Od letáků k pohledům (na život?)
A tak se mračím ještě cestou ke kontejneru na tříděný odpad, ve kterém letáky zahučí. Tolik zdrojů a energie vniveč! Jenže najednou mě napadne, že mám vlastně veliké štěstí, když musím takové letáky vyhazovat. Chápete? Mám svou vlastní domovní schránku!
A co víc – k domovní schránce patří místo, kde můžu zakotvit. Kolik miliard lidí na světě tohle místo nemá? Jak spokojení by asi byli za vlastní domovní schránku, za adresu, na kterou by jim mohly chodit nevyžádané letáky?
Když strkám postupně letáky do odpadu, už se na ně dívám trochu jinak. Nejspíš jsem je, v duchu předchozího toku vlastních myšlenek, vzala trochu na milost. A tak vidím, že na mě mrkají vánoční hvězdy z jejich titulních stran. Obchod je obchod a připomenout Vánoce se hodí. I když je teprve říjen. Prý se máme v klidu připravit, nakoupit dárky, ozdoby a přání. Mňam, maminčiny vanilkové rohlíčky, jaké letos budu péct cukroví já? Asociace jsou fascinující věc. Když nechám myšlenky volně plynout, často se mi stává, že se ocitnu v úplně jiném vesmíru, než ze kterého jsem před chvilkou vyrazila na výlet. A tak jsem se od úvah o letácích, domovních schránkách a lidech bez domova dostala přes vánoční dárky a cukroví až k vlastním rukám.
Mám velké štěstí! Nejen proto, že mám vlastní domovní schránku, ale taky proto, že mám dvě ruce. Obě zdravé. Jednu levou a jednu pravou (i když připouštím, že se opakují situace, kdy se mi zdá, že pravá chybí a levé jsou obě). Úžasné nástroje.
Můžu péct vánoční cukroví! Umím vyštrachat z domovní schránky letáky, popadnout je a odnést do kontejneru. Když se mi bude chtít, můžu v nich listovat. Když se mi bude chtít. Taky nemám problém vytrhnout plevel, který dusí kytku, tedy pokud si je nespletu a nevytrhnu kytku místo plevele. Umím si zapnout knoflík u kalhot a taky ho přišít, když to náhodou s razancí při rozepínání přeženu. Můžu zastrčit kabel od počítače zpátky na místo, když při stěhování vypadne a vytáhnout legitku, když mě kontroluje revizor. Umím otočit stránku zajímavé knížky a zmáčknout tlačítko přehrávače tak, aby začala hrát moje oblíbená písnička. Můžu pohladit lidi, které mám ráda, tleskat radostí a zamávat svojí mámě, když jedu z návštěvy domů. Dokážu podat upadlý šroubovák a otočit klíčem v zapalování auta. Podrbat se, když mě svědí štípanec od komára a otřít si pot z čela nebo slzy z očí. Můžu mačkat struny kytary a pozorovat, jak se na koncích prstů mění kůže v mozoly. Vyndám z vlasů jehličí, které se tam zamotalo při pídění po houbách a nalouskám oříšky do štrůdlu. Úplně sama si vyčistím zuby, vysmrkám se, napiju a najím. A co víc, mám to štěstí, že se můžu při krájení jídla z neopatrnosti pořádně říznout do prstu a pak cítit, jak moc to bolí. A nebo si třeba můžu vzít barvy a zkoušet kreslit. Co na tom, že většinou vyjde hranaté prasátko jedním tahem nebo kůň, kterého všichni považují za zmutovanou kočku.
Loni jsem psala, že se mi začíná stýskat po tradičních papírových přáních. Takových, která člověk s potěšením vyštrachá ze své domovní schránky. Tedy pokud má štěstí, že nějakou má.
Díky letákům a asociacím, které vyvolaly, mám úplně jasno, jaká moje letošní přání budou.
Něco naprosto úžasného. Tak úžasného, že se to výborně hodí ke skvělým lidem, kterým chci popřát krásné svátky. Malá umělecká díla, plná energie, lásky a lidské odvahy a síly. Nádherné obrázky, které si nikdo nesplete se zmutovanou kočkou nebo hranatým prasátkem. Přesto, že jejich tvůrci nemají to štěstí mít zdravé ruce. Mít ruce…
Když nad tím přemýšlím, vlastně jsem se, v určitém slova smyslu, od reklamy ve své schránce dostala k jiné reklamě. K reklamě na ohňostroj pozitivní lidské síly. A kdyby na mnou propagovaná přání existovaly nějaké popisky na domovní schránky, napsala bych na tu svou „nejen hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně mě naplňuje úžasem“.
S velkou pokorou se skláním před některými lidmi a věřte, že je mi ctí právě jejich díla poslat svým přátelům. Ne ze soucitu, jen z upřímného obdivu. Tak, možná, třeba, někteří z vás mají další možnost pro své rozhodování, čím nahradit přací sms básničky.
