Tenkrát v první
Na opravdu hodně špatné okamžiky pak reaguje i naprostým vytěsněním takových vzpomínek.
Nechci pochybovat o vědeckých studiích, jen si tak říkám, že pokud je to pravda, existuje nejspíš spousta výjimek potvrzujících pravidlo.
Zítra začíná další školní rok.
A já si zkoušela vybavit svou první třídu.
Pamatuji si některé věci ze školky i z doby před školkou a taky útržky první třídy.
Jen bych neřekla, že ty příjemnější.
Šla jsem do školy celkem slušně vzdělaná.
Uměla jsem číst po slabikách a taky psát.
Sice hnusně a většinu písmen jen tiskacími, jenže i to se u malé holky cení.
Prý jsem se děsně těšila, nevím, znám to z vyprávění.
Vlastně ať se snažím, jak se snažím pamatuji si jen protivnou soudružku učitelku a křivdy, kterých se mi dostávalo.
No posuďte sami.
Křivda poprvé
Dostala jsem za úkol číst pětkrát strategický článek o tom, že Ema má mámu a máma má mísu a pak ještě, že Ema je malá a pár dalších vět.
Je jasné, že to je nesmírně zajímavý a chytlavý text pro prvňáčka, zvlášť když učitelka razí heslo, že opakování je matkou moudrosti.
Tak jsem četla, jednou, dvakrát a pak už jsem recitovala.
Co naplat hlavě neporučíš, aby se těch pár vět nenaučila nazpaměť.
Dostala jsem za trest napsat desetkrát „Ema má mámu a máma má mísu“ a černý puntík do notýsku spolu se zápisem pro rodiče, že neposlouchám pokyny třídní učitelky a schválně se učím nazpaměť články, které mám číst.
Křivda podruhé
Ta samá první třída, ta samá soudružka učitelka.
A neposedná letinka, která se zapomínala hlásit a neustále vykřikovala v hodině.
Byla jsem moc ráda, že znám správné odpovědi na otázky, které souška učitelka dává.
A tak jakmile byla položena otázka a ostatní děti se začaly hlásit, já křičela správnou odpověď.
Zase malér.
To, že se učitelka zlobila, celkem chápu.
Vlastně chápu i to, že se mi ocitla v notýsku výzva, aby maminka přišla do školy.
A chápu i to, že tam šla.
Jenže to, co následovalo, byla už, dětským rozumem, sprosťárna.
Soudružka učitelka vyložila mamince, že nabourávám celý program hodiny, protože otázky, které má připraveny na celou hodinu pro všechny děti, zodpovím já během pár minut, což je trestuhodné.
Pak přede mnou důrazně doporučila mamince, abych doma směla mluvit pouze když mě vyvolá.
A když nebudu vyvolána nesmím mluvit, nesmím dostat jídlo (když si o něj řeknu bez přihlášení a vyvolání) ani pusu na dobrou noc. Ono mě to rychle naučí, že vykřikovat se nemá.
Neumíte si představit co se děje v malé dětské hlavě, když tyhle hrůzy slyší.
Pak jsem musela jít za dveře a neslyšela, co se dělo dál.
Až po letech jsem se dozvěděla, že maminka upozornila soudružku učitelku, že její geniální plán má chybu, protože když budu chodit do školy nevypovídaná z domova, bude to ještě horší. Na rozloučenou jí ještě řekla, že jako zasloužilá soudružka by si měla umět poradit s jednou šestiletou holkou.
Mně vysvětlila, že by byla ráda, abych se hlásila a tím to skončilo.
A já se snažila a vykřikovala jen občas.
Těch pár minut hrůzy, že se budu muset doma hlásit, abych dostala najíst, mi ale v hlavě uvízlo.
Křivda potřetí
Zase ta stejná baba. A hudební výchova.
Zpívám naprosto příšerně, tedy po pravdě při charakteristice mého zpěvu není vůbec slovo „zpívám“ na místě.
Vlastně vydávám nějaké podivné zvuky, které se podobají spíše úpění člověka, kterého bolí zuby než harmonickému shluku tónů.
Jenže jsem se vždycky moc snažila, uměla všechna slova a zpívala jak to jen šlo nejlépe.
Jenže soudružka učitelka mě poslala na ORL s tím, že není možné, aby někdo zpíval takhle falešně, určitě jsem nemocná.
Prohlídli mě a zjistili, že neumím mluvit.
Do dneška nechápu proč, jen vím, že rozechvívám hlasivky (aspoň myslím) jinak než se prý má a sluší.
Prý se to tak občas přihodí, není to nemoc ani vada, spíš divný zlozvyk.
Nikdo to nepozná, jen můj hlas se při větší zátěži snadněji mění v chraplák.
Soudružka baba trvala na tom, že se musím naučit mluvit správně, abych mohla líp zpívat.
A já strašně nechtěla, aby mi strkali do krku divné věci.
