Víc hlav...
Pán v modrém svetru: "Viděls toho idiota včera na Primě?"
Protože jsem se na Primu večer dívala a Idiota nedávali, bystře jsem vyloučila, že by pán chtěl pohovořit o stupni zdařilosti filmového zpracování Dostojevského díla. Už vím. Nepůjde tu o rozhovor na vysoké kulturní úrovni, nýbrž diskutující zamíří nelítostně do rozbouřených vod politických! Ač poslouchat cizí hovory je vrchol neslušnosti, přece jen jsem zvědavá, kterého z účastníků politického klání pán nadávkou počastoval.
Pán v šusťákové bundě s nápisem ADIDAS a čtyřmi pruhy: "Jo, chvíli sem se díval se synem, pak sem šel radši spát. Ten magor za sebe musí nechat mluvit ženskou."
Tak zatím nemám jasno, kdo je idiot a už přibyl magor a ještě nějaká ženská. No pěkně se to komplikuje, i královna detektivek by měla problém to rozmotat.
Pán v modrém svetru:"Správně to řek Paroubek, Topol neumí ani vodpovídat sám, si vzal berličky ženskou a pak toho idiota Handloviče".
Pán v šusťákové bundě s nápisem Adidas chápavě pokyvuje a říká: "Nojo, chytrýmu člověku se z toho chce blejt, jakej blb to je."
Tímto končí politická část mého dnešního povídání a dál už bych ráda přemýšlela jen o jedné pozoruhodné stránce lidského spolubytí, ke které mi rozhovor byl impulsem.
------------------------------------------------------------------------
Kdysi jsem si myslela, že přiznat, že něčemu rozumím méně než ostatní, je projevem slabosti a neschopnosti. Že s ostatními se chodí radit jen ti, kteří jsou příliš nemožní na to, aby našli sami řešení. Jenže roky plynuly a já přišla na to, že mezi nejcennější poklady lidského světa nepatří to, že sami víme všechno nejlíp, ale naopak to, že máme kolem lidi, kteří vědí více než my. Mohou nás podpořit, naučit, nasměrovat. Mohou nám být výzvou, motivací k růstu a taky pomocníkem. Stačí se jen rozhlédnout a naslouchat. Otázkou pak zůstává výhradně to, zda si dokážeme vybrat ty správné lidi, se kterými tvořit tým. Jak v pracovním, tak v osobním životě.
Tolik zajímavého se kolem nás každý den mění, vědy přinášejí další a další poznatky a ubíhající dny nové a nové zkušenosti. Jako by se to světové puzzle skládalo ze stále složitějších kousků. A spolu s tím v podstatě mizí možnost dělat všechno skvěle. Co naplat, prostě ten dělá to a ten zas ono a všichni dohromady uděláme moc.
A tak nepotřebuji, aby ředitel školy na kterou chodí má dcera, byl zeměpisář, dějepisář, matikář, češtinář, učitel výtvarné, hudební a tělesné výchovy. Vážně vůbec netrvám na tom, aby chápal fyzikální zákony a věděl, z čeho se skládá který nerost. Nevadí mi, když nebude umět popsat hrtan a hltan hlodavců a žaludek orla. Jen chci, aby si dokázal přiznat, že tohle všechno neumí. Čekám od něj, že se dokáže obklopit schopnými odborníky, aby děti dostaly to nejlepší vzdělání. Pak pro mě bude člověkem na svém místě.
Mudrosloví praví „více hlav, více ví“. Avšak při vší úctě ke starým moudrostem, ono pořádně záleží na tom, jaké hlavy se sejdou. I proto jsem přesvědčená, že je spíš silou než slabostí dokázat připustit, že nejsem jediným dokonalým lidským exemplářem, který všechno zná a všechno ví, všude byl a všechno viděl.
