Když pro oči nevidíš
Jsem překvapená.
Ani sama nevím proč vlastně. Vždyť v podobných situacích se ocitám takřka denně. A přesto mě vždycky znovu a znovu zastihnou vykulenou. Z toho, kolik detailů mi uniká na místech, o kterých si myslím, že je znám jako své boty.
Od kdy tady asi v podlaze bydlí ty dlouhé rýhy? Jsou jen tady nebo na každé stanici metra? A co tramvajové ostrůvky a letiště? Neuniklo mi snad nakonec, že každá stanice městské dopravy má nějaké své rýhy?
Sama sebe v duchu se ptám, kdy jsem je asi viděla prvně a kdy je prvně ignorovala. Možná jako malá holčička, možná v nácti. Nebo se tu snad nakonec objevily přes noc?
Zvláštní, že jsme se ještě neseznámily. Já a ty tři. Přitom sousedku velkou bíločernou přerušovanou linii znám moc dobře. Maminka mi vždycky říkala, že za ní nesmím nikdy stoupat, pokud nenastupuji a nevystupuji. Prý je bezpečnostní, aby mi neublížil vlak. Musím se usmát, když si vzpomenu na malou eL, jak důležitý pocit měla, když trošku, jen špičičkou nohy schválně přešlápla a pak čekala co se bude dít.
"Nad čím koumáš?" přerušuje moje rozjímání kamarádka.
"Nad těmi čárami, teprve teď jsem si uvědomila, že tu jsou. A přitom jsem je musela vidět už tisíckrát".
"No, nejspíš ti nikdy nepodrazily nohy" culí se kamarádka a pak oznamuje, že stejně na těch čárách je zajímavé jen to, že jsou životu nebezpečné a ten, kdo je vymyslel, moc nemyslel.
Odjíždím do práce a pořád musím myslet na ty rýhy. Na každé stanici vykukuji nenápadně z okna. A už vím, že všude tedy nejsou. Najednou, ač úplně obyčejné, mi stojí za povšimnutí.
Život je v mnoha ohledech zvláštně promotaný. Stovky dnů, kdy na sebe rýhy nijak neupozorňovaly a pak jeden, který můj vztah k nim úplně změní.
Odpoledne vidím, jak se davem lidí, kteří vystupují, prodírá kluk v protisměru. Na první pohled neurvalec a podivín, tady se přece vystupuje vlevo! Jenže zatímco ti dole v davu kroutí hlavami a mračí se, ti nahoře poslušně ustupují, když se před nimi objeví jeho bílá hůl. Konečně se mladíkovi povedlo zdolat schody a míří k nástupišti. Ťuk vpravo, vlevo, vpravo, vlevo. Jeho bílá hůl rytmicky vyťukává zvláštní melodii. Jen ten krok je nejistý. Tak se špička holi dotkne první ze tří rýh. Zabrzdí v ní a jako v kolejnici se nechá vést tím vybroušeným prostorem, o který moje kamarádka škobrtla.
Tam, kde vidící holka klopýtla, získal slepý kluk jistotu. Hůlka pádí vytyčenou cestičkou a krok je najednou pevný. Rýhy se proměnily v klučičí oči. V pevný bod, na který je spoleh.
Jsem překvapená.
Ani sama nevím proč vlastně. Vždyť v podobných situacích se ocitám takřka denně. A přesto mě vždycky znovu a znovu zastihnou vykulenou. Jediný den a pár úplně obyčejných okamžiků a já dostala lekci. Od tří rýh na nástupišti metra.
Od těch, které mi roky nestály ani za to, abych si vůbec všimla, že po nich šlapu. Veledůležité rýhy.
Často, zdá se, pro oči vůbec nevidím.
Komentáře
(insolitus - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 19:06:12
No vida. I rýhy můžou být užitečné.
(Stilgar - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 19:24:16
Hodně dobrý příspěvek... a jn, člověk prostě mnohdy pro své "starosti" nevnímá věci kolem sebe... divili byste se, jak málo lidí se dívá nad sebe; jestli někdo máte byt nad nějakou ulicí, zkuste si sednout do okna nebo tak, sami se budete divit, že si vás pravděpodobně nikdo ani nevšimne... :-)
(Umělec - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 19:31:45
Smutná pravda moderní civilisace...
Není důvod (Démosthénes - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 21:18:26
vnímat kolem sebe ty věci, které nám nemohou být v ničem prospěšné. Mozek si přirozeně vybírá to, co je důležité a ostatní, nepotřebné věci ignoruje. Myšlení slepce je diametrálně odlišné a proto slepý člověk vnímá to, co potřebuje a co je pro něho nějakým způsobem přínosem.
Proč zahlcovat svůj mozek nepotřebnými informacemi, jejichž přínos spočívá pouze v tom, že danou věc prostě víme? Naprostá většina lidí nikdy nebude potřebovat znát pravý smysl rýh, které mají sloužit slepcům, stejně jako uklízečka, pracující na fakultě fylozofie nepotřebuje ke svému životu pochopit smysl citátu, napsaných na stěnách v učebně... Co se jí ovšem může hodit, je znát plán budovy, množství vody a čistícího prostředku, které průměrně spotřebuje na metr čtvereční či různé druhy mopů - to všechno ovšem jen za předpokladu, že je placená za práci, nikoliv za čas.
Na co narážím? Že je sice hezké si uvědomit, že svět kolem nás je obdařen spoustou věcí, které na první pohled nevnímáme, protože jsou pro nás nedůležité (ovšem pro jiné mohou mít zcela zásadní význam), jenže jde o to, že v dnešním světě nemá zpravidla příliš význam zajímat se o něco, co nám nemůže přinést užitek... ve většině případů to je pouhá ztráta času...
Démosthénes (anjin - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 22:14:42
máš pravdu. jen je někdy obtížné rozlišit, které informace jsou které. co ještě potřebuješ vědět, a co už ne. když totiž třeba o takové čáře rozhodneš, že pro tebe není užitečná, jen se zařadíš do stáda hulvátů, kteří díky své nevědomosti tomu klukovi s hůlkou ztěžují už tak dost komplikované cestování. když si totiž stouneš přes tu čáru, dáš si na ni tašku nebo jinak zablokuješ, on to nezjistí dokud na tebe nenarazí. a vez, že pro něj je opětovné nalezení orientace v takovém případě poměreně netriviální úkol ...
