O plesnivém sýru a kaktusových květech
Jeden tah ostrým nožem a na váhu putuje 14 dkg plesnivého sýra. "Je to o trochu víc, mohu to nechat?" ptá se prodavačka.
Nejspíš něco podobného už zažil každý z nás. Poměrně jednoduchá otázka. A neřekla bych, že je tak těžké na ní odpovědět. Máme na výběr ze dvou možností. Buď jasně odmítnout s tím, že 14 dkg je moc a chceme skutečně jen 10 nebo nám sýrová nadváha nevadí a pak si dopřejeme čtrnáctidekové nivové hody. Ať koukám, jak koukám, nevidím žádný důvod k verbální přestřelce. Jenže zjevně nekoukám dobře a existuje i varianta třetí.
Tmavovláska se zachmuřila, protáhla obličej a oznámila náležitě znechuceně a hlasitě, že ona si tedy holt vezme těch 14 dkg, když prodavačka nezvládá svou práci a není schopná ukrojit deset. V té chvíli jakoby se život v prodejně zastavil, utichl cvrkot a krájet už se dala nejen Niva, ale i atmosféra. Prodavačka přes pult prskla po zákaznici "tak si to zkuste, vážená, trefit přesně".
Během následující emotivní hádky jsme se všichni dozvěděli, že
a) tmavovláska není prodavačka a tudíž nemusí zkoušet ukrojit Nivu o hmotnosti přesně 10 dkg,
b) prodavačka není pán Bůh, aby dokázala ukrojit přesný kousek sýra a že se to teda kvůli takovým jako je tmavovláska nebude učit po nocích,
c) tmavovláska se domnívala, že prodavačka už je vyučená, ale teď je přesvědčená, že nejspíš nemá ani základní školu (prodavačka pochopitelně), když neumí ani ukrojit 10 dkg Nivy a nemá slušné vychování,
d) tmavovláska může jít nakupovat svůj smradlavý sýr jinam, když se jí to nelíbí,
e) tmavovláska si bude nakupovat, kde se jí bude chtít a nebude se dohodovat s nějakou neschopnou prodavačkou.
Po celou dobu hádky, jsem držela v duchu palce. Sama sobě. To aby pár jedovatých slin z obou stran nezalétlo i na paštiku, kterou jsem měla v úmyslu koupit. Po ostré názorové přestřelce zákaznice popadla svou Nivu, zaplatila a vylétla z prodejny. Prodavačka okamžitě začala sama pro sebe (za přítomnosti dalších zákazníků) nadávat, že má zkažený celý den kvůli té hádavé mrše. Ale už jsem na řadě a říkám, že chci 10 dkg paštiky. Jsem rozhodnutá vzít i 14 dkg, mám paštiku ráda. Váha na mě mrká a hlásí 9,8 dkg. "Je to o trošku míň, můžu to nechat nebo mám přidat?" Kdepak, takhle je to v pořádku, měním peníze za paštiku a jdu na čerstvý vzduch. Před prodejnou stojí tmavovláska s nějakým pánem, rozhazuje rozčileně rukama a hartusí, že má úplně po náladě na celý den kvůli nějaké krávě za pultem. Venku svítí krásně sluníčko a já si říkám, jak málo stačí k tomu, aby se nad lidské duše stahovaly mraky. Prý zkažený den i dvě nálady, proč vlastně?
Před pár dny jsem byla u kamarádky na návštěvě a stavila se pozdravit azalkovou. Je po velice náročné operaci a zatím musí jen ležet. Naštěstí se zdá, že všechno dopadlo výborně a marod se každým dnem cítí lépe.
Opatrně ťukám na dveře a slyším stařičký hlas "Pojď dál eL, už tě čekám. Slyšela jsem, že jsi tady. Mám pro tebe krásné překvapení!". Co to asi bude, říkám si v duchu a připravuji sama sebe na to, co asi uvidím. Kamarádka mě předem varovala, že babička se ztratila před očima. Nemám se lekat.
Snad nebude tak zle, dodávám si odvahu a odhodlaně kráčím do pokoje. Na některé věci člověk nejspíš nikdy není dostatečně připravený. Jen věnec bílých vlasů a obrovské oči, úplně jiný člověk než jakého znám roky. Nebo ne? Koušu si pusu a říkám, že nesmím koukat vyděšeně, je jí líp a uzdraví se. I mladému dá zabrat, když přijde o ledvinu a výsledky testů jsou perfektní. Zase přibere a zesílí, zase bude sázet azalky, aspoň ještě pár let.