Komentáře
(radka - Mail - WWW) Vloženo 13.10.2006, 12:19:56
Vanocni prani a celkove prani pro ruzne prilezitosti jsou velice dulezita pro moje rodice. Davaji tim najevo uctu k lidem, ktere znaji. Muj tatinek - umelec je pripravuje z dyhy. Dva mesice predem si pripravuje vzor, male umelecke dilko a pak na dyhovy podklad lepi jine vyrezane dilce z dyhy, az vznikne mala intarzie a na tu pise prani rozzhavenym dratem. Uz jich udelall postupne asi tricet ruznych typu. Celkem ma kazdy rok pripravenych kolem 40 pranicek - malych originalku. Jsou lide, co si je ramuji a delaji malou galerii. Vsechno rucni prace. Moji rodice maji kazde svatky ulne plnou schranku pozdravu, letos prani nebude, nebylo ani minuly rok. Tatinek bojoval o zivot a ted i kdyz ten boj vyhral jiz nema dost sily. Presto jsou schranky mojich rodicu porad preplneny pozdravy a dopisy. My doma dostaneme pouze obcas neco a moje dospele deti prakticky nic. To svedci o mojem laxnim postoji k vymene psanicek. Nic neposles tak nedostanes taky nic. Tahle vymena je celkem spravedliva.
Co se tyce posilani ruznych reprodukci a svatych obrazku, tak o tom nemam moc valne mineni.
ilustrace... (aTeo ;) - Mail - WWW) Vloženo 13.10.2006, 14:05:43
http://www.ftipky.cz/pic.php?id=6260&ko=999&radit=dat
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 13.10.2006, 15:08:57
A to ještě nepřiletěl Aštar Šeran ;).
Taky jsem se shlídla v e-mailových přáních. (Márinka - Mail - WWW) Vloženo 13.10.2006, 17:13:10
Když tu jsem vloni dostala od kamarádky jí ručně ubrouskovou technikou na ručním papíru vyrobené přání. Moc se mi líbilo a zastyděla jsem se - ona si dala tu práci, aby mne a další své přátele potešila ... Bohužel mé ruce jsou co do výtvarky stále obě levé. Proto vítám tuto "reklamu". Už běžím na objednávkový list. Díky moc Letinko. Letos se už stydět nebudu ;o)
Děkuju... (ista - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2006, 02:28:49
Děkuju, především za reklamu na pozitivní energii. Pomáhá :o)
Při čtení Tvých příspěvků pokaždé přepnu do jiného vesmíru a moc se mi tam líbí :o)
...Děkuju.
Zapoměla Jste (motoneználek - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2006, 22:59:27
na to že Vaše ruce také mačkají klávesy na klávesnici a to velmi moudře. Ze všech vyjmenovaných schopností mě tato těší nejvíce.
Přání (jituvka - Mail - WWW) Vloženo 16.10.2006, 10:16:50
z výše uvedeného nakladatelství objednávám již několik let a musím říci, že se mi většina z nich líbí mnohem více, než běžná nabídka na trhu.Těší mě, že díky Letince se řady zákazníků třeba rozrostou a nezbývá než "držet palce" (i za výtvarníky, kteří si tento luxus dovolit nemohou... )
(Jitka - Mail - WWW) Vloženo 18.10.2006, 18:21:05
to miluju)
Krásné páteční odpoledne (letinka - Mail - WWW) Vloženo 20.10.2006, 15:24:01
Pozdě, ale přece díky za komentáře. Jsem s tím odpovídáním fakt úplně nemožná. :(
radko doufám, že tatíkovi se chuť zase vrátí, držím palce. Podobné drobnosti mají nenapodobitelné kouzlo.
Čili jinak řečeno chytrému napověz, hloupého .......že aTeo? :))
Dokud se tu neobjeví vetřelec, je to pořád OK ringo. :)
Márinko jsem moc ráda, pokud jsi se inspirovala. Když člověk nemá takový kreativní dar jako radky tatínek, je to myslím velmi dobrá alternativa, jak popřát a přitom investovat maličký kousek sebe.
isto to je moc milé, děkuji. Snad si to nepokazím. :)
motoneználku vážím si moc těch hezkých slov i když moje rozumbrady mají svou jasnou představu o tom, jak praštěně umí moje prsty po klávesnici často uhánět. Každopádně Vám děkuji za ta opakovaná pohlazení, tuším, že byste rozmazlil i krokodýla. :))
pravda jituvko, taky si myslím, že výtvory invalidních autorů klidně snesou srovnání s ostatními přáníčky. Jsem ráda. :)
Jitko nevím sice přesně co, ale ten úsměv na konci je prima. :)
(Lída - Mail - WWW) Vloženo 20.10.2006, 21:22:55
Děkuji. Nikdy mě nenapadlo brát to takhle. Považovala jsem to za planý soucit, raději pomahám jinak. Ale jako oslavu lidské vůle a energie - to mě oslovilo. Ještě jednou děkuji.
(radka - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2006, 18:55:48
letinko, diky za odpoved. TAtinek bohuzel jiz pranicka delat nebude. Je mu pres osmdesat a je hodne popleteny Vsechno ma jednou svuj konec.
Přidání komentáře...