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 22:24:09
Démosthénesi zajímavý názor, nicméně vidím to zcela odlišně a navíc mi některé věci nejsou úplně jasné. Jak například poznáš věci, které ti nemohou být ničím prospěšné? A skutečně si myslíš, že samotný fakt, že teď a tady "nové poznání" nevyužiješ, je jasným důkazem toho, že je zbytečné? Lze vůbec jakékoliv poznání (byť sebemenší) označit za ztrátu času? A kde se zastavíš při určování zbytečného a užitečného? Přepočítáš to na peníze, na světelné roky, kilogramy? Tak proč se učit cizí jazyk, když ho v práci právě teď neužiji. Proč se učit první pomoc, když ze mě nikdy nebude doktor. Proč vědět kolik planet má sluneční soustava, když nikdy nepoletím do kosmu. Proč vědět, že tohle může slepcům usnadnit orientaci, když sama vidím. Proč číst knížky, když mě živí uklízení ........ Tisíce a tisíce "nadbytečných" informací, které rozšiřují obzory. Napsal jsi, že v dnešním světě nemá cenu zabývat se věcmi, ze kterých nemůžeme mít užitek.
Každé vědění, poznání, znalost, přece nějakým způsobem obohacuje, něco učí. Víc vědět je deviza. Tedy když pomineme, že "Kdo ví, je vyhnán z Ráje blbosti." [Jan Werich];)
Hezký večer
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 29.06.2006, 22:26:05
anjine než jsem napsala svůj komentář, přiběhl ten tvůj. Co jsem zkoušela obecně, jsi ty výborně vyjádřil prakticky. Díky za ten perfektní příklad. :)
Demosthenes elegantně vyvrátil sám sebe (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 00:31:31
a nebylo třeba mu oponovat. Jednak přečetl tento spot, což nemusela být činnost, přinášející užitek. ;) Pak se k těm informacím sebevědomě vyjádřil, rovněž s nulovou efektivitou a navíc napsal "FYLOZOFIE". Inu, zřejmě považoval hodiny gramatiky za neužitečnou ztrátu času. :o) Já mám mozek zahlcený informacemi, jejichž neužitečnost je evidentní. Bohužel, ty mě právě nejvíc baví...
(Roj - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 02:56:34
Jen jestli tu slepotu jen nesimuloval ;-)
Ty jo! (Nejni dulezite - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 10:33:02
Letinko ,kdyz si obcas prectu nejaky tvuj prizpevek zarazim se ... jak uzasne umis vyjadrit to co citis ... mas muj obdiv ;-)
(Andrea - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 12:58:06
Jen jsem si vzpomněla, jak jsem taky (když se zrovna nikdo z rodičů nedíval) jako malá holka zkoušela dát nohu za tu tlustou bílou čáru - a sledovala jsem zaměstnance v budce, jestli na mě budou křičet a jestli ty tlampače spustí: "Nevstupujte za bezpečnostní pás"...
Mám nevidomou kamarádku, takže tajemství rýh znám :) Ale upozornila mě na ně ona - taky bych si nevšimla..
(pawlik - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 14:03:45
a na totéž si můžete vzpomenout, až se vám někde na kraji chodníku před přechodem pro chodce zvrtne noha na podivně hrubých dlažebních kostkách nebo vyprofilovaných dlaždicích ...
(Démosthénes - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 20:34:14
aTeo, děkuji ti za podnětné a věcné argumenty, které jsou pro další vývoj této diskuze zjevně zcela zásadní a směrotvorné (převážně co se kvality mé gramatiky týká - za ztrátu času jsem nepovažoval naučit se psát poněkud rychlejším způsobem, než je běžné, takže bych ti byl neskonale vděčen, jestliže by jsi byl schopen omluvit občasné překlepy, děkuji)
eL, podle mého názoru je vše o prioritách a využití času. "Time is runnig out" a přestože si to málokdo uvědomuje a ještě méně lidí si to je ochotno připustit, všem se jednou jeho hodiny zastaví a co pak? Ohlédneme se za sebe a co zjistíme? Že jsme svůj život strávili neužitečnými a nepraktickými věcmi, které ve svém důsledku vlastně nikomu nepomohli... Zjistíme, že nás život byl stejný jako život tisíců a milionů lidí, že jsme nebyli ničím vyjímeční. Bráno objektivně: k čemu jsou dnes věci jako "ohleduplnost", "ochota pomoci" či "tolerance"? Spousta lidí je dnes taková a protože těmito věcmi člověk pouze ztrácí čas a nepřinesou mu užitek, nemají smysl. Možná si myslíte, že jsem sobecký. Nikoliv. Pokud totiž vším, co dělám, sleduji vyšší cíl a chci, aby můj život něco znamenal, aby se na mě nezapomnělo, abych tím co dělám pomohl lidem v globálnějším měřítku, je to ve svém konečném důsledku správné. Místo toho, abych ztrácel čas maličkostmi (hezkými, ale zcela nevýznamnými), zaměřím se raději na to, co je v širším měřítku užitečnější... Každý si dřív nebo později musí vybrat nějaký cíl, nějaké své životní poslání, směr, obor, jemuž se bude věnovat. Říkáš, že každá maličkost tě obohacuje. Jenže takový člověk umí "ode všeho trochu a dohromady nic". Vezměme si takového Alberta Einsteina. O okolním světě a jeho "maličkostech" věděl pramálo, jako člověk byl pro "běžný život" dosti nepoužitelný, ovšem to, co dokázal, to čím přispěl v širším měřítku ho v historii navždy zapsalo jako člověka, který něco dokázal... a který se rozhodně nezajímal o maličkosti, protože věděl, že mu pravděpodobně nepřinesou žádný užitek.
Démosthéne, (Nathaniel - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 21:52:32
při vší úctě, tvá slova mi přivedla na mysl třeba A. Hitlera. Ten se také nezajímal o maličkosti a nakonec se zapsal do dějin tak, že ho zná téměř celý svět.
Letinka svým blogem dokazuje, že právě ty maličkosti, kterých si všímá, dělají její život zajímavější a lepší. Každé její zamyšlení má sdělení, jaké neumí každý vyjádřit tak krásným způsobem.
