O kamení na cestách
Ví o pár let víc než v době, kdy si myslel, že ví víc než máma a táta.
A tak často kouká, jak jeho drobek dělá zbytečné chyby, jak dostává facky od života a otlouká se o mantinely, které mu svět staví do cesty.
A občas prostě musí bojovat s chutí odklízet dítku překážky z cesty.
Ví přece víc než ono.
Někdy odolá, jindy ne. Jak kdo a jak kdy.
A tak žehlíme maléry a sršíme dobrými radami. Poukazujeme na to či ono.
A dítko někdy poslouchá a ….dělá si věci po svém.
Tedy ne tak docela, když máme štěstí, něco mu v hlavě přece jen zůstává.
Tedy myslím. Doufám.
Jenže kde je hranice toho, co pomůže a co už ublíží?
A kde bychom byli my sami, kdyby všechny překážky za nás překonávala milující srdce našich rodičů?
A do kdy vůbec?
Vždyť dělat chyby je lidské a možná je to někdy jediná cesta k pochopení toho, že tudy cesta nevede.
Jenže necháte své dítě sáhnout na rozpálenou plotnu, protože to zkouší přesto, že jste mu tisíckrát řekli, že mu to ublíží?
A přitom by mu jediný dotek dal větší moudrost než tisíce vašich slov. Za jakou cenu?
Necháte dítě odejít ze školy proto, že si právě usmyslelo, že chce být potulným muzikantem, co bude hrát pro radost bezdomovcům v kanálech?
Možná by vám jednou vyčetlo, že jste to dopustili. Nebo vám možná jednou vyčte, že jste to zakázali.
Dilema, co se dědí.
Z generace na generaci.
Moji rodiče mne chránili kde mohli, nejspíš odklidili z mé cesty spoustu balvanů, o které bych mohla klopýtnout.
A já o nich vlastně vůbec nevím, protože jsem je nebyla schopná svým dětským pohledem vidět.
A občas mě prostě nechali, ať si natluču nos.
Tenkrát mi připadlo, že pořád, dneska vidím, že to byla jen špička ledovce.
A tuším, že je to bolelo víc než mě.
Znám paní, co má malou holku, která krade.
Není zanedbávaná, není týraná, ale krade.
Ve škole, v obchodech, u kamarádek, babičce i doma.
Vlastně všude kam přijde. Jako straka.
A nekrade bonbóny, na které má věk. Spíš peníze a cennosti.
Vlastně je to takový malý Robin Hood, jedněm bere, aby to druhým rozdala.
Jen nežije v lese, ale ve městě. A není dospělý chlap.
Taky nebere jen chudým a nedává jen bohatým.
Prostě má svůj, velmi zvláštní, systém přerozdělování cizího majetku.
Bez skrupulí okrade nejlepší kamarádku, aby pak mobil dala cizímu dítěti na ulici nebo ho prostě rozbila či prodala do bazaru (mimochodem, jestli si někdo z vás myslí, že pro malou holku je problém prodat cennou věc do bazaru – a to včetně starožitností – velice se plete).
Pokaždé když se něco provalí, následuje trest.
Různě tvrdý, od zákazů kde čeho, bití, průšvihů ve škole až po návštěvy psychologů a sociálních pracovníků.
Jenže co naplat, udělá to zase.
A nebo něco jiného.
Třeba sebere spolužačce klíče od bytu a pak průběžně (když nejsou doma) provádí přesun věcí z vlastnictví majitelů do vlastnictví někoho úplně jiného. Týdny.
Lidé se sice diví, že nemohou najít to či ono, jenže koho by napadlo, že tam každý den pro pár drobností chodí malá holka, co má klíče.
A tak se laje, že je ve věcech binec. Až se ucho utrhne.
A zoufalá maminka, zralá na skok z okna, po proplakané noci, běhá a žehlí, co se jen dá.
Platí dluhy a hledá důvody.
Třeba špatný vliv toho a onoho. Možná skvrny na slunci nebo chvilkové zatemnění mysli.
Každý z nás touží, aby jeho dítě bylo zdravé.
Každý? To ne.