Komentáře
(Lenka - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 00:10:09
Myslím, že lidstvo je již v takové situaci, že bez spolupráce, výměny informací a vzájemné pomoci se neobejde, a to na žádné úrovni a v žádném oboru. Proč tedy nepřiznat, že něco nevím? Když nevím, zeptám se. Jasná věc. Ale to, co mě velice zaujalo, je Letinko tvé přiznání, že jsi zastávala kdysi odlišný názor (že "přiznat, že něčemu rozumím méně než ostatní, je projevem slabosti a neschopnosti. Že s ostatními se chodí radit jen ti, kteří jsou příliš nemožní na to, aby našli sami řešení"). Pokud nyní píšeš takové moudré články, pak je naděje, že i jiní (dovolí-li si to) se mohou - můžeme změnit - v ledasčem a k dobrému. Hezký příklad. Jistě z mnoha jiných. Je to velmi povzbudivé. Velmi.
ParouBack (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 00:18:57
si nemyslí, že je dokonalý...
On to ví!
Sonda (Siris - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 01:50:39
Díky, je to nejen poučný příklad, ale v první půli i poučná sonda do okolí těch co volí levici a sympatizují s oním výše jmenovaným pánem. Ne, rozhodně tu nechci rozpoutat politickou bouři o tom kdo a co a komu a kde, to je v tuto chvíli bezpředmětné. Je pár hodin před otevřením volebních místností... Spíš mne to donutilo zamyslet se. Což neznamená, že jsem změnil svůj politický názor, ba naopak se v něm utvrdil :-). Jinak musím jen souhlasit, spolupracuji s lidmi, kteří toho vědí mnohem víc než já a každý den se o dnich mám co učit. Jsem jim za to vděčný, že s ochotou řeší mé pracovní problémy a tak se jich nebojím zeptat, když už sám nevím.
Nepravdivá odpověď je lepší než žádná (Kverty - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 10:50:40
Ve Zlínských novinách http://zlin.cz/article.php?ID=73601 vyzkoušeli, jak jsou kandidáti ochotni přiznat nevědomost. Jen se tam podívejte.
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 12:15:20
Myslím, že problém v nepřiznání toho, že něco nevíme, se s námi táhne od dětství. Nebo si pamatujete, že by soudružka učitelka něco nevěděla? Vždycky měla odpověď a já od ní nikdy slovo "Nevím" neslyšela. Tak nějak to se mnou rostlo a já nabývala pocitu, že dospělí (a autority obzvláště) všechno znají a vědí. A logicky tedy já, až budu dospělá, budu taky všechno vědět a znát. Nepřemýšlela jsem, kde a jak se to všechno naučím...
Pak jsem zjistila, jak moc jsem se mýlila. Ale znám bohužel dost lidí, kteří v tom bludu žijí celý svůj život. Že všechno vědí a znají - vždyť jsou dospělí (potažmo staří a moudří...).
Ale blýská se na lepší časy. Paní učitelka ve školce, kam chodí můj syn, je obklopena hromadou chytrých knížek, k dispozici má Internet a naučná cédéčka. Byla jsem se tam podívat na dopoledne minulý týden. K paní učitelce přišla holčička a chtěla vědět, jaký je rozdíl mezi červeným a černým mravencem. Paní učitelka řekla, že neví, otevřela encyklopedii a s holčičkou to společně našly... Takže: třeba bude líp :)
Všechno je relativní... (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 21:37:32
Víte, Letinko,
já vím, že nepotřebujete, cituji:"aby ředitel školy na kterou chodí má dcera, byl zeměpisář, dějepisář, matikář, češtinář, učitel výtvarné, hudební a tělesné výchovy." Atd.
Na druhou stranu ale musíte uznat, že pokud tím vším ten ředitel je, tak je ředitelem z nejředitelovatějších - protože díky svým znalostem dokáže lépe zjistit odbornost lidí, kterými se obklopuje a dokáže tak vybrat ty nejvhodnější.
Třeba se Vám budu zdát divný, ale já si zakládám na tom, že umím všechna řemesla, která pode mě patří.
