Hezký den
Chvíli jsem zkoušela odepsat v komentářích a pak jsem přišla na to, že to krátce prostě nepůjde.
Vedle klávesnice se mi kouří z bylinkového čaje a já přemýšlím co vůbec znamená v lidském světě slušnost. Jakou má vůni a barvu? Chutná po medu nebo po mandlích? A co asi myslel @Teo formální slušností? Jak z té formální udělat tu .....neformálně slušnou? A je možné ty dvě od sebe rozeznat?
Čaj příjemně hřeje a ostropestřec prý má dar uklidit játra. Úklid v hlavě už je ale moje práce.
Formální slušnost? Zkusme něco hodně jednoduchého. Co třeba popřát něco milého? Vstoupit do místnosti a lidem v ní říct "Hezký den". To je slušné a formální. Tedy pokud je mi úplně fuk, jak se ti lidé budou mít. Jasné jako facka. Prostě mi kdysi kdosi řekl, že se sluší podobné věci říkat. Není už moje věc, jestli ti lidé v místnosti ztratí ten den práci, jestli jejich dítě dostane ošklivou rýmu nebo je podrazí kamarád. Co je mi po tom – já řekla "Hezký den". Automatická slova, která neznamenají víc než zaběhanou frázi.
Ne nadarmo se praví, že v jednoduchosti je síla. Stačilo si představit formální slušnost a už vím, kde je zakopaný pes. Já v tom vyprávění něco, pro mě moc důležitého, vypustila. Stane se to ve zlomku vteřiny, kdy říkám "Hezký den". Bez ohledu na to, jak praštěně to zní, pro tu chvíli doufám, že takový den opravdu bude. Ne pro mě, ale pro ty, ke kterým mluvím.
Moje babička umřela, když jsem byla malá, ale i tak mě stihla spoustu věcí naučit. Třeba nevykrádat vlastní slova. Nedělat z nich dutou nádobu. Když jsem vyhrožovala, že s někým nebudu mluvit, trvala na tom, abych s ním nemluvila (aspoň do doby než mi dojde, jakou hloupost jsem vypustila z pusy). Když jsem říkala, že mě něco mrzí, učila mě cítit lítost a když jsem hlásila, že mám ráda, chtěla, abych uvnitř hřála.
Jistě, že celé dny neřeším, jak se asi má ten či onen, kterému jsem přála dobrý den. A pochopitelně občas plácám hlouposti bez obsahu, taky se mi někdy daří říkat naučené fráze. Ale až budete číst, že vám přeji hezký den, věřte, že jsem měla potřebu vyjádřit, že doufám, že neztratíte práci, vaše dítě nedostane ošklivou rýmu a kamarádi vás nepodrazí.
Tak mám pocit, že pokud srovnáme dvě stejné situace, jediný rozdíl mezi formální a neformální slušností jen v tom, co cítíme uvnitř.
Komentáře
Vážit slova, co něco znamenají, je důležité (Cayman - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 12:17:21
Také sem tam plácám, ale posledních pár let, asi jak člověk vidí děti vyrůstat a přebírat zvyky rodičů, veeelmi vážím slova a snažím se, aby má slova měla význam. To ale neznamená, že pořád jen mlčím :-)
Takže i to banální "Dobrý den" musí vyznít jako dobrý den. "Měj se krásně" nebo "Ať se ti daří" nápodobně.
Ne nadarmo se říká, raději mlčet, jak plácat blbosti. A když něco říci, tak ať to stojí za to.
Každopádně je rozdíl přijít do obchodu a pěkně (slušně) pozdravit i když třeba jako jediný. Hned se nějak prosvětlí atmosféra a vzduch není takový "dusný". Myslím jen, že je u nás nějak méně pozitivních lidí, takže "Díky za každé nové ráno!" a díky za každého pozitivního člověka, který je schopen se povznést a radovat se ze života.
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 12:32:08
Shrnuto: Jde o soulad toho co říkáme s tím, co si skutečně myslíme.