Ať to zní jakkoli hrozně, občas asi někteří touží po tom, aby zdravé nebylo.
Tahle holka je určitě nějak nemocná, je kleptoman nebo něco podobného.
Tak zoufale touží její maminka slyšet, že potřebuje léčbu.
Jenže psycholog tvrdí, že je naprosto zdravá.
Tak změna doktora, tenhle nic neví.
A další, stejný verdikt.
Tak ještě jednou a znovu.
Psycholog či psychiatr.
Pořád ta stejná písnička. Je naprosto zdravá, prostě jen krade.
A rady odborníků?
Víc se jí věnujte, potřebuje víc lásky, víc kroužků a víc peněz.
Jenže kde vzít kroužky?
V těch, co do nich chodila, se ztrácely věci.
A tak maminka bere jinou práci (na zkrácený úvazek) a chodí s malou holkou po muzeích a do ZOO a do kina a divadla. Pokaždé když se provalí další zlodějina, zvyšuje na rady odborníků kapesné a množství pohlazení.
Začarovaný kruh.
Malá holka dál krade a nemá se vůbec špatně.
A tresty? Snad všechny, které vás napadnou.
Ty běžné rodičovské, žádné oficiální nejsou.
Není trestně odpovědná, a ještě pěknou řádku let nebude, vlastně půl svého dosavadního života.
A že by někdo podával oznámení a žaloby na zoufalou matku, která na pokraji zhroucení vždycky všechnu škodu uhradí a s pláčem prosí o odpuštění a pochopení? Komu tím prospějete?
Odbor péče o dítě, krizové linky, tým pedopsychologů, učitelé a ředitelka, tresty a odměny.
Armáda bezradných a bezmocných dospělých.
Vždycky když potkám tu maminku, co ve třiceti vypadá na stopadesát, přemýšlím jestli nedělá chybu.
Možná by měla prostě přestat zametat té malé cestu.
Dát pořádnou lekci tomu bezohlednému stvoření, pár měsíců v nějakém nápravném zařízení by už dalo lekci.
Možná, snad.
Jenže kdo ví, co ještě horšího by se tam mohla malá holka naučit.
A tak maminka dál odklízí balvany z cesty, platí škody a toužebně doufá, že se dozví, že její holka za to nemůže, že je nemocná.
Komentáře
huh... saturday early morning (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 10:51:54
ou letinko 4 rano? ze bys kvuli tomu nemohla dospat - usnout?
jo sou to prekerky - ono v podstate nemusi jit o mrne - je to prenositelny na jakykoli stadium zivota... jen ma jeden pocit ze u mrnete se da vic neco s tim udelat...
ja sem nadherne komplikoval zivot vsem autoritam do svejch temer dvaceti a nekerejm dodnes - neco na tom tvym navrhu reseni - nechat vykoupat... asi bude... i kdyz dobre znam taktiky jak se z toho vykecat a zabranit "nejhorsimu"
sem neco naznacoval uz v mejlu /odpovim brzo/ mam trosku pocit ze sou veci co clovek proste neovlivni - minimalne ne primo a s tim vedomim se lip zije i jedna... vim nadhled je nekdy dost tezka vec... ale jak jinak na to a ono a vubec na zivot?
nastesti je tu relativne pravidelnej sansajn:-)
Dobré ráno (letinka - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 11:11:38
Ale kdeže, spala bych jak zabitá. :-)
Vlastně jsem nepsala, protože bych nemohla spát, spíš proto, abych neusnula. :-)
Dcerce bylo v noci zle a já jen hlídala její spánek, když unavená usnula, chtěla jsem jí mít ještě pod kontrolou. A to přece jen jde líp v bdělém stavu. Nebo polobdělém. .-)
Máš pravdu, o tom ovlivňování a neovlivňování jsme už povídali. Nesmírně těžké téma. Vlastně ve vztahu sám k sobě člověk nejspíš riskne mnohem víc. Jak ti jde o tvé mládě, funguješ úplně jinak. Daleko hůř se dělají rozhodnutí typu "ono to stejně nějak dopadne". Tedy já mám ten pocit.
