Když se daří.......
Třeba dneska.
V půl šesté mě vzbudil telefon.
Než jsem k němu doběhla, dozvonil.
To tedy nepotěší.
Vstávala jsem zbytečně brzo a navíc příšerně poštípaná od komárů.
Mrchy zákeřné.
To tedy nepotěší.
Pak jsem shodila parfém do vany.
Pro skleněnou lahvičku bylo seznámení s hranou vany asi příliš hrr a tak se rozhodla, že se rozbije.
A jak se rozhodla, udělala.
Vanu parfémový atak urazil.
Tedy možné ne celou, ale určitě pořádný kus smaltu.
To tedy nepotěší.
Všeho moc škodí, i moc parfému.
Zvlášť po ránu.
Během ranního vstávání jsem si ještě stihla skřípnout prsty do myčky a zjistit, že mi upadl plátek na botě.
Konečně mám tu anabázi za sebou a můžu odejít, zamykám, otáčím se a .........na schodech čeká pes, který normálně v tuhle dobu už chrní po ranní procházce v pelíšku.
Dnes dostal praštěný nápad, že jde se mnou.
Možná mi chce zlepšit náladu, vrtí ocáskem, nadšený, že proklouzl ven.
Takže znovu odemknout a vysvětlit mu, že takhle by to tedy nešlo.
Vrhl na mě vyčítavý pohled a uraženě zalezl na místo.
To tedy nepotěší.
Až skoro u metra přemýšlím, jestli jsem tu myčku vypnula nebo ne.
Nejspíš by se nic nestalo, ale červík hlodá.
Už jednou hadice praskla a já nejsem Noe a nemám Archu.
Úprk zpátky a zjištění, že myčka odpočívá vypnutá.
Nadšený pes, co si myslí, že mé zabedněné hlavě došlo, jak odporně jsem se zachovala a jdu to napravit.
Znovu ujištění, že do práce se mnou nejde (ostatně nechodí se mnou nikdy) a další vyčítavý pohled.
Tak zamknout, už potřetí dneska ráno.
Teď už opravdu jdu pěkně pozdě.
Zdá se, že čím dřív vstávám, tím později dorazím do práce.
To tedy nepotěší.
Do práce jsem dorazila už pořádně nepotěšená.
Hora spisů, které strašně spěchají.
Ani to kafe nestíhám.
Asi kolem jedenácté to konečně vypadá na trochu klidu.
Nadšeně se vrhám na ledničku, že si dám kolu.
Prsk a mám jí všude.
Kolega jí dal chvilku před tím chladit a cestou mu po upadla.
To tedy nepotěší.
Pak pár hovorů s lidmi, kterým vysvětlujete triviální záležitosti a oni se tváří, že nechápou.
A pocit, že dnešek si na mě zasedl.
Ohromné výdaje energie na to nebýt protivná na okolí.
No aspoň to se mi, zdá se, daří.
Konec pracovní doby a já konečně můžu jít domů.
Už aby byl zítřek, dneska jsem měla protivný den.
Po cestě mě zastaví babka žebračka, chce na chleba.
Když zjistí, že jí nic nedám (k čemuž mám dobrý důvod), uleví si „krávo lakomá“.
Občas má člověk chuť se prát.
Jenže nic to neřeší a tak to vypouštím.
Konečně moje stanice, vystupuji z metra a tumáš.
Dostala jsem pořádnou ránu do kotníku.
Takovou, že jsem viděla všechny svaté a měla chuť sebou praštit na zem.
Mlátit kolem sebe a kopat, ječet, že mám celého dneška po krk.
Nestojí ani za zlámanou grešli.
Klidně bych ho vymazala.
Vyjeknu „auu“ a otáčím se po sadistovi, který mě praštil.
A vidím slepou holku.
Je jí asi tolik co mně.
To její bílá hůl mi uštědřila lekci.
Najednou vím, že můj dnešek byl vlastně skvělý.
Už od samého rána.
Měla jsem štěstí, viděla jsem štípance od komárů a taky oprýskaný smalt na vaně.
Viděla jsem fleky od koly na světlých kalhotech, botu bez plátku a taky vyčítavý psí pohled.
A ještě poustu dalších úžasných věcí.
Můj svět je prostě nádherný.
Komentáře
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 19:01:41
Jak je to všechno relativní...
