Muška jenom zlatá?
A nakonec není to snad opravdu ta správná odpověď?
Mám vůbec šanci najít nějakou lepší?
Na světě je nejspíš víc druhů štěstí než kolik je lidí.
Někdo ho má víc a jiný zase poskromnu.
Štěstí je pocit, stav mysli, duše i těla. Láska, zdraví, práce, koníčky, majetek. Štěstím mohou být staří i mladí.
Štěstí je když nám upadne sklenička a zůstane celá a taky když nás přestane bolet hlava.
První dětské krůčky a první narostlý zub, taky první vypadlý.
Štěstí je mít něco k jídlu a mít místo, kam se schovat před mrazem. A nebo nemít nic a svobodně brouzdat světem. Štěstí je nezmoknout a štěstí je být krásně zmáčený deštěm.
Pro někoho je štěstí žít s oběma rodiči, pro jiného je štěstí, když se konečně rozejdou.
Často, co je štěstím pro jedny, je životní prohrou druhých.
Některé štěstí má zlatý nádech a okázalé róby, jiné se nenápadně krčí v obyčejné situaci zdánlivě obyčejného dne.
Prý je štěstím, když se plní sny a přání. Jenže co když nám jej přinesou teprve ta nesplněná?
Stála jsem ve frontě v knihkupectví, když pomaličku, o holích, přišel k pokladně starý pán.
"Prosím máte Da Vinciho kód pro mojí vnučku?".
Prodavačka mrkla do počítače a odpověděla, že jeden by tam ještě měl být. Pak zavolala na kolegu, ať podá knížku. Jenže kolega přišel s nepořízenou, prý už žádný výtisk není.
"Musí tam být" trvala na svém dáma za pultem "koukal jsi pořádně?".
Než stihl prodavač zareagovat, ozval se za mými zády mužský hlas "Koukal pořádně! Da Vinciho mám já a bral jsem poslední".
"Aha", řekla prodavačka, usmála se omluvně na starého pána "tak bohužel, ale zeptejte se ve čtvrtek, měl by být".
Stařík se zatvářil zklamaně, poděkoval a pomalu se začal otáčet k odchodu.
"Počkejte, vezměte si tuhle, já se cestou z práce stavím jinde." a na nechápavý pohled starého pána dodal "vážně, vůbec mi neublíží, když se trochu projdu", pak mrknul, položil knížku na pult před prodavačku a odešel z obchodu.
Stařík mu sotva stihl poděkovat.
Paní, co právě byla na řadě k zaplacení, uvolnila místo, prodavačka knihu namarkovala a starý pán roztřesenou rukou zaplatil. Tu knížku pro svou vnučku.
Když odcházel, ještě se otočil a třesoucím se hlasem znovu poděkoval.
Hlas se prostě občas třese, třeba když jste staří nebo když v něm bydlí dojetí. Rozhlédl se očima lesklýma od slz a pomaličku odešel.
Nepochybně máme každý jiný pohled na svět a úplně jiné nároky na štěstí.
Pro někoho banalita, patos a kýč. Pro jiného dojatý šťastný stařík a lidské teplo ve studeném prosincovém dni.
Vlastně si myslím, že měl velké štěstí, že přišel pozdě a knížku už měl v ruce někdo jiný.
Měl taky štěstí, že ten co jí držel, byl jaký byl.
Těžko toho starého pána napadlo, že knížku koupí za tak milých okolností. A nejspíš si to bude dlouho pamatovat.
Ať už je štěstí cokoli, je nepochybně součástí každého z nás, všichni máme potenciál ho rozdávat i cítit.
Stačí se jen rozhlédnout a znovu najít cit pro drobnosti, z těch se totiž skládá reálný svět.
Možná nejsou malé radosti, jen radosti, které jako malé vnímáme.
Nemusíme přece zrovna hory přenášet, abychom se mohli cítit šťastně či dali kousek štěstí těm kolem nás.
