Šmodrchaná
Tak třeba ten nejmenší.
Předloni v září nastoupil do první třídy a už loni v