Otázky a odpovědi
Ptal se dneska odpoledne asi šestiletý kluk maminky.
„Neptej se jak hloupý! Výtahy vozí ty, co jsou líní chodit po schodech.“
Klidně bych s ní i částečně souhlasila.
Logické vysvětlení.
Ale jindy a jinde.
Výtahy vozí ty, co jsou líní chodit po schodech.
Nepřijde Vám zvláštní tohle vysvětlení pokud stojíte u výtahu, který byl vybudován jako bezbariérový přístup do metra pro vozíčkáře?
Pokud stojí uprostřed chodníku výtah, možná to může malému dítěti přijít zvláštní.
Nejspíš přemýšlí kam asi vede.
Chybí nad ním přece dům.
A tak bych tu možná mohla zkoušet rozvíjet úvahu na téma, jestli byla hloupější ta dětská otázka nebo dospělá odpověď.
Ale vybavilo se mi něco jiného
Slovy klasika „hloupý není ten, kdo neví a zeptá se, ale ten, kdo neví a neptá se“.
Tak přemýšlím, že to vzal klasik pěkně hopem.
Záleží na tom koho se ptáme, na co a kdy.
A taky jak.
Určitě se shodneme na tom, že není moc dobrý nápad ptát se při praktické zkoušce v autoškole policisty, jestli neví, zda je pedál plynu vpravo nebo vlevo.
Nebo snad uprostřed?
Ptát se během písemky ze zeměpisu učitele na hlavní město Polska nám asi taky nezaručí, že budeme vypadat chytřejší.
A přitom tyhle praštěné příklady jsou reálné a ze života.
Znám je z vyprávění svých známých.
Taky se Vám může snadno stát, že položíte velmi rozumnou a takřka životně důležitou otázku nevhodnému člověku v nevhodný čas a od jiného člověka za to slíznete pořádných pár facek.
Jako já.
Bylo mi tak jedenáct.
A vracela jsem se z gymnastiky.
„Ahoj, hele víš co je to primerák?“
Potkala jsem staršího bráchu své nejlepší kamarádky a jeho kamarády.
A ten co na mě promluvil byl nejúžasnější osmák z celé školy.
Chápete? ON mi řekl ahoj.
Byla jsem naprosto nadšená.
Dochází Vám doufám, že v téhle chvíli nemůže malá holka přiznat, že neví na co se ptá úžasný velký kluk.
„No jasně, proč?“
„A můžeš nám dojít tři koupit do drogérie?“
Tak tady jsem začula čertovinu.
„Proč si tam nedojdeš sám?“
„Ale prodavačka mě vyhodila. Když řekneš, že je pro tátu, prodá ti ho. Já tam znova nemůžu“.
Fakt jsem začínala mít mizerný pocit, že ten primerák bude něco moc nebezpečného.
Možná nějaká žíravina.
Třeba jako louh, co mě od něj maminka vyhazuje.
Možná pořádně smrdí nebo je jedovatý.
Nějaká hodně hnusná chemikálie, možná.
No jistě, co jiného by chtěli z drogérie.
V hlavě už jsem si sumírovala odpověď, že nic nekoupím.
Jenže pak se princ usmál a řekl, že vždycky věděl, že jsem fajn holka.
Podal mi dvacku a já šla.
Drogerie byla hned za rohem.
Jak jsem se k ní blížila, nohy mi těžkly.
Jen jsem si pořád dokola opakovala to divné slovo, abych ho nezapomněla.
A pak se na mě usmálo štěstí.
Uviděla jsem hlouček maminčiných kolegů z práce.
Radostně jsem poskočila a vrhla se k nim.
Všechny je dobře znám z táborů, určitě mi poradí.
L: „Ahoj všichni, jdu koupit primeráky. Nemůžu z toho mít malér?“
Pěkně nahlas, aby slyšeli na co se ptám.
Ti dospělí jsou fakt divní, vytřeštili oči a nic.
Pak se ozval jeden Fanda.
„Hele beruško na co to potřebuješ?“
L: „Chtějí to ode mě kluci.“
Tedy ta odpověď, zdá se, ty dospělé zaskočila ještě víc.
Možná budu mít velký malér. Měla bych to zkusit vysvětlit.
L: „Oni to prý potřebují a nechtějí jim to prodat. Nevíš co to je prosím?“
Fanda: „Tak jim řekni, že ti to taky neprodali a co to je se zeptej doma rodičů.“
Fakt se mi ulevilo, že pro ten louh nebo co to je nemusím.
Podle obličejů přítomných jsem jasně pochopila, že s tím primerákem fakt není sranda.
