Bílá paní
Sedím v letištní hale a nervózně chroupám Hašlerky. Já vím – je to strašný zlozvyk, jenže já se bojím létání a chroupy chroup mě uklidňuje. Bonbóny ze sáčku rychle mizí a najednou za sebou slyším tlumený smích „Teda ta má ránu! No to je exot!“.
Zvědavě se rozhlížím, o kom se to manželský pár za mými zády baví. Stačí jediný pohled a mám jasno. Odletovou halou přichází robustní paní. Přes nánosy líčidel jde jen těžko odhadnout kolik let jí asi je. Možná čtyřicet nebo padesát. Třeba i víc. Od umělých řas se zvedá vítr a okolo hlavy jí jako svatozář stojí odbarvené vlasy spoutané lakem do vzduchu. Náramky řinčí při každém pohybu a na dlažbě se rozléhá dusot zlatých střevíců. Celá v bílém se paní vznáší a strhává na sebe pohledy všech lidí kolem.
Bílá paní, proběhne mi hlavou a vzápětí se musím usmát. Takhle by si Perchtu nepředstavil ani ten největší fantasta. Prý byla noblesní a jemná. Prohlížím si bíle oblečenou paní a zapomínám na svůj strach. Kolem se šíří posměšné šuškání. A mně je jedno, jestli má nebo nemá ta bílá ránu. Každý ať si chodí, jak je mu pohodlné.
„Hele madam, veze si kabelku na vozíku, to je teda nářez!“ ozve se mladý kluk opodál a já si všimnu, že paní před sebou tlačí malý vozík. To by nebylo tak zvláštní. Na letišti tlačí vozík kdekdo. Jenže bílá má vozík mnohem menší než ostatní lidé. A na vozíku maličkou kabelku. S výrazným zlatým zavíráním. Bílou pochopitelně. Přemýšlím, co asi má tak těžkého v tom malém balení, že se jí vyplatí tahat se s vozíkem. Jenže vzápětí mě napomíná moje rozumbrada v hlavě. „Kdo je zvědavej, bude brzo starej eL! Co je ti do cizích kabelek holka? Radši si hlídej tu svou, s letenkami a pasem!“ pak se posměšně uculí a zlomyslně se zeptá „a vůbec, jak se těšíš do letadla?“. Bílá paní se v okamžiku ztrácí v mlze a nechává mě samotnou s mými strašáky.
Setkání druhé
"Nevím jak vy," ohlásil malý, asi tříletý chlapeček, "ale já se počůrám." Tahle slova z povídky Šimka a Grossmanna mě napadla během putování Jordánskem snad stokrát. Hrdinně jsem vkráčela na veřejné záchodky a ve dveřích jsem minula bílou paní z letiště. Vypadala stejně jako při prvním setkání, jen bílé sako vyměnila za dlouhý bílý plášť. Krátké bílé triko a bílé kalhoty. Stejný nános líčidel a umělé řasy a stejná svatozář z vlasů. Jen kabelku si tentokrát nesla v ruce. Do nosu mě praštila směsice podivných pachů. Typický odér arabských záchodů se mísil s čímsi zvláštně štiplavým.
„Teda ta ženská snad není normální! Takovou krávu, aby člověk pohledal. Představ si, že tady na sebe vystříkala snad celej velkej lak na vlasy! Mám toho plný oči!“ rozčilovala se u omláceného umyvadla drobná brunetka a její kamarádka souhlasně pomrkávala. „Klid, je to nějakej cvok. Taky kdo jinej si na výlet do skal vezme zlatý boty na podpatku a vláčí sebou pikslu laku? Taková slepice! Ještě tě to oko pálí?“.
Dřív než se stihnu začít divit nad tím lakovacím příběhem, připomíná mi rozumbrada, že tady nejsem pro divení. Lidé jsou různí, někteří bílí a jiní černí – říkám si v duchu a snažím se co nejrychleji zmizet na čerstvý vzduch.
