Jsou nás miliardy
Přesto, že některé komentáře jsou hodně emotivní, nenašla jsem ani jediný, ve kterém by pro mě nebyla schovaná nějaká chytrá myšlenka.
Všechny ty subjektivní pravdy myslím skládají obrázek té objektivní.
Jsme lidi.
Jsou nás miliardy.
A všichni žijeme na stejné planetě.
Každý z nás se snaží žít svůj život.
Každý touží po uskutečnění svých snů.
Pro jednoho je snem mít něco k jídlu.
Pro jiného je snem jíst kaviár.
Slepí touží vidět.
A ti co vidí, jsou často slepí a neumí se dívat.
Ti bez nohou touží běhat.
Ti, co běhat mohou, často nechtějí vstát z pohovky.
Jsou lidé pro které šťastný život je synonymem jakéhokoliv života bez každodenní bolesti.
Nebo strachu.
Jsou lidé, kteří za šťastný považují jen život v luxusu.
I tací, co jsou šťastní jen když o nich mnozí vědí.
A je jim jedno z jakého důvodu.
Jsou jiní, kteří realizují své sny a tvoří úžasná díla.
A přesto o nich nikdo neví až do jejich smrti.
A třeba ani po ní ne.
Jsou lidé, co jsou šťastní jen když jim krása roste pod rukama.
Jiní jsou šťastní jen když krásu ničí.
Lidé, co zoufale touží mít děti.
A lidé, co je nechtějí ani za nic.
Každý z nás se snaží žít svůj život.
Po svém.
A naše snahy na sebe naráží.
Proto, že jsme příliš blízko jeden druhému a příliš propojeni.
Je tu jen jediná planeta a velká hra, co jí lidstvo hraje a říká jí život.
Hra s miliardami hráčů.
Hra ve které jde o jediný cíl.
Žít.... a žít šťastně.
Jen každý z té miliardy hráčů má úplně jiný cíl.
A tak narážíme.
Nemůžeme se odstěhovat na Mars nebo Pluto.
Proto, aby tu bylo k žití, musíme se naučit žít s ostatními.
Tak, abychom měli šanci být šťastní a oni také.
Budeme je ovlivňovat a oni zase nás.
Budeme je omezovat a oni zase nás.
To proto, že máme jen jedinou planetu.
To proto, že jsou nás miliardy.
To proto, že jsme každý tak úžasně jiný.
Každá hra má svá pravidla.
V přírodě přežívají ti silnější.
A než se začne vměšovat člověk, je udržována přirozená rovnováha.
Život je tu často krutý, ale jasné co se smí a co ne.
Za chyby se platí.
A porušení pravidel znamená trest.
Často trest nejvyšší.
Lidský svět změnil v průběhu evoluce tahle pravidla.
Už nestačí praštit kyjem někoho po hlavě a vzít tu kožešinu nebo ženu.
Už neplatí, že přežívají jen ti silnější.
Vědy drží při životě i ty, kteří neměli to štěstí a nenarodili se silní.
Nebo to štěstí měli a onemocněli.
Nebo neonemocněli a prostě došli do stáří.
Už nepopravujeme vrahy a nesekáme ruce zlodějům.
Prý žádné zákony džungle v téhle naší moderní době.
A přesto mám občas pocit, že žijeme ve větší džungli než kdykoli předtím.
Každá hra má svá pravidla.
Ty naše určují zákony.
Ty paragrafované, ty mravní i ty božské.
Víme, že není dobré vraždit lidi.
Víme, že není dobré okrádat lidi a bít je.
Taky víme, že pokud to někdo dělá, má nějaký problém.
Problém se zdravím, problém s morálkou, vlastně problém s čímkoli.
Humánnost nás posouvá výš ke hvězdám.
Humánnost nás také dělá zranitelnější vůči těm nehumánním.
Ti slušní se snaží chápat a omlouvat chování těch méně slušných.
Těm méně slušným jsou jedno práva ostatních.
Nesnaží se je chápat, omlouvat ani respektovat.
A tak paradoxně mohou vítězit.
A to není myslím správné.
Proto jsem našla svou cestu.
Nejspíš není konečná, není to pevnost, ze které nechci ustoupit.
Třeba až budu zralejší nebo vyspělejší najdu jiný pohled.
Dřív jsem neměla chuť ani zkoušet chápat.
Vrahy, rasisty, feťáky, uchylky.
Dnes vím, že je nesmírně důležité to zkoušet.
Mohu chápat a snažit se najít důvody proč se lidi chovají, jak se chovají.
Ale mnohé prostě nemohu omlouvat.
Jako nemohu v šachu omlouvat hráče, který táhne koněm z b1 na c7, protože chce dát šach králi na d8.
Napadá mě mnoho hypotetických polehčujících důvodů pro kluky, co zmlátí bez důvodu jiné kluky.
Jenže v téhle situaci mi jako důvod opravdu nestačí nešťastné dětství útočníků, jejich nervová labilita nebo bolavý zub.