Sám za sebe ti můžu říct, že pokud bych si měl vybrat život, kdy se budu na všechno dívat z globálního pohledu a budu mít na mysli "time is running out", nebo životem, kdy si budu všímat maličkostí a pomáhat jednotlivcům, pak si vyberu právě tu druhou cestu. Ostatně už jsem si ji vybral. Věřím, že až se jednou ohlédnu za svým životem, uvidím výsledky, které sice nebude znát každý, ale pro někoho budou znamenat třeba mnohem víc, než výzkum A. Einsteina.
Neberu ti tvůj přístup k životu, ale chci ti říct, že já s tebou nemůžu souhlasit a doufám, že se na takovou cestu ve svém životě nedám.
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 22:14:38
Démosthénesi díky za věcné dovysvětlení tvého názoru a předem doufám, že mou reakci budeš vnímat jen jako věcné vyjádření nikoli jako osobní útok, protože tím rozhodně není.:)
Jen na úplný okraj a jen proto, že jsi začal sám s vysvětlováním. Co se týká tvé gramatiky, umím psát velmi rychle a překlepy se daří i mně, takže chápu. Stejně jako mi uletí hnusná hrubka, tudíž z občasné chyby nedělám závěry.:( Ovšem myslím, že je zbytečné věci nenazývat pravými jmény a například tvé "by jsi" a "nepraktickými věcmi, které ve svém důsledku vlastně nikomu nepomohli" i já považuji za chyby gramatické a nikoli za překlepy.;)
Ale teď k tomu důležitému - k samotnému obsahu tvého povídání. I přesto, že nikdy nebudu fyzikem - a tudíž bys nejspíš považoval pro mě jakékoliv informace o nějakém Einsteinovi za úplně neužitečné a nepraktické, ztrátu času, zajímavé informace hltám. Proto o tom pánovi mám něco načteno. Jeho práce je příliš složitá na to, abych jí chápala, ale nežil jen prací. Máš pravdu, že Einstein se (v mládí) o mnohé nezajímal, ostatně jeho životním krédem bylo "fantazie je důležitější než znalosti". Díky němu došel i k teorii relativity. Určitě víš, že i Einstein se staral i o úplně jiné věci než jen o svou fyziku a že se mu povedlo v životě několik chyb, které pro část lidstva nebyly přínosem, naopak měly v důsledku fatální následky. Rooseveltovi například doporučil výrobu atomových bomb, k jejichž vývoji významnou měrou přispěl. Měl pocit, že je Německo taky vyrábí. Neměl pravdu, němečtí vědci v té době na výrobě atomové bomby vůbec nepracovali. Až dokonce života se tím, jako pacifista, velmi trápil a podle jeho vlastních pamětí se pak vrhal na věci "běžně krásné", např. hudbu a jachting....atd. Je mi líto, ale když nasaješ víc zbytečných informací o géniovi, zjistíš tuším, že sám A. Einstein popírá mnohé z toho, co jsi tu o něm napsal. ;)
Napsal jsi toto "Bráno objektivně: k čemu jsou dnes věci jako "ohleduplnost", "ochota pomoci" či "tolerance"? Spousta lidí je dnes taková a protože těmito věcmi člověk pouze ztrácí čas a nepřinesou mu užitek, nemají smysl.". Mohla bych tu zkoušet hodiny vysvětlovat z různých úhlů pohledů, proč to vidím jinak a proč si myslím, že se strašně moc mýlíš, ale nejspíš bych tvůj názor stejně neovlivnila. Tak, co zkusit dát prostor tvému oblíbenému vědci?
Albert Einstein: "....Výhradní práva, vyplývající z postavení a majetku se mi vždy zdála nespravedlivá a zhoubná, stejně jako kult jakékoliv osobnosti. Hlásím se k ideálům demokracie, i když dobře znám nevýhody demokratického zřízení. Sociální smír a ekonomická ochrana individua jsou pro mne neustále důležitými cíli státního zřízení. V každodenním životě jsem sice typickým solitérem, ale vědomí, že náležím k neviditelnému společenství těch, kteří usilují o pravdu, krásu, slušnost a spravedlnost mezi lidmi, mi nedovolí, abych pomýšlel na osamělost...".
Vlastně s tebou přece jen v něčem souhlasím. Byl výjimečný. Nejen pro akci a reakci, ale i proto, že mu záleželo na tom, jak se k sobě lidé chovají. ;)
Hezký večer :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 30.06.2006, 22:30:02
aTeo s tím spotem máš tedy pravdu:( a co se týká informací, nejsem si úplně jistá, které z těch, co mám v hlavě, jsou úplně k ničemu, ale rozhodně mě baví každá, která se tam dokáže udržet.
Myslíš Roji, že chtěl jen jít schválně beztrestně v protisměru? :)
Nejni důležité - to je vážně od tebe moc milé, snad si to nepokazím. :)
Jéje Andreo ty jsi vážně skvělá, koukám, že malé holky mívají stejné nápady. Docela by mě zajímalo, jestli za čáru strkají špičky i kluci.:) Kamarádka má můj obdiv, když vidím s čím se postižení musejí v pražských ulicích potýkat, nechápu, jak to zvládají.
pawliku hned zítra začnu se zkoumáním a zkusím se líp dívat. :)
Nathanieli díky za milá slova pro má písmenka. Osobně si myslím, že každý z nás je nějak výjimečný a má potenciál změnit někomu svět k lepšímu. Jak se k tomu postaví, je už jen otázka životní filosofie. Někdo má blíž k nadčlověku ala Nietzsche, jiný k člověku dle Čapka. ;)
Démosthene, (aTeo - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 00:01:49
chceš udělat něco užitečného pro lidstvo, zapsat se do historie a moc se přitom nenadřít? Tak nakopej do prdele Paroubka nebo Filipa, případně oba současně. Nemusíš se ani zdržovat s fyzikou, gramatikou, filozofií a podobným svinstvem... ;)
Co Svědomí? (Locke - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 09:34:50
Víš Demosthene, připadá mi, že jako jeden z mála máš neobyčejnej dar! Většina lidí by věci, co tady říkáš ani nedokázala vypustit z pusy, protože něco vzadu v hlavě (jmenuje se to Svědomí) jim našeptává, že je to blbost a není to správný. Tobě dal ale někdo možnost ten hlas ignorovat a řídit se jenom svoji zvrácenou... logickou úvahou. Docela by mě zajímalo, JAK K TOMU DOŠLO, že může bejt někdo takhle necitelnej a mít podobně zvrácené uvažování!