Napadá mě třeba šikana. Když každou nátlakovou akci na naše dítě budeme eliminovat my, tím že útočníka propleskneme, možná ho zbavíme šikany, ale nenaučí se bránit. A nemůžeme s ním být pořád, nemůže celý život utíkat a schovávat se.
Jenže co když se bránit neumí a neunese to? Můžeme posuzovat co ještě je snesitelné a co už ne, jenže šikanované dítě to určitě vnímá jinak. Kde jsou vůbec hranice toho, kdy mládě jen bránit a kdy už ho učit létat? Stačí ukázat jak se roztahují křídla, nebo je potřeba ho za letu nosit na zádech, aby mu pád nezlomil vaz?
Ještě, že je tu ten relativně pravidelnej. :-)
no... (e,t. - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 11:51:15
jo jo uz vylezlo:)
hele ty hranice nejsou nikde... je to myslenkova konstrukce... ucit litat od kolibky a kridla zastrihovat pravidelne a snazit se si neprotirecit...
ovsem za cim si stojim je to, ze ackoli je mozny lecos udelat stejne vetsinu veci neovlivnis... nebo myslis ze jo?
snesitelna cesta je v predhazovani rozumnejch navnad a doufani ze neco zabere... a ten nadhled - nemyslel jsem lhostejnost spis fakt ze nejistota a stress generuje nejistotu a stress v okoli a dal a dal...a pak uz jen same zelvy:)
no a add sikana - zase: musi se oboje jednak udelat velky halo tam kde se to mrneti deje ale zaroven pracovat na jeho social antisikana mind building... jedine kombinaci techto dvou pristupu vznikne schudna cesta ven...
ale sorry sem dneska nejak chytrej jak radio a vaznej az nezvykle:-( njn tricet - podriznout strom zbourat barak a nedopustit mrne... nebo je to naopak?:-)
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 13:06:48
To záleží myslím výhradně na subjektivním životním postoji.
Když vezmu extrémní vnímání -
Můžeš si myslet, že celý tvůj život, každý nádech a výdech je popsán v nějaké knize osudu, tzn. že ještě než se narodíš jsou kostky vrženy. Máš určené rodiče i barvu očí, dřív než jsi vůbec počat. Ty už pak jen žiješ podle předem striktně stanoveného scénáře. Lze tak dojít i k názoru, že jakýkoliv tvůj čin, vlastně nemůže být nikdy tvou svobodnou volbou, protože jsi se neměl šanci rozhodnout jinak - bylo předem dáno jak se zachováš. Nejspíš by se člověk pak nemusel namáhat a snažit cokoli, kdyby měl pocit, že stejně nic nezmění. Jenže při téhle hypotéze by bylo v osudu psáno i to, že snažit se budeš. Prostě je dáno, že se za čtyřicet let v ten a ten den, v té a té minutě podíváš doleva. A neuděláš s tím vůbec nic.
A pak je tu maxi "tabula rasa". Nic není předem dáno. Je náhoda komu se narodíš. Prostě se náhodou potkají dva a koktejl jejich genetického materiálu jsi ty. Podle toho dostaneš základní výbavu a teprve začínáš utvářet svůj osud. Snaž se! Ty a okolí. Budeš ovlivňován a ovlivňovat, budeš růst a rozhodovat se. A tvůj osud je výhradně v tvých rukou. Můžeš ovlivnit všechno, je jen na tobě jaký tvůj svět bude.
A každé tvé rozhodnutí je nesmírně důležité a může ti přinést změnu životního směru. Všechno co děláš je jen tvá volba. S tímhle přístupem je nejspíš rozhodování mnohem těžší než s tím prvním.
A mezi těmito extrémy je nepochybně miliarda různě nakombinovaných vnímání. Myslím, že většina z nás věří na nějaký osud, pak (podle svého založení ve větší či menší míře), věříme, že máme páky ho ovlivnit.