Mezilidské vztahy jsou zahlceny frázemi a rituály. Všeobecná epidemie kupecké asertivity ztěžuje věcnou komunikaci. Zákopčaníkovo "slunce v duši" vypadalo věrohodně, dokud se autor nezačal uraženě soudit s těmi, kteří ho parodovali. Já nemám nic proti formální slušnosti, pokud neodkapává jako růžový sliz z každé věty. Podobné je to s falešnou oduševnělostí, která vtrhla do virtuálna a zahlcuje i blogosféru. Zdánlivě komplikované duše bez těl poletují v textech i komentářích, aby zvýšily bonitu jejich nositelů a producentů cukrové vaty myšlenek a sdělení. Čelit přímočarosti je přece snazší, než čelit falši. Ne? Proto jsou mi milejší ti, kteří jednají neslušně, ale v souladu se svými skutečnými postoji, než ti ostatní. V poslední době jsem několikrát napsal mnou postiženým, že není mým cílem zraňovat a ničit. A pokud se to stane anebo se to někomu tak jeví, pak nejde o záměr, nýbrž vedlejší produkt...
Prozreni (Vejr - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 16:27:43
Kdysi jsem mel podobne nazory jako Teo - Rikal jsem si, ze je lepsi, aby byli lide protivni, nez aby byli falesne slusni.
Pak jsem se dostal na delsi cas do USA a byl jsem (tehdy) sokovan mistni "falesnou slusnosti". Cisnici se chovali mile, starali se, respektovali; prodavacka v obchode zabalila nakup, mile si pritom s vami popovidala a zezadu netacil kosikem zadny duchodce. Cele USA mi pripadalo strasne falesne - zeme pretvarky.
Pak jsem se vratil do CR a byl jsem konfrontovan neochotnymi cisniky, protivnymi prodavackami, agresivnimi ridici aut a prozrel jsem: To USA neni smesne svoji "falesnosti", ale Cesko je ubohe tim, ze lide uz se nedokazi slusne chovat ani v zakladnich spolecenskych situacich. Nepovazuji formalni slusnost za negativni vec, i kdyz muze byt falesna, ale za zakladni formu chovani, ktera by mela byt standartem vsech lidi.
Jinym problemem posunutym o jednu abstraktni uroven vys je proc se lide v CR chovaji tak, jak se chovaji - urcite to neni chyba tech cisniku, prodavacu a ridicu, ale neco hluboko ve spolecnosti.
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 18:21:19
Well, mám podobné zkušenosti z Británie. Tam mají formální slušnost zadřenou pod kůží a nepřijde mi ani falešná. Odpovídá jejich výchově i postojům a je jakoby přirozená. Měl jsem na mysli křečovitou tuzemskou asertivitu "sluníčkového" typu. Když se odvrátíš, náhle zmizí. Je totiž falešná. Ještě horší typ je slušnost vypočítavá a zákeřná. Tady ani nelze doporučit na chvíli se odvrátit. V těchto případech dávám vždy a jednoznačně přednost tzv. "neslušnosti", ať už se projevuje jakkoli. Alespoň vím, na čem jsem...
@Teo, (Jago - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 19:25:41
s tvým shrnutím nesouhlasím a mám dojem, že je poněkud zjednodušené až zavádějící. Slušnost nelze chápat jako soulad toho, co říkáme, s tím, co si skutečně myslíme, aspoň ne vždycky. Co třeba zbožná lež? Milá paní, ještě je tu naděje na uzdravení x kdepak, babo, do švestek nevydržíš.
Ostatně tvrdit, že není tvým cílem někoho zraňovat a ničit a že je to jen jakýsi (nechtěný) vedlejší produkt, je taky dost odvážné. Jsi si skutečně jistý, že za svůj "vedlejší produkt" neodpovídáš? A pokud ano, proč?
Jago, (@Teo - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 20:17:58
TO shrnutí do jedné věty se týkalo článku... :)
No a s oním vedlejším produktem je to jednoduché. Pokud se někdo urazí či zhroutí ze syrového vyjádření názoru, nepovažuju TO zpravidla za svůj problém. Někdy TO ovšem přeženu a třeba i zbytečně vyhrotím. No a za TO už odpovědný jsem. Ale nedramatizoval bych TO tak. Zatím nikdy nešlo o nic až tak důležitého a když nejde o život...
@Teo, (Jago - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 21:21:42
omlouvám se, čtu nepozorně. Takže míč je vlastně na půlce (hřiště) paní domácí...