Lékařka ORL maminku ubezpečila, že zdravotní problém to není a je zbytečné mě tím trápit, když nechci.
Soudružka učitelka se zlobila a já dostávala z hudební výchovy jednu horší známku za druhou. Strašně jsem se bála, že mi to zničí samé jedničky.
Velká křivda, dětským rozumem, když se tolik snažím.
Soudružku babu naštěstí záhy nahradila soudružka učitelka, která byla normální a bez problémů si mě zpacifikovala.
Vlastně když se na to dívám dospěláckým pohledem, byl zázrak, že jsem do školy chodila bez nervů a v pohodě.
A jak se tak rozhlížím, myslím, že dnešní učitelky jsou úplně jiné.
Vlastně většina drobků v mém okolí má štěstí a ty dospělé za katedrou přímo miluje.
Je spoustu poprvé, které je škoda vytěsnit z paměti.
První pusa, první den školy…………..
Tak mě napadlo popřát na zítra všem prvňáčkům, aby se jim za dvacet let vybavovaly jen samé krásné vzpomínky.
Komentáře
Vzpomínky se mi vybavují, ale (Jago - Mail - WWW) Vloženo 31.08.2005, 22:59:24
nejsou vždycky krásné. Já měl v první třídě pančelku - zvěst o Velkém Vítězství Pracujícího Lidu k ní nějak ani za ty roky nepronikla - a byl jsem jí diskriminován, protože mě rodiče nepřihlásili na náboženství. Bože, jaká to byla kráva (dámy prominou)! Ale časem se přerodila a když umřel Soso, tak už truchlila, jak náleží... Takže raději nevzpomínat.
Dětský a dospělácký (Nathaniel - Mail - WWW) Vloženo 31.08.2005, 23:57:03
Já si ze školy pamatuju taky jednu věc - když jsem jeden den řikal soudružko učitelko a jiný den už jsem měl říkat paní učitelko. Tehdy to nepobíral můj dětský rozum a vzpomínám si, jak mile se na mě vždycky moje paní učitelka usmála, když chápala, že se občas splete každý.
Dnes můj (možná pořád ještě trochu dětský) rozum nechápe, že už je škole konec a od zítřka začíná práce. Proč to uběhlo tak rychle? :)
A eL, doufám, že od dob soudružky učitelky už Ti to taky hezky utíkalo, přinejmenším tak, jako mně. ;)
(aTeo - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 01:09:14
První můj zaznamenáníhodný čin v 1.třídě byl ten, že jsem si do desky lavice vyryl nožem svůj monogram. Srška učitelka však tento kousek neschválila a označila jej za bezprecedentní poškozování majetku v socialistickém vlastnictví. Navíc jsem dostal přísný zákaz nosit do školy bodné, sečné i palné zbraně. Namísto aby ocenila, že se umím podepsat a hájit své teritorium, dokonale mě otrávila. :o)
1.září na 4 způsoby (Kyklop - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 03:18:25
1) Jako prvňáček jsem si sednul k Bohdaně - milovali jsme se a zároveň fackovali. V první třídě jsem měl jen 10 poznámek, v druhé už násobek, ale dodnes si mě paní uč.P dobře pamatuje a doufám, že příští týden v pátek se setkáme při dalším srazu ze ZŠ...
2) Minulý rok jsme doprovázeli Terezku do první třídy. Mooooc ji to slušelo. Ale byl to pro nás důležitý okamžik i z jiného hlediska...
3) 1.září 2004 se stala Beslanská tragédie - stovky žáčků se už z lavic domů nevrátilo...
4) Je po půlnoci na 1.září 2005. Jeden čtyřicetiletý pacient se ve dvě v noci koupe v umyvadle, protože je prý 1.září a začíná škola...
(dovolím si odkaz - http://www.kyklop.bloguje.cz/191525_item.php)
Budu se těšit na 1.září 2006...
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 08:25:34
Až do třetí třídy jsem se do školy těšil. Pak jsme se přestěhovali a já jsem novou školu nenáviděl natolik, že to beze sprostých slov snad ani popsat nejde, tak to dělat nebudu. Soudružky učitelky nás vychovávali formou šikany a kolektivních trestů.
Dodnes si pamatuji, jak jejich proslovy končily: ...jednou si vzpomenete na má slova a dáte mi za pravdu. To si skutečně pamatuji, jen ta slova mi neutkvěla.
(Jana - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 08:37:17
Na svoje poprve v první třídě si pamatuju dost dobře. Celou cestu do školy mě vláčela mamka za ruku a říkala, že to bude dobrý. Jenom si tam posedím a půjde se domů. A já si poseděla a v polovině vyučování se sebrala a odešla. Učitel tehdy žádal moje rodiče, abych byla co nejdříve vrácena zpět.
To stejné mi později v první třídě provedl syn. Jen s malým rozdílem....řekl mi, že se tam už nikdy nevrátí.