Komentáře
Štěstí žije! (Márinka - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 19:05:45
Alespoň v oné chvíli v onom knihkupectví žilo přímo bouřlivě. Člověk je tvor věčně nespokojený. Pořád by chtěl víc, lépe, barvitěji, ... Ani já často nebývám jiná. Když se ale vyhrabu z nějakého pořádného maléru, je pro mne štěstím pouhopouhý obyčejný klidný den, strávený v přítomnosti hojivé samoty či naopak v léčivé přítomnosti mých blízkých. Štěstí má prostě mnoho podob a často si neuvědomujeme, že ta nejvšednější je nejvzácnější. Štěstí je například také sdílet s Tebou, El, Tvoje myšlenky. Díky za ně :o)
... (Pagi64 - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 19:10:59
i my máme štěstí. Štěstí, že jedna svíčka, která chvíli jen zkomírala, se opět rozzářila.
mmmmm... (Aika - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 19:37:40
krásný příběh.. skutečně. Taky se mi slzilo v očích... :) štěstí nechodí po horách, jen máme zavřené oči...... :-)
(ngvadi - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 20:01:24
jako vždy záleží na okolnostech... i sejít se se všemi kamarády se může stát neskutečným štěstím. jak maličko stačí se ale většinou pochopí, až když je hůř...
ale ono to tak asi má být - nebylo by to v rovnováze, kdybychom byli šťastní moc často, ono i to štístko by asi ztratilo tu svoji "výjimečnost".
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 21:10:29
Co je štěstí sice nevím,
ale vím
že je nešťastné si říkat
Šťastný budu, až budu mít ....
Na zjištění,
zda je člověk šťastný
je jednoduchý test.
Napiš si na papírek
to o co by člověk nerad přišel
Např. zdraví, rodina, přátelé
klíče, papíry atd.
Nešťastným bude zřejmě ten,
který tento seznam má prázdný.
Je to tedy úplně obrácený postup,
než čekat,
kdy si ta moucha sedne taky na mne.
Pěkný článek
děda měl štěstí,
že narazil na dobré lidi.
rozumím... (Teo - Mail - WWW) Vloženo 14.12.2005, 21:24:13
Kouzelné ;-) (Happy - Mail - WWW) Vloženo 15.12.2005, 09:41:44
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 15.12.2005, 09:43:14
(Kyklop - Mail - WWW) Vloženo 15.12.2005, 09:58:43
ano!
Moc hezké povídání :o) (Andrea - Mail - WWW) Vloženo 15.12.2005, 10:02:04
(tuliaknel - Mail - WWW) Vloženo 15.12.2005, 14:54:27
Krásný příběh, někdy opravdu ke štěstí postačí málo. Člověk by měl hledat štěstí v maličkostech, protože ty pak utvářejí celkově spokojený život.
Nehledat.., zásadně nehledat.... (instant - Mail - WWW) Vloženo 16.12.2005, 15:42:16
OPATRNĚ....
Ne že bych se chtěl chlubit
ale už jednou říkal jsem
v í t ě z i t
pánové se příliš nevyplácí
jsou to jen prohry vzdálené
půjčky
které nutno vrátit
včas
a do halíře...
a proto buďme šťastni
když nás ženy opouštějí
ryby neberou
básně nejdou
a karta
nepadá...
ne že bych se chtěl
opakovat
buďme šťastni
ale ne
moc
----
instant.zde.cz
Hezký večer (letinka - Mail - WWW) Vloženo 16.12.2005, 18:25:03
a díky vám všem za komentáře a milá slova. :-))
Já to zlehčím :-) (Alka - Mail - WWW) Vloženo 19.12.2005, 14:10:00
Jdu pozdě, nestíhám... Vzpomněl jsem si na svou vojenskou službu. Na PVS nás krmili PŠM. Nutili nás také dívat se na pořad "Azimut", o armádě a pro armádu. Jednou tam byl pořad o štěstí a lampasáci měli za úkol po skončení pořadu udělat s mužstvem besedu na téma, co je to Štěstí. Přidělili nám chudáka nějakého podporučíka. Bohužel to vzal zodpovědně. Pořád chtěl diskutovat, ale všichni říkali, nevím, nerozumím. Měl se na to vyfláknout. Místo toho se zeptal vojína Adámka, který byl starší než já, byl ženatý a doma měl dvě děti. Koncem vojny jsem s ním kamarádil. Byl rozvážný a rozumný. Lampasák doufal, že začne o rodině a bude o čem plkat.
Jenže i Adámek toho měl už plné zuby. Tak si stoupl, a do napjatého ticha (u mužstva měl autoritu) pravil: Štěstí ? Štěstí je být podporučíkem v Československé lidové armádě. A bylo po besedě.
Přidání komentáře...