Holubí příběh
Ten můj dnešní ale začíná u něčeho, co s holuby zdánlivě vůbec nesouvisí – u topení.
Bylo nebylo, v jenom pražském domě jednoho dne dosloužily staré vafky a bylo je třeba nahradit ústředním topením. Přišla stavební firma a během pár dnů se prochladlý byt ponořil znovu do tepla. Starou paní, která v bytě žila, však začaly děsit noční přízraky. Prý jí kdosi chodí v noci bytem a šramotí. Stavební firma prohlédla topení a také kotel, všechno ale bylo v pořádku. A tak se stará paní dál bála. A lidé kolem jen soucitně krčili rameny. Nebohé stáří.
Víc než tři roky stařenka hořekovala a probděla noci. Ztrácela se před očima a nakonec už v bytě nemohla vydržet a tak si ji k sobě vzala dcera. Byt dostal nové, mladší nájemníky a ti tajemnému šramocení přišli velmi rychle na kloub. Když se měnilo topení, stavební firma sice vybourala vafky, ale vývod z fasády odflákla, jen z místnosti uzavřela díru tenoučkou stěnou. Ve fasádě tak zůstala jeskyně a v ní vznikl holubí dům. Jak si ptáci budovali hnízdo a zalézali až ke zdi, ozýval se v bytě poměrně hlasitý šramot. Zvlášť v noci, když se rozhostilo kolem ticho.
Ona romantická představa ladného holubího těla na modré obloze je jistě krásná, ale od pražské reality na hony vzdálená. Holubů jsou všude spousty a jsou značně obtížní. Zničené fasády a pokálená auta či chodníky, nemluvě o tom, co se člověku často urodí na parapetech vyzdobených květinami. I novým obyvatelům bytu s holuby pochopitelně brzy došla trpělivost a ke vchodu holubího domu navěsili na provázky CD. Jenže holub se lekl dvakrát, třikrát, pak do CD strčil a když viděl, že nekouše, vlezl do hnízda a spokojeně vykukoval přes stříbrný disk. Nezvaný nájemník.
Dívala jsem se na okna toho bytu i na holubí dům pod nimi skoro čtyři roky. Skoro čtyři roky jsem pozorovala, jak z díry ve fasádě vykukuje holubí hlava. Skoro čtyři roky jsem střídavě zuřila nad tím, jak dostává zabrat fasáda a nadšeně aplaudovala, když maličké zobáčky vítaly rodiče. Znechuceně jsem pozorovala smetiště, které vykukovalo z holubího domu a fascinovaně seděla u okna a dívala se s jakou pečlivostí holubi proměňují hromádku čehosi ve svůj domov. Podivný koktejl zcela protichůdných emocí. V jednu chvíli má člověk chuť popadnout kámen a zahnat tu havěť, která zničí kde co, v druhé už pokorně sklání hlavu před tím, jak úžasní jsou tihle ptáci.
Skoro čtyři roky jsem žila s holubím domem a kdybyste se mě zeptali, jestli jsem ho měla ráda, nejspíš bych dlouze přemýšlela a pak jen bezradně pokrčila rameny.
Holubí dům nepatří do jizev fasád lidských domů. A proto zmizel. Při výměně oken požádali obyvatelé bytu nad ním, aby s tím stavebník něco udělal. Přišel řemeslník, naklonil se ven a montážní pěnou pořádně vyplnil holubí předsíň, ložnici i obývák.
Hledám dům holubí, ale už mi ho připomíná jen podivný útvar z pěny.