Zbili dva kluky, kteří jim vůbec nic nedělali.
Provinili se.
Proti paragrafovaným zákonům, proti zákonům slušnosti, proti těm božským.
Udělali chybu.
A měli by za ní zaplatit.
Jakmile začneme zkoušet chápat tyhle činy a hledat jádro chování těch, co je spáchali, bude tenhle svět lepší.
Jakmile začneme omlouvat jejich činy, bude tu za chvíli k nežití.
Komentáře
Nádhera (Brouzdal - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 12:06:47
Velmi povedené :-) Chytře a pravdivě napsané
(aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 13:31:34
Obklopen jarem sedím si zazobaně na své terase se svým notebookem a bezdrátovým připojením k netu. Už jenom tahle věta by mnohé dokázala vytočit k nepříčetnosti. Řeknu ti, letinko, že bys potřebovala něco z Binárního Ládina a on zase z tebe. Byli byste ideální dvojice pro úvahy tohoto typu. On svá témata nechává více otevřená, ty máš tendenci je uzavřít a objektivně shrnout subjektivní pravdy. Není to prostě možné. Právě tak, jako vymýtit zlo. Tomu lze čelit a do jisté míry předcházet. Problém je už v jeho definici. Zlem pro fašisty byl a je židobolševismus, pro komunisty imperialismus, v dnešním světě je to terorismus. Problém vidím v tom, že metody, jak ZLU čelit, ať už jde o zákony, represe, boží přikázání či jakékoliv jiné nástroje, se mnohdy stávají také zlem. Tisícileté šíření křesťanství a jeho ideálů je toho důkazem. Boj se zlem je "neverending story". Individuální morální kodex tě neuchrání od zběsilého útoku těch, jejichž chápání morálky je jiné. Slovo "omlouvat" zločiny je nevhodné. Nikdo z diskutujících se toho nedopustil. Ani sebedokonalejší pravidla silničního provozu nezabrání dopravním nehodám. Jsou prostě nevyhnutelné, právě tak, jako srážky s blbci v Metru. A svět byl a bude stále rozporuplný. Je to totiž jeho vlastnost...
jo (E.T. aka Ford Prefect - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 13:55:57
pod to co napsal (aTeo ;) se muzu s minimalne 98% podepsat
(Frederik - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 16:03:08
Ta "hra co lidstvo hraje", to je pěknej multiplayer :-) S tím "být šťastný" souhlasím, ale je asi otázka, z čeho. Ale to bych mohl znovu opsat Váš spot: lidé vidí štěstí každý v něčem jiném. Osobně nemusím být šťastný jen z toho, že se daří, ale třeba i z faktu, že se věci nezhoršily. Nebo že jsem něco zlého vydržel a stále tomu odolávám. Asi to není totéž štěstí, jako když se daří, ale dobrý pocit? U mě určitě.
aTeo (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 18:32:56
Já bych potřeboval něco z Letinky, ona něco ze mě a my oba tvojí terasu..:o)) (hergot..já si tu teď hraju na aTea..kam ten svět spěje..takový vážný téma to bylo..:o))
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 18:57:17
Re Brouzdal: díky moc za milou pochvalu, udělala mi velkou radost.
Re aTeo: napsal jsi to moc hezky a chytře a souhlasím s tvými slovy. Skoro se všemi. Jen chci dodat, že to povídání byl pokus o vysvětlení toho jak to cítím já. Byl to můj závěr, moje úvaha. Žádná snaha o shrnutí subjektivních pravd do objektivní. A vůbec neříkám, že někdo omlouval ty mlátiče.
V tomhle spotíku jsem se zamýšlela nad tím, co jste mi napsali do komentářů a psala o svých pocitech, svém vnímání a řešení, které jsem našla pro sebe. Jinak díky.
Re binární: Je mnoho věcí, které se mi na tobě líbí a o které bych měla zájem, vypracuji podrobný seznam k jednání. Nicméně jistě vím, že bych brala třeba umět viset v metru hlavou dolu, nabízím výměnou schopnost pádlovat v loďce tak, že z ní uděláš kolotoč. A co se terasy týká, jsem pro všemi deseti. Klidně jí beru i s aTeem. Ale chci příslib, že zůstane obklopená jarem. :)
Re Frederik: kdybychom se uměli všichni radovat i z toho, že se můžeme volně nadechnout, byl by svět lepší. Díky za ten komentář.
Binární a Letinko, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 16.04.2005, 20:56:33
napíšu vám raději mail, jak jsem to myslel... teda s tím kdo co z koho ;)
Tahle úvaha (Andrea - Mail - WWW) Vloženo 17.04.2005, 19:00:31
je na vytištění a nalepení - aby byla na očích :o) Moc pěkně napsané !!!
Perfektní letinko (Tomáš - Mail - WWW) Vloženo 17.04.2005, 19:06:10
díky za tenhle spot :)
Přidání komentáře...