Když nevíte, kde se stala chyba
Sedím v lavici a skládám si pastelky do penálu. Mimochodem všimli jste si někdy, že lépe vypadají pastelky srovnané do duhy než takové, kde vedle černé bydlí zelená a vedle červené hnědá? Tak tedy sedím v lavici a skládám si do penálu pastelky podle barev. Včera mi je maminka krásně ořezala a já se zálibně mazlím s jejich hroty. „Auuu, ty potvoro modrá, to se dělá?“.
Moje duhové povídání přeruší kamarádka Mirka „hele eL naštvala mě Bára, takže s ní nekamarádím. Kamarádíš se mnou?“
„No jasně, že s tebou kamarádím!“ říkám okamžitě a Mirka souhlasně přikyvuje a spokojeně odchází.
O další přestávce na mě volá Bára „eL pujč mi červenou pastelku prosím, moje se zlomila“.
Podávám pastelku kamarádce a najednou se přiřítí Mirka. „eL nemůžeš se s tou káčou Bárou bavit, dyť jsi říkala, že kamarádíš se mnou!“
„Ale vždyť s tebou kamarádím, ona jen potřebuje půjčit pastelku“. vysvětluji.
„Tak si kamaraď s ní a já s tebou nemluvím!“
Jsem malá holka a Mirku mám ráda. A tak volám na Báru, že jí nic nepůjčím, že jsem s Mirkou. Odměnou je mi pochvala od Mirky a úsměvy od Niny, Ivany, Iva, Hanky, Renaty a Tomáše. Zatímco se schválně halasně mluví o tom, co je Bára zač, na druhém konci třídy jiný hlouček řeší, jací blbci jsme my. Během chvíle jsou z mnohých malých přátelství nepřátelství na život a na smrt. Jen proto, že si dvě malé holky vjely do vlasů kvůli hlouposti.
A malá eL má ošklivý pocit, že se něco pořádně zpackalo. Jen neví, kde se stala chyba. Má celý život na to, aby to zjistila. Je jí teprve osm a je ve druhé třídě.
Druhé dějství
Sedím v lavici a zkouším skládat vzorce. Mimochodem všimli jste si, jak úžasná je chemie, když se člověku povede pochopit alespoň její základní zákonitosti?
Najednou mě přeruší kamarádka Míša. „Ten ksindl mi dal ráno kopačky!“
Ksindla znám, je to Míšin přítel. A můj kamarád ze základky. Seděli jsme spolu v lavici a naučil mě pískat.
Pak se odstěhoval a já ho pár let neviděla. Do doby než s ním náhodou začala chodit moje nejlepší kamarádka na střední škole. Ten jejich vztah byla velká láska, která se změnila ve velké hádky. Těžko soudit, kdo za ně mohl víc.
„Stejně ses s ním chtěla rozejít a mělas plný zuby scén. Tak to je prima, že máš klid ne? Mimochodem ozval se ti Martin?“ snažím se ukonejšit kamarádčin vztek a odpoutat její pozornost ke klukovi, který se jí líbí.
„Děláš si prdel? On si mě dovolil poslat do háje a víš co mi řekl? Že prej musíme být rozumní a že potkal holku, se kterou je mu fajn a nechce prý s ní nic mít, dokud to nevyřeší se mnou. Prej jsem skvělá a chce být fér. Na co si to hraje? Na pána dokonalého?“ zuří ale dál kamarádka „nejradši bych tomu pokrytci nakopla úsměv.“.
„Kašli na to, důležitý je, že budete mít oba klid. Ber to z té lepší stránky, svinstvo by bylo, kdyby tě podváděl a nic ti neřekl“. Tak hele eL, jsi moje nejlepší kamarádka, máš být na mojí straně! Okamžitě se přestaň toho šmejda zastávat!“
Mlčím a urputně přemýšlím, co dělat. Vidím, že je moje nejlepší kamarádka uražená, ale taky vím, že už dávno ten vztah chtěla utnout. A myslím, že způsob, jakým ho ukončil „ksindl“ je ten nejkorektnější, jaký bych našla. Jenže pak to přijde.
„Doufám, že chápeš, že je potřeba dát ksindlovi najevo jaký je ubožák. Takže se s ním úplně přestaneme bavit, ne abys mu zvedala telefon, kdyby ti volal. Souhlasíš……doufám.“ pohlédla na mě Míša zkoumavě.