Pěna je fajn, izoluje a domu se uleví. Jsem ráda, že fasáda si oddechne, jsem ráda, že holubí binec alespoň z tohohle kousku zmizí. Jenže kdykoli se ty poslední dny podívám z okna, v krku se cosi divně stáhne. Na pěně sedí holub, zoufale volá a snaží se drobným zobákem dostat dovnitř. Hodiny a hodiny, už třetí den. Odletí na pár chvil a zase se vrací. Mávání perutí víří prach. Drápy zatnuté do pěny a hlavu vraženou do záhybů v ní. Jenže holub není datel a tak nedokáže prorazit otvor. A nejspíš je to tak lepší. Tahle ptačí máma nehledá jen dům holubí, hledá svá mláďata, která z něj dělala domov. Ta, která se krčila v díře po vafkách a o nichž řemeslník s pěnou neměl ponětí. On jistě není ten zloduch v tomhle příběhu. A nejsou to ani nájemníci bytu, kteří chtějí žít bez šramotu.
Už mám jasno ve svých emocích. Teď už přesně vím, jak jsem na tom s holubím domem. Mám vztek a velkou zlost na lidi, kteří neumí udělat svou práci pořádně. Na lidi, kteří mají za úkol kompletně zabezpečit výměnu topení a stavební úpravy s tím spojené, a nechají na fasádě jizvy dost velké na to, aby tam holubi stavěli svůj dům. Kdyby každý dokázal svou práci dělat pořádně a s láskou, nemusely by se stařenky v noci budit strachy, fasáda domu by nesténala pod nánosem ptačího trusu a jedna zoufalá holubí máma by nezatínala bezmocně drápy do montážní pěny, která pohřbila její děti.
Proto se dnes omlouvám za takové lidi ptákům a zvlášť holubům.
Stával v údolí mém jejich jejich dům ……
Ve spotu jsem si půjčila některá slova z písničky Jiřího Schelingera – Holubí dům
Komentáře
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 31.08.2007, 11:44:37
Copak holubi, ale lidi se přemnožili... a ukrutně škoděj! ;)
(Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 01.09.2007, 20:01:36
Hele, Teo, a choděj Ti ty lidi taky s..t do rohu na balkon?
(aTeo - Mail - WWW) Vloženo 02.09.2007, 02:34:27
Kráťo, na balkon zatím ne, ale do mailové schránky jo...:)
MOC hezké čtení tady aneb díky za otvírání očí a studánek (Cayman - Mail - WWW) Vloženo 02.09.2007, 16:06:24
Musím poděkovat, za moc hezké písání tady na blogu. Jen víc takových myšlenek k zamyšlení, více takové poezie a fantazie. DÍKY!
Kdybys někdy vydala knihu, tak bych ji okamžitě koupil.
Hezký den!
Cayman anóbrž krokodýlek :-)
Hezké odpoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2007, 13:25:07
Tedy aTeo, v první chvíli jsem nepozorně četla a vyděsila se, že už ani poštovní schránky nejsou v bezpečí. :)
Caymane to jsou moc milá a vlídná slova, udělals mi velikou radost. Jen se obávám, že na knížku to moje písání je příliš nedokonalé, u spousty spotů jsou diskuse mnohem barevnější než samotný článek. I tak ti ale moc DÍKY i za to vydatné verbální pohlazení!
moc pěkné (paxik - Mail - WWW) Vloženo 10.09.2007, 14:20:56
Má vztek s tebou... A asi i na sebe, kolik věcí takhle asi každý z nás odbude a neuvědomuje si následky?
A k té knížce se přidávám, třeba o tom už uvažuješ, tak tě v tom povzbuzuju :)
Letinka knižně (Cayman - Mail - WWW) Vloženo 12.09.2007, 07:14:48
Pro eL: Nebuď tak kritická, tvé článečky jsou dokonalé. V případě knižního vydání by to jistě chtělo drobnou selekci, či by nebylo špatné zkusit úplně jinou formu knížky a vydat to třeba i s komentáři, které to někdy pěkně doplňují.
Ale je fakt, že tady píšeš pro radost a asi nemá cenu do toho zatahovat nějaký knižní business. Knížka byl spíše takový podnět pro nějakého vydavatele, kdyby mu něco chybělo v edičním plánu a současně by měl podobný pohled na svět.
Hezký den.
Přidání komentáře...