Setkání třetí
Sedím v novodobém divu světa a obědvám. Kolem mě propluje bílá paní a pohledy všech lidí okamžitě strhne na sebe. Zřejmě jí bylo vedro a tak si sundala kalhoty. Majestátně nese svůj talíř a kolem širokých boků se jí vlní bílý jemný plášť. Pod ním svítí krátké bílé triko a bílé spodní kalhotky. A nejen arabští číšníci neví kam s pohledem. Bílá paní usedá ke stolu a s chutí se pustí do salátů. Vedle ní jí droboučký šedivý pán. Při každém soustu se podivně kroutí a cuká. Ale chutná mu.
Ze všech koutů se tiše ozývá pobavený cvrkot. Koukněte na exota! Ta ženská je vážně směšná. Směšná se mi nezdá, jen zvláštní.
Setkání čtvrté
Stojím před autobusem a poslouchám delegátku. Lidé se baví o svých zážitcích a pídí, co se nejvíc líbí té, která je prováděla. Delegátka se nadechne a zajiskří jí oči. „Všimli jste si té velké paní? Té bílé. Vypadá dost podivně. Chodí pořádně zmalovaná a trčej jí vlasy. Tak ta je tu s tatínkem, moc se sem chtěl podívat. Je mu 74 a má Parkinsona. Ona ho vozí na malém vozíčku, celou cestu s ním projela. Jsou fakt neuvěřitelní, vůbec si nestěžují a každou chvíli se radují. Měla jsem velký strach, jak tak obtížnou cestu zvládnou a mám z nich super pocit.“
Už vím, že kabelka bílé paní neskrývala nic těžkého, že se jen kousek svezla na vozíčku pro tátu, který toužil vidět nový div světa.
Je velmi snadné vnímat div světa, o jehož kráse nám někdo předem řekl. Jenže ty nejkrásnější věci kolem nás mají mnohdy dokonalé mimikry a tak nám snadno uniknou.
Jordánské skalní město Petra je nádherné a rozhodně stojí za vidění. Já měla navíc to veliké štěstí, že jsem v něm objevila divy světa dva. Díky za každou bílou paní!
Komentáře
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2007, 10:12:34
Tak tam jsem TAKY nebyl: http://galerie.albumfotek.cz/4833/ ;)
(t - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2007, 13:28:27
hezké...moc hezké vyprávění...
@Teo (Ossis - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2007, 22:47:27
Hmm, to já tam ... taky nebyl, ale rád bych se tam podíval. Není to čirou náhodou to město jak bylo v jednom z Indiana Jonesů?
(Jago - Mail - WWW) Vloženo 27.09.2007, 23:52:48
Poněkud mě udivuje, že ses s tou paní nedala do řeči.
(Roj - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2007, 00:02:40
Ja si stejne myslim, ze nejlepsi na cele Petre byla Letinka :-)
(Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 28.09.2007, 12:41:29
Jen jestli celý příběh nebyl o tom, že tatínek s Parkinsonem ještě neměl sepsanou závěť!
