Jak velkou díru v zemi může udělat bomba?
Pracovat.
Seděly jsme a mořily se nad stohem papírů.
Najednou zaťukala její maminka, v ruce nesla tác a na něm skvostný jablečný koláč.
Znám kamarádku od základky, i její maminku.
A taky ten koláč.
Jsou prima.
„Nesu něco k snídani. Jak se daří eL a proč se nestavíš častěji?“
Pak následovala další sada otázek, týkajících se snad všech a všeho z mého okolí.
Kamarádka zadržovala smích a já se snažila odpovídat rychle, krátce a efektivně.
Bezpečně jsem proplula úskalím zvídavosti a pak škobrtla o útes.
Útes jménem dovolená.
Řekla jsem, že naši jedou za měsíc do Egypta.
Řekla jsem, že my letos nejedeme k moři, jen v září, na pár dní, do Itálie k jezerům.
„Ale eL, to je hrozně nezodpovědné, do Egypta? To snad maminka nemyslí vážně. A Itálii vyhrožují ti teroristé taky, přece tam nechceš jet? Navíc s malou. Měj rozum holčičko! Takové riziko!“.
Některé věci by člověk neměl brát jen na lehkou váhu.
Je dětinské a naivní zavřít oči a myslet si, že problémy zmizí nebo že se nás netýkají.
A je hloupost pokoušet nezdravě osud, kolik že trpělivosti bude s námi ještě mít.
Ty samé věci člověk nemůže brát jen na těžkou váhu.
(Divný obrat, připouštím. Jenže opak lehké váhy je těžká váha. Nebo ne?)
Tak tedy, stejné věci člověk nemůže brát na těžkou váhu.
Kdybychom se zabývali neustále všemi riziky, která na nás dnešní svět sype, těžko bychom stihli ještě žít.
Celá naše existence by se nejspíš zúžila do hluboké díry v zemi, kde bychom se zalezlí snažili přežít život.
I když vlastně i taková vyhrabaná díra může být zavalená, zasypaná, zavodněná, zamořená a co já vím jaká všechna „za“ ještě.
Taky díra, co nebyla díra, dokud do ní nespadla bomba.
Tak možná bychom byli zalezlí úplně někde jinde.
Někde, kde je úplně bezpečno.
Jenže existuje vůbec takové místo?
Chodíme po schodech, i když se z nich dá spadnout a zlámat si vaz.
Přecházíme silnice a usedáme za volanty.
Přesto, že v autech (i pod nimi) denně mnozí nestihnout životu (nebo zdraví) ani zamávat.
Sbíráme houby a dokonce je i jíme.
Přece je známe!
Jenže takových už bylo, co si to mysleli.
Sedáme na koně, kola i motorky.
I přes stovky zraněných, zmrzačených a mrtvých.
Čekáme na tramvaje, i když se občas ze zastávek stávají smrtelné pasti.
Chodíme do přírody plné hadů, klíšťat a dalších nebezpečných potvor.
Taky nám hrozí šílené krávy, pohlavní choroby a rakovina kůže.
Přesto jíme a milujeme se.
A koukáme do sluníčka.
Koupeme se v nádržích, i když víme, že utopit se dá i v louži.
A vztekáme se a lekáme se, i když mnozí z nás vůbec neví, zda je jejich srdce na vzteky a leky dost silné.
Špatně jíme, špatně spíme a zapomínáme dobíjet baterie.
Vlastně jsem zvyklí tahle rizika na sebe brát a nepřemýšlet nad nimi v každém okamžiku.
Bát se všeho kolem rozhodně není dobrý způsob, jak žít.
Bát se cest?
Bát se dýchat a bát se vylézt z děr?
Nezvládáme snad každý den to největší riziko?
Žít.
Už tím, že se narodíme, riskujeme.
My i ti, co nás mají rádi.
Hned s prvním nádechem nás ohrožuje smrt a bolest.
Riskujeme když máme děti, když milujeme a rozhodujeme se, co dál.
Vlastně celý náš život je o riziku.
Od prvního zakřičení do posledního vydechnutí.
Tak čeho všeho se máme bát, před čím se zkoušet schovat?
Jsou rizika, která můžeme minimalizovat či vyloučit.
A na jejich místa nastupují v dlouhých frontách další a další.
Stejně nedomyslíme všechno a vždycky.
Je hloupost chovat se nezodpovědně a nevážit si zdraví a života.
Svého i ostatních.
Je hloupé nepřemýšlet.
Měli bychom zkoušet znát rizika a nepodceňovat je.
Ale nesmíme se nechat vystrašit k nežití.
Pak máme nejspíš velkou šanci, že až se jednou otočíme nebude za námi jen spousta vyhrabaných děr.
