Nefňukej veverko!
Žádný pozdrav, jen vzlyknutí „už to udělal zase“.
Mojí kamarádku nikdo nezbil, jak by vás možná napadlo.
Čtyři roky má přítele.
Před více než rokem měli velké problémy, jejichž (podle mého názoru poměrně logickým) vyústěním byla její nevěra.
Její přítel si nejspíš dobře uvědomoval, že velký díl viny je i na jeho straně a moc chtěl, aby zůstala.
Přesto, že ona byla připravená odejít.
Řekla „zvorala jsem to,omlouvám se.“.
On řekl „miluji tě a odpouštím ti“.
V tomhle světě se nás mnohé a mnozí snadno dotknou.
Zraní nebo rozzlobí.
Některé bolesti jsou tak malé, že ani nepotřebujeme slyšet omluvu.
Jiné okamžitě po „promiň“ přebolí.
Jsou i rány, které tohle slovo nezbytně potřebují, aby se mohly zahojit.
A taky takové, na které ani tisíckrát opakované sebeupřímnější „promiň“, léčivě nepůsobí.
Chyby dělá každý a každý by měl umět je přiznat.
Upřímná omluva je podle mého názoru základní lidská slušnost.
I když nic nevyřeší, nic nezahojí ani nevrátí.
Omlouvat se je vždycky těžké, někdy je, ale mnohem těžší omluvu umět přijmout.
Nebo odmítnout.
Měli bychom hodně přemýšlet než vyslovíme „odpouštím ti“.
Jsou věci, které nejde odpustit snadno, jiné nedokážeme možná odpustit nikdy.
Bylo by skvělé umět odpouštět cokoli.
Ale možná by to nebylo úplně v pořádku.
Určitě by to nebylo lidské.
Je, ale chybou v sobě roky živit zlobu a bolest.
Nedělat nic pro uzdravení sebe sama.
Taky je chybou slibovat něco, co není v našich silách.
A přitom stačí tak málo.
Místo „odpouštím ti“ říct jiná slova, pokud si nejsme jisti, že to zvládneme.
„Moc jsi mě ranila. Tvou omluvu přijímám, ale pochop musí to přebolet a nevím jestli to vůbec zvládnu odpustit. A za jak dlouho. I když bych chtěl“.
Za chyby se prostě platí.
Slovo „odpouštím“ je další z řady těch nejdůležitějších, je nesmírně cenné a neměli bychom s ním hazardovat.
Odpuštění není jen o vyslovení pár písmen a pokud je říkáme ve chvíli, kdy nejsme připraveni odpuštění cítit, trestáme nejen chybujícího, ale i sami sebe.
Promarněné cenné okamžiky.
Někdy na dlouhé roky.
Možná si někdo myslí, že po slově „promiň“ by pokaždé měla přijít slova „odpouštím ti“.
Ale proč?
Proč říkat něco jiného, než jsme schopni cítit?
Proč říkat prázdná slova bez obsahu?
Jen proto, že máme pocit, že se to sluší?
Nepochybně po každé chybě, která někoho poškodila, má následovat omluva.
Bez ohledu na to, zda nám bude odpuštěno hned, posléze či nikdy.
Nemůžeme si, ale myslet, že to jediné slovo má vždy sílu vymazat vše zlé okamžitě.
Po každých slovech „odpouštím ti“ musí podle mého názoru, následovat odpuštění.
Chyba, omluva a slova o odpuštění.
Poučení z ní, aby se neopakovala a jede se dál.
Na odpuštění se dá dál stavět.
Nebo chyba, omluva a taky slova o tom, že na odpuštění je příliš brzo.
Že odpustit neumíme či nechceme. Zatím.
Nebo, že máme pocit, že to nebudeme umět nikdy.
Na takových slovech se dá dál stavět.
Jen na slovech o odpuštění, které se nedostaví, se stavět dají leda vzdušné zámky.
A ty se moc rády a snadno hroutí.
K čemu jsou prázdná slova a výčitky odpuštěných chyb další roky?
K čemu je vůbec prázdné odpuštění?