„Přestaň blbnout, vztek tě přejde a bude líp. A já nevidím důvod, proč bych mu nemohla zvedat telefon, nic mi neudělal.“
Zamračila se a řekla, že jestli s ním ještě promluvím, je to podraz. Řekla, že nejlepší kamarádky drží spolu a taky řekla, že si musím vybrat. Ona nebo on.
Nemám ráda ultimáta a nemám ráda, když mě někdo žene do kouta a chce po mně věci, které nepovažuji za správné. A tak říkám, že si nechci vybírat, že je mám ráda oba. Jenže tím jsem si vybrala. Míša odpochodovala a pár týdnů se mnou nemluvila. Byla jsem si jistá, že jsem nic neprovedla a tak jsem brečela jen doma. Pak přišla a omluvila se, jenže už nikdy kamarádství s ní nebylo stejné.
Něco se pořádně zpackalo. Jen jsem nevěděla, kde se stala chyba. Ale času dost na to přijít. Bylo mi teprve šestnáct.
Možná se vám zdá, že spot nemá konec. A máte pravdu. Nechci vás ovlivňovat, kdybyste třeba měli chuť zapřemýšlet, co se v takových situacích "packá". Proto zbytek až příště. Zatím krásný den. :-)
Komentáře
(@Teo - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 11:11:40
To není jinotaj na "blogosféru", viď že ne? ;)
Hm, (Birkov - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 11:11:48
tak něco podobného se mi stalo v minulé práci. Také si tam dva začali řešit něco takového. A dopadlo to tak, že se mnou ani jeden nemluvil a já nevěděl proč. A vůbec to do teď nevím a asi ani vědět nechci :-D. Nevědomost je sladká
(Liška Ryška - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 13:41:53
Takovéhle holky, co jednou kamarádily s jednou a pak s ní rozhodně nekamarádily a plakaly, že šla na oběd s někým jiným, ty znám. Chodily se mnou do třídy. Ale nikdy jsem se do takových čachrů nenechala zatáhnout. Nechápala jsem to - kamarádila jsem se všemi a hotovo. Takovéhle týpky manipulátorských majetnických holek se mi vyhýbaly samy od sebe. Nestojí za to.
Jak se ti, Letinko, přihodilo, že ses s nimi dostala do komplotu? Že sis nezačala radši s příjemnějšími!
(Laura - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 14:04:11
Mám dějství třetí, chceš ho slyšet? To když dospělý člověk chce odborně diskutovat o odborném problému se dvěma špičkovými odborníky, protože každý z nich má na věc jiný zajímavý názor, ale nemůže, protože ti dva se kdysi pohádali kvůli odborné věci a vzali si to příliš osobně, takže "vy se bavíte s profesorem X? No to si dejte pozor, abyste nenarazila..." :(( A to jsme dospělí.
Hezké odpoledne :) (letinka - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 16:21:46
@Teo a ty snad nějaký vidíš? ;)
Birkove to je taky moc pěkná varianta vývoje.:(
Liško Ryško tak to nepokrytě závidím!:) Řekla bych, že někdo má prostě kliku a je mu shůry dáno, jiný si musí projít strastiplnou cestou poznání. Takže zatímco tys od prvních miminkovských krůčků věděla jak se chovat, já nadělala mraky chyb než mi některé věci došly. A kdoví jestli vůbec došly. :( A co se týká toho s kým jsem si začala. Popisované chování je u malých dětí v podstatě běžné a neznám žádné čilejší dítě, které by něco podobného alespoň nezkusilo. Navíc v osmi letech jsem měla jiná kritéria na své kamarádky než zvažování, zda se nechová nemorálně či majetnicky. Spíš jsem řešila, kdo je vtipný, kdo umí hrát kuličky nebo s kým můžu jít ven na kolo. A později? Pokud narazíš na člověka silně vyhraněného není jistě těžké se mu vyhnout. Jenže u většiny lidí jsou to spíš náznaky a opravdový úlet se může objevit až po letech, třeba ve stresu, pak se může znovu uložit ke spánku na spoustu let. Bylo by prima, vybírat si hned ty "správné lidi" zmizely by rozvody, rozchody a rozpadlá přátelství. I když je otázkou, jestli bychom pak vůbec měli šanci bez tápání dojít k nějakému poznání. ;)
Lauro, to je další velmi protivný příklad, tahat osobní rozpory do práce. Máš na to nějaký lék? :(
Holky jsou fakt divný. (Jarda - Mail - WWW) Vloženo 24.10.2007, 17:12:32
U kluků se to někdy výjimečně taky stává, ale vážně jen výjimečně a jen u těch tak trochu divnejch kluků. U holek je to ale nepochopitelně běžné.
