.T. (letinka - Mail - WWW) Vloženo 02.04.2005, 23:08:10
Jsi moc milý, že se mi snažíš pomoci. :))
Máš naprostou pravdu, určitě se to dá řešit.
Třeba tím, že se budeš té exponované situaci postupně vystavovat a zvykat si.
A vůbec mě do ničeho nestrkáš. Taky mě to štve a zkoušela jsem s tím pracovat, jenže je to moc těžké. Nemám totiž strach z výšek. Nevadí mi koukat dolu z rozhledny ani jezdit na centrifuze. Vadí mi jen letadla a tam je problém si zvykat pomalinku a přidávat. Každopádně pokud si vzpomeneš, jak jsi zvítězil nad metrem, budu ráda za efektivní know-how. :)
ouha (E.T. aka Ford Prefect - Mail - WWW) Vloženo 03.04.2005, 01:15:10
ja myslel ze to necham na zitra ale ne:) no celkem sem to všechno pochopil... rozhodim site a treba z toho neco vypadne...
s ti metrem si vzpomenout nemuzu pac to prislo nejako samo asi sem musel zase zacit chodit (a jezdit metrem) do kolbenky tak jsem si zvyknul.... no takze si najdi praci v brne pokud bydis v praze nebo naopak... proste navrhuju terapii prubeznym autosokovanim litat co nejvic a nebat se.... jo a nekrast - legitka MHD tusim v letadle neplati:)
btw ja teda nemam co kecat pac muj blog neumoznuje uzivatelum temer nic.... ale u tebe se mi neuchovavaji udaje url mejlak atd - vsude jinde jo.... neslo by s tim neco porobit?
dobro nebo spis pekne ranko:)
jo a jeste.... ( - Mail - WWW) Vloženo 03.04.2005, 01:17:13
nejsem moc mily ze se snazim pomoct - je to moje normalni uchylka - nemam to pod kontrolou:)))))))
Přidání komentáře...