Milý Kráťo (Lenka - Mail - WWW) Vloženo 02.06.2006, 22:17:43
... když umíte všechna řemesla, která pod vás patří... vypadá to, že řídíte lidi. Znamená to, že znáte kromě svých "řemesel" pokud možno dokonale též účetnictví, personální práci, právní předpisy, všelijaká nařízení týkající se bezpečnosti práce, ochrany prostředí, protože pracujete s lidmi, též jistě jste nejen vynikající manažer a organizátor práce,ale též dobrý psycholog, umíte odpustit chybu či nevědomost, umíte lidi motivovat, umíte je zklidnit, vznikne-li konflikt, umíte za nimi stát, přijde-li kontrola, nejste malicherný, jste uznalý, dokážete spravedlivě odměňovat... máte mnoho vynikajících vlastností, které dělají vynikajícího šéfa, např.též v sobě pěstujete přiměřenou skromnost, že? Nebo se snad v něčem mýlím? Ptám se, promiňte, ale já prostě všechno nevím. :-)
Lenko, (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 03.06.2006, 00:27:33
tolik rýpanců na jedné hromádce - to jste si snad odpustit mohla.
Píšete, že nevíte všechno. Je vidět, že víte a umíte mnohé, ale některé věci Vám opravdu unikají. Například nevíte, že každý správný chlap je ješitný na svou práci.
Trefila jste to - podvojné účetnictví je pro mě španělskou vesnicí. Ale kdybych si odpustil třeba instalatéry, mohl bych nastudovat právě to... Ne, neumím všechno. A nikdy jsem to netvrdil. A s lidmi to také moc neumím. Jsem na ně moc hodný, ve všem jim vyhovím a ti toho zneužívají jak jen mohou.
Můj největší problém je, že nejsem statutárem, tudíž nemám pravomoc propouštět. A náš statutár je taková bačkora, že nedokázal ani podepsat výpověď chlapovi, co chodil obden do práce "sežranej na plech". Skončilo to tak, že uvedený pracovník sám podal výpověď poté, co pod vlivem alkoholu při černé jízdě havaroval se služebním autem - asi se tak zastyděl.
Lidi je nutno řídit pomocí cukru a biče. A já ten bič nemám k dispozici.
Ale to je na opravdu dlouhé povídání - o lidech, kteří se ne zkazili, ale dočista zprasili v době, kdy jsem byl rok a půl (asi tak) v pracovní neschopnosti a nikdo další neměl čas se jim věnovat.
Správný chlap je ješitný? (Lenka - Mail - WWW) Vloženo 03.06.2006, 09:52:33
Milý Kráťo, mnoho toho neumím, ale ještinost mi neunikla. Naopak jsem s úsměvem a laskavě zareagovala právě na ni. Ty rýpance nebyly ode mne, to zařídila ona - ješitnost. Proto se vás to dotklo. Jsem v tom nevinně (pokud chcete, využijete mail na osobní dopovídání). Budu mluvit obecně: Být ješitný není vlastnost správných chlapů, je to vlastnost mnoha mužů, ale i žen. A o ni tu vlastně v článku také jde. Jen ješitný člověk si nepřizná, že neví všechno, bojí se zeptat, protože si myslí, že by klesl v očích - především svých. Ješitný člověk je velmi ovlivnitelný. Naznač mu, že udělal chybu, jakkoli jemně to uděláš, staneš se jeho nepřítelem. Pochval ho a máš jej obtočeného kolem prstu. Je to vlastnost, která brání objektivnímu pohledu. Můžeme říci, že kdo je ješitnější, je také ve svém rozhledu omezenější, v důsledku vlastně hloupější, i kdyby byl věhlasným vědcem. Aplikujeme-li to na politiky, pak je věc ještě zřejmější. Bohužel.
(Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 03.06.2006, 11:11:17
Domnívám se, že je rozdíl být ješitný obecně a být ješitný na něco specifického nebo díky díky něčemu specifickému. Takže když jsem napsal: "řemesla, která pode mně patří", tak jsem nenapsal:"rozumím všemu na světě". Ale to je asi tak malý rozdíl, že je pod rozlišovací schopností některých jedinců.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 04.06.2006, 13:18:35
To Le:
Souhlasím s Tvou poslední větou v článku,
ale co v případě
když vedoucí má rozhodnout ve sporu
dvou odborníků?