Z rozjímání mě vyruší široký úsměv. "Tak honem, pojď sem eL, to musíš vidět!". Drobná vyhublá ruka se natahuje a odhrnuje záclonu na okně u postele. "Vidíš to?" Vidím! Kaktus plný obrovských fialových květů. "Je jich patnáct" hlásí azalková a ve tváři má nadšený výraz. Oči mi běhají z kaktusové nádhery na stařičký rozzářený vyhublý obličej a nevím, který z těch dvou pohledů je větším pohlazením.
"Je vážně úžasný" zmůžu se na výdech a azalková pokyvuje hlavou. Pak mi šeptem, aby vnučka neslyšela, říká "Já to nemůžu říct, protože by mi holky vynadaly, ale víš eL, já nejdřív, když jsem se ráno vzbudila a všechno mě bolelo, měla chuť umřít. Život na nic, ven nemůžu, stará nemocná bába, jenom starosti jsou se mnou. Tak schválně když otevřu oči, hned odhrnu záclonu a koukám na ty květy. Člověku dojde, jak je svět krásný a jaké má štěstí, že se na něj může dívat. Celý den mám pak hezkou náladu."
Tak si říkám, že bez ohledu na to, jestli se venku právě nestahují mraky, stačí docela málo k tomu, aby se nad lidskou duší rozzářilo sluníčko. Jen trocha chuti zkusit odlišovat podstatné od malicherného.
Komentáře
(-fim- - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 14:35:30
Presne tak, vnejsi okolnosti jsou jen katalyzatorem, nanejvys nekdy mozna rozbuskou. Ale opravdu dulezite je to, na co je pripravena nase dusicka.
Prodavačky za pultem (mudd - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 15:01:19
mi většinou moc na náladě nepřidaj. Ale tuhle mě jedna fakt rozchechtala:
"Prosím vás a vydrží ten krájený sýr do neděle?"
"Nooo, když ho nesníte ..."
:-)
Dik :-) (SV - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 16:02:23
Dusupohladiaci clanocek :-)
(aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 16:43:46
Můj názor na "hlazení duše znáš. ;)
V mém pojetí se jedná o čistě soukromou, až intimní záležitost, skoro jako sex. Ten by se také neměl provozovat veřejně, páč se tím degraduje. Anebo mění v něco jiného. Třeba v pornáč... Já ti mám nějakou zvláštní averzi ke sluníčkem zalitým loučkám s rozkvetlými kytičkami, motýlky, broučky a podobným harampádím. Ne snad reálně, ale jako výplod ušišlaného romantismu. Tím netvrdím, že tvůj článek takový je. Není, ale kdyby ho napsal někdo jiný, snadno by se do této polohy překlopil... (?)
Ach jo... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 17:14:42
kdyby to psal někdo jiný, mohla to být regulérní pochvala. Mně se občas i jednoduchá sdělení "překlápějí do jiných poloh". Tož teda sorry... http://www.fdb.cz/film.php?id=24961 ;)
Prodavači jsou různé, převážně ... (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 21:15:18
Asi tak před třiceti lety jezdil tady u nás s pojízdnou prodejnou pán, který dokázal ukrojit salám ze šišky na dekagram přesně. Nebyl totiž líný a na těch asi sedm salámů, co za socialismu existovaly, si vyrobil měřítka. Měl je namalovaná společně na jedné tabulce nad váhou. Salám vždy pouze přiblížil k měřítku, odměřil, odřízl, převážil. Asi tam měl i měřítko na konce salámů, protože i s těmi špičkami mu to vždy dokonale sedělo.
Bohužel, takoví lidé již dnes nejsou. Přeneseně se dá říci, že nová doba přinesla neuvěřitelnou spoustu úžasných materiálů, strojů a nástrojů z kterých a pomocí kterých se dají vyrobit či postavit úžasné věci. Bohužel, vymřeli ti řemeslníci, kteří by to uměli.
