Bouřlivý vztah a jedna věta
Ale to určitě neříkám nic nového. Chtěla bych vám dneska vyprávět o proměnách jednoho mého vztahu.
Prošel bouřlivým vývojem, od zuřivé nenávisti, přes velikou lásku, která možná občas až hraničila s posedlostí, aby se zklidnil, vyšuměl a cestou mi dal pořádnou výchovnou lekci.
Vztah s jednou, na první pohled úplně obyčejnou, větou.
Ale pěkně popořádku.
„Já ti to říkala!“ tuhle větu jsem jako malá holka úplně nesnášela. Vždycky, když mi jí někdo říkal, znamenalo to, že jsem v něčem neměla pravdu. Nebo, že jsem udělala něco, co nevyšlo.
Bylo ponižující a protivné ji slyšet. A nepříjemná byla bez ohledu na to, jak moc či málo protivným tónem byla vyřčena.
„Já ti to říkala“ slyšela jsem od maminky, když jsem upadla na schodech, které jsem měla zakázáno brát po třech. „No a, vůbec to nebolí“ brumlala jsem a nenápadně si třela naražená kolena. Blbá věta.
„Já ti to říkala“ znělo, když jsem si nesla domů třídní důtku, protože jsem ignorovala zákaz pochodování po školních chodbách o malých přestávkách. „No a, tak mám důtku“ brumlala jsem a zadržovala slzy na krajíčku, že jsem musela poslouchat to kázání. Blbá věta.
Jedna protivná věta ve stovkách situací a vždycky když zněla, stála jsem já na pomyslných stupních poražených.
Mrcha jedna! Ta věta, ne já. Když jsem se na ní ošklivě zamračila, jen se ušklíbla „prý jí stejně neodolám, každého zlomí její kouzlo.“. Až naprší a uschne, smála jsem se jí v duchu.
Jenže netrvalo dlouho a musela jsem jí dát za pravdu. Jak čas běžel, přestala jsem větu „Já ti to říkala!“ nenávidět. Chvíli jsme se vzájemně ignorovaly, přece jen přes noc se z nás těžko mohly stát kamarádky po tolika útrapách, které mi způsobila. Ale pak jsem se slyšela, jak říkám „Já ti to říkala!“ a líbilo se mi to. Kdykoliv jsem ta slova vyslovila, znamenalo to, že jsem měla pravdu. Že ti druzí se mýlili, ne já! Bylo jedno v čem a proč, to příjemné šimrání v žaludku se objevilo pokaždé a tak jsem to říkala častěji a častěji. Milovala jsem tu větu a chtěla s ní být pořád. Pro ten vítězoslavný pocit. Tolik vhodných situací se dá najít, když chcete být se svou láskou pohromadě. Jedna úžasná věta ve stovkách situací a vždycky, když jsem jí říkala, stála jsem já na pomyslných stupních vítězů.
Najednou jsem zjistila, že jí mám ráda tolik, že se s ní cítím skvěle bez ohledu na to, jaké důsledky přináší to, že jsem měla pravdu. Podivné. Kdyby mi někdo řekl, že se budu radovat z toho, že se někomu něco nepovedlo, nejspíš bych zakroutila razantně hlavou. Já? To nikdy! Ale mít dobrý pocit z toho, že já věděla, že se to nepovede, problém nebyl. Člověk nejspíš rád, alespoň na chvilku, sklouzne do iluze vlastní neomylnosti a v té větě je obrovský kus vítězství. Nebo snad ne?
Změnilo se mnohé od těch let, kdy můj vztah s větou „Já ti to říkala“ procházel emotivními erupcemi. Když nad tím přemýšlím, chvíli ta věta nejspíš byla jako droga, chtěla jsem mít pravdu za každou cenu a v každé situaci.
Někdo tomu říká puberta, jiný spíš zatemnění mozku a zatemnění srdce. Demagogie nebo egocentrismus. A možná jen ego nechápalo, že může být silné a spokojené, i když nebude mít pokaždé pravdu, navíc vykřičenou do daleka.
Pak probuzení z té podivné opice. Tohle není výhra, ale spíš pořádný sešup dolů!
A dneska? Ta věta sama o sobě nemá chuť, barvu ani vůni. Je beztvará a nijak zvlášť zajímavá. Dávno není důležitá ona, ať už v jakémkoliv slova smyslu. Nesmírně podstatné, je ale to, co se za ní skrývá. A tak jí někdy nenávidím a jindy radostně tleskám, když jí mám chuť vyslovit. Jen v tom, že jsem měla pravdu já, to dávno není.
Je dobrý pocit, vědět, že jsme měli pravdu právě my.
Jenže se to často tváří, jako to nejdůležitější, a přitom ve skutečnosti to bývá to nejméně podstatné. Někdy je prostě moc prima, když člověk nemůže říct „Já ti to říkala“ a pravdu mají ti druzí.
Komentáře
Ja to rikal! (Roj - Mail - WWW) Vloženo 12.01.2006, 21:54:28
A trval jsem na tom, ze s Ruzickou jako trenerem zlato z hokejoveho MS mit proste nemuzeme.
A JA TO RIKAM, ze s Hadamczikem zlato z Turina neprivezeme! Budem radi, kdyz skoncime pati!