Potom hodnotí spíše formu podání obou názorů.
I když by to šlo vyřešit
přizváním odborníka třetího,
ale takhle by to mohl ošéfovat každý?
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 07:56:50
Díky letince vím, že být ješitný není nic špatného. Jde jen o to, jak s tím naložit.
Hezké odpoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 13:26:14
Zajímavé povídání, jak vidím. Na první pohled by se mohlo zdát, že tu dochází k určité názorové neshodě mezi Lenkou a Kráťou, ale nakonec jste to zvládli k osobním útokům zbytečně nehrotit a přinesli každý střípek do celkové skládačky.
Lenko já si myslím, že je naprosto normální a přirozené, že si každý projde různými nahoru-dolu etapami. A většině jistě časem dojde, že je důležité zkoušet najít rovnováhu. Tohle umíme a tohle zase ne, no a že nejsme dokonalí? Kam bychom rostli, kdybychom byli? Důležité je si to přiznat a snažit se na sobě pracovat. I když předem víme, že všechno znát se nám nikdy nepodaří.
aTeo nevím jistě, co premiér ví, za to ale vím, že neví maloobchodní ceny energie. ;)
Sirisi s takovými lidmi je radost pracovat, škoda, že takovou šanci nemá každý.
Kverty zajímavý příklad. V reálu bych, já osobně, nepochybně více ocenila pravdivou informaci se zpožděním než lživou okamžitě. :)
Andreo souhlasím s tebou, taky si myslím,že to v člověku zůstává. Příklad s paní učitelkou je super. Já si myslím, že speciálně u dětí člověk může přiznáním vlastní nevědomosti jen získat kredit. Ono udržovat je uměle v pocitu, že maminka všechno ví a všechno zná, znamená nepochybně to, že jednoho krásného dne přijdou na to, že maminku pěkně kecala. To není dobré. Navíc podobné hledání v encyklopediích je výbornou příležitostí jak s dítětem pracovat a ještě se něco dozvědět. Výborný komentář díky.
Kráťo uznávám. :) Ostatně na podobném systému stavěl např. úspěšný Baťův systém. Vedoucí pracovníci začínali od píky a prošli si všechna pracoviště, kterým měli velet na vlastní kůži. Máte tudíž naprostou pravdu v tom, že řízení pak probíhá na úplně jiné úrovni, může lépe chápat podmínky jednotlivých profesí a pružně na ně reagovat. A člověk z toho může mít oprávněně velmi příjemný pocit. Prima.:)
Nicméně aplikovat podobné přístupy lze pouze na určité situace, neumím si například představit ředitele nemocnice, který se učí operovat mozek, pak srdce, umí komplikovaný porod, přišít uříznutou ruku a vytrhnout zub, pozná cukrovku a malárii.....
Lenko myslím, že jsi hezky popsala, kolik různých činností se schovává za zdánlivě jasným popisem práce. To skutečně může jeden člověk zvládat jen ve velmi omezeném rozsahu. Zaujalo mě i tvoje povídání o ješitnosti. Ona je nepochybně jedním z velmi pravděpodobných důvodů, i když já bych řekla, že hodně udělá také sebedůvěra. Pokud máš zdravé sebevědomí, uvědomuješ si sám sebe jako komplex předností a záporů, vcelku ti nevadí připustit, že něco nezvládáš. Pokud jsi nezdravě namyšlená nebo naopak máš sebevědomí na nule, zpravidla nejsi schopná rozlišit co tě degraduje a co je naopak zcela přirozené. Tak či onak, nejhorší je varianta, kdy nevíme a přesto, že informace potřebujeme, nemáme žádnou snahu je získat.