Tak třeba ta má kamarádka.
Psala jsem, že jí nikdo nezbil.
Jenže slova občas bolí víc než facka.
„Už to udělal zase. Když jsem mu řekla, že přijel o dvě hodiny později a ani nezavolal a že jsem měla strach a na něj není spoleh, okamžitě mě utřel, že na mě spoleh je, hlavně v cizí posteli. Tak mi řekni, co mám dělat.“
Vlastně už jsem jí to říkala snad stokrát.
Její chyba mu dává mocnou zbraň.
Na jakoukoliv výtku či výhradu reaguje stejnou smečí.
Pořád ta stará „odpuštěná“ chyba.
A ona?
Přikrčí se a chápe to jako trest.
Jenže trest přišel už tenkrát.
Taky odpuštění, prý.
A nemá smysl se k odpuštěnému hříchu den po dni znovu vracet.
Už dávno nedělá chybu ona, to on.
Řekl, že odpouští a neodpustil.
Měl by říct promiň a přestat s tím.
A pokud odpustit zatím neumí (což není nic nenormálního či nepochopitelného) je fér vyjádřit, že to pořád strašně bolí a že odpustit nejde.
Protože vina je teď výhradně na jeho straně.
Slíbit odpuštění a poskytnout odpuštění jsou dvě různé věci.
Sliby se mají plnit a pokud je plnit nedokážeme, měli bychom přiznat, že jsme přecenili své možnosti.
Kvůli těm druhým a taky hodně kvůli sobě.
Aby nám zloba nesnědla duši.
Zkusit to jinak, jinde nebo s někým jiným.
Když rány nejsou zahojené.
Kamarádka mi zoufale bulela do telefonu „Tak co mám dělat, poraď eL prosím!“
Možná jsem zlá.
„Zkus mu to vysvětlit a když nepochopí, budeš muset odejít.
Nebo to dál snášej, rok za rokem, až do důchodu. Ale potom nefňukej veverko!“
Komentáře
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 15:55:38
Moje tchyně říká: "Odpustila jsem, ale nezapomněla". A pak se někdy chová stejně jako ten přítel. Připomíná, vyčítá... Přesně tak, jak píšeš, Letinko - to není odpuštění, to je jenom slovo, gesto, snaha udělat se tím dobrým... ale výsledek je daleko horší než kdyby řekla: pamatuji si to a nejde mi to, jen tak odpustit. Je to moc silné...
Jeden člověk mi moc ubližoval a v malé míře ubližuje dosud. Já vím, že nejsem schopna ani ochotna mu to odpustit. Ani se nesnažím, protože mu nechci odpustit. To, co mi provedl, se snad ani odpustit nedá, protože to normální lidé nedělají. Nešlo přitom o nic "závažného" - pouze mě příšerným způsobem ponižoval a nutil dělat věci, které jsem já nechtěla. Ztratila jsem tím dost let, kdy jsem mohla dělat to, co chci já... a lidi, kteří mě znají, vědí, že mu asi nebudu moci odpustit nikdy... i když - obdivuji lidi, kteří to dokážou. Opravdu dokážou - nevyčítají, nemluví o tom, prostě odpustí. Já to zatím neumím. Třeba k tomu dojdu věkem.... anebo taky ne...
vydirani (fess - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 17:17:35
Ano, odpusteni, take jsem sve (nyni byvale) pritelkyni odpustil a jsem hrdy na to, ze jsem toto nikdy proti ni nepouzil tak jako to udelal pritel tve kamaradky. Rozumim tomu proc to udelala (mozna si to tak jen tak rikam), takze bych se nikdy nesnizil k takovemu vydirani, protoze jinak to nazvat nejde. Osobne doufam, ze tva kamaadka se na toho "vyderace" vykasle a pouci se ze sve chyby a nezopakuje ji.
Jinak Letinko diky za tve clanky, ani presne nedokazu popsat proc se mi tak libi, proste jsou mi moc blizke.
