O jednom zatmění
A mně nezbývá přiznat, že to tedy ano.
Některá jsou jen drobná a člověk se usměje, jakou praštěnost vyvedl, jiná si budu asi pamatovat celý život.
O svých největších úletech nemusím příliš přemýšlet, naskočí okamžitě.
Je to už pěkná řádka let.
Byla jsem v jiném stavu a prala jsem se s klukem o hlavu vyšším.
Tedy vlastně ona to nebyla moc pranice, já ho škrtila a cloumala s ním o zeď a on vytřeštěně civěl. Nejspíš není úplně běžné, když jste vysoký kluk a snaží se vás zmlátit drobná těhotná holka.
Ale pěkně popořádku.
Dostala jsem na starost mladší sestru, v té době náctiletou, a jejího kluka.
Šli jsme na burzu a ve chvíli, kdy já jsem zaparkovala u stánku s nezdravými buřtíky, oni šli napřed.
Snědla jsem jeden a pak ještě dva.
Co naděláte, v jiném stavu má člověk divné chutě.
Sníst tři buřty chvíli trvá, i když jste těhotní.
A tak jsem si říkala, že ti dva náctiletí už nejspíš budou hodně napřed. Hodně tedy byli, ale ne napřed. Jen hodně nešťastní. Zaparkovali totiž za nejbližším rohem a s mimořádným nasazením se snažili vyhrát peníze se skořápkářem.
Pochopitelně mimořádně rychle prohráli všechny své.
Za chyby se platí, řekl by si člověk, jenže ve hře nebyly jen peníze, ale taky starožitný řetízek s madonkou, rodinná památka a prstýnky.
Vlastně už nebyly ve hře, ale v kapse skořápkáře.
Když jsem přišla od svých buřtíků bylo po všem.
Dva náctiletí se ke mně vrhli s pláčem a kvíleli ať něco udělám.
Pěkný malér.
A tak jsem šla za skořápkářem sondovat, jestli by mi neprodal alespoň řetízek zpátky.
Nechtěl, prý leda bych ho vyhrála ve hře.
Mám dát stovku, on vsadí řetízek a prstýnky.
Myslela jsem, že bych nikdy nehrála skořápky.
Prostě proto, že jsem realista a nenechám se přece napálit!
Vím, že já je hrát neumím a ten druhý ano.
Vím, že je to podvod a moje šance na výhru je minimální.
Jenže když vidíte ty dva uplakané polodospělé, co jsou najednou dětmi… když si představíte, že ta cennost, která se dědí ve vaší rodině po spoustu generací, mizí….
Tak jsem prohrála ještě stovku.
Skořápkář se ušklíbl a to neměl dělat.
Měla jsem zatmění mozku.
Jsem dáma a opravdu nesnáším scény na veřejnosti (ostatně ani v soukromí), proto jsem hystericky neječela.
Jen jsem se na něj vrhla, chytla ho za krk a narazila ho na zeď, co u ní stál. S příšerným výrazem v očích a s tónem, který by mi mohl i James Bond závidět, jsem ucedila ať navalí co nám sebral nebo uvidí. Vlastně vůbec nevím co by viděl a nejspíš jsem to nevěděla ani tenkrát.
Tomu všemu jsem dodala pádnost několika smýknutími o zeď. S ním.
Potom nevím co se dělo ani z vyprávění.
Ségra totiž začala znovu strachy brečet a utekla pro policejní hlídku, která na burze byla.
Já si už pamatuji jen, že v jedné chvíli se mi škrcený skořápkář vysmekl a utekl a v druhé nade mnou kroutil hlavou policista.
„Ježiši vy jste těhotná! Co vás to napadlo, kdyby vám jednu vrazil. Chlap o hlavu vyšší a vy s ním tlučete vo zeď. Ženská bláznivá.“.
Nejspíš si myslel něco o blbé nezodpovědné náně. Oprávněně.
Každé zatmění občas skončí. I to moje.
A když se vyjasní, jen zíráte.
Bylo to nerozumné a nesmyslné a mohlo to mít fatální následky, můj anděl strážný byl tenkrát nejspíš na roztrhání.