Obecně si nejsem jistá,že umět se pochválit za něco co se mi dle mého názoru povedlo, je ješitnost. Možná to může být hrdost, pocit dobře odvedené práce. ;)
ringo máš pravdu, že nemám vůbec nic proti zdravému samochválení ani proti pocitu pýchy z vlastních úspěchů. Jak s těmi pocity naložit je ovšem, podle mě, opravdu důležité. ;)
Jan menší námitka na ředitele nemocnice (JanS - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 14:29:47
Zmíněný přístup jde samozřejmě aplikovat i na ředitele nemocnice.
Nikdo přece nechce, aby ovládal všechny činnosti, jako jeho podřízení, ale aby věděl, jaká má jejich práce specifika. a obtíže
Nemusí operovat mozek, srdce, rodit děti, išít uřízlé končetina, trhal zuby, poznal cukrovku a malárii.....
Měl by ale vědět, jaké je to pracovat u záchranky, na příjmu, na oddělení s dětmi i s nejstaršími seniory a dlouhodobě nemocnými, chirurgii i JIP. I znalost zásobování nemocnice, stejně jako co lze čekat od ministerstva a co od živitele a co od pojišťoven.
Ředitel nemocnice ? (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 20:04:02
Naprosto přesně to napsal(a) JanS. Není co dodat. Snad jen, že to citované:"Měl by vědět, jaké ..." si představuji tak, že se s tím seznámí zevnitř, tj. půjde si tam na jednu směnu sednout. Když si takto vyzkouší každý měsíc jeden obor činnosti, bude opravdu vědět, "o čem je řeč".
Ohledně ředitele (letinka - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 20:30:14
nemocnice máš JaneS jistě pravdu. Je pochopitelné (i když bohužel ne tak úplně samozřejmé), že každý, kdo chce dělat svou práci dobře, by se měl snažit znát souvislosti a v tom je osobní zkušenost k nezaplacení. Nic to ovšem nemění na faktu, že orientovat se v problematice neznamená být expertem na jednotlivé oblasti a i velmi dobře informovaný ředitel by si měl umět připustit, že v určitých oblastech jsou lidé povolanější a měl by umět naslouchat např. lékařům.:)
A jsme znovu na začátku... (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 05.06.2006, 21:55:40
Tedy - skoro. Sedí-li člověk výše, ještě výše a ještě výše, bude z těch jednotlivých lidských činností znát méně, ještě méně a ještě méně. Tím více (atd.) se musí spoléhat na ty odborníky kolem sebe (atd.), ale především, čím výše sedí, tím více musí být POLITIKEM. Musí se umět vyjadřovat (myšleno - ve všech ohledech).
A ne že úplně nejvýše sedí ... Darmo mluvit!
Tak mě napadá: Nedá se na Letinčiny spolecestující použít přísloví "Jaký pán, takový krám"? Nebo, že by platilo obráceně?
(mademoiselle Prosím - Mail - WWW) Vloženo 06.06.2006, 06:24:38
Problém je, že většina lidí jde tvrdě za svým a nejsou schopni diskutovat. Lidé dialogem bojují za svou pravdu, ale diskuze není přece boj.
2 eL (ringo - Mail - WWW) Vloženo 06.06.2006, 07:35:20
Vidíš, já se setkávám spíše s opačným problémem. Dnes je lidem hodně za těžko zvednout prdel a dojít si pro knihu, třeba zákon, když něco potřebují vědět. To je mnohem pohodlnější si zahalekat na kolegu, ten to určitě bude vědět, a když ne, tak to v zákoně najde on. A protože bez vlastní námahy to v hlavě neulpí, zeptá se příště znovu a znovu. Odpověď "najdi si to", nafoukne tváře a spustí řeči o neochotě. Jak je potom člověk vděčný za sebemenší všestrannost některých kolegů, kteří za vámi neběhají s každým uprdnutím.
Já myslím, že to co letinko popisuješ je pravda, ale statisticky by možná přavažovali lidé, kterým by vzhledem k jejich funkci slušelo ptát se (na některé věci) méně. Pak je ještě, asi tebou míněná, zlatá střední cesta, a to člověk, který ví, že nic neví, a aby na to nikdo nepřišel, tak to v tichosti doprasí po svém až do úplného konce. Dalo by se říci, že zavírá kostlivce do skříní. Zpravidla se na ně přichází až po odchodu dotyčného.