(JT - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 17:19:35
Díky. Svého času jsem ublížil (není podstatné komu a čím) a hodně o odpuštění stál... a nedostal jsem šanci. Tenhle článek mi pomohl pochopit, že to, co se mi stalo, nebylo to nejhorší, co se mohlo stát.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 19:21:52
Ve fotbalové terminologii se takové argumentaci říká
zahrání míče do autu.
Já tomu říkám demagogie.
Používají ji jako argument lidé, kterým došly argumenty.
Lidé kteří cítí, že ztrácejí pevnou půdu pod nohama.
Tak přehodí výhybku rozhovoru úplně jinam.
Jinam tam kde cítí, že mají převahu.
Již Jára Cimrman tuto metodu pojmenoval jako metodu šrapnelu.
Dodnes ji používá hodně lidí i v diskusích na blogu.
Asi nejlepší obrana je trpělivě asertativně zůstat u původního tématu rozhovoru a oddělit nové téma.
Ovšem neplatíli základní poučka o volovi.
Bav se s volem o neděli,
když jde v pátek na porážku.
Není to paradox, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 20:02:12
že bezduché loutky prožívají nejsilnější "citové krize"?
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.604.jpg
Noo... (riverix - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 20:28:46
je těžký radit... Nikdo nejsme neomylní... Ale... Pokud tohle chce opravdu poslouchat celý život... Ono je opravdu někdy něco skončit úlevou...
"odpuštění" (Inečka - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 22:33:30
Letinka má hlubokou pravdu v tom, že není snadné skutečně odpustit srdcem a že je to něco zcela jiného než slova "odpouštím ti". Já mám z toho příběhu pocit, že tvá kamarádka zůstává v tom vztahu proto, že sama sebe potřebuje za tu "chybu" potrestat. A proč mám chybu v uvozovkách? Všechno co děláme, má svoji příčinu. I "chyba" je na naší cestě životem z nějakého důvodu. V tomhle případě možná proto, aby kamarádka nestrávila život s člověkem, který má sklony k citovému vydírání. Nevím, na radu či pomoc mám málo informací. Ale pokud kamarádka o pomoc stojí, zabývám se tím. Může se mi ozvat na mail. Podotýkám, že nejsem psycholog. Používám zkušenosti, selský rozum, a některé alternativní praktiky. Výsledky mám. Pokud o pomoc nestojí, jako bych nic nenapsala :-)
noo.. (ufi - Mail - WWW) Vloženo 27.06.2005, 23:43:08
nejsi zlá. život není peříčko.
a co se týká volání nebo nevolání, to záleží na konkrétní situaci, proč ten druhej nezavolal. to by bylo na dlouhý psaní. ale hlavní problém je, že si lidi myslí, že když ten druhý má mobil, tak že musí být 24 h. na příjmu a zapomínají že má mobil tlačítko na vypnutí, může se vybít a jsou pořád místa, kde signál není, to se týká hlavně chalup v lesích.
( - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 09:18:13
(Lando Mata - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 11:57:15
Myslím, že většinou jsou slova o odpuštění v podobných situacích prázdná. Skutečně odpustit a zapomenout, to chce trochu času. Pokud už ale řeknu že odpouštím, už to nikdy nebudu tahat na světlo. To ale každý nedokáže, na tom není nic divného, chce to sakra silnou osobnost. Pak by ale měl umět volit slova. Měli by si o tom ještě promluvit - jednou. A pokud to nepomůže ? Ať si raději najde muže s osobností. Je to těžké a bolí to. Moc. Ale výsledek určitě stojí za to. A ještě jedna věc Letinko ... tvůj blog je kouzelný a doufám, že budeš psát ještě hodně dlouho :-)
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 19:44:40
Re Andrea: to je taky moc dobrý příklad s tchýní, klasika. Myslím, že je důležité si věci pamatovat, ale pamatovat si není totéž jako neodpouštět a mořit druhého roky výčitkami. A myslím, že pokud člověk cítí, že nemá chuť odpouštět, není to nic zlého, pokud ho nesžírá nenávist a touha po pomstě. Pokud jen toho člověka nechceme ve svém životě a dokážeme žít jinými věcmi. :-)
Re fess: myslím, že to je opravdu něco na co člověk může být pyšný, když zvládne odpustit a uklidit si v duši. Není to snadné. A díky za milá slova.
