Neříkej vždy co víš, ale vždy se snaž vědět, co říkáš. C.A.Claudius
REKLAMA

U hromady šutrů?

19.10.2007
Jsou dny, které se jiným dnům na první pohled podobají jako vejce vejci a teprve když otevřeme dokořán oči, vidíme stovky drobných rozdílů. Takových, které se tváří nenápadně a nedůležitě a přitom z každého našeho dne udělají originál.

A pak jsou dny, které jsou úplně jiné než všechny, kterými jsme dosud prošli.

Stojím v cizí zemi před starou zdí. Kámen poskládaný vedle kamene. Žádná zvláštní architektonická perla, nehledě na to, že původní kameny jsou jen dole. Navíc je celkem malá, zvlášť když ji člověk srovná s tou Velkou čínskou. Vlastně jsem nejspíš už pár podobných zdí viděla v těch dnech, které se na první pohled podobaly jako vejce vejci. A přece se v blízkosti téhle kamenné dámy cítím zvláštně.

Dívám se na Západní zeď a přemýšlím, z čeho asi pramení ten pocit. Je to snad tím, že ji znám z časopisů a televize? Nebo proto, že stojím na nejsvětějším místě Židů? Či mi stačí prostý fakt, že tohle je TA zeď?

Jdu blíž a mířím k malému ohraničenému místu u zdi. Rezervováno jen pro holky. Cestou mě zastavuje stará paní, zamračí se na můj šátek hozený přes ramena a ukáže na malé odhalené místo, kterým vykukuje na svět moje kůže. Rychle srovnávám jemnou látku tak, aby se ozdobné díry přestěhovaly na nátělník a sama na sebe se zlobím za tu nepozornost. Mrkám provinile a odměnou je mi pousmání staré dámy a pak malý, sotva znatelný pohyb její ruky. „Tak běž eL, teď už smíš“.

Stojím u té staré jeruzalémské zdi a v hlavě mám kolotoč z myšlenek. Vedle stojí mladá holka, drží Torah a potichu předčítá. Kývá se kupředu a dozadu a po tvářích jí stékají ze zavřených očí slzy. Nevím, proč mě to překvapí, vždyť kvůli židovským slzám dostala tahle zeď od muslimů své jméno. Zeď nářků. Právě sem chodí Židé oplakávat zničení Chrámu. Právě zde prý stál původně chrám krále Šalamouna.

Pomalu a zlehka přejíždím dlaní po starých kamenech, opatrně, abych nezavadila o něčí sen, který se tísní ve spárách s nadějí, že dojde naplnění. Pak couvám. Podle židovské víry ve Zdi nářků sídlí Hospodin. Ani k lidem není slušné otáčet se zády, natož k Bohu. Stará paní, které se nelíbil můj šátek, se znovu zlobí. Dvě turistky se už nabažily focení, nastrkaly svá přání do starého zdiva a vydaly se na cestu zpět. Zády ke zdi. Ale ano, jistě, že vědí, že tohle se tu nesluší, jenže nebudou couvat jak praštěné kvůli hromadě šutrů. Mohly by zakopnout! A navíc…..nejsou věřící a nenechají si nabulíkovat, že tu sídlí Hospodin! Ať se stará mračí jak chce, ony se k odchodu postaví čelem!

Některá díla nás uchvátí architekturou a některá zase vynalézavostí. Zeď nářků by byla docela obyčejnou zdí, kdyby jí výjimečnost nedala ta obrovská nálož lidských emocí. A i když sama nejsem věřící a mám mnohé pochybnosti a výhrady, nic to nemění na faktu, že pokud dokážeme cítit alespoň trochu úcty k hodnotám druhých lidí přesto, že je nechápeme, nezbývá než se sklonit před silou místa, které pro druhé tolik znamená. Právě to z něj totiž dělá mnohem víc než jen hromadu šutrů. A jestli tohle někomu uniká, možná by měl radši zůstat doma.

Zeď nářků

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Napsala letinka 19.10.2007, 23:03:00

Komentáře

(Roj - Mail - WWW) Vloženo 20.10.2007, 23:12:37
Je to tak, ale, mezi nama, kolik lidi se to chape? A kolik z tech, kdo to chape, ze tim ridi?

Ja sam na sobe resim dilema, ze se mi nelibi, kdyz mi nekdo narizuje, jak mam vypadat a co mam delat. Tuto modelovou situaci bych v zasade resil dvema zpusoby:
1. Nesmiril bych se s tim, a nesel bych tam
2. Pravazila by touha neco noveho poznat a sel bych tam a prekousl bych to a podridil bych se.

Vsechny ostatni kombinace jsou spatne. Sam nevim, jestli bych dal 1. nebo 2. Asi 2.