Komentáře
Naučení: Nejezte uzeniny! (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 09.09.2005, 23:49:54
(anquetil - Mail - WWW) Vloženo 10.09.2005, 00:38:08
1. - Četl jsem kdysi povídku (snad to byl Čapek) o muži, který v amoku přehodil nějakým předmětem řeku. Měřením se zjistilo, že by to byl světový rekord, ale onen muž už ten výkon nikdy později nezopakoval.
2. - Půjčil jsem kdysi sousedovi z protějšího domu svůj byt, aby tu mohl realizovat své mimomanželské milostné hrátky. Ti dva blázni si nezhasli a jeho žena, když je odnaproti spatřila, prohodila přes dvojité sklo zavřeného okna velké rádio. To padlo do vzdálenosti, která by zajisté byla rovněž svěťákem.
3. - Tisíce milenců na celém světě si řeknou, že toho druhého zabijí, ale nikdy to neudělají. Tisíce lidí se občas ocitne v úzkých a zahnáni do kouta, kopou jako koně. V rozrušení mysli provedou kolikrát věc, že až zůstává rozum stát. Nebo, když vidí rudě, něco ošklivého ve vzteku vysloví či napíšou. A slova se těžko berou zpět, i když je to pak tomu člověku líto a pocit viny i studu v něm zůstává. Buďme k sobě navzájem tolerantnější a shovívaví. Naučme se přivřít oči, zapomenout a odpouštět. Never say never! Protože žádný z nás neví, kdy se může ocitnout v podobné situaci...
Přeji vám všem krásný víkend! :)
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 10.09.2005, 00:38:37
Chyba nastala v okamžiku
kdy ses domnívala,
že dodáš pádnost svým slovům
několika smýknutími o zeď.
Měl následovat hmat
který by měly všechny dámy ovládat.
Kolenem na koule.
Po tom by se asi nevysmekl.
Jinak zhodnoceno dobře
jak situace tak zatmění. :-))
teda .. ty jsi ale odvaha! (Aika - Mail - WWW) Vloženo 11.09.2005, 14:00:19
:-))) statečný to počin:-))to gratuluji tobě i tvému anděli. Moje známá skořápkáře chvíli pozorovala a nabyla na dojmu, že ho jistě obelstí. Výsledkem byl pláč a manželův vztek po několik dlouhých týdnů :-(
:-) (Happy - Mail - WWW) Vloženo 12.09.2005, 08:28:41
člověk má na to, co si sám dovolí. Ve chvílích vzteku padají naše zábrany o tom, co bysme nedokázali a vytryskne ryzí energie, která skolí i velkýho chlapa. Škoda, že utek... ale spravedlnost světa ho stejně jednou dožene :-)
Ale jinak jsi teda odvaha, to jo ;-)
A vypadl z něj alespoň ten řetízek ? :-) (Alka - Mail - WWW) Vloženo 12.09.2005, 14:54:29
To bylo pěkné zatmění !! Mě jednou v předškolním věku tlouklo osm kluků, důvod asi měli, byl jsem pěknej parchant. Mě vytočila ta BEZMOC. Nastartoval se mi AMOK. Zfialověl jsem, žíly na krku mi vystouply o několik centimetrů, stejně, jako pinpongové míčky očních bulv. A pointa ? Vypadal jsem tak, že se všichni lekli a utekli :-))))
Hezký večer (letinka - Mail - WWW) Vloženo 12.09.2005, 19:31:35
aTeo: alespoň ne po třech. :-(
anquetile: vidím, že zatmění je běžný přírodní úkaz. Moje zatmění zjevně ještě dopadlo moc dobře, neřekla jsem nikomu milému nic takového, abych se musela stydět a omlouvat, ani jsem nezničila cizí majetek. :-)
re jh11: mno myslím, že chyb jsem udělala celou řadu. Tu první třeba už tím, že jsem se cpala buřtem a nechala odejít ségru,kterou jsem slíbila hlídat, pak jsem neměla prohrát a už vůbec ne se prát. Celá kupa chyb :-(
Aiko a Happy já vám nevím jestli to spíš nebyla nezodpovědnost než odvaha. :-(
Alko, zase jsem se pořádně nasmála, i když osm na jednoho mi připadá hodně zbybělé.