(zirafka - Mail - WWW) Vloženo 29.09.2007, 10:33:42
Spis o tom, ze uz ji sepsanou mel, ne? Jinak by prece dedila automaticky (-;
Me to ale pripomnelo jednu mou ucitelku ze zakladni skoly. Ucila nas dejepis, byla strasne neuroticka a ... no mela ranu. Nebudu to popisovat (-; Potkala jsem ji po letech na univerzite. Studovala univerzitu tretiho veku, uplne se zmenila. Jako by o tech X let nezestarla, ale omladla. A vypadala normalne (-; Divila jsem se. Pak jsem se dozvedela cim to je. Roky se starala o manzela, ktery mel velmi tezke deprese. Kdyz zemrel, mohla si konecne zit vlastni zivot. Zivot s nemocnym nekdy cloveka izoluje tak, ze co je vhodne a nevhodne na obleceni uz proste nerozlisuje. Nebo to muze byt maska "divte se tomu jak vypadam a nechte me byt". Kdovi. Treba Letinka za par let potka bilou pani nekde jinde a treba uz bude jen trochu v bile, na obed se bude trochu vic oblikat a vlasy uz si bude lakovat jen malym lakem. A zirat a suskat si o ni treba bude uz jen pulka lidi okolo (-:
Celou dobu (Manželka - Mail - WWW) Vloženo 01.10.2007, 11:22:17
jsem napjatě čekala na pointu (já věděla, že tam musí být! :) ), ale věřila jsem Letince a nechala se pomalu vést slovíčky až na konec... a nelituju. :)
Krásné odpoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 01.10.2007, 14:34:35
@Teo není všem dnům konec :)
Děkuji T, ono to bude myslím tím, že ho napsal život.:))
Ossisi opravdu je tam moc krásně a máš pravdu - jordánská Pokladnice si zahrála v Poslední křížové výpravě. Jen ve skutečnosti byl v Jonesovi chrám složený z více prostor. Uvnitř toho k vidění moc není, za to zvenčí! Pokladnice (Khazneh) je něco nádherného a impozantního, 43 m koncentrovaného krásy. Dech se tají jak se skvost vynoří před očima, když člověk vyleze z As-Sigu. Sig je skalní průrva, vytvořená tektonickými vlivy, hraje všemi barvami a tyčí se do výšky až 200-250 m.:)
Nedala Jago. Viděla jsem ji na letišti,kdy jsem byla zcepenělá hrůzou, na jordánských záchodech,kde jsem se snažila nedýchat a v Petře, kde jsem ztratila řeč z krásy kolem.:)
Roji, galantní za všech okolností! A tos ještě neviděl, jak se po čtyřech plazím rozpálenými skalami po tom, co jsem statečně odmítla jet na oslíkovi, poněvadž mi ho bylo v tom vedru líto.:)
Ano,ano, je třeba připomínat i stinné stránky lidské podstaty Kráťo.:) Jen já jsem nezdolný optimista, určitě je mnohem víc lidí, kteří milují své rodiče i když ve "hře" nejde o mamon.
Přesně žirafko, slupka je vždycky vidět líp než to, co schovává. Tak myslím, že máme pocit, že když "zhodnotíme" ji, máme jasno i v tom co skrývá.
Manželko to jsem moc ráda, že nelituješ.:)
Díky všem za komentáře
Moc pěkné (Cayman - Mail - WWW) Vloženo 01.10.2007, 15:00:28
Jsem rád, že jsem přišel a opět si trochu "otevřel" oči. Jsou dny, kdy zapomínáme na důležité, kdy si nevšímáme podstaty a hledíme povrchně na svět kolem nás. Díky!
Stává se, (motoneználek - Mail - WWW) Vloženo 01.10.2007, 20:14:23
já jsem zažil něco podobného na okruhu v Brně při volných jízdách pro motorkáře. Přijel tam pár kolem šedesátky, paní v kostýmku s kabelkou a fotáčkem a pán v sáčku. Na přívěsu si přivezli Suzuki GSX-R 1000,strašnou 170ti konovou bestii co voněla novotou.Ten pán se nasoukal do kombinézy (jednodílné, závodní v barvách Suzuki) a nasadil si přilbu v barvách Suzuki a kolem se nesly podobné řeči jako uvádíš v Bílé paní. Trapné, nevkusné, nemá na to věk a tak podobně. Jenže ten starý pán jezdil na okruhu takovou střelbu že mu většina těch kecálků těžce nestačila. Od té doby si dávám moc velký pozor než začnu někoho soudit.
A ještě (Gabča - Mail - WWW) Vloženo 13.10.2007, 23:40:07
Snad tu krásnou atmosféru tady nenaruším, jen chci říct, že jsem se naučila tímto způsobem tolerovat i lidi takzvaně zlé, nejen divné. I oni mají svůj kříž z mládí, který bych nechtěla nést. Tak se mějte :o)
(Jerry - Mail - WWW) Vloženo 04.12.2007, 20:07:02
Lidi jsou různí.A vážně nejsou takoví,jk se na první pohled zdá...
Přidání komentáře...