Egyptské střípky - pyramidový
Už ani nevím, kdy jsem o pyramidách a Sfinze slyšela poprvé. Od kdy jsem hltala obrázky a přemýšlela, jestli je vůbec možné, aby něco tak velkolepého přežilo věky a bydlelo na stejné planetě jako já.
Byla jsem hodně malá. Nejsou jen vymyšlené?
Tak prý ne, mám velké štěstí, jsou skutečné!
"Jednou se k nim podívám, určitě" sní svůj sen malá eL a na zpečetění slibu si sama sobě potichu odříkává "kopyto, jelito, platí to". Mysleli si, že jí to pustí. Nepustilo.
Velké sny mají jednu slabinu.
Velkou, jak se na velké věci sluší.
Velká očekávání.
Mnohdy mají naše představy tolik barev, že je žádná realita nedokáže namíchat. A pak jsme zklamaní a zlobíme se, že věci nejsou, jaké jsme si je vysnili. Taková drzost! Co na tom, že stojíme před čímsi naprosto úžasným, co by nás oslnilo, kdyby to nebylo předmětem našich představ a snů.
Jela jsem si splnit jeden velký sen. Pohladit pyramidy a dýchat stejný vzduch, který běhá po hřbetě velké Sfingy. Kdekdo mě varoval, že se nemám moc těšit, že budu zklamaná. Pyramidy? Velká Sfinga? Prý nejsou, čím se zdají v knížkách. Všude kolem je špína a taky ……... už dost!
Já si myslím své. Jak bych mohla být zklamaná ze staveb, které svou dokonalostí, krásou či technickým řešením vyvolávaly po staletí úžas? Jeden ze sedmi. Podle Filóna Byzantského těch nejdivovatějších. Divy, které, byť dávno zaniklé, provokují dál naši fantazii. Vyvolávají tisíce otázek, na které těžko najdeme ty jediné správné odpovědi. Kdo by se nechtěl projít po visutých zahradách Semiramidiných či vidět Feidáse, když tesal ze slonoviny, zlata a ebenu svého majestátního Dia. Kolik naděje pro zbloudilce měl asi záblesk světla z majáku na ostrově Faros? A co bychom cítili, kdybychom mohli pohled na Sochu svobody, porovnat s pohledem na Rhodský kolos? Vážně by si, ač ona a on, v mnohém byly tolik podobné? Pyramidy, jediné přežily, musejí být výjimečné!
Jenže i tak jsem měla podivný pocit v žaludku, když přišla chvíle konfrontace představ a skutečnosti. Jistě bych byla nadšená, kdybych na takové stavby náhodou narazila při procházce, ale takhle…… Dokonce jsem chvíli přemýšlela, jestli to nemám vzdát. Najít výmluvu, proč tenhle výlet nestihnu. Důvod pro to, abych necítila zklamání z toho, že můj dětský sen se ani vzdáleně nepodobá realitě. Někdy je fajn snít ….nevím, nemám si radši nechat svůj krásný vzdušný zámek než mít bouli, když mi spadne na hlavu?
Jenže je tu ten slib, který si dala malá eL. „Kdo se bojí, nesmí na pyramidy a Sfingu“ a je „lepší litovat, že jsme něco zažili než litovat, že jsme nezažili nic“ dodávám si odvahu a udělám další krok. Ruská ruleta začíná. Roztříští se nebo přežije sen?
A pak stojím před pyramidami a potajmu………. aby nikdo neviděl, se štípu do ruky. Auu, to bolí! Stačí jediný pohled a už mě mají. Kdo ví, čím to je, že si na místech, kde vryly svůj podpis věky, připadám tak zvláštně. Pyramidy člověka donutí zvednout hlavu a já se cítím legračně, když stojím užaslá, bez dechu u hromady šutrů.
Víme, že je kdosi, kdysi, nějak, pro někoho, postavil. Dokonce si s některými fakty jsme tak nějak i jistí. Nebo si možná jsme jistí jen tím, že tady není jistého nic. Snad kromě těch obrovských opracovaných kamenných bloků, perfektně poskládaných do hádanky, co přežila tisíciletí. Hypotézy a domněnky. Jací asi byli ti lidé, kteří se tu dřeli pro kamennou krásu. Taky proto, aby eL mohla snít jeden velký sen. Co by si asi pomyslel faraon o podivně oblečených lidech z budoucnosti, kteří si hrají na ptáky a uletí tisíce kilometrů, jen proto, aby na vlastní oči viděli.
Občas je moc těžké nebýt zklamaný, když máme své snové představy. A nic na tom nezmění fakt, že chyba je nejspíš častěji v našich hlavách než v nedokonalosti samotné reality.