Re JT: Určitě to bolelo, na druhou stranu určitě to byla dobrá škola, která tě posunula o pořádný kus kupředu. Držím palce, aby smutků bylo co nejméně :-)
Re jh11: :-), moc zajímavá slova, ostatně jako vždycky
Re aTeo: Opravdu hodně zvláštní obrázek aTeo. Přemýšlela jsem o něm dlouho, vydalo by to na pořádně dlouhou úvahu. Jak moc toho zmůže mozek, když srdce strašně bolí? Rychlý závěr je asi ten, že i když občas nejspíš odmítá poslušnost, nebo křičí potichu a neumí volat hlasitěji než srdíčko, je moc fajn ho mít. :-)
Re Inečka: jsi milá, díky za nabídku, ale kamarádka je hodně velký introvert a neumí moc mluvit o tom co se v ní děje, vůbec už ne s lidmi, které nezná. Navíc myslím, že ona velmi dobře ví, kde je problém, jen zatím nedozrála do odchodu, mají společný byt, společné známé, její rodiče ho zbožňují...... . Na druhou stranu je to člověk, který na sobě nechá štípat dříví, pak pohár přeteče a není cesty zpátky. Nicméně moc děkuji za nabídku, jsi hodná.
Re ufi: Máš naprostou pravdu, člověk může mít občas pádné důvody proč neudělal to či ono a určitě to není vždy bezohlednost nebo lhostejnost jako v tomto konkrétním případě.
Re Lando Mata: Přesně tak. .-) A děkuji za kouzelná slova.
Ještě jednou díky všem za zajímavá slova a krásný večer.
(Inečka - Mail - WWW) Vloženo 28.06.2005, 19:49:38
OK, respektuji. Kdyby to bylo jinak, nabídka platí. Ráda tě čtu :-)
Odpusteni? (meme - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2005, 20:20:58
Mozna v celym pribehu vubec nejde o odpusteni. Mozna ma totiz ten jeji chlapek plny zuby ty jeji otazky/vycitky, kde zase byl 2 hodiny, stejne jako ona ma plny zuby svy vlastni nevery. Takze ji jenom vpali neco, co je mu uz davno celkem ukradeny, ale cim vi, ze ji usadi.
Ale co je klasikou celyho pribehu je to, ze sou 2 lidi, ktery spolu zrejme nekomunikujou. Kdyby mela tvoje kamaradka vsech 5 pohromade, tak prvni, za kym pude, je ten jeji chlapek. Jaky smysl ma radit se se vsema lidma okolo a nepromluvit si o tom s tim dotycnym?
logika (meme - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2005, 20:24:50
A jeste mi to neda. Nevera neni nikdy logicka. Pokud se ty 2 maj radi, pak nevera neni logicka ani omluvitelna ani v tech nejtezsich chvilich. Pokud se radi nemaj, pak neni "logicky", proc spolu zustavaj...
Ufffff, (Alka - Mail - WWW) Vloženo 25.07.2005, 18:21:48
potřeboval bych dělat, ale zůstávám po přečtení bez dechu a nemohu se odtrhnout. Už dlouho jsem nic tak silně napsaného (bez ohledu na oprávněnost námitek od meme) nečetl. Ano, je v tom i jistá "manipulace" čtenářem, ale hlavně nesmírná síla. Intelektu, citu, zkušenosti. Neuvěřitelná síla.
Věcně: veverka udělala chybu. Tu nejhorší. Nenapravitelnou. Neodpustitelnou. Ne samotnou nevěrou, ale tím, že zůstala s mužem, kterému to provedla a on to ví.
Každý psycholog začátečník ví, že muž odpustí vše, je ne tohle. Tato rovnice nemá řešení. Oni už nikdy nebudou partnery. Měla utéct. Když už se to stalo. Nebo už když se to stalo.
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2005, 18:29:44
Díky za všechny milé komentáře i za všechna převlídná Ufffff :-)
Přidání komentáře...