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 07:20:00
Někdy se stačí jen významně podívat a vím, že dotyčný ví, že já vím... a pak se tomu zasmát.
Náhodou je legrace vidět třeba partu úředníků s rukama v bok, jak "opravují" kopírku. Jeden se v tom vrtá a ostatní radí. Pak se ozve rána a začne to padat:"Vidíš, já to říkal. Já to taky říkal, já taky.":-)))
2 Roj, já to s tím Růžičkou taky říkal:-). On, jako Lenerovo zástupce vypadal, jako když má před stadionem nastartovaný traktor. Takovej neprůbojnej strejda. T takových případech se pletu hrozně rád, a rád dostanu přes čumák za takový rychlý soudy.
(Mona Lisa - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 08:26:58
Znám člověka, který si v té větě tak libuje, že je ochoten udělat cokoliv, aby ji mohl použít. To znamená i nastražit situaci tak, aby se to nepovedlo a mohla ona věta zaznít. On by to samozřejmě popřel.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 08:54:11
Máš pravdu v tom,
že použití této věty je vlastně prohra
prohra v komunikaci,
když se jí později musí použít.
Je to prohra
že člověk asi použil špatně argumenty.
I když z druhé strany
nejlepší výchovná lekce
je když člověk si svou zkušenost ověří sám.
Jenže z některých slepých uliček Járy Cimrmana
cesta zpět nevede.
Ale to už je o pokoře a váženosti člověka.
(Pavel - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 09:03:14
Asi to vychází už z myšlenky: nezačínej žádnou větu slovem "Já".
Já to rozhodně nedělám :)
pavel
(tuliaknel - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 11:02:55
Každý asi těžce snáší kritiku v jakékoliv podobě, potřebuje sei na některé věci přijít sám, spálit se a nepomůže kázání jiných o tom, co je správné. Obzvláště u dětí to platí.
(tuliaknel - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 11:03:02
Každý asi těžce snáší kritiku v jakékoliv podobě, potřebuje sei na některé věci přijít sám, spálit se a nepomůže kázání jiných o tom, co je správné. Obzvláště u dětí to platí.
(Márinka - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 11:22:50
Když ještě žila bábrle, byla u nás na denním pořádku věta: babička má vždycky pravdu. Áť se nám to líbilo nebo ne - a více nelíbilo, ona ji opravdu na 99 % měla. Od té doby, co komaduje dušičky na obláčku, si moje dcera začíná zvykat, že "maminka má vždycky pravdu" ;o) A až já tady nebudu, .... :o)
Tedy eL, (Alka - Mail - WWW) Vloženo 13.01.2006, 18:31:26
jsem zklamán, čekal jsem nějaké milostné techtle mechtle, a on vztah se slovy! :-) Když byly našemu synovi asi tři roky, koupili jsme si do obýváku nová kamna na uhlí, se slídovým okénkem, za kterým to při topení hřejivě poblikávalo. Rozdělal jsem v nich oheň, přivedl mrňouse a držel desetiminutovou vědeckou přednášku o ohni, teplotě, teplu, spáleninách, puchýřích, bolesti a blablabla. Sotva jsme odešli do vedlejší místnosti, sáhl si, jestli tatínek nekecá.....
Mě otec mučil celé dětství a dospívání průpovídkou: "to je vědecky dokázané". Mám od té doby nedůvěru ke všemu vědeckému :-))).
Hezký večer :-) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 15.01.2006, 21:54:12
Umístíme se na nějakém místě Roji. A připomenu, že jsem to říkala!!
ringo to je myslím poměrně častá situace. :-)
re Mona Lisa: S takovými lidmi je nepochybně radost pracovat. Naštěstí myslím, že mnozí z toho vyrostou.Doufám.
re jh11: Hm, to je zajímavé, nenapadlo mě nad tím přemýšlet z tohohle úhlu. Vlastně máš pravdu. Pokud tu větu řeknu, nepředložila jsem dostatek argumentů, abych dotyčného přesvědčila. Na druhou stranu je pravda, že u mnohých to skutečně nefunguje dokud si nenabijí.
Pavle :o)
re tuliaknel: S dětmi je to vůbec legrace, člověk je pyšná jak jim vše vysvětlil a oni pokývají hlavičkou a jdou to prověřit v praxi, jak výborně popsal Alka.
Márinko já jsem na tom dost podobně. Taky se občas slyším jak říkám podobné věci, které jsem nesnášela. I když se snažím to nedělat. A co víc, já až teď vidím, jak chytré mnohdy byly. :-)
Alko udělala jsem to úplně stejně. Poučila jsem dcerku. Vzala to zodpovědně, takže když sundavala rozžhavenou plotýnku ze sporáku, vzala si na to chňapku. Udělalo se mi zle, když jsem viděla díru v chňapce a díry v lince, na kterou plotýnku odložila, ručička NAŠTĚSTÍ nebyla ani popálená. Mimochodem je vědecky dokázáno, že to jak bolí spálenina nejlépe zjistíš, když se spálíš. Je to ovšem poněkud masochistický způsob potvrzování vědeckých teorií v praxi. :-)
Přidání komentáře...