Komentáře
(aTeo - Mail - WWW) Vloženo 25.07.2005, 15:03:28
Bezpečno už není nikde. Dokonce ani na netu.
Všude samej bastard a opruzovač, číhající na svou příležitost...
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.648.jpg
Nic jim není svaté. A svět se točí šílenou rychlostí.
Je stále těžší udržet rovnováhu. I tu psychickou.
Odstředivé síly působí neúprosně a nezávisle na naší vůli. Ano, jsem zase tady a nemám co ztratit...
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 25.07.2005, 15:54:33
Když jsme měli ve Finsku ošklivou autohavárii, říkali mi starší příbuzní: Kdybyste seděli na zadku, nic by se vám nestalo. A na důkaz svých slov nám odmítli poskytnout jakoukoli pomoc... tak jsme ze severního Finska obvolávali úplně neznámé české autoodtahovky, kamarádi nám do místní banky posílali peníze a my podle našich babiček a maminek a tchyní museli "pykat", že jsme se odvážili jet sami "tak daleko"...
Je pravda, že taky nesouhlasím s názorem "Nejezděte teď do Egypta, je to nebezpečné". Kde je vlastně bezpečno? Myslím, že nás cokoli může potkat kdekoli. Proto přeji Tvým rodičům: Ať se jim v Egyptě líbí!!!
Inu, nezlobte se, ale... (Shippy - Mail - WWW) Vloženo 25.07.2005, 20:58:40
...podle mě je v Egyptě teď nejbezpečněji na celém světě, ve kterém teroristi hrozí. Kdo by vybuchoval v liduprázdném městě?
Natrefit na teroristický útok je méně pravděpodobné, než že se zabiješ v autě - a přesto mnoho lidí jezdí nepřipásaných. Proč nám připadá smrt rukou islamisty tak strašná?
To proto, že je důkladně medializovaná a zůstávají po ní zbytky.
Ještě jsme si na teroristy nezvykli, ale pokud nedojedou do deseti let, maximálně budeme popleskávat své děti, aby se rozhlíželi nejen na přechodech.
(Roman - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2005, 09:43:28
Otázka je, jestli ono všudypřítomné riziko zase není tak trochu trénink přežití člověka. Když srovnám se světem před pouhými sto lety, kdy bylo třeba bojovat o přežití každý den, každá nemoc byla těžko léčitelná a tak.
Mě se spíš zdá, že současný svět je velice bezpečný.
Mno (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2005, 15:08:45
podle mě je rozumější jet do Egypta někdy v zimě, tak leden, únor :P Není tam takový vedro. ;) Ale tož proti gustu žádnej dyšputát. :o) Ať si to užijou a ty též. :P
Svět je nebezpečné místo (Alka - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2005, 15:43:27
i dnes. Jak je to daleko v prostoru a čase, kdy byly v Srebrenici zmasakrovány tisíce lidí, z nichž někteří se velmi pravděpodobně předtím podíleli na zmasakrování tisíců jiných lidí ? Není to jen pár let a dálka asi jako do Košic ?! Nebezpečí lze uvyknout, stejně, jako bezpečí.
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2005, 18:21:13
Re aTeo: Vždycky se mi zdály ty panenky podezřelé. Pro jistotu nezasílej obrázek Mattelovi, mám vážnou obavu, že by s velkým nadšením tenhle model nasadil do prodeje. A nejspíš by se ta teroristka i prodávala, když vidím obsah některých regálů v hračkářstvích. :-(
Re Andrea: Tomu tedy říkám sparťanská výchova. No, nevím jestli by mě tohle potěšilo. Ostatně tak mě napadá, že bys klidně mohla zkusit tuhle příhodu napsat, docela bych se ráda poučila o tom, jak se ve Finsku poprat s autoporuchou. Jinak díky za přání. :-)
Re Zúzi: Na mě taky, protože chci jezdit po památkách a to není ve vedrech ideální, takže já mám naplánovaný výlet k faraonům v únoru (jenže už čtyři roky, vždycky je nějaký důvod proč nesednout do letadla :-( ). Ovšem když chceš převážně odpočívat u moře tak ti vedro tolik nevadí.
Re Shippy, Roman a Alka: Vlastně tak nějak. Snad jen jedna připomínka - já doufám, že naše děti a jejich děti a děti jejich dětí....budou zvyklé na úplně jiné věci (hezčí a milejší) než na bomby. :-(
Mno (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 27.07.2005, 17:43:59
právě, to jsme na tom stejně. ;))) Chvilka válení u moře nezaškodí, ale památky sou památky. :o)
Přidání komentáře...