Než se dostanete k pyramidám, musíte projet částí Káhiry, špína a bída na každém kroku. Pak zoufalé pohledy lidí, kteří se vám snaží prodat pohled, aby se jejich děti mohly najíst. Velbloudář, co vás skoro násilím (pokud nejste zarputilá eL, která se svézt prostě nechce) posadí na velblouda a zavelí mu k běhu, aby následně za nechtěné svezení mohl agresivně požadovat nemravnou odměnu. Vy se chcete kochat, ti kolem přežít. Jen lidská bída, špína, zoufalství a podivná marnost. Nic takového si člověk do svých snů nepouští. Jak nebýt otrávený a zklamán, jak se cítit jako v pohádce. Jenže ty starověké stavební skvosty za nic z toho nemohou.
Splnila jsem si jeden sen a když přemýšlím, jak popsat svoje pocity z pyramid a Velké Sfingy, pořád se mi vrací dvě slova "jejich veličenstva". Přesně takové pro mě byly, jsou a budou. Vyjádřit to líp než pan Zamarovský prostě nesvedu.
Komentáře
Výstižné (Maarty - Mail - WWW) Vloženo 17.05.2006, 16:02:49
Pokud můžu, podepisuji se pod tento článek i já. Lépe bych své dojmy z návštěvy pyramid nevystihl....
Nezáleží na tom, (Teo ;) - Mail - WWW) Vloženo 17.05.2006, 20:51:41
co si pustíš do svých snů, ale jak se s tím vyrovnáš...
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.489.jpg
Egypt (Ossis - Mail - WWW) Vloženo 19.05.2006, 00:04:23
Nedávno jsem koukal na ČT2 na dokument o stavbě pyramid a můžu o něm řict, že jsem skutečně koukal. Docela by mě zajímalo, jak vypadaly po dostavění(vím, byly hladké, ale nedokážu si to představit).
PS: Jsou v plnánu i nějaké další fotečky?
O snech a jejich plnění (Lenka - Mail - WWW) Vloženo 19.05.2006, 14:39:10
Velmi hezké povídání, děkuji. Připomíná mi jednu moudrou větu, kterou jsem kdysi slyšela a která se mi v životě čím dál tím víc potvrzuje: "Dejte si pozor na své sny, mohly by se vám splnit."
Porovnat naše očekávání (o čemkoli) s osobní zušeností je vždy velké dobrodružství.
Před čtrnácti dny jsem byla v Římě a Neapoli. "Vidět Neapol a zemřít!" - Všechno je jinak, než většina lidí tuší. Neapol není nijak krásná ( i když všechno má za určitých podmínek své kouzlo :-)). Neapol je špinavé, nijak extra půvabné město, plné kriminality, bezdomovců, kde jsou čtvrti, kam se neodváží ani policisté. Uvedené rčení totiž vzniklo v době cholery, kdy byl u Neapole sběrný tábor pro nejhorší případy. Pokud tam tedy někoho poslali, věděl, že už mu mnoho do konce nezbývá. A taková to byla krásná představa: Pokud uvidím Neapol, mohu s kliným svědomím umřít, protože nic krásnějšího už není! A tak jsem odsouzena k cestování a poznávání dál a dál a porovnávání všech krásných míst na světě!
Pyramidy (Janycta - Mail - WWW) Vloženo 23.08.2006, 22:11:40
Trochu se stydím... Přečetla jsem si několik krásně napsaných článků o zemi, kam jsem si vždycky přála se podívat. A povedlo se. Byla jsem nadšená. Z té bídy už moc ne, ale zjistila jsem, že fakt dokážu mít tuhle zemi ráda takovou, jaká je, čili i její současnou podobu, včetně "arabskýho elementu", kterej nahradil starověkou civilizaci. Egypt mě osobně, co se
týče dávných památek, zajímal jako celek... všechny ty chrámy, kterýma jsou encyklopedie přímo přecpaný. I pyramidy. Taky mě mrazilo, než jsem vylezla z autobusu. Cítila jsem, že mě čeká docela významnej zážitek. Proto mi záleželo na tom, aby "moje chvíle" byla...jak to říct...něčím...oduševnělým, nadpozemským...éterickým...dojemným. A realita? Stanula jsem před jedním z divů světa, před legendama opředenýma stavbama, jejichž majestátní rozměry mě donutily mírně zaklonit hlavu, otevřela jsem hubu a velmi nahlas prohlásila: "TY VOLE!!!" Ale aspoň jsem byla spontánní, no:-)...
Přidání komentáře...