Řetízek z něj vypadl, ale za pořádně střelených okolností. On totiž před policistou utekl jen za roh a tam hrál s nějakým pánem, který přihlížel mému gladiátorskému vystoupení. Nevím jak to pán udělal, ale řetízek i prstýnky vyhrál. A přišel za mnou, že mi je prodá za tři stovky. Tak jsem utíkala do bankomatu a koupila prstýnky i řetízek. Myslela jsem, že je hodný, ale byl to taky obchodník. On totiž zjistil, že oba prstýnky jsou jen zlacené (takže prakticky bezcenné) a vůbec ho nenapadlo zkoumat řetízek, měl pocit, že je to taky nějaká napodobenina. Jinak by to nejspíš bylo mnohem dražší, pokud by ho vůbec dal. :-)
Říkám to nerad, (Alka - Mail - WWW) Vloženo 13.09.2005, 08:36:20
ale ten hodný pán byl možná součástí hry. Skořápky jsou podvod, který nelze vyhrát. Ale ať tak či onak, dopadlo to relativně dobře, zůstal řetízek a přibyla krásná vzpomínka a hezké vyprávění :-)))
Já jsem byl parchant, ale ne z přesvědčení. Ze zkušenosti. V necelém roce života mě dali do jeslí. První den jsem byl domů vrácen do krve poškrábaný a pokousaný od ostatních jesláků. Od druhého dne už byli poškrábaní a pokousaní jen oni. Pochopil jsem pravidla hry a přizpůsobil se. Jen s jednou jeslačkou jsem prý měl příměří, jmenovala je Hana Nachtmannová a její starší bratr hrál později dlouhé roky fotbal za Slávii. Ale nebylo v tom příměří nic jiného, než rovnováha sil, ne fyzických, ale odhodlání a rvavosti. V mladých dětských kolektivech panuje nemilosrdná hierarchie. I později ve školce se mě dost báli a troufli si jen ve smečce. Ale říkat tomu u dětí zbabělost je nepřiměřené. Děti v našich dospěláckých kategoriích vůbec nepřemýšlejí.
A děkuji za vzkaz :-)
Omyl, Aiko! (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.09.2005, 10:21:47
Není problém vyhrát, páč aby tě navnadili, první hra je vždycky tvoje. Problém je přestat hrát a výhru si pokojně odnést. Mně se to povedlo už 3x. Ale chce to "metodu" a nesmíš být sám... ;)
Alko, sorry za překlep v nicku! (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.09.2005, 10:23:09
Příště si už dám pozor... :)
Sorry, ale pochybuji, (Alka - Mail - WWW) Vloženo 13.09.2005, 12:15:13
že by první hru hrál o zlatý řetízek. Návnada na rybu bývá červ či žížala, ne biftek. Kolik byly ty aTeovy výhry ?! :-) A nebo si prostě děláš šprťouchlata, tentokrát verbální ?!
Kdysi jsem viděl zajímavý film, myslím, že se jmenoval Dům her. Pěkná škola podrazáctví na druhou. Tam rybě nechají prohlédnout podraz, čímž zakryjí, že ta skutečná bouda spočívá v něčem úplně jiném. Ale ryba se nakonec překvapivě zachová jako predátor, skoro jako Letinka, kdyby to dotáhla do konce !
Ještě něco (Alka - Mail - WWW) Vloženo 13.09.2005, 12:23:31
Asi před sedmnácti lety si domluvil jeden seřizovač od nás z fabriky směnu většího obnosu peněz za marky či dolary. Na místě schůzky byl "shodou okolností" skořápkář, naprosto nemožný, všechno prohrával, obehrálo ho snad deset lidí, co stáli okolo. Nemusím dodávat, jak to dopadlo. Když došlo na lámání chleba a seřizovač chtěl se svými dvěma bodyguardy peníze od podvodníka zpět, měl skořápkář bodyguardů deset.
A pak že Bony a klid :-)))
Přidání komentáře...