Démosthenés (Andrea - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 10:13:33
byl jedním z nejlepších antických řečníků, pokud mě paměť neklame. Mám pocit, že se proslavil svými proslovy na adresu Filipa Makedonského (odtud filipiky...).
Mám pocit, že nositel tohoto jména za svým vzorem dost pokulhává.. Sic vyzbrojen jménem Einsteina, mám z komentářů dojem, že Letinka o tomto géniovi ví stokrát víc než řečník... ale zní to dobře, že - opřít se o Einsteina :)
Znala jsem jednu uklízečku (sice nepracovala na fakultě fyyylozofie - y/i taky nepovažuji za překlep..) a její znalosti mnohokrát převyšovaly ty mé - a to se živím "hlavou" :) Nesuďme lidi podle toho, co dělají, prosím!
(Démosthenés - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 11:12:51
Andreo, aTeo + ostatní: je velice jednoduché chrlit ze sebe ironické poznámky a vyjadřovat svůj názor stylem "to seš teda chytrák". Ovšem obávám se, že zde nejde ani o kvalitu mé gramatiky (v tomto případě mi je zcela lhostejno, jestli je lepší či horší, než vaše) ani o to, jestli se rovnám skutečné osobě, které vděčím za "nick". Vyjádřil jsem totiž zcela opačný názor, než jaký tu prezentují ostatní a jak je vidět, ti kdož nemají sílu na věcné protiargumenty volí raději cestu zesměšňování; prosím tedy, abychom se drželi tématu a zdrželi se zbytečných ironických poznámek, pokud ony poznámky nejsou přínosem k diskuzi, děkuji.
Takže k tématu:
Vaším názorem jest skutečnost, že smysl lidského života je v "hezkých maličkostech". Stačí vám, když si můžete říct, že jste za den vykonali několik dobrých skutků, které pár lidem pomohli a hned máte lepší pocit, že děláte něco přínosného. Ovšem zeptali jste se někdy sami sebe proč to děláte? Je to opravdu proto, že chcete těm lidem pomoct? Ne. Z vašich názorů je vidět, že je to vše jen o svědomí (nebo "Svědomí?" - neboj se Locke, nebudu se tu zabývat gramatikou). Neděláte to totiž kvůli druhým, ale pouze kvůli sobě. Vy z toho máte onen "dobrý pocit", který jediný je důvodem vašeho konání. Vy jste sobci, protože se neobětujete pro druhé, nýbrž pro druhé to děláte jen kvůli vašemu svědomí. Tisíckrát opěvovaní sociální pracovníci, streetworkeři, jeptišky, co pomáhají těm, co to potřebují, ti všichni to dělají jen kvůli sobě, kvůli svému osobnímu "dobrému pocitu", aby si každý den, když přijdou domů mohli říct "dělám správnou věc, jsem Ten Hodný, můj život má smysl". Kde ovšem berete tu jistotu, že to ten smysl má? Abych trochu lépe vysvětlil, co tím vším myslím, napíšu sem jednu f(y/i)lozofickou úvahu, kterou jsem kdysi četl v jednom zajímavém "románu":
--
Byl jednou jeden muž a ten muž měl psa.
Muž měl psa rád, ale ten pes nebyl k ničemu. Neuměl štěkat, nedokázal nic hlídat, nelovil, jen za mužem neustále chodil a upíral na něho svůj zvláštní, upřený pohled. Kamkoliv muž šel, cokoliv muž udělal, pes byl všude s ním. Nikdy mu v ničem nepomohl, jen seděl a stále na muže upíral svůj pohled. Muži to však nevadilo, o psa se staral, krmil ho, chodil s ním ven a měl ho rád.
Mužově ženě to po nějaké době nedalo a řekla muži: "To není pes. To je vlk."
Muž se na ženu rozlobil a řekl: "Ten jediný je mi věrný!"
Víc už se o tom se ženou nebavili.
Jednou musel muž letět na služební cestu. Rozhodl se vzít psa s sebou. Když přelétali džungli, vysadili jim motory a letoun se zřítil.
Mezi troskami letadla ležel muž, těžce raněn. Za chvíli se objevil pes, zcela v pořádku. Muž byl rád, že to pes přežil a nic se mu nestalo. Pes si sednul a začal jako vždy upírat na muže svůj zvláštní, pronikavý pohled. Muž ležel, neschopen pohybu. Po nějaké době se pes zvedl a ranou v mužově břiše mu začal rvát střeva a pojídat je.
Muž si pomyslel: "Díky bohu, alespoň jeden z nás nebude mít hlad."
--
Démosthene je mi moc líto (letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 12:21:08
že máš pocit, že jsou zde jen osobní útoky kvůli tvému odlišnému názoru, já bych naopak řekla, že tu byl vznesen i dostatek věcných argumentů. Má poznámka k tvé gramatice vyplynula pak výhradně z toho, že jsi ji označil za překlep. Nešlo rozhodně o zesměšňování, jen o můj pocit z tvého zdůvodnění. Věcnou diskusi také velmi vítám a doufám, že se v ní při vyjasňování postojů, udržíme i nadále. :)
Víš, on ten příklad s Einsteinem byl skutečně zvolen, podle mého názoru, značně nešťastně. Možná, že pro svůj přístup k selekci informací rozumíš jeho odbornému dílu, ale z toho, co jsi napsal, to vypadá, že jako o člověku o něm víš pramálo. Navíc právě Einsteina brát jako vzor jakéhokoliv standardního lidského chování (např. někoho, kdo se zabýval jen důležitostmi bez zájmu o mezilidské vztahy), je skutečně obecně velmi nevhodné, neboť, jak jistě víš, Einstein nebyl zdravý, narodil se postižený. Chyběla mu část mozku a vada byla kompenzována velkým objemem jednoho z laloků (toho, který odpovídá za matematické a fyzikální myšlení), takže normálně se chovat ani nemohl. Tudíž i kdyby chtěl, moc velké možnosti v mnoha oborech prostě neměl. Ve škole i přes značné nasazení, kromě matematiky a fyziky, propadal v podstatě ze všech předmětů. Vědci se dlouho domnívali, že trpěl kdejakou disfunkcí či nějakou formou autismu. Potud k jeho nechuti zabývat se více věcmi. Z toho, jak uvažoval, jaký byl pacifista a jak silné měl sociální cítění, pak ale skutečně nelze v žádném případě vyvodit závěr, že by se staral jen o sebe. Jistě také víš, že Einstein byl poměrně velkým trnem v oku Hitlerovi a Německo opouštěl zoufale nerad. Podle jeho vlastních zápisků, tesknil značně po domově a po obyčejných věcech s ním spojených, tedy "rozptyloval svou duši malichernostmi". Proto věcně, bez jakékoliv osobní negace vůči tobě a při vědomí reálií, říkám že s Einsteinem jsi sáhl hodně vedle. Nicméně je to názorný příklad, jak i "zbytečné" informace mohou být užitečné. Kdybych nevěděla, co vím, snadno bych si z tvého komentáře udělala o panu Einsteinovi mylný obrázek. A kdybys ty o něm věděl, co vím já, nejspíš bys pro podobné demonstrace sáhl po jiném vědci.