Hezký večer :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 21:17:38
fime máš pravdu, bohužel to zpravidla odnášejí lidé, kteří s tím nemají vůbec nic společného a vzniká poměrně otravná řetězová reakce. Kdo ví, kolik lidí zvládla následně otrávit otrávená prodavačka a kolik tmavovláska, soudím, že byly tak nadupané vzteky, že to nepochybně slízl ještě někdo další. :(
mudde zdravým selským rozumem soudím, že dle takové zásady by ti nejdéle vydržel sýr pořádně zkažený, ten bys nejspíš nesnědl ani v pondělí :)))
SV není začo, kaktusy jsou vážně prima, zvlášť když se rozhodnou kvést. :)
aTeo naštěstí se v kudrlinkách neztrácíš a vyhmátneš si podstatu a její sílu.:)Já si zase dost užívám Nicholsona, tudíž jsem, ke své radosti, pochvalu objevila už v prvním komentáři a taky jsem z něj vyčetla, že máš k azalkovým stařenkám vysloveně kladný vztah.:)
Kráťo (letinka - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 21:29:25
Váš komentář mi připomněl jednoho stařičkého pána, který celý život opravoval auta. Už je roky v důchodu, ale pořád je moc šikovný a když vidí dnešní způsob oprav, stýská si, že opraváři jsou druh zralý na vymření. Za to prý máme dostatek vyměňovačů.:)
Letinko, (Nathaniel - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 22:39:10
díky za další skvělý příspěvek. Chtěl bych jen popřát azalkové babičce, aby se uzdravila a mohla dál přinášet radost nejen Tobě.
eL, (intimidant - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 23:04:30
moc Vám děkuji za krásný článek. Vždy, když něco od Vás čtu, říkám si, že bych také chtěl být tak vyrovnaný a s nadhledem a optimismem se dívat na okolní svět. Zrovna dnes jsem měl dost špatnou náladu - nedaří se... Ale tento krásný příběh a myšlenka mi pomohly zvednout hlavu a opět bojovat. Děkuji
(Ladule - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 23:26:52
Letinko, moc díky, ta sluníčková nálada je úžasná..
jasna vec... (e.t. - Mail - WWW) Vloženo 13.06.2006, 23:27:04
prodavacka prijde nasrana domu - serve manzela - ten odejde do hospody kde se pohada a ve rvacce v sebeobrane poboda souseda... snad to tak nedopadlo.
Btw na ucnaku nam ale prikazovali at krajime schvalne o malinko vic - aby se vic prodalo - jooo a myti plesnivejch salamu a ozivovani majonezovejch salatu co se zkazily jogurtem - no to je prece klasika - to snad ani nikoho nenapadne ze se to nedela:) dobrooou chut:)
jinak ale ta pani je skvela... cetl jsem i tamten clanek
opravari vs vymenovaci (-fim- - Mail - WWW) Vloženo 14.06.2006, 00:56:23
Ono to ale, bohuzel, ti mechanici z velke casti nemohou ovlivnit. Vyrobci (nejen aut, do tech moc nevidim, sam mam spis zkusenosti s eletronikou) vyrabeji bohuzel systemem cernych krabicek, ktere vetsinou nejde poradne ani rozebrat, natoz aby k nim byla dokumentace. Za takoveho stavu je i genilani jedinec se zlatyma rukama vetsinou nucen pouze vymenovat.
(isabelle86 - Mail - WWW) Vloženo 14.06.2006, 17:21:26
Tenhle článeček mě pohladil po dušičce... :) a opět mě uvedl v zamyšlení. :)
Vyměňovači a "vyměňovači" (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 14.06.2006, 19:28:27
Vážený Fime,
problém je v tom, že ani vyměňovač není často dobrým vyměňovačem. Převedeno do Vašeho oboru by to vypadalo asi tak, že vyměňovač dobytek v televizní opravně si např. nepřečte servisní manuál přesto, že mu ho zaměstnavatel zajistil. Nepoužívá odsávačku cínu, protože nečistil filtr a ta se zku...ehm, zprostitutila a páječku má nastavenou na mnohem vyšší teplotu, aby ho letování nezdržovalo.
Proto Vám při opravě televize odpaří plošný spoj, následně desku nalomí, jak musí neodsátou součástku vypáčit šroubovákem a po zaletování nové nepřezkouší funkci přijímače, takže teprve doma zjistíte, že Vám nejdou naladit programy v I. pásmu, protože volič (kanálový) je "ujetý".
Je pravda, že mnoho věcí se dnes nevyplatí opravovat (chudinka číňanka vyrobí celý výrobek nový za misku rýže). V důsledku toho opraváři zapomínají svoji práci a když se potom vyskytne něco opravdu důležitého, co se koupit nedá a oprava se opravdu vyplatí (třeba orloj), tak to ti lidé prostě neumí.
(-fim- - Mail - WWW) Vloženo 14.06.2006, 19:33:33
Ale jiste, Krato. O tom, ze mezi remeslniky vseho druhu je nezanedbatelne procento diletantu a dobytku neni sporu. Koneckoncu, proc jen mezi remeslniky, ze? Ja jsem chtel jen upozornit na to, ze vymenovace udelali z opravaru vyrobci, nikoli ze by to byl vysledek snahy tech opravaru. Nic vic, nic min.