Kvůli tomu mi byly holky už od základní školy protivný. V případě sexuálního zájmu to u loveného objektu v zájmu věci přehlížím, to je jasný, ale jinak jsou mi fakt protivný, protože většině z nich (ne všem, ale většině) to vydrželo i do dospělosti.
Mám statistikou nepodložený dojem, že jenom matky dvou a více dětí se dokázaly od té protivné holčičí trapárny osvobodit (ale zase ne všechny).
Zase žiaľ jeden pravdivý článok... (satyr_ik - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 08:49:57
Je to naozaj smutné, ale je to tak. A mám pocit, ze dnešná kultúra, keď sa všade dáva dôraz na jednotlivca a na to, že si každý musí všetko vybojovať sám (podporená obrovskou dávkou preafektovaných telenoviel) to celé ešte podporuje.
Príklad: Dve malé dievčatá v bazéne. Jedna na druhú hystericky vrieska: "Prečo mi toto robíš?!? Prečo ma stále klameš?!? Nie, nemyslela to zo žartu, nevyzerala tak. A nie je to spôsob, ktorým by dokázali žartovať 7 ročné deti... Neviem, čo z nej vyrastie a obávam sa, že jej nepomôžu ani pätorčatá...
A súhlasím s eL, najhoršie je, keď človeka stavajú pred ultimáta buď ja alebo... Strašne ma zaujíma, či sem niekto napíše univerzálne platné a správne riešenie.
(marek - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 09:58:24
univerzální řešení?
vycházejte z toho, že si to děláte sami, pokud si tuhle hru někdy taky zahrajete!! Stejný jako u pomlouvání. Jednoduše komunikujte si s kým chcete, ať si zvyknou ostatní. A oni si zvyknou!!
Kupř. Jarda na to jde asi pořád špatně, přestože jistě má zkušenosti, ale apriori jsou mu holky protivný! Má domněnku, která ho omezuje. To musí samozřejmě dopadnout jak Slávie s Arsenalem!
marek to nakousl, (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 13:56:47
já k tomu dodám: "... a držet hubu a myslet si svoje!" Nereagovat na nějakou výzvu ke kamarádění jen s někým - ani nesouhlasit, ani nevysvětlovat. Kousek poodstoupit a z trochu větší vzdálenosti sledovat, jak se to vyvine. Pokud žádost pomine, vrátit se do normálních kolejí, pokud nepomine, poodstoupit další kousek ...
Problém je, že všechen tenhle, račte prominout, sajrajt musí člověk nosit pořád v sobě a nemůže ho NIKDE ventilovat.
(marek - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 18:47:17
houby myslet, nemyslet! Možná pak dát ránu přes hubu..! A nechápu co v sobě nosit a neventilovat..?
A nejhorší je, (Manželka - Mail - WWW) Vloženo 25.10.2007, 21:01:56
když se vás do těch žabomyších sporů snaží zatáhnout (řekni mi, co, kde, kdy...). Dále souhlasím s Jardou, že tohle je vlastní spíš holkám (a proto taky oplývám kamarády, nokoli kamarádkami) a, bohužel, taky vědeckému světu (viz Laura a Dějství třetí).
(Martin - Mail - WWW) Vloženo 26.10.2007, 14:20:28
Problém je, že jen málo lidí se na podobné situace, když se v nich nacházejí, dívá nezaujatě, objektivně, bezemočně, empaticky. A, co je horší, ně o moc více lidí se o to vůbec snaží. A odtud už je jen krůček k manipulaci. Letinčiny kamarádky byly prostě manipulátorky.
Jak to vidím já - člověk by si měl vybudovat silný vlastní svět, klidně vyhledávat společnost, ale nemít zase moc silné vazby na druhé a silné vazby udržovat jen s VELMI dobrými přáteli! Myslím, že vždy existuje jasná hranice mezi dobrem a zlem, jasně lze říci - toto chování ano, toto chování ne. Řídit se tím sám a pokud se tím neřídí někdo jiný, jeho problém, on se u mě shazuje, ne já u něj.
Takto se to snažím dělat. Bohužel, nejde mi to úplně.. Hlavně pro to, že mi pořád trochu dělají starosti cizí názory, což je věc emoční, ne rozumová. Popsané recepty jsou zajímavé, líbil se mi Kráťův, rozhodně si z této debaty hodně vezmu.
