Výchovná lekce
Myslím, že každý z nás si v dětství či v období dospívání ulevoval nad móresy rodičů a v duchu se dušoval, že on bude úplně jiný. Já taky. Jojo, to já až budu máma, budu mít pochopení! Nebudu vyvádět kvůli prkotinám jako je trocha krve, která mi teče z nohy, protože jsem rozšlápla neuklizenou kostku Lega (měla jsem lépe kličkovat, když jsem šla zavírat do dětského pokoje v noci okno).
Vůbec nebudu zakazovat a přikazovat, domlouvat a dlouze vysvětlovat. Kapesné bude větší a proslovy kratší, nebo radši žádné. Prostě to všechno budu dělat líp. Bude mi jasné, že když učitelka tvrdí, že moje dcera je prostořeká, je to tím, že kantorka je úplně nemožná. A hlavně vůbec nebudu zvyšovat hlas, když se potomek bude chtít podívat na kamarádku, která jde po ulici a vykloní se pořádně z okna ve čtvrtém patře. A výprask? Takový přežitek!
A léta běží a předsevzetí na sebe nabalují další a další poznatky. To já, až budu máma, rozhodně nezničím svojí dceři nesmyslně život tím, že jí ve čtrnácti odmítnu pustit s tím úžasným sedmnáctiletým klukem na víkend pryč. To já, až budu jednou máma, nebudu vyvádět, když z diskotéky místo v deset (mimochodem pustím ji aspoň do půlnoci) přijde o pár hodin pozdě. A když si ráno bude chtít místo školy přispat, nechám ji, vždyť se učí výborně. Budu skvělá!
Jenže pak člověk vyroste a svět se změní. Najednou domlouváte, přikazujete a zakazujete. A pak se v duchu sami sobě vyděšeně smějete a říkáte si „tak přesně tahle slova jsem slyšela od své mámy“. Člověk by až občas řekl, že ze svých předsevzetí nedodržel vůbec nic. Jenže to myslím není pravda, pamatovat si vlastní náctiletý svět, dává větší možnost pochopit.
A já si pamatuji, že jsem neslyšela na direktivu. Když jsem dostala od táty výprask, měla jsem uvnitř obrovský pocit nadvlády. „Aha, tak jsi si praštil a co dál? Nevíš si rady viď? Kdybys radši dokázal najít argumenty, které by mě přesvědčily.“. A tak s dcerkou od malinka hrajeme hry na argumenty. Když má jiný názor než já, musí ho dokázat obhájit. Nutí ji to myslet a pokud se mi povede obhájit můj postoj, povinnosti bez dalšího odmlouvání bere za své a plní. Bez autority výchova nemůže fungovat. A získat tu přirozenou je nesmírně těžké. Dělala jsem, dělám a jistě i udělám spoustu chyb. Vlastně bych řekla, že naše děti nás samotné nejspíš v konečném důsledku učí víc než my je. Spousty výchovných lekcí.
Měla jsem včera proslov na oblíbené téma „bince“ v dětském pokoji. Ta spousta normálních věcí v nenormálních kombinacích prostě nenavozuje idylický pocit. Dcera znuděně pokukovala, jak vzduchem míří můj prst tu tam a tu tady, na všechna podezřelá epicentra. Na závěr jsem zavelela důrazně „koukej to uklidit!“ a s pocitem dobře vykonané výchovné práce jsem odpochodovala do kuchyně. Po nějaké chvíli přišla vychovávaná a zeptala se „mami, víš jak jsi mi říkala, že nikdo nemůže chápat všechno? Vážně si to myslíš?“.
Aha, tak tohle už znám holčičko, uculila jsem se v duchu. Nechce se jí uklízet, tak na mě chodí s filosofickými debatami! Takový průhledný trik, na to bych měla skočit?! „To si nemyslím, tím jsem si jistá beruško. Ale povídat můžeme až si uklidíš ten binec.“. Tedy povím vám, je skvělý pocit, když víte, že jste odolali úhybnému manévru! Dcera se odebrala zpátky do svého pokoje, s prachovkou a vysavačem.
Jenže když jsem se za ní šla podívat, už ležela a četla si, pokoj v polouklizeném stavu. Tak to je vrchol, má přece uklízet, ne číst! Ostřížím zrakem přehlížím pokoj co všechno ještě u dcery vyreklamovat a najednou vidím nástěnku. Panuje na ní podivný chaos, proč jen si ty věci pěkně nesrovná. Jenže nově na mě civí velký bílý papír.
Přelítnu pár řádek na něm a vážně se musím hrozně smát. Možná úplně stejně jako tenkrát, když moje maminka řekla o mých těžce získaných a naprosto úžasných plakátech Duranů a Depeche Mode, že je to opičárna.
Kdyby se vám zdálo, že povídání tak nějak nemá pointu, zkuste si přečíst co na mě civělo z nástěnky.
Komentáře
Hehe (Zúzi - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 11:54:07
Tak tohle mě pobavilo, Letinko. :D Jo, děti jsou vynalézavé a tohle se teda tvojí dceři moc povedlo. :))))
Moc pěkné, (David V. - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 12:19:45
letinko díky :o)
Při čtení (intimidant - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 13:36:03
jsem zrychloval a poslední dva odstavce jsem očima jen přelétl... Krátké zděšení, že příběh nemá pointu, vystřídal pocit úlevý následovaný hbitým klikknutím na odkaz :)
Díky, eL
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 14:33:16
2 eL:
vyřiď dceři mé sympatie. Já jsem byl bordelář, že z toho rodiče ruka bolela, leč jsem měl pevnou vůli a v bordelu léta setrval. A opravdu se nejednalo o utírání prachu:-). Pak jsem začal bydlet sám a z týdne na týden se to změnilo. Dodnes rád peru, žehlím, vytírám, ikdyž už mě od lecčeho odhání manželka se shovívavým výrazem (jako že v pomocné škole to zvládají lépe).
A co z toho plyne? No přeci, že své potomky budu muset mlátit mnohem více, aby nebyli jako já, to dá rozum:-).
(JanS - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 14:46:07
Stejný text jsem už na svého pořádkuchtivého rodiče aplikoval taky.
Bylo to však bez té dokonalé a argumentačně neprůstřelné otázky o chápání všeho.
U mě v pokoji probíhá nejčastěji debata o prostotu na skříni. Já ho využívám jako odkládací prostor pro dlouhodobě nevyužívané -nejen mé- věci. (momentálně: výjimečně využívaný baťoh, sešity ze střední, glóbus, nevyužité polystyrenové stropní desky, brusle,..).
Mámina by nejraději, kdyby tam nic nebylo. Prostě na první pohled okulahodící pohled. Už několikrát navrhhovala, umístit některé ty věci do skříně k oblečení,. což je zas věc, kterou odmítám já. Přemísťovat fůru věcí, jen abych si vzal kalhoty, je hrozná představa.
Je to prostě názor: "co oči nevidí, to duši nebolí" X "Co nepřekáží, nevadí"
(Huggi - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 16:19:50
sak jakej bordel..pro obyvatele pokoje to je 'organizovany neporadek' a ostatni jsou na navsteve tak neremcat :)
(Jana - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 17:08:27
Moje maminka je posedlá pořádkem, takže o tom se nedá vůbec diskutovat. Jaká úleva, když teď bydlím sama!
ale musím se vyjádřit k začátku textu - k tomu, jak si teenager řiká, že tohle svým dětem nikdy dělat nebude. Okruh toho se u mě během let skutečně zúžil. Nicméně dodneška vidím velkou újmu v jedné věci -> byli odhodláni mě až do mých 18ti let nikam nepouštět. Diskotéka bylo u nás pomalu sprosté slovo, s kamarádkama ven max. do desíti, z toho od devíti na lavičce před domem, kam bylo vidět od nás z balkonu. Všechno prokládáno chorobným strachem z toho, že otěhotním v osmnácti, jako moje maminka i babička. Veškeré diskuze na téma "proč nemůžu" skončily tímhle argumentem.
Dodneška si myslím, že to bylo dost nespravedlivé a že mě tím rodiče ochudili o dost věcí, které už nedoženu.