Tvůj příběh o muži a psu znám, je v něm skutečně mnoho moudrého. Otázkou však zůstává, co z něj konkrétní člověk umí, chce a je schopen vyčíst. ;)
Ty tu pořád mluvíš o "hezkých maličkostech", ale já opravdu nevím, co přesně nazývat maličkostí a co už ne. To, že se na mě ráno usměje dítě? Je snad něco důležitějšího než že se může a má chuť usmát? To, že někomu rozvítím den? Víš, ty máš samozřejmě v určitém slova smyslu naprostou pravdu - velké cíle nedosáhnu, když se budu neustále rozptylovat malichernostmi. Jenže, kolik rozporů má tvůj přístup k životu? Na jednu stranu si výborně uvědomuješ, že tvůj čas na světě je omezený a tak spěcháš za velkou ideou. To je v pořádku, člověk by měl mít cíle a touhu jich dosáhnout. Kde ale, při vědomí vlastní konečnosti, bereš jistotu, že k té megametě vůbec kdy dojdeš? Že neumřeš uprostřed běhu za ní? Napadlo tě někdy, že možná jediné, co po tobě zbyde na tomhle světě, bude fakt, že "ten člověk nikdy nikoho nepohladil, nebral ohledy, pořád spěchal kupředu, protože chtěl dokázat velké věci. Neuměl se radovat z drobností a nezajímalo ho nic z čeho nemohl mít vlastní prospěch, nedokázal vůbec nic, nevykouzlil nikomu úsměv, umřel. Možná kdyby žil déle, změnil by svět k lepšímu, třeba....a nebo taky vůbec ne.". Napadlo tě někdy, že taky TADY A TEĎ má obrovskou váhu? Že hledat omluvu pro současné chování v tom, že NĚKDY MOŽNÁ dám světu něco velkolepého, může být jen obrovským alibismem pro to, abych nemusela přispět kouskem sebe k tomu, aby se lidem lépe dýchalo už teď?
Napsal jsi "Pokud totiž vším, co dělám, sleduji vyšší cíl a chci, aby můj život něco znamenal, aby se na mě nezapomnělo, abych tím co dělám pomohl lidem v globálnějším měřítku, je to ve svém konečném důsledku správné. Místo toho, abych ztrácel čas maličkostmi (hezkými, ale zcela nevýznamnými), zaměřím se raději na to, co je v širším měřítku užitečnější...". V zásadě velmi logická myšlenka. Jenže také jsi napsal "Neděláte to totiž kvůli druhým, ale pouze kvůli sobě. Vy z toho máte onen "dobrý pocit", který jediný je důvodem vašeho konání. Vy jste sobci, protože se neobětujete pro druhé, nýbrž pro druhé to děláte jen kvůli vašemu svědomí. Tisíckrát opěvovaní sociální pracovníci, streetworkeři, jeptišky, co pomáhají těm, co to potřebují, ti všichni to dělají jen kvůli sobě, kvůli svému osobnímu "dobrému pocitu", aby si každý den, když přijdou domů mohli říct "dělám správnou věc, jsem Ten Hodný, můj život má smysl". Kde ovšem berete tu jistotu, že to ten smysl má?" A tak se ptám a kde bereš ty jistotu, že tvůj přístup má vůbec nějaký smysl?
Otázkou zůstává jen, který z přístupů je víc naivní - ten můj, kdy smysl cítím v tom, že se něco nového naučím nebo někomu pomůžu cítit se lépe nebo ten tvůj, kdy nežiješ přítomností, ale ženeš se za tím, co možná jednou dokážeš. Držím ti palce, abys udělal něco skvělého, ale opatrně. Snad při běhu za velkým cílem nedáš lidstvu dar, který pomůže k jeho zkáze - Alfred Nobel by mohl vyprávět o co mu šlo a jak zoufale by vzal mnohé své činy zpět.
Ale abych to nepřetáčela moc na druhou stranu. Myslím, že všechno má mít svou míru. Obětavost i schopnost jít podle svých tužeb svou cestou. Snaha a píle dosáhnout něčeho velkého i umění zastavit se a udělat něco hezkého právě teď a tady. Člověk se vážně nemůže na cestě nechat zdržovat vším, ale taky by neměl jen prosvištět, protože může zjistit, že se hnal za koncem, který za to nestál nebo nebyl nalezen. Hesla, která razíš ty, jsou pro mě propast stejně jako ta, která hlásají, že člověk se má pořád jen přizpůsobovat a nespoléhat sám na sebe.
A pokud jsme zabloudili do filozofie a měl bys chuť se na chvilku zastavit, doporučuji zajímavý, byť poněkud extrémní, pohled Lúkiánose (satirista, nazývaný Voltaire starověku) - např. zamyšlení Charón aneb Pozorovatelé.