A nakonec souhlas s Jardou, s holkama je to těžší než s kluky. Většina kluků je transparentní a otevřená, většina holek ne.
(Martin - Mail - WWW) Vloženo 26.10.2007, 14:27:54
PS: Na Kráťově názoru se mi nelíbí jedna základní věc. V životě jsem se nestyděl za cokoliv, co si myslím. Otázka je, zda to znamená, že bych to měl prezentovat.
Dříve jsem do bral, že ano - že prostě když se mě někdo zeptá na názor, řeknu jej, je to můj názor a jsem na něj hrdý. Postupně jsem si uvědomil, že toto dělá člověka všemožně zranitelným a stane se obětí právě komunikačních géniů a manipulátorů, kteří dokážou uhodit na slabou strunu.
Takže poslední dobou si taky zvyšuji odstup a svým způsobem dávám na Kráťu. Nechtěl bych ale, aby se za clonou odstupu ztratila moje osobnost, abych každému cokoliv "odkýval" a myslel si svoje.
Chce to kompromis.
Martine, (Kráťa - Mail - WWW) Vloženo 26.10.2007, 23:55:53
já nikde neřekl, že se to má "odkývat". Je potřeba z takových jednostranných návrhů (úmyslů, doporučení, přemlouvání apod.) uhnout naprosto neutrálně. A to je to umění, dokázat reagovat okamžitě a ani nepřikývnout, ani neodmítnout. A ještě ke všemu to nesmí na první pohled vypadat jako hloupá výmluva.
Nemám to rád, nesnáším ty situace, ale není možno se vždy zachovat či vyjádřit jednoznačně, nekompromisně, radikálně ... Opravdu to není možné!
Něco podobného se mi taky stalo.. (Hanka - Mail - WWW) Vloženo 27.10.2007, 15:53:36
..ovšem vyhrotilo se to daleko hůř, než je "normální".Měla jsem jednu "nejlepší" kamarádku, která mi pořád říkala všechny chyby, které ne mě vidí a co dělám pořád špatně apod.Pokaždém, když něco potřebovala nebo byla v úzkých, tak jsem hned odhodila všechno co jsem mela v rukách a přiběhla jsem ji na pomoc.Jednou se mnou zase chtěla řešit problémy a dala mi ultimátum, že buď se změním k lepšímu, a nebo že to už fakticky nemá cenu.Dala mi hezky čas na přemýšlení a došla jsem k jedinému závěru a to k tomu "že to už fakticky nemá cenu".Napsala jsem ji, jak nejcitlivěji umím, že to teda nemá cenu a že už k ní nebudu chodit tak často jako dřív...Vzala to tak, jak jsem přepokládala-nemohla pochopit, jak jsem jí to vůbec mohla udělat.Řekla mi, jak jsem sobecká...(asi měla z části pravdu)atd.Chodily jsme spolu do skoly a já jsem se od té doby úplně změnila.Hlavně v tom smyslu, že jsem si připadala "svobodná".Bylo mi hrozně lehko.Pořád jsme se spolu bavily...ale ona si našla jiné kamarádky a já jsem si našla jiné kamarádky a žily jsme obě svůj život.Asi za půl roku nebyla delší dobu ve škole a po té mi sdělila, že se chtěla zabít (předávkováním), naznačila, že to bylo kvůli mně...Potom to řekla ve škole, co jsem zač, a ze školy odešla.Já jsem dál do školy normálně chodila...Tohle byla docela tvrdá zkouška v životě, ale zase jsem nadruhou stranu zjistila, co je důležitý a taky jsem poznala "opravdové" kamarády...
Co si o tom myslíš ty Letinko?
(letinka - Mail - WWW) Vloženo 29.10.2007, 14:10:22
Díky za všechny postřehy, které jste napsali.Zkusím se s nimi vypořádat v dalším spotu. :)
Hezký den
(Liška - Mail - WWW) Vloženo 29.10.2007, 19:24:56
Souhlasím s těmi, co říkají, že podobné tahanice jsou mnohem častější u holčiček. Proto jsem měla kamaráda kluka. Sice to bylo velmi vyčnívající - všichni kolem nás to tak viděli, jen my ne - ale to mi došlo až po letech.
Manipulátorkám- "kamarádkám" jsem se vždycky vyhnula, ale manipulátor-otec vládnul skoro třicet let. Brrr než jsem to pochopila a "znormalizovala se".
Přidání komentáře...