(Jódlující bernardýn - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 19:19:56
Téda. To se ti moc povedlo. Ten článek. Jsi prostě Paní spisovatelka
letinko i tak by to bylo ok... (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 19:56:51
... nebot znam zehlickovej komplex a vraceni se ze zastavky dom.... ne od sebe ale znam... no a to ze kdyz vstanes driv prijdes pozdeji je uplne fakticka zakonitost - mas totiz cas se venovat jinym vecem nez normalka a ty pak nezkoordinujes a vyrazis pozde... muj kolega mel u sefky zatim nejlepsi vymluvu z nas dvou: pospichal do prace.... a jak pospichal tak byl tak nervozni ze se polil cajem a kvuli tomu se musel pul hodiny susit (byla zima) nebot nemel jiny obleceni... :-D
no proste vsechno v klidu ale obdivuju tvou miru sebereflexe... btw... dix moc za rady - uz to resime - ale zbytek mejlu byl prece jen taky dulezitej:) no ni? :) hlavne malo takovejchhle dni - patri to k zivotu ale nemusi to byt standard ze?
jo a.... (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 19:57:52
spisovatelka samosebou jsi - jasna vec!
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 20:37:22
Od jisté doby neříkám psí život s despektem,
ale zlatej psí život.
Letinko (Alézi - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 20:59:09
po minulém roce si nestěžuji, nenaříkám, ale když se bavíme s kolegy o nějakých problémech, tak to často zakončím slovy: "co to plácáme?! Koukněte jak žijí v Rusku, Rumunsku, nebo v Čecensku, v Sierra Leone, Bangladéši. My jsme vlastně úplně v pohodě, všichni jsme nesmírně bohatí a štastní ( jsou samozřejmě vyjímky), nemáme si na co stěžovat. Máme všechno."
Měl jsem kamaráda. Hrál tenis. Jednoho dne se už nepostavil na vlastní nohy. Vzácná nemoc - ochabováni svalstva. Nic platné. Po čase už nehýbal ani rukama - jen hlavou a prsty. Byl v místě, kde bylo více vozíčkařů. Zažili jsme mraky srandy - výlety, rockové koncerty. Nejlepší roky. Časem se vyplnila i nejvetší hrozba tohoto onemocnění - přestal pracovat nejdůležitější sval = srdce. Karel - 24let.
Chtěl jsem už v květnu něco dodělat na dvoře, na baráčku.
Ještě to není.
Vůbec mě to netíží.
Z pokoje huláká Terezka. Krásný hlas. Jsem šťastný...
PS: Napsala jsi to pěkně.
(anjin - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 21:40:05
jo jo, jsou dny, kdy ani benzin nehori. ale ty mas v sobe silu, ktera rozfouka i nejhorsi mraky a prilaka slunicko podivat se, co zase tropis. a jeste k tomu o tom umis i krasne psat a potesit ostatni. tak at ten zitrejsi den prinese same "to potesi" momenty ... :)
(-bda- - Mail - WWW) Vloženo 21.06.2005, 23:33:20
Moc pěkně napsáno.
(Fade - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2005, 09:58:46
JJ, lekce pokory ;) ty dostávám taky - někdy je ale dost těžké si ji uvědomit a přijmout. Ty to zvládáš na jedničku a ještě o tom umíš psát - jsi šťastný člověk :)
Všecko je relativní :P (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2005, 12:01:04
Ale dovolila bych si nesoulasit s názorem, že se máme vlastně dobře. Ano, máme, ale v porovnání s chudobou zemí povětšinou na východ od nás (nebo na jih :P). Ale nám ty naše problémy nepřijdou směšné nebo malé. A i to je ta relativita. Ano, neumíráme hlady, ale každej má prostě to svoje. Tak asi tolik jsem chtěla říct. ;)
Jinak pěkná pointa dne, Letinko, moc hezký. ;o)
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2005, 13:13:14
Tedy tolik hřejivých slov :-). Přiznávám, že jste mě až přivedli do rozpaků a úplně jsem v tom milém čtení zapomněla drbat štípance od komárů. Tím spíš musím být k vám upřímná, vím totiž jistě, že abych naplnila všechno to krásné, z čeho jste mne tak mile obvinili, čeká mě ještě pořádně dlouhá cesta, minimálně pár roků soudím, těch světelných.;-)
I tak díky za ta pohlazení i zajímavé názory a krásný den
ad. Zúzi (Alézi - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2005, 17:24:00
Po MINULÉM roce mi skutečně drtivá většina problémů připadá malicherná, úsměvná, nestojící za trhání vlasů. Otázkou však je, zda ty obrovské obavy o životy nejbližších stojí za to poznání, za tu změnu. Když to dopadne dobře, je to obrovské nakopnutí do dalších společných let. Kdo neprožil - nepochopí. Letinka prožila - plaveme spolu.
http://www.alezi.bloguje.cz/54406_item.php
http://www.alezi.bloguje.cz/93807_item.php
Měj se fajn.
2 Alézi (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2005, 18:45:59
Mno, tímto jen potvrzuješ, co jsem řekla, že některý naše problémy fakt nejsou malicherný. Toť asi vše. I tobě přeju hezkej den a tak. ;)
ad. Zúzi (Alézi - Mail - WWW) Vloženo 23.06.2005, 05:50:40
:-)
Přidání komentáře...