Chápu tě eL, (Démosthenés - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 13:13:40
chápu tvůj přístup k životu a rozumím tomu, co se snažíš vyjádřit, ale věz, že už jsem to zkoušel. Kdysi jsem býval podobný jako ty, nenapravitelný idealista, smysl veškerého konání jsem viděl právě v mezilidských vztazích, stavěl jsem své blízké a přátele nad vše ostatní. A bylo to hodně naivní! Přiznávám, že obrat k tomu, co vyznávám teď byl důsledek toho, že jsem se několikrát za sebou takříkajíc "spálil". Nedbal jsem přísloví "Jen blbec se spálí dvakrát o jedny kamna" a přesto jsem dál neúnavně vyznával pojmy jako "spravedlnost, tolerance, ochota..." a snažil se být Tím Hodným. Dnes už vím, že to nemá smysl.
Lidé, rozhlédněte se kolem sebe a pochopíte! Kolikrát dnes vyhraje Dobro nad Zlem, v kolika případech člověk dojde Spravedlnosti?
Vim, tohle jsou kecy, ale o to teď nejde. Jde o to, že v současnosti nemá mnoho smyslu bejt "hodnej", protože Ty Svině to vyhrávaj častějc, právě proto, že nemaj morální zábrany. Ctižádostivost už dávno nejni záporná vlastnost, nýbrž totální nutnost, jestli člověk nechce bejt do konce života "hodnej a blbej". Když nejseš sobec, tak to dneska nikam nedotáhneš, tak to je. Bohužel. Možná mám poslední dobou jen špatnou náladu, ale za ty roky mě život utvrdil v tom, že hodný dostávaj přes držku a zlý jdou dál. (omluvte prosím nižší umělecký styl a formu posledního odstavce)
Abych to tady nějakým způsobem uzavřel, můj názor je následující: Raději volím nejistotu toho, že za celý svůj život nic nedokážu, než jistotu toho, že jediné, co jsem dokázal, že jsem byl "hodný". Já se totiž bojím. Bojím se toho, že budu jak onen muž, který většinu času a energie dal do neužitečných věcí a ani ve chvíli své smrti si neuvědomil, jak byl celý jeho život zbytečný. Já prostě nemůžu být takový, jaký jsem léta byl, už nikdy! To radši podstoupím to riziko, že na mě budou někteří lidé vzpomínat "ve zlém", než to, že bych byl "navždy zapomenut". Jediným měřítkem člověka je úspěch, je to smutné, ale je to tak.
Prozatím naschle...
(aTeo - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 13:51:59
Je-li jediným měřítkem člověka úspěch, co je pak měřítkem úspěchu? Sláva a bohatství? A co si s nimi počít, když jsi předtím rezignoval na "mezilidské vztahy" a na normální potěšení ze zbytečností, které obohacují život?
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 14:09:03
to určitě nebylo snadné ťukání na klávesnici, ale upřímné a vážím si ho. Navíc jsme se konečně dostali k jádru. Podstata všeho, co jsi řekl, je pro mě schovaná v tvé větě ".. smysl veškerého konání jsem viděl právě v mezilidských vztazích, stavěl jsem své blízké a přátele nad vše ostatní.". Pravda je, že je skvělý pocit, když můžu lidem být nějak užitečná a přitom mě to těší. Ovšem lidé skutečně nejsou od přírody andílci a tak je vždycky, v každém vztahu, třeba nastavit nějaké mantinely. Jakmile tě někdo zneužívá, nemůžeš být šťastný a neměl bys to dovolit. Ať je to člověk jakkoli blízký. Taky jsem už dávno vyrostla z pocitu, že když budu hodná, budou ke mně hodní všichni kolem. A vyrostla jsem i z přesvědčení, že je třeba hned na úvod pořádně výhružně zadupat a zamračit se, bát se vyjádřit svůj pocit či názor, aby mi ten druhý náhodou nějak neublížil. Občas dostanu ránu, ale dělám co mi připadá správné a nenechám se zahnat do kouta - za velkou ochrannou zeď. Pár grázlů mi prostě nesebere chuť přistupovat primárně k lidem jako k něčemu pozitivnímu. Když pustíš lidi za svůj obranný val, logicky jsi mnohem zranitelnější, ale když tě jeden, dva, tři nebo padesát blbců donutí zalézt do ulity, je to tvá prohra ne jejich. Věř, že já opravdu vím, že zklamání moc bolí a občas je k neudýchání. Chce pořádnou dávku síly a odvahy postavit se zpátky na nohy a nezatratit celé zpropadené lidské pokolení. Ale i kdyby ti za to ostatní lidé nestáli, neměl bys dovolit, aby jakýkoliv podraz změnil to dobré co máš v sobě, třeba už jen proto, že pak jsi dalším zářezem na pažbě lidské zloby.;)
Tedy aTeo chtěla bych umět tak málo slovy vyjádřit tak moc.
Pěkné (Bubuss - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 15:25:34
Když jsem to začal číst, tak jsem měl pocit, že právě rozčítám nějaký velmi známý román od neméně známé autorky. Musím uznat, že tvůj písemný projev je vskutku famózní, hlavně kombinace použítých výrazů a obratů vkusně skloubená s jemností a smyslem pro detail ve mě zanechala hluboký dojem. Máš můj obdiv a i já smekám ten pomyslný slaměný klobouk před Tvým umem...
(TrDLo - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 20:03:16
fluffy...
(Inečka - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 20:10:47
Včera jsem své nutkání připsat pár řádků ovládla, dnes už ne. Myslím si totiž, že nikdo z nás nemá právo hodnotit čí žebříček životních hodnot je ten lepší či "hodnotnější", natož přesvědčovat někoho na "víru svou". Mně třeba trvalo dost dlouho, než jsem svůj výkonostní model přeprogramovala a přehodnotila postoj k životu tak, že se dovedu těšit z maličkostí teď a tady. Chodím se potěšit i sem na tento blog, Letinka to dovede moc dobře :-) Ale mám pochopení i pro Démosthéna, on si zvolil způsob jak reaguje na to co prožil. Jsou to jeho prožitky a jeho obrana a on se vědomě rozhodl zaplatit cenu za své rozhodnutí. Jen bych mu moc přála, aby mu jeho výsledky přinášely tolik radosti, aby postupně zacelily rány v jeho srdci.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 20:37:38
Již nastolená otázka
Chovám se správně prospěchářsky?
A mám se chovat prospěchářsky k sobě?
Nebo k ostatním?
Je trochu divná.