(Liška (v kavárně) - Mail - WWW) Vloženo 10.10.2007, 21:46:37
Jo jo, @Teo, taky mě štvou ty maušlující a cukrující paničky, to vždycky zpozorním. Těm nedůvěřuju. U Angličanů jsem si všimla toho, čemu říkám "zdvořilost" - asi to, čemu tady říkáte "formální slušnost." Napřed mě to na nich trochu štvalo, ale už mi to připadá celkem stravitelné a trochu srandovní. Ovšem setkání s polským uklízečem v Anglii bylo dost osvěžující a tisíckrát podnětnější - řekl mi na plnou hubu: No jó, Češi, ti si pořád na něco stěžujou.
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 13:01:25
@Teo představ si dvě cizí holky. Znáš je jen letmo, třeba z netu, každá ti jednou komentovala chucpe. Pak pár dní nepíšeš a když napíšeš další spot, objeví se dva komentáře. Jeden "chyběls tu vole" a druhý "@Teošku zlaťoučký, stýskánkovalo se mi mocinky". Je některá jen formálně slušná?
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:02:40
Tyvoe, Letinko, tohle nejsou dobré příklady, páč u nich tento parametr nelze zkoumat. První je mezi kamarády téměř norma. Ten druhej by nikdo nenapsal vážně, ale jenom jako ironii či parodii. Zkus to znovu... ;)
:)))))) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:12:02
Tak jo, co třeba méně vyhraněné - "@Teo chyběls tu" a "Ahojíček sluníčko,to je pohádka,že zase píšeš.Jsem šťastná!Parááááááádááááááááá!!!!!!!!!!!"
A nebo ještě jinak :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:15:50
Ponecháme "@Teo chyběls tu" a druhý bude Ahojíček sluníčko,to je pohádka,že zase píšeš.Projasnil jsi mi den, díky, jsem šťastná!Paráááááádáááááá!!!!!!!!!!"
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:17:46
Co to se mnou nacvičuješ? :) Ten první bych s rozpaky vzal jako informaci. Druhej je buď hysterickej nebo zase ironickej. Oba pak řadím do kategorie balastních komunikačních aktivit. Abych byl úplně přesnej, jsou na hovno. :o)
Žádné nacvičování (letinka - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:26:21
Vysvětlím ti to. Pochopitelně, že podobné reakce o lidech hodně vypovídají. Ale u cizích lidí jen těžko můžeš tvrdit, že ti řeknou jak upřímní jsou. Poznáš, že jedna holka se vyjadřuje věcně a druhá je emotivně hopsá. Jestli je ale jedna lhářka a druhé upřímná můžeš opravdu dovozovat jen ztěží. Možná ta první jen zdvořilostně plácla a ta druhá se neudržela radostí, protože jí moc baví tvoje psaní. Pobaví ji a odreaguje.Jenže ty ji díky svému vnímání nacpeš do krabičky falešných hysterek. Co když ti prostě jen dala najevo svým způsobem jak velkou má radost, že zase píšeš?
Může to milionkrát myslet dobře a upřímně, jenže se svou formou vyjadřování hrubě netrefí do tvého vkusu a tudíž jí nedáš šanci.
Totéž, jen obráceně, se děje s tebou a lidmi, kterým říkáš pravdu a oni se cítí napadení. Netrefuješ se jim formou sdělení do jejich vnímání. Proto jsi za hulváta a zlouna, i když jsi ve skutečnosti nechtěl vůbec ubližovat, měls dobré výhrady a jsi skvělý chlap. ;)
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 11.10.2007, 14:46:10
Opakuju, že to nevidím jako svůj problém, ale jejich. Hysterky, ať upřímné či falešné, mě neberou. A lámat si hlavu nad tím, zda se formou sdělení vejdu do něčího vkusu, taky nebudu. Mám TO prostě nastavené jinak. Neříkám, že líp. Nejspíš hůř. Rozhodně hůř pro sebe. Já zpravidla vím, co by kdo chtěl slyšet a číst. A někdy to tak i napíšu. Ale jenom proto, že TO tak třeba zrovna vidím a tak nebudu jen tak "ze zásady" hulvát a zloun.
Letineckoooo! :-) (Roj - Mail - WWW) Vloženo 12.10.2007, 00:19:32
Slunicko zlutoucky, svicinecko moje planouci, majacku, cestu mi ukazujici a zaroven ji mihotave osvetlujici, krasnes to napsala jak tady, tak i tam u me.
Omluv, snazne te prosim, mou davku informacniho balastu, ale neslo to v srdci uz dal zadrzovat!
Roji :)), (Liška Ryška - Mail - WWW) Vloženo 14.10.2007, 23:25:30
to se dalo čekat, že napíšeš!
A používáte slova podpory z "formální slušnosti", když vidíte, že někomu není do zpěvu, ale myslíte si, že přehání, že ve skutečnosti se mu moc nestalo, a on jen, možná aby upoutal pozornost, opakuje své stížnosti na nespravedlivý svět?
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 13:14:43
@Teo otázkou ovšem zůstává, proč lidi, kteří vyjadřují své emoce......emotivněji :) zařazovat mezi hysterky. Řekla bych, že je to stejné jako @Tea strkat do šuplíku "ledový necita".
Roji vidím, že když chceš, umíš napsat pěkně ostrý a věcný komentář! :)
Liško Ryško kdysi jsem měla kolegu, který pořád kňoural. Ze začátku jsme kolem něj běhali a doporučovali mu masáže, lázně, bylinky, léky, léčitele a lékaře. Jenže k doktorovi jít nechtěl, že prý radši umře důstojně. To ovšem, vzhledem k tomu, že nikdy neměl ani rýmu, působilo poněkud....směšně. Postupem doby to jeho fňukání všechny otrávilo. Začaly se objevovat vtípky a sarkastické poznámky o simulantech.Pak musel kolega do nemocnice na operaci slepého střeva a pár lidí kolem se smálo, že se mu konečně splnil sen a něco mu opravdu je. Jenže kolega se po operaci už neprobral. Za tři dny v nemocnici umřel. Bylo mu 29 a při operaci lékaři zjistili rakovinu v pokročilém stádiu. Až na pohřbu od jeho manželky jsme se dozvěděli, že mu za dost ošklivých okolností v jednom půlroce zemřeli na stejnou nemoc oba rodiče. Kolega nikdy na vyšetření, které by rakovinu našlo, nešel. Bál se, protože viděl, co s rodiči dělala léčba. Nechtěl, aby ho viděla jeho žena a děti po chemoterapiích. Strach pak ventiloval kňouráním, které mu vysloužilo reputaci slabocha a simulanta.
Myslím, že na to, abychom dokázali posoudit, jak moc dotyčný "přehrává" musíme o něm mnohé vědět. V případě nejistoty proto já osobně budu raději za "slušného vola" než bych kopla někam, kde to bude druhé zbytečně bolet.
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 14:07:20
Dovoluji si připomenout, že tento spot, který jsem se pokusil shrnout do jediné věty o souladu postojů a skutků, volně navázal na diskusi u článku o tom, čím se lze obohatit v prostoru mezi tělem a duší. A tak jen zdvořile dodávám k poslednímu odstavci předchozího komentáře, že v případě nejistoty o pozadí získávání exponátů budu raději k podobné atrakci rezervovaný, než abych se posadil na misku vah s nápisem: poptávka... ;)
(marek - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 14:41:40
opět se mi vybavují dvě ze Čtyř dohod: 1. nehřeš slovem, 2. neber si věci osobně!!!!!!!
A jinak podle mě jsou formální rituály (= formální slušnost) jsou naprosto nenahraditelné a nezbytné:
1. umožní nám vůbec mít chuť posléze se poznat lépe, neformálněji
2. ušetří se řada životů – někdy se křivý pohled a setrvání naživu navzájem vylučují (i dnes jo jo!)
;-)
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 19:28:53
letinko, bez ohledu na důvod myslím, že takovéto fňukání otravuje bez ohledu na oprávněnost. Tzn. i kdybych věděl, že dotyčný není zrovna hypochondr, nesnažil bych se jej jeho smutky drbat za uchem kdykoliv si požádá.
Myslím, že je dostatečně zdvořilé člověka vyslechnout jednou, dvakrát a příště na jeho žalozpěvy nereagovat, případně nabídnout pomoc, ale až když přijde na jiné myšlenky. Pokud všichni v místnosti, např. v kanceláři drží basu a nikdo lítost notorické plačky neopětuje, je to v pořádku, horší je to, když se najde jedno jelito, které má pocit, že je potřeba za každou cenu něco odpovědět a přerušit to krásně trapné ticho.