Vyměňovači (Martan - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2006, 17:38:10
Fime:
dokumentace k autům je ale jen pro smluvní servisy (nevím zda zadarmo). Jde i o investici vyškolení na určitý vůz vs. předpokládané uplatnění v praxi. Vozům kterých u nás málo jezdí v servisech říkají atypy a podle toho k nim přistupují. Pokud jde o elektro, znám jednu prodejnu, kde umí opravit vše co sami prodávají. Takže opět investice do vyškolení.
Kráťo:
plošný spoj se snadněji odstranit tou odsávačkou než šroubovákem. Chudinka číňanka odvádí podobný výkon jako "vyměňovač" (viz počítačové skříně kme).
Příklady nových odbytých výrobků:
Skříň kme - nevsazený kryt předních konektorů, přetažené vruty
Pračky aeg s horním plněním - chybějící protizávaží na bubnu (dle jisté diskuze to je u celé série)
Značkový český nábytek - nestabilita, nepřesné lícování zvláště u masivu (i 10 mm !!), občas stopy po hrubém ručním opracování, nedržící kryty šroubů...
Reakce (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 18.06.2006, 21:49:01
Fime, já jsem se nechtěl hádat. POkud to tak vyznělo, tak sorry.
Martane, nevím. Já již mnoho let kupuji skříně české výroby.
A vyměňovač v autoservisu? Přišel kolega, že mu něco v autě při jízdě po nerovnostech bouchá. Nešlo to najít, tak jsme začali podezřelou část nápravy rozebírat. A co jsme našli? Část nápravy měla být připevněna šroubem asi tak M12 x 1,25 do matice zavařené v karoserii. Tuto matici někdo při předchozí opravě zneuctil, takže mu tam nešel původní šroub nacpat. Tak místo něj narval nějaký M10 x 1,5 a z vnitřní strany karoserie matici.
Nový šroub si ale v té původní matici vymačkal místo a začlo to bouchat. Inu, vyměňovači...
P.S. Rozměry šroubů jsou psány jen jako příklad. Rozměrové řady metrických závitů si nepamatuji, tak mě nechytejte za slovo.
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 19.06.2006, 09:45:16
Ahojky Letinko, jsi si jistá, že nešlo o pouhou averzi k tmavovláskám;-). Ona to taky nemá jednoduché, když celý život naráží na lidskou blbost :-).
fime: k tlaku výrobců bych přidal ještě cenu české práce - rozuměj, zda cena za čas strávený hledáním závady a výměny dílčí součástky nepřekročí cenu celého vyměnitelného kusu. Dále pohodlí, nevzdělanost či lenost a neschopnost opravářů něco hledat (souhlasím s kráťou a letinkou). Tímto stylem u nás "zlaté české ručičky" nikdy nezmizí. Když vidím auta opravená v některých servisech, je mi slabo. Valivá ložiska namazaná grafitovou vazelínou, zbroušené brzdové desky do požadovaného tvaru, neodvzdušněný brzdový systém, výměna, leckdy i údajná, nesouvisejících částí...
Moji rodiče si nechali opravit starší mobilní telefon. Na faktuře byl rozpis - doprava 2x 200,-; cena práce - 1 hodina 600,-; cena součástky 4,-; celkem 1004,- Kč. V tomto případě bylo lepší stát se sám vyměňovačem a starý mobil spáchnout do záchodu.
(Lída - Mail - WWW) Vloženo 22.06.2006, 22:02:41
Azalkové babičky mám moc ráda (a Letinčiny texty také, jinak bych tu nebyla; vždy čekám, co z nadhozeného tématu vyleze, čím překvapí).
Myslím, že křičí ten, kdo křičet chce. Zodpovědnost za svou dobrou náladu hází na ostatní. Sám je naopak zodpovědný za to, aby bylo všechno do puntíku správně. Bez toho by totiž svět nefungoval. Takový spasitel všeho okolí už nestíhá dostatečně myslet na sebe a frustrace se kupí a kupí, dokud se nenajde nedokonalost, která spustí ohňostroj. Na hlavu toho, kdo je nejblíž. Manžel to řeší tím, že mě nechá vykřičet, a pak se zeptá, co vlastně chci. Dá mi možnost to formulovat. Ale v obchodě je asi lepší nechat lidi vykřičet a pak se pokusit náladu zlepšit, úsměvem, mezi známými i vtipem... A riskovat, že seřvou i mě.
Přidání komentáře...