Neporozumění (Martin - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2007, 02:18:18
Souhlas s Rojem. Odejít ode zdi jen tak na mne působí asi jako bych mluvil nahlas v kostele. Prostě se to nesluší. Jediné, co bych z toho měl, je bezdůvodná provokace. Tak proč?? To už je lepší vůbec nechodit.
Druhá věc je, že věřící by měli být schopni nad takovou provokací zavřít oči. Jen to je dělá silnými. Kdo provokuje, ten není hrozbou, jen má radost z reakcí na své provokace.
Být na tom místě, tak ctím pravidla a za rohem se budu sám pro sebe smát - jak někdo něco takového může brát vážně? Stejně jako v kostelech. Ale nikomu bych si nedovolil tento názor vnucovat. Je to jen můj názor - tedy mínění ateisty, který nesnáší cokoli oficiálního a jakékoliv symboly.

Hezký večer :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2007, 20:17:07
Roji díky za zajímavé postřehy.:) S těmi kombinacemi to vnímám úplně stejně. A ani já nemám ráda nařizování, nicméně akceptuji fakt, že jsou situace, které si vyžadují určitý typ chování a oblečení. Do Národního divadla nás v šortkách sotva pod zadek a v nátělníku taky nepustí a tak nevím,proč by mě mělo dráždit, že Židi u svého nejsvětějšího místa neradi
vidí holá ramena či kolena. Souhlasím s tebou, že pokud se cítíme podobnými "nařízeními" omezováni víc než je nám libo, máme možnost se jim vyhnout a místo do Národního jít na pláž. :)

Martine, myslím, že to přirovnání ke křiku v kostele :) trefné. Nicméně nesouhlasím s tebou v tom, že by věřící měli přivírat oči. Zkusím vysvětlit, proč mám odlišný názor. Představ si, že k tobě chce přijít na návštěvu silný kuřák a ty ho velmi slušně upozorníš, že bude vítán, ale že se u tebe doma v žádném případě nekouří. Přesto přijde a vyndá cigarety a zápalky. Znovu ho upozorníš, že se u tebe nekouří a požádáš, aby si nezapaloval. On si pohrdavě odfrkne, že se nenechá prudit a drze si zapálí. Povzneseš se nad jeho provokaci a budeš dělat,že zápach z cigarety necítíš nebo ho chytneš za zadek a vyvedeš?

Jinak s tebou souhlasím, že pro ateistu je tam spousta věcí nepochopitelných a do určité míry na jedné straně děsivých a na druhé směšných. Problém je však v tom, že takové pocity vyvolává většina věcí, kterým nerozumíme a neznamená to nutně, že orientovaní jsme my a to kolem je mimo.

Svatá místa jedněch (motoneznalek - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2007, 22:51:39
jsou k smíchu druhým. To není ani o toleranci ale spíš o nevědomosti.
Ale z jného soudku: co je vlastně za tou zdí?

Dvě věci, kterým nerozumím (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 21.10.2007, 23:24:30
Když ty dvě fotografující turistky nebyly věřící, proč strkaly mezi kameny svá přání? Že by byly pověrčivé?
A ta druhá věc - když je to pro židy tak posvátné místo, proč tam mají takový bor.. ehm, nepořádek, jakým je hromada šutrů?

I já kdysi (Jago - Mail - WWW) Vloženo 22.10.2007, 07:39:51
navštívil tuto zeď. A i když jsem se snažil chovat ohleduplně, přece jen jsem měl takový trapný dojem, že na toto místo nepatřím, že ruším. To se mi ostatně stává i na jiných posvátných místech.
BTW, abych to trošku odlehčil: Jak lze číst tóru se zavřenýma očima?

Hezké odpoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 22.10.2007, 14:56:16
Motoneználku řekla bych, že tolerance má to kouzlo, že můžeš být slušný i k věcem, které jsou pro tebe neznámé či bezcenné jen na základě toho, že vidíš jakou důležitost mají pro jiné lidi. A z jiného soudku - víš, že ani nevím?:(

Kráťo musím říct, že jsem přemýšlela nad tím samým.:) Potěšilo mě, že jste se nad tím taky zamyslel. Fotit se u zdi a svěřovat jí nejtajnější přání, abych jí následně označila za nedůležitou hromadu šutrů, se mi zdá zvláštní.

Jago (letinka - Mail - WWW) Vloženo 22.10.2007, 16:41:24
omlouvám se, že jsem nestihla reagovat dřív, tak to jdu napravit.:)) Děkuji za tvůj postřeh, přesně jsi vystihl i moje pocity. Já jsem blízko zdi ani nevyndala foťák. Připadalo mi neuctivé tam pózovat a fotit mezi modlícími se lidmi."Promiňte paní, můžete se modlit o kousek dál, já se tu vyfotím a do támhletý mezery chci nacpat svoje přání". Divný pocit. Tak jsem jen opatrně postála a dotkla se těch kamenů. Podobně nepatřičný pocit jsem měla u Hrobu Páně, kde jsem si zaujatě prohlížela architekturu, zatímco věřící klečeli a plní dojetí si pokládali čela na desku s růžovým olejem. Jiný svět.