A k tomu žít život
aby po nás něco vostalo?
Kupodivu nejvíc nám toho zanechali
anonymní stavitelé katedrál, pyramid apod.
Znám dva příklady lidí,
kteří na dnešní život byli hodnoceni přinejmenším
jako podivíni.
První chodil, případně na kole objížděl
všechny lesy v blízkém i vzdáleném okolí.
V lese hledal ohromné balvany.
Když se mu nějaký zalíbil.
Neváhal obětovat čas a případně peníze
A balvan se snažil
říkal že balvany osvobozuje
prostě balvan se snažil z lesa dopravit do města
na vybrané místo.
Mnohokrát se mu to podařilo.
Dnes již nežije
Ale balvany ve městě zústaly.
Hrají si na nich děti
a v jejich prohlubních zůstává voda v malých jezírkách
a z nich piké vodu ptáci.
No i takový podivín zde po sobě něco zanechal.
Druhou podivínkou je žena
Každý den vyjíždí se starým kočárkem
a sbírá a zametá smetí které na ulicích potkává.
Ne že by za to byla placená.
Zřejmě jí vadí nepořádek.
No i po ní asi něco zůstane
nepočádek,
který již nikdo zdarma neuklidí.
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 20:39:21
Oprava
a z nich pijí vodu
(jh11 - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 20:41:38
Oprava 2
nepořádek
aby se neřeklo,
že jsem si to po sobě nepřečetl
Ehm ( - Mail - WWW) Vloženo 01.07.2006, 21:38:51
Démosthenés:
"ve chvíli své smrti si neuvědomil, jak byl celý jeho život zbytečný"
Jeho život nebyl zbytečný a vůbec bych ho nenazval nešťastným - měl dobrou práci, manželku. Zbytečný nebyl, protože zemřel pro někoho koho měl rád a kdo s ním strávil spoustu času. Co by se s ním stalo, kdyby ho ten pes nezabil? Zemřel by. Stěží by ho záchranné čety stačily vypátrat. Těžce zraněný člověk s vysokou pravděpodobností poškození páteře(nemohl se hýbat ...) dlouho nevydrží uprostřed džungle. Pes mu vlastně zkrátil muka, kterými by trpěl, dokud by ho nevysvobodily mdloby a následná smrt. Díky tomu mohl pes přežít. Silně mi to připomína harakiri - kdy nejlepší přítel setne hlavu svého umírajícího druha.
Těžko bude svět lepší místo pro žití, když všichni budou zlí.
"Aby zlí lidé vítězili, stačí když dobří lidé mlčí."
jh11:
Tak s těma kamenama to není zase tak špatný nápad...
PS: Můj zatím nejdelší komentář :D
Jen jestli si Demosthenes (Roj - Mail - WWW) Vloženo 02.07.2006, 10:22:51
z nas nedela celou dobu srandu... :-)
2 Démosthenés (ringo - Mail - WWW) Vloženo 02.07.2006, 20:07:11
Promiň, ale apriori vědět, které věci ti budou ku prospěchu a které ne, zavání krátkozrakostí či nezdravým sebevědomým. Sice občas každý některé věci přechází, ale to přeci stále neznamená, že je to tak správně a existuje na to nějaký mustr.
(tláča - Mail - WWW) Vloženo 03.07.2006, 17:31:35
2Demosthenes:
problém je, že někde u základu vašeho střetu stojí myšlenka "myslím, tedy jsem", která není pravdivá
tahle myšlenka pak působí potíže v dalších implikacích, například "myslím dobře, tedy jsem dobře" , "musím mít názor, abych mohl být rád na světě", "musím o něm přesvědčit ostatní, abych cítil hodnotu" atp.
co takhle poračovat v rozvinutí myšlenky "každý dělá to, co uspokojuje právě jeho" myšlenkou "protože je mu to dáno a nemůže dělat nic jiného" a úvahou "a dobře mu tak" nebo úvahou "co vede mě k tomu, abych jejich myšlenky rozporoval" ?
(Gary - Mail - WWW) Vloženo 04.07.2006, 14:24:00
Co by se stalo se světem, kdyby si všichni hleděli pouze toho, aby po sobě zanechali navždy viditelnou stopu na zemi? Svůj objev, vynález, teorii... (např. rýhy v metru)
K čemu by to všechno bylo, kdyby byli všichni zahleděni pouze do svého problému a nikdo se nezajímal o myšlenky a nápady druhých (např. o rýhy v metru), neradoval se z maličkostí, nedíval na hvězdy, nepohladil, nemiloval, ...? Chápu Démosthéna, ale myslím si, že svět by nebyl moc krásný, kdyby tento názor měli všichni lidé.
Letinko (Eithne - Mail - WWW) Vloženo 04.07.2006, 17:15:53
Nejprve, smekám, krásně vyjádřené, máš můj obdiv.
Nedávno jsem se podobně zamyslela nad dlaždicemi s kulatými výstupky, které vedou chodníkem až k silnici. Zkusila jsem zavřít oči a jít po nich chvíli poslepu. Neomylně mě vedly správným směrem. Jen mě poněkud zaskočilo, když jsem si v půlce cesty narazila holeň o auto. Otevřu a oči a vidím, že přes zvýrazněnou cestu parkují desítky aut. Potom ale hrbolky poněkud ztrácejí svůj smysl, když je zdraví lidé nerespektují.
Nebo opravdu existují takoví, kteří si stále myslí, že tam jsou jen "pro parádu"?
Vsimla jsem si jedne malickosti (ann - Mail - WWW) Vloženo 05.07.2006, 00:03:32
Koncentracnich taboru v Cine. Kdyby nekdo chtel pomoci a prelozit nekolik stranek z anglictiny do cestiny, dejte mi vedet. Zdarma. Vice take na mem blogu. Diky, ann.
Páni.. (Sue - Mail - WWW) Vloženo 05.07.2006, 11:15:42
Strašne pekne napísané.. :-))
Eithne, (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 05.07.2006, 21:28:37
stále existují takoví, kteří si myslí, že tam ty dlaždice jsou jen pro parádu. Vždyť do nedávna bylo na světě o dvě více, které nevěděly, na co jsou drážky v metru.