O co víc si pak mohu vážit člověka, který věděl, že je to všechno v prdeli, a jediné co zbývá je pár týdnů ukrutných bolestí, a přitom se snažil žít a nedeptat okolí svým údělem. Před tímto smekám.
Před časem jedna má příbuzná opět naříkala, že už brzy umře... Tehdá už jsem toho měl dost, tak jsem opáčil:" no a co? Všichni umřeme."
Načež se ozvalo:" Ale já už brzy, už jsem stará..."
"To se nedá nic dělat, tak umřete." Dotyčnou tato konverzace, mám pocit, polekala a od té doby je klid.
Nemyslím, že když bych kohokoliv do nekonečna litoval. že bych mu tím nějak prospěl, o sobě nemluvě.
(radka - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 20:21:19
ringo, myslim ze aTeo rekl velice zajimavou vec. Ze vek by se mel pocitat od konce. Tj. kolik nam toho jeste do smrti zbyva. A tak tobe Ringo treba zbyva jeste tolik moc let ze nedohlednes ani na horizont. Moji oba rodice maji pres osmdesat let. A jsou denne konfrontovani s vlastni konecnosti a ja to samozrejme intenzivne vnimam. Mozna jim osud jeste nameril deset let do konce. Ale to oni nevi. Citi konecnost a zaroven zivot intenzivne prozivaji.
Ti kteri konecnost neciti, nevi o cem je rec. A citi se byt otravovani tam, kde treba o zadne otravovani nejde :o))) Dyt co je na tom divneho ze si nekdo chce pokecat o blizici se smrti :o) Takova vec je pro nej urcite celkem dulezita.
(ringo - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 20:57:47
Radko, to, co jsem uváděl jako příklad se týkalo člověka, který svým "už za chvíli umířu" oblažuje okolí 35 let a ne a ne toho dostát. Pokud je o kancelář, tak to bývají skuhralové mezi 35 - 45 lety. Ať jsou nemocní nebo ne, jejich stav mysli ani těla opakovaným litováním nezlepším. Nehledě na to, že to je neskutečně otravné a vyčerpávající.
Myslím, že není dobré kohokoliv v jeho splínech podporovat, i kdyby mu bylo 100 let. Znám spoustu lidí, kterým zbývá pár let života, tak si je užívají nebo přežívají, žijí ze vzpomínek, ale citově nevydírají lidi na potkání.
Jeden mně hezký příklad: Naproti nám bydlí paní, která nám prodala část své nemovitosti. Je jí 85 let. Do nedávna sekla kosou dvacetiarovou zahradu, teď seče sekačkou, protože kvůli artroze kosu neudrží. Každý den zatápí, štípe dříví, uklízí, stará se o včely, stará se o zahrádku, skalku, záhumenku, seče obrací a vozí seno a dělá miliardu dalších věcí. Má slabé srdce, špatně vidí a klouby má ztvrdlé artrozou, přes to za den udělá více práce než já, a vše s lehkostí sobě vlastní. Do ničeho mi nemluví, i když to dělám špatně.
Je hezké vidět, že to jde i takhle.
(radka - Mail - WWW) Vloženo 15.10.2007, 21:31:19
moje maminka nesece kosou, ale vyzbrojena dvemi taskami a ruksakem sla na svestky. Po naplneni patricnym obsahem ji naky chlap honil a ona posleze naznala ze se ji nejak spatne dycha. nacez byla odvezena i se svestkama sanitkami na internu, kde si hrozne stezovala ze ma nejake potize s dechem. vysetrujici lekar svolal vsechny sestry z okoli a spolecne se svijeli smichy, ze babka beha asi s triceti kilama svestek a netusi proc se ji spatne dycha :o) jaci budeme ve stari uvidime sami na sobe. Mozna prasteni jako moji rodice, mozna pracoviti jako tvuj pripad nebo zaprkli jako nevim kdo... Budeme sklizet co jsme si zaseli :o) Ale to je jiny pribeh :o)
Precetla jsem si celou diskusi a mozna je to cele o chybejici velkorysosti. Ani ne tak o formalni zdvorilosti.
Přidání komentáře...