A to čtení je oříšek, nenapsala jsem to správně. Otevřené posvátné texty svírají při modlení v dlaních, ale oči mají zavřené a ta slova umí nazpaměť. Možná jsou jim Tóry jen nějakou duchovní oporou.

Letinko (Martin - Mail - WWW) Vloženo 23.10.2007, 02:10:41
Ahoj Letinko, děkuji za odpověď!

S Tvým přirovnáním ke kuřákovi však mohu souhlasit pouze za předpokladu, že před zdí není veřejné prostranství. Pokud je (nevím, nebyl jsem tam), vidím to následovně. Problém je v tom, že zatímco u kuřáka je v naší kompetenci vyhodit jej, u zdi to tak není. Zatímco doma je naše území, u zdi to tak není. Proto se zdejší věřící maximálně bezdůvodně naštvou - čímž jen udělají to, o co provokatérům jde. A navíc hrozí, že použijí nelegální prostředky - např. si to s provokatérem rozdají ručně (což je podle mě zcela zvrácené, stejně jako všechny bitky). Jako nejefektivnější postup vidím rozvěsit cedule, co by se nemělo, ale dále přivírat oči.
(Jen pro připomenutí - nechci ani v nejmenším obhajovat provokatéry. Jejich chování je nemorální, viz. můj 1. odstavec v 1. příspěvku. Jen není postižitelné, což je ta potíž).

"Problém je však v tom, že takové pocity vyvolává většina věcí, kterým nerozumíme a neznamená to nutně, že orientovaní jsme my a to kolem je mimo." - Naprostý souhlas. Přesto nějak orientovaný jsem a stojím si za tím, tudíž pocitově beru věci jako zdi a kostely, že jsou nanic. Pokud je však někdo orientován jinak, považuji to za symetrické. Je to každého věc. Vůbec se nikomu nedivím, že mě v hloubi duše asi považuje za nevěřícího chudáka. Jen mi vadí, pokud to ze sféry pocitu přejde do sféry rozumu.

Martine (letinka - Mail - WWW) Vloženo 23.10.2007, 13:55:12
uznávám, že úplně totéž to není, nicméně nemám pocit,že ten příklad je zase tak mimo. Vidím to takhle - u Zdi jsi na území státu Izrael, na území Židů, kteří vyznávají určité náboženské hodnoty. Pro dané místo "pan domácí" (tedy místní obyvatelé Židé) stanovili jasná pravidla. Mají tu brány,kterými musíš projít po osobní prohlídce a mají tu jakousi "náboženskou policii",která na dodržování pravidel dohlíží. Turista přijede na návštěvu, je předem informován o tom, jaká pravidla domácí stanovil a přesto je porušuje.

Co se týká rozvěšení tabulí s pravidly, jsou tam. Nemohu s tebou ovšem souhlasit, že před nedodržováním by někdo měl zavírat oči. To je stejné jako když řekneš, že když někdo zastaví na zákazu stání, měli by být ostatní rozumní a zavřít oči. Všude kolem je spousta policistů a vojáků, ty dvě dámy měly jednodušše velkou kliku, že stará paní se rozhodla nad nimi mávnout rukou. O tom jsem ale mluvit vlastně nechtěla. Nešlo o to, zda jsou ta pravidla vymahatelná, jako spíš o to, jak se k nim postavit.

Jinak díky moc za zajímavé postřehy a hezké odpoledne

(marek - Mail - WWW) Vloženo 23.10.2007, 15:54:26
Letinka jako vždy excelentní, inteligentní komentáře. :-)
Co chci napsat, že v té zdi je Hospodin zcela určitě, o tom nic, ale nespoléhejte na to, že je jenom tam!! Vy „ateisti“! ;-)
A co se týká Tvého obrázku Letinko, sice pěkný, barevný, ale k tématu zeď nářků takový málo @Teo… ;-)

(Birkov - Mail - WWW) Vloženo 23.10.2007, 19:33:21
též jsem "prozatimní" ateista. Mám mezi věřícími spousty kamarádů a občas s nimy zajdu do kostela, ale je mi to takové divné. Ten pocit, že mezi ně nepatřím je dosti silný. Nevím co bych dělal kdybych se dostal před Zeď nářků. Asi bych se podřídil jejich pravidlům a na tu chvilku bych to překousl. Sami nevíme jak by se chovali jiní. Možná to zní jinak, ale nějak mi nejde se k tomu pořádně vyjádřit.


Přidání komentáře...
Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: