Pod prachovou clonou - střípek první
6.09.2007
Sedím doma na stole, zastrčeném v koutě předsíně a houpu si nohama tam a sem. Je to zvláštní chvíle. Ne pro to houpání nohama, to mě baví a houpu často, ani pro to sezení na stole, i když je pravdou, že většinou se u nás doma sedí na židlích. Jenže teď jsou židle schované pod igelitovým pláštěm.
Zvláštní je ta chvíle tím, že mám ve vlastním domově pocit trosečníka. Sedím na stole bez ubrusu, posledním ostrůvku nezasaženém stavebním ruchem. Moje malé útočiště. Domov se mění v cosi neznámého. Všude kolem se usazuje a znovu víří prach.
Kdo zažil výměnu oken ve zděném domě, nejspíš si umí představit, proč se cítím ve svém domově najednou ztracená.
"Buď statečná eL, je to jen suť, to se uklidí!" velím sama sobě v duchu a přinutím své oči, aby se zabořily zpět do knížky. Houpy hou zpívají moje nohy písničku a já jsem najednou v jiném světě. Zahlédnu tajemnou postavu v bílém plášti s červeným osmihrotým křížem vlevo na prsou, stojím před opevněným hradem a prach z okolní vysušené krajiny mi svírá krk.
"Moc hezká knížka paní" slyším lámanou češtinu. Ukrajinský dělník ukazuje prstem na knihu na mém klíně. Vracím se zpět do své doby a prach mě nutí ke kašli. Jen není z vysušené krajiny, ale z vybouraných zdí. Jenže, kdo by bazíroval na prkotinách.
"Romantika?" ptá se zvědavě Ukrajinec.
"Trochu a taky historie, taková pohádka pro dospělé."
"A vo čom píše?" následuje hned další otazník a já obracím knížku, aby muž viděl na její název. Vysoký Ukrajinec zmateně vrtí hlavou "Poslední templář? Co je templář?".
"Templáři jsou, byli..ehm....." hledám jednoduchá slovní spojení, kterými bych dokázala prostě vysvětlit, kdo byli templáři.
"Templář je takový speciální rytíř" říkám nakonec a nejsem na to právě hrdá.
"Rytíž?" nechápavý pohled modrých očí. Uff.
Naštěstí právě prochází kolem zedník a když zaslechne naši diskusi, divoce začne šermovat rukou. Naznačuje zřejmě šermířské klání. Zrovna když si říkám, že z toho máchání nikdo nemůže nikdo nic dovodit, ozve se Ukrajinec znovu
"Aháááá, rytíř, bojovňák."
Kývám a skláním hlavu znovu k textu.
"Je to českej rytíř?" slyším další záludnou otázku než se stihnu začíst. Mluvím o Jeruzalémě a Francii, historii a svaté válce a hledám co nejjednodušší věty. Jenže Ukrajinec se už zase nechápavě mračí "svatá válka?". Zkouším naznačit modlení a Boha, ale dělník kroutí hlavou. Prý rozumí co je svatá a taky zná slovo válka, ale svatá válka?
Začínám mít pocit, že jsem Robinsonem víc než se mi zdálo. Český Robinson a ukrajinský Pátek, nebo je to naopak? Nene, to on je na mém ostrově.
Než vymyslím, jak vysvětlit svatou válku, objevuje se znovu záchranné lano v podobně zedníka. "Papež, Vatikán, chápeš?" značně zjednoduší a posune diskutované téma stranou, pak popadne kyblík s vodou a mizí v místnosti, která kdysi byla obývacím pokojem.
"A co takové je Vatikán?" ptá se mě netrpělivě Ukrajinec.
"Sídlo papeže, církevní stát v Římě" zkouším to.
"Co je Řím?"
"Řím, Roma, hlavní město Itálie"
"Á, Itálie, to znám" rozzáří se konečně Ukrajinec "tam pracuje kamarat, uklízí restaurant pizzu", pak pokrčí rameny "ale ne v Roma ani ve Vatikánu, Roma a Vatikán neznám."
"Hele, přestaň mladou paní otravovat a koukej makat, dělej, potřebuji namíchat maltu. Kmitám, kmitám!" zazní z prachové clony zedníkův pokyn a Ukrajinec se neochotně dává do práce.
Znovu se dívám do knížky, ale ne a ne se začíst. Mezi templáře se mi vkrádají myšlenky o Ukrajině, neznámé Roma, trosečnících a taky o tom, jak mnoho k zamyšlení skýtají taková setkání Robinsonů s Pátky.
Napsala letinka
6.09.2007, 13:07:00
Komentáře
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2007, 13:38:27
Tohohle rytíže určitě zná:
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.1057.jpg
(Jago - Mail - WWW) Vloženo 06.09.2007, 15:02:28
Pěkné, i když si myslím, že ta Ukrajina v tom není podstatná. I u nás by se takových Pátků našlo...
Přidání komentáře...