Nicméně, jak jsem řekla, všechno je to jen o subjektivním vnímání světa. Vlastně myslím, že jsem schopná ti takřka jakýkoliv důkaz na podporu jednoho či druhého tvrzení věcně rozporovat, byla by to nekonečná diskuse bez výsledku. Objektivně se věci dějí a my nejspíš nikdy nedostaneme šanci znát pravý důvod toho proč.Možná je to v nás, možná v nebi, možná něco mezi nebem a námi. A nejspíš je to moc dobře, máme aspoň šanci vybrat si své pojetí, takové, které je nám bližší.
Uff, na to, že sotva držím otevřené oči, mi dáváš opravdu hodně složité podněty k zamyšlení. . :-)
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 15:29:10
Ony děti hned odmalička nevidí sociální vazby
a to že svým jednáním ubližují nejbližším.
Možná cesta by byla.
Ukázat jak svým jednáním ubližují a ponižují
rodiče.
Myslím si že děti nejsou v tomhle ohledu zlé
jen nechápou pojem ostuda rodičů.
promin jeste to prikrmim... (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 16:26:09
ja vim je to slozity tema jen tva prvni vize (co mela asi zejm reagovat na muj text) se mi zda hoohne prehnana...
totiz to ze spoustu veci neovlivnis neznamena ze kosti sou vrzeny karty rozdany a tak... spis jde o stret dvou svetu: jednoho toho tvyho a druhyho toho mrnete co si nejen chce delat veci po svym ale zaroven se i vymezit do opozice... v tom je ta prekerka vychovy a ovlivnovani blizkejch...
a taky nerikam nechat vsechno osudu to vubec....jen smirit se s tim ze je velka mnozina veci nad kterou nemas a nemuzes mit primou kontrolu coz ovsem nevylucuje usili a snahy o kultivaci toho o koho jde...
hehe sem si udelal normalka na fousech minidred jak jsem premejslel...
nehlasam rezignaci na vychovu!!! jen nedhled a osvobozeni se od upjatosti davany prehnane na jevo... jeste si pamatuju do ted ze pro dite je to peklo...
BTW co ze ne na chate? :-)
Pro odlehčení... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 17:22:14
Poznámka v mé žákajdě:
Nedokáže uspokojivě vysvětlit, proč se hlasitě smál při hodině dějepisu. Prosím o domluvu.
Odpověď mého otce:
Mně to vysvětlil uspokojivě. Prosím o velkorysost. Děkuji.
dik (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 19:01:36
heh no jo dejepis je vtipna zalezitost:)
dix za pobaveni
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 23:03:21
Re e.t.: no vidíš, jak jsem to zamotala. Já jsem u těch svých hraničních teorií totiž už dávno odběhla od dětiček a přemýšlela obecně nad tím o čem jsme se bavili na emailu a co jsi tady naťukl. Tedy o tom, jestli jsou věci dány či nikoli.:-)
Re aTeo: Tedy tomu říkám vyřešeno elegantně. Jen nevím jestli se učitelka bavila stejně jako já a e.t.. Taky jsi mi ovšem nevysvětlil uspokojivě čemu jsi se to vlastně smál.
A připomnělo mi to jeden starý vtip "Je velmi drzá a neustále mi odmlouvá" napsala učitelka poznámku. "To má po své matce, zmlátil jsem obě. " odepsal otec
Re jh11 (letinka - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 23:06:28
Zrčitě máš pravdu, že děti nejsou zlé, jen nedokáží domyslet některé věci. Jenže tahle holčina viděla už svou maminku tolikrát brečet, prosit a vysvětlovat, viděla jí zlomenou a nic. Prý nějaký chybný vzorec v sociálním cítění, něco jí nedošlo co už jí dávno dojít mělo a to přesto, že prostředí je normální a její hlava taky. :-(
Už si ani nevzpomínám, (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 20.08.2005, 23:41:55
čemu jsem se smál. Není to důležité. K smíchu byl přece celý dějepis. Důležité pro mě bylo, jak otec reagoval. Nedávno jsem si ty "záznamy" u něj četl a dobře se bavil. Když bude příležitost, občas nějakou perlu přihodím...
Např. Učitelka: Je nesoustředěný, roztěkaný, neustále vyrušuje a má nevhodné poznámky.