(a je v sedmičce:)))
Pohled z druhé strany (Alka - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 09:04:57
Už jsem psal komentář jinde, dovolím si též odkaz http://www.maly.cz/index.php?cmt=1369
K prvnímu dni jen připojím. Byl jsem od prvního roku svého života odložen nejprve do jeslí, pak do školky. Nechápal jsem děti, které se 1.9. vzpíraly, ba i plakaly, do třídy nechtěly.
Jo a ta češtinářka mi dávala stabilně trojky, protože jsem jí nebyl schopen vysvětlit, proč píšu bez chyb. Neuvěřila, že to nevím. :-)
P.S. Moje sestra je učitelka.
Moje první 1.září (Happy - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 09:46:55
bylo ve znamení zaspání :-) Přišly jsme s mamkou pozdě a já si pamatuju, že mě velký kluci nechtěli pustit do školy, začali mi tam něco říkat a drželi dveře a já byla tak na nervy, že jsem se rozbrečela... ;-)
(Roland - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 10:56:01
Já jako prvňáček děkuji za přání, letinko. Hehe, prvňáček :) Prvák bych měl říct :)
(danuwaanalihi - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 10:58:39
L. to neva... Aj ja mam podobne spomienky. Prvy den v skole a hned patka z krasopisu.
Mlatenie pravitkom po rukach (celu triedu).
Pripada mi to teraz ako koncentracny tabor z cias komunizmu.
Tiez si skor pamatam tie zle veci.
Raz som dostal poznamku plus patku, ked som meno nasho narodneho skladatela Stefana Moyzesa spotvoril na Stefana Mojzisa :-)
"Vas syn nevenuje dostatocnu pozornost na hodinach hudobnej vychovy a zosmiesnuje narodnych umelcov".
Otec si vzal ziacku knizku. Poslal ma vonku. A zavrel dvere. Ja som sa zo zvedavosti pozeral cez klucovu dierku. S mamou sa pustili do poriadneho smiechu. Vtedy som si uvedomil, ze v tych poznamkach asi o tak vela nejde :-)))
Moje 1.září v UH (anquetil - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 11:14:14
Otec vojančil v Uherském Hradišti a pod okny mi na kasárenském dvoře v těžkých komisňákách běhal blonďáček s hlavou naštorc a všichni vojcli mu nadávali, že se ulejvá z vojny. Byl to Emil Zátopek, který za pár týdnů vyhrál na OH v Helsinkách 3 zlaté medaile...
V Hradišti jsem nastoupil do 1.třídy a jako úču jsme měli stařičkou přísnou dámu. Lumpačil jsem jako každej druhej. Párkrát jsem od té suché učitelky dostal přes natažené prsty lískovkou a všechna ta štípnutí si pamatuji dodnes...
Spolužákova matka (Jirka - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 11:35:25
nás učila na prvním stupni. A spolužák měl často hororové scény kvůli příkladu a výchovnému efektu na ostatní žáky. Jednou dostal poznámku do žákajdy, provázenou náležitým ponížením před celou třídou a epilogem:"a zítra to přines podepsané od rodičů!" On poděkoval, otočil se zpátky na ni a řekl:"Mami, dostal jsem ve škole poznámku že vyrušuju, podepíšeš mi ji?" A paní souška zrudla, otevřela jeho "poznámkový blok" a připsala: "... a je drzý !!!" ...... no prostě děs 8-)
(fade - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 11:51:30
No a co teprve, když přinesete hned v první třídě třídní důtku (už nevím za co, ale mám slušnou sbírku :)
a vaše máma je učitelka, táta je učitel, děda je učitel a babička je taky učitelka...
Krásný večer (letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 19:37:50
a díky všem za zajímavé komentáře, u některých jsem se pořádně nasmála, jiné jsou pomníčkem neschopnosti učitele být dobrým učitelem.Mám pocit, že se to lepší, alespoň co se lidí týká!!!!!
Mám závidět ? (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2005, 20:32:29
[Jirka]
Asi nejlepším řešením v tomto případě bylo zabít vlastní matku !
[fade]
V tomto případě je nejlepší oběsit sám sebe !
A moje tenkrát v první ? Ani nepamatuji. Jediné, co si pamatuji, že jsem neměl žádný první den v první třídě. A asi byste nevěřili, jak jsem o něj přišel.
Já jsem se totiž narodil několik dní po prvním září. A tak jednoho prvního září mi bylo 5 let (za "chvíli" tedy šest) a já šel normálně do školky. Odpoledne ale přijela babička a s hrůzou zjistila, že nemám žádný zážitek ze školní docházky, protože jsem do žádné školy nenastoupil... Pohádala se s mými rodiči, "přeargumentovala" je, přespala u nás, ráno mně dotáhla do školy, tam je všechny "přeargumentovala" a od druhého září jsem byl školákem. Pětiletým.
A tak nevím, jaké to je jít normálně poprvé do školy. No já vím, stejně bych to dávno zapomněl.
Přidání komentáře...