Zajímalo by mě, nakolik je rodič schopen zvážit argumenty dítěte/adolescenta. Jsem zvědavá, jestli za pár let (s vlastními dětmi) pochopím.
Nejlepsi veta, jakou jsem kdy cetl. (Roj - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 18:54:17
Ano, neda se nic delat, jednou jsem si ji precist musel. Konecne.
Diky, Letinko!!!
Válka cedulí... (binarniladin - Mail - WWW) Vloženo 17.03.2006, 20:27:31
to na dveřích za nimiž bydlí jeden z našich nezletilců se nedávno objevila klasická cedule:
Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos.
O týden později jsme s manželkou kontrovali a na dveřích od WC se obejvila proti-cedule:
Inteligent po sobě umí zavřít dveře od záchoda. Blbci se to musí připomínat.
Kdo ví kde se to zastaví ..... :o)
no jo... (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 18.03.2006, 00:31:07
..stret systemů:) ale mas to lepci nez kdyby na dverich bylo : TEMPORALILY CLOSED :-)
(Ibádovo oko - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2006, 11:35:41
U nás rozumné argumenty příliš nezabírají. Přestože prostoru pro argumentaci je dost, binec v pokojíku je setrvalý do té doby, dokud nezvýším hlas a nestanovím časový ultimátum :-))) A když se na mně dívá, tak vidím sebe před těma rokama :-))) A tak čekám, kdy se ta cedule objeví...asi to dlouho nebude trvat...
Právě jsem si vzpoměl... (JanS - Mail - WWW) Vloženo 19.03.2006, 17:27:48
..na několikrát opakovanou akci u bráchy v pokoji.
Bylo to ještě v době, kdy výškový rozdíl mezi náma (mnou a bráchou) a máminou, byl přesně opačný, nežli dnes.
Několikrát se stalo, že při vstupu do bratrova pokoje mámin index snesitelnosti přetekl, což mělo za následek nekompromisní transport všech věcí ze stolu, z šuflat a z polic na zem. Vždy z toho byla pěkná hromada, přes kterou se jen s obtížemi přelézalo.
Brácha pokaždé dostal ultimátum, do kterého má hromadu uklidit a nevzpomínám si, že by následovala jiná reakce, nežli potok slz s odůvodněním, že za tak málo hodin se to přece nedá stihnout.
Vždy to nějak uklidil i když několikrát mu velmi pomohly obrovské igelitové pytle na odpad, které vždy hravě naplnil.
Zajímavé, že mě nic takového nikdy nepotkalo.
Heh (Happy - Mail - WWW) Vloženo 20.03.2006, 10:59:40
babička se marně snaží o pořádek v mém pokoji i dneska - což mi v mém věku přijde naprosto zcestné! no a cedulka je fajn, znám podobnou, jen ještě trochu ukecanější, ale stejně vtipná. No, dcerka je po tobě, přece jen :-)
jojo, (cinda - Mail - WWW) Vloženo 21.03.2006, 14:47:44
mam 2 kousky, které, když bydlely spolu, byl tam jakž takž pořádek, neboť ségra uklízela občas i po bráchovi, protože jí to vadilo. Pak jsme přeorganizovali byt a oba mají vlastní pokoj. Bordel jak v tanku v obou. Na jednom je cedule vstup nedoporučen, na druhém něco, co si přesně nepamatuju, ale asi tak nějak: "Až vstoupíte do mého pokoje a uvidíte strašidlo a bordel, tak se hlavně nelekněte, buďte v klidu a nekřičte, jsou to jen kulisy." U dcery se to docela zlepšilo, když teď za ní chodí "pánská návštěva", teď ještě kdy domů přivede někoho synek. Ale jak ho znám, asi by to s ním nehnulo, on ten čurbes prostě nevidí.
pohled z druhý strany;) (ngvadi - Mail - WWW) Vloženo 25.03.2006, 20:11:03
mno, docela mě tenhle článek pobavil - doma je to totiž téma, díky kterýmu se vždycky strhne hrozná hádka... často... a kvůli takovejm prkotinám...