Otec: Doma taky. Co navrhujete?
Dobré ráno (letinka - Mail - WWW) Vloženo 21.08.2005, 09:29:09
Jistě, že to není důležité. :-) Byl to jen pokus o vtip. :-(
Tedy tatínek měl skutečně šmrc při vymýšlení odpovědí a navíc věřím, že mu to nedalo žádnou práci. Naši tak kreativní určitě nebyli, ale párkrát jejich odpověď taky učitelku potěšila. Úplně jsi mě navnadil, taky zkouknu žákajdy. Krásný den všem:-)
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 21.08.2005, 15:19:02
Z toho, že matka je zlomená a pláče
dítě nemusí vydedukovat,
že pláče kvůli ostudě.
Myslel jsem to tak
aby pochopila že si tím škodí do budoucna.
Z jiného pohledu snahu z ní vychovat
Mirka Dušína v dnešní době
nepochopí a do budoucna by byla v nevýhodě
třeba proti tunelářům.
Ale odpovědnosti a vysvětlování a
uhlazování prohřešků by se měla zúčastnit.
Jinak jí zůstane pouze slastný pocit
Robina Hooda.
veci jsou dany (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 21.08.2005, 19:29:06
ale zaroven "zalezi na kazdym kdo jak si to namicha":)
nebo kdo jak komu to namicha...
veci jsou dany (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 21.08.2005, 19:29:07
ale zaroven "zalezi na kazdym kdo jak si to namicha":)
nebo kdo jak komu to namicha...
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 21.08.2005, 20:47:39
Osud je štěstí
Dnes odposlechnuto.
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 22.08.2005, 09:51:55
2 letinka a aTeo.
Šmrncovní odpovědi do žákovské jsou fajn. Můj otec je psal také, a ve škole to potom jaksepatří ocenili. Asi neměli smysl pro humor, nebo co:-). Za sebe říkám, že je lepší se toho někdy vyvarovat.
2 letinka only: vůbec nemíním tady psát, že je to zajímavý článek, páč už je to nudný:-)... Necítím se na to jej komentovat, tak si s ním budu aspoň lámat hlavu.
Ale jh 11 psal, že děti nejsou v tomhle ohledu zlé. Což je trochu rozdíl. Kdyžtak mě opravte, ale já myslím, že některé děti dokažou být zlé, až z toho mrazí.
Krásné odpoledne (letinka - Mail - WWW) Vloženo 22.08.2005, 17:26:31
Re jh11: no nevím, myslím, že ne každý osud je štěstí. Na druhou stranu je šťěstí věřit na osud, nejspíš se pak žije snáz.:-)
Re ringo: vůbec nemíním psát, že jsem moc ráda, že se ti článek zdá zajímavý, páč už to píšu pořád a je to nudný:-) Za to zamyšlení jsem moc ráda, jen si hlavu nezlom, určitě pro ní vymyslím ještě něco dalšího záludného.
Co se dětí týká, opravdu si myslím, že běžné (tedy ne nemocné) děti nejsou programově zlé. Jako malé jen nejspíš nemají dobrý cit pro dobro a zlo. Tedy od přírody si v sobě nepochybně neseme pud zvířete(zdravím Freude) takže určitě máme všichni své temné stránky, včetně dětí. Ale i tak jsem přesvědčená, že obrovský díl nese výchova a okolí, samozřejmě spolupracuje s genetickou výbavou.
Ale to je strašně složité, zkusím třeba časem něco napsat o svém vnímání. :-)
Díky všem za komentáře :-)
(tláča - Mail - WWW) Vloženo 24.08.2005, 20:26:08
Hups, ta holčička musí mít důvod.
Jenom ho nikdo nevidí.
Co takhle ... nudím se k smrti a chci něco, co by mě pobavilo.
Co takhle ... nikdo si mě nevšímá a když něco provedu, jsi tu mami se mnou.
Co takhle ... vysvětlení je většinou prosté.
(Hey - Mail - WWW) Vloženo 28.08.2005, 12:14:07
Tady se něco posralo už tak ve 3-4 letech...
Přidání komentáře...