Klukům jsem to vysvětlila.
Zanadávali na mrchu prodavačku.
A princ řekl ať si z toho nic nedělám a taky ahoj.
Domů jsem šla euforická, že ti velcí kluci si mě všimli.
A ještě jsem unikla maléru.
A z té euforie jsem si zapomněla opakovat to divné slovo.
A tak jsem se neměla doma na co zeptat.
Vlastně mi to bylo celkem jedno, důležité bylo to ahoj od prince.
Druhý den jsem přišla domů a slízla pořádných pár facek.
Mamince všichni v práci vyprávěli tu příhodu.
Táta se moc zlobil, že dělám ostudu.
Prý vyřvávám na ulici, že potřebuji prezervativy.
Pěkná nespravedlnost.
Ptala jsem se nahlas, ale nevyřvávala.
A moc dobře vím, že o nějakých prezervativech nebyla řeč.
To slovo znělo úplně jinak.
Taková sprostá křivda.
Sbalila jsem si kufřík, že odcházím z domova, když si mě neváží.
A týrají mě.
Pak přišla maminka a měla odpovědi na všechny moje otázky.
A já zase měla odpovědi na všechny její.
Nevím moc a moc věcí.
A moc a moc věcí bych chtěla vědět.
Proto se ptám.
Hodně často.
Jen už si lépe vybírám konzultanty.
To proto, abych se něco chytrého dozvěděla.
A možná i proto, abych nedostala pár facek.
Komentáře
:P (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 12.04.2005, 19:22:32
Moc hezky řečenej kus pravdy. :)
Hezké, porovnej s mým příběhem: (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 12.04.2005, 23:26:01
Když jsem začínal kariéru "dolňáka", nabídl jsem bůra prckovi Míšovi za zakoupení ochrany. "Hele, koupíš Primeros a kdyby se ptali, tak je to pro tátu. Nespleteš to?" "Nejsem blbej!" "Tak padej..." Za 10 minut byl zpátky i se "zbožím".
Večer máma pobaveně i pohoršeně vyprávěla, jak odpoledne stála ve frontě v drogerii, přiběhl tam ten Míša odvedle a už od dveří hulákal, že potřebuje "prímarus" pro tátu. "Taková ostuda!" vrtěla nevěřícně hlavou. Přesvědčil jsem se, že předmět doličný leží hluboko v mé kapse a odebral se nenápadně na svou malou premiéru... :)
Díky za písmenka (letinka - Mail - WWW) Vloženo 13.04.2005, 17:36:27
jen tak přemýšlím aTeo, jen mi to tak připadá nebo vždycky něco spískáš a hanba padne na cizí hlavu (viz intelektuální impotent). Klobouk dolu - kdo umí ten umí, zdá se. :-)))))))
Je to prosté jako déšť... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.04.2005, 17:40:15
Jsem jenom katalyzátor - urychluju reakce a sám se neměním. Nic víc, nic míň. :)
No to je všechno hezký, (Alka - Mail - WWW) Vloženo 14.09.2005, 12:31:12
ale pořád jsem se tady nedozvěděl, co to je primerák a k čemu to slouží !
To byl pokus o fór.
Letinko, zdá se, žes byla pěkný číslo už odmalička.
To byl pokus o fór.
Ale vážně. Já takovou příhodu nemám ! Jen mě napadá, že kdyby žil Dietl, tak by z těchto krásných příběhů natočil nějaký strašný seriál ! :-))
A aTeo mě stále překvapuje, jak je systematický, vše promýšlí, předvídá, připravuje, i premiéru, ta má se semlela tak, že jsem si na nic ani nevzdych. Naštěstí partnerka ano !
Takže když tady jeden kolega šílel, že jeho patnáctiletá dcera, jíž je sám tátamámou, jede na letní tábor a co všechno má mít s sebou, řekl jsem mu: Kdybys bys skutečně zodpovědný rodič, přibalil bys jí alespoň tři krabičky ochran. Málem mě zabil.
Tedy Alko (letinka - Mail - WWW) Vloženo 14.09.2005, 23:45:16
jsem ráda, že nejsi informován o tom k čemu slouží primerák (pokus o fór), chyběl by mi impuls k přemýšlení o vodě a ringo by nemohl s kolegou diskutovat o blondýnách. :-)
A číslo jsem nebyla, byla jsem vzorné děvčátko, hodné a tiché. Nikdy jsem z toho nevyrostla. Přesto, že někteří dospělí měli, ze mně neznámého důvodu, odlišný názor. :-( Co se týká Tea, mám pocit, že z každé situace vytěží maximum.
Přidání komentáře...