...jenže. Já nejsem žádnej bordelář a žít trvale v nepořádku by mi i samotný vadilo... Problém je v tom, že uklízim, když na to mám náladu a sama vidim, že uklidit je potřeba... Pak z toho mám i radost, uklízení mě baví a vůbec... Problém je v tom, že rodiče vidí tu "vhodnou dobu" úplně jindy... A věčně dělat, to, co někdo přikazuje - asi to tak je správně, ale člověk z toho pak nemá to potěšení...:(
Jak to vidim ja? (Eithne - Mail - WWW) Vloženo 25.03.2006, 23:22:11
Dcera je fakt mazana. To by me nenapadlo.
U nas bylo vzdycky dusno, vsechno muselo byt hotove presne a nejlip hned. Co na tom, ze se mi to zrovna nehodilo :-)
No, ted mam v pokoji "organizovanej bordel". To znamena, ze kdyz ty stosy prenesu a uklidim, tak je uz nikdy nenajdu. Obcas se pokusim, ale zahadnym zpusobem se brzy objevi velmi podobne kupicky...
(SuE - Mail - WWW) Vloženo 27.03.2006, 14:53:16
njn, a já nemůžu říkat vůbec nic, protže ten vztah k (ne)pořádku zdědilo dítko po mně. Sice bych to mohla zkusit podle toho "příklady táhnou .." ale to bych musela uklízet, a nemohla bych si číst blogy a kecat do komentářů ... :-)
(draculka - Mail - WWW) Vloženo 31.03.2006, 21:51:09
Já si jen říkám, kde najít čas na hru s argumenty, když jsou dva a rychle po sobě a v okamžiku, kdy utvoří tým, tak jsou skutečně jen těžko zvladatelní. Když už fakt nevím jak na ně, tak dělám, že je nevidím. Jsou ještě natolik mrňaví, že to na ně občas udělá dojem. Co budu dělat až budou starší - netuším. Navíc už teď mi u toho staršího čas od času argumenty dojdou.
(Daae - Mail - WWW) Vloženo 04.04.2006, 14:33:56
Díky za tip, asi si to také vyvěsím ;))
Mám podobné cedule (Jan Zatloukal - Mail - WWW) Vloženo 09.03.2007, 13:37:21
Protoze muj pokoj, neni ani tak pokoj, jako spise dilna a pracoviste (Delam do pocitacu a holt se nekdy stava, ze se mi uprostred pokoje sejde deset pocitacu a mezi nimi desitky metru kabelu a okolo toho vseho komponenty, krabice, papiry atd...) mám na dveřích podobné cedule...
Bráno svrchu dolů: "Na tomto pracovisti se pracuje tak dokonale, ze jakakoli zmena znamenala krok z5" "Mate li dojem, ze vidite neporadek, nenechte se zmast, jedna se o system ulozeni veci, ktere momentalne nechapete" "POZOR - UVNITR JE EXTREMNI BORDEL - Zavirejte tyto dvere, chceteli predejit eventualnimu riziku vzniku infarktu miokardu u pripadnych navstev" "WC - Páni - Pisoár 2,-Kc, Kabinka 5,-Kc" (tato cedule se mi vymstila, jednou v noci muj otec, velky to recesista, prinesl doprostred pokoje kocici zachod a vykadil se do nej a na stul mi polozil petikorunu) a nakonec tam mam i ten napis s pokojem hruzy "Po vstupu do teto atrakce, pokoje hruzy, uvidite bordel a strasidlo, nelekejte se ale, nadechnete se, nekricte, proste budte v klidu - jedna se POUZE O KULISY!!! " Pak tam mam jeste par s uklidem nesouvisejicich cedulek (napr kostru u pc na kterem je hlaska "CTC vas prave pripojil do site internet" "Understanding computer technology" (Toaleta ktera je popsana jako pocitac, ITci znaji) a nakonec "Delame do pocitacu" (kresleny vtip, kde pan s kataty u kolen s..e do otevreneho case) Ale obcas rodice taktez podnikaji protiakce... Nutno priznat, ze casto ovsem uklízím i sám, má li přijít nějaká dámská návštěva například :)
Přidání komentáře...