Já osobně nepochopím, jak některé pomocné prvky dokáží jejich uživatelé rozpoznat od okolního prostředí. Třeba u nás - chodníkový vodící pás (nebo jak se to jmenuje) pro zrakově postižené z dlaždic s vymývaným kamením mezi normálními dlažebními kostkami - to bych nepoznal ani bosýma nohama. Nebo některé tvarově složitější křižovatky a zvukové signály u přechodů - pochopím, pokud je křižovatka do klasického kříže, ale když přechody svírají úhel třeba třicet stupňů? A když je přechod dělený na ulici s dělícím středovým pásem?
Asi by u některých těch věcí měly být vysvětlivky pro neznalé. Někde by postačil piktogram, někde by musel být návod na A4. Třeba - u toho přechodu na víceproudé silnici bývají tlačítka, kterými slepý může přepnout jednotlivé zvukové signály. Přestože je to tlačítko pro slepé, mačká ho kdejaký blbec, protože myslí, že to je tlačítko pro objednání zelené chodcům a nikdo se nenamáhá přečíst si nenápadný nápis přímo na tlačítku. Tam by asi byla potřeba velká reflexní cedule... Ale na chodníkovém vodícím pásu by mohl být každých deset metrů nastříkán nějaký piktogram - on si opravdu jeden občas neuvědomí, že se nejedná o výzdobu. Nebo, pokud ví, o co se jedná, tak ho to netrkne - šedivé dlaždice mezi šedivými kostkami - prostě to přehlédne a zaparkuje tam, kde nemá. Barevný kontrast mezi povrchy by opravdu neuškodil...
Zajimava diskuse (Blanka - Mail - WWW) Vloženo 10.07.2006, 16:45:04
Tema vasi debaty je postavena na dvou rozdilnych pojeti zivota, ale bude tady clovek za 200 milionu let? Vedci z dokumentarniho poradu "Divoka budoucnost" (originalni www: http://www.thefutureiswild.com/flash/index.html) na CT2 se o nem vubec nezminili. Proc? Mozna je to tim, ze clovek moc premysli .... ;)
Přemýlel sem... (jp - Mail - WWW) Vloženo 11.07.2006, 16:01:05
...o tom co jste tu vy vichni psali...
Předem se, lidem co cítí e to vyadují, chci omluvit za nedokonalost mého psaného příspěvku.
(Chápu sice Albertovu práci, ale nepovauji se za příli intelektuálně vyvinutého.)
Mám rád inteligentní lidi a proto mě názory větiny z vás zase troku ovlivnily na vákách, jestli tenhle svět spěje opravdu do sraček nebo ne...
Ale k věci.
Pokud pominu diskuzi o čase, která je podle mě absolutně zbytečná,
a otázku toho e nás to baví, zůstává nám jen mylenka zbytečnosti informací které nevyuiji
Myslím si e je důleitá STABILITA.
Je to jako při přenosu informací. Pokud bysme dokázali zajistit 100% přenos, tak u nemusíme mít sloité dekódování zajitující hladký přenos.
Jde o to e se přidávají dalí hodnoty a data které pomáhají dopočítat ty případně ztracené.
Potom by se tyto staly nadbytečnými.
Stabilní lidskou společnost nemůeme zaručit v ádném případě.
/Myslím si navíc e pokud bychom mohli nebyla by u vůbec lidská/
Proto je potřeba aby kadý uměl něco od něčeho.
Nalézt vyváenou hodnotu mezi specializací a univerzalitou.
Naráí to i na základní dualitu povahy věcí.
Ale to u by byla debata nadlouho, sice ne zbytečná, ale nemám na ni chu.
Nebo taky ne.
jp
Krásně napsaný příspěvek! (Rincewind - Mail - WWW) Vloženo 13.07.2006, 02:39:56
A debata to byla také dost zajímavá. Velmi oceňuju pisatelský um Letinky i upřímnost Démosthéna. K celé záležitosti mě napadly dvě "drobnosti":
1) Za úvahou Démosthéna stojí silný individualismus (a v jistém smyslu i ono Descartesovo "Cogito..."), tedy dnes obecně přijímané přesvědčení o hodnotě jednotlivce. Objektiv hodnocení se stále víc a víc zaostřuje na špičkové (anebo alespoň populární) výkony výjimečných lidí, jejichž úspěchy se pak stávají ideálním předobrazem života... A trochu se zapomíná na "obyčejný lid", díky kterému máme co jíst, můžeme jezdit vlakem etc. Bezejmenní "obyčejní lidé" po sobě nezanechají žádný výjimečný a skvělý čin, těžko bychom ale mohli tvrdit, že jejich život neměl smysl. Pokud nemá, můžeme to rovnou zabalit všichni... ;)
2) Myslím, že Démosthénes směšuje dohromady věci, které spolu nesouvisí, tedy alespoň ne nutně. Pragmaticko-utilitaristické uvažování, které si za měřítko "pravdy" staví úspěšnost (že se nějaké jednání osvědčilo) a užitek vůbec nemusí vést (možná ani nemůže vést) k takovému morálnímu cynismu, o jakém tu byla řeč. Společnost, která nedbá zásadních pravidel slušnosti, která zavírá oči před podvody, "tunely", korupcí atd, je odsouzená k postupnému rozkladu. Z pohledu individua asi ne: všeho schopný člověk dosáhne během svého života ledasčeho. Ale z pohledu společnosti (nebo jinak: z perspektivy světa, do něhož chceme přivést svoje děti) je udržování základních morálních zásad nezbytnou podmínkou dobrého (a tedy i "úspěšného") života. Věřím tomu, že společnost, která si udržuje "dobré mravy", je z dlouhodobého hlediska úspěšnější než ta, která na ně kašle.
...ale možná jsem jen idealista, kterým byl i Démosthénes, a čeká mě bolestné procitnutí do reality ;-)
Hezké skoropoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 13.07.2006, 11:31:38
Díky všem za názory i milá slova, hodně zajímavého k zamyšlení tu padlo opravdu. Zkusím se k tomu vrátit v nějaké další úvaze, protože na komentáře mi připadá ta spousta myšlenek moc obsáhlá.
(Petra - Mail - WWW) Vloženo 06.10.2006, 17:18:57
Ano je to dost smutné ale aspoň je vidět,že máš své city.Dobrý.
Přidání komentáře...