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 06.06.2006, 08:04:12
...k poslednímu odst. Je to zhruba to samé jako soudružka učitelka, která všechno ví:-).
Ve čtvrté třídě nám jedna vyprávěla o tom, jak sověti letěli na měsíc. Když jsem se zeptal, jak dlouho tam letěli, bez váhání odpověděla, že zhruba rok. To bylo po letech překvapení:-).
(Lenka - Mail - WWW) Vloženo 06.06.2006, 09:45:48
No, je hezké pozorovat, jak každý to vidíme ze svého úhlu své profese a díváme se na věci z hlediska svých konkrétních problémů a zkušeností. Proto je možné, že si občas nerozumíme nebo spolu souhlasíme nebo nesouhlasíme...
Ptát se tedy či neptat? Nikdo neví a nemůže vědět všechno, v tom jsme se shodli. Takže ptát se, hledat odpovědi. Ale kdy, jak, koho, jako často? A hlavně, jak s těmi informacemi naložíme? Samozřejmě jde o konkrétní situaci. Ale ještě bych měla jedno vodítko, zde již naznačené. Rozhodují o tom naše osobní vlastnosti. Pokud jsme otevření, vnímáme i jiné názory a informace odjinud , pokud jsme např. namyšlení, ještiní... souhrnným slovem fixovaní na své ego (doopravdy jsem na nikoho neútočila a snažila se mluvit obecně :-)), pak je naše otevřenost a vnímavost, následná realizace poznaného problematická. Takže za některým mnohým ptaním se je lenost a neohleduplnost vůči kolegům, nebo taky nízké sebevědomí a strach rozhodnout, apod. Za neschopností se zeptat může být právě zmíněná ješitnost, jejíž prožívání způsobuje to, že mi brání přiznat neznalost, pokud má někdo jiný názor, automaticky ohrožuje ten můj, moje ego, čili mou podstatu, kde se skrývá mé - falešné - sebevědomí. Ale stejně tak může být za neschopností se zeptat též nízké sebevědomí a strach, lenost....
Takže shrnuto: Básník tím chtěl říci, že ochota se zeptat či ne závisí na našich vlastnostech, kterých je dobré si všímat, na kterých je dobré pracovat. Každý a na každé funkci a v každém oboru. (Tím jsem se snažila přispět do mlýna :-)) Dosažení pravého sebevědomí, čili plného uvědomování si svých chyb (jež se budeme snažit eliminovat) i kladů (jež se budeme snažit rozvíjet), nechť je nám cílem.
Budu -li dostatečně otevřený(á),pak nebude problém se zeptat, snažit se (třeba to úplně nedokážu, ale budu se snažit) pochopit kolegy, podřízené i nadřízené, nebudu odlišný názor brát jako osobní útok, ale jako pomoc...Pochopím, že ptát se na mnohé, ale nic v v tom neudělat sám, je též cesta nevedoucí k cíli. Pochopím, že umět se rozhodnout sám a převzít svůj díl zopdovědnosti, je též někdy nanejvýš žádoucí... Až to všichni pochopíme a budeme podle toho jednat,no, to bude na světě ráj! :-) Zatím si však můžeme povídat o tom, jak k tomu dospět. :-) - A politikové nám mohou v tom být zajímavým učebním materiálem, protože je na ně dobře v televizi vidět. :-)
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 07.06.2006, 00:23:19
Tak pravila Letinka
Amen
A teď vážně to, by byl zajímavý námět pro knihu
Pro managery.
Víš od čeho je odvozeno slovo manager?
Je to mana?
Ještě do té knihy jeden citát
nejsem si jistý snad ... ?
Nezkostnatět, ale také nezměknout
Stát na svém, ale ne na místě.
Být lvem i orlem, ale nabýt zvířetem.
To je těžká věc.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 07.06.2006, 00:24:10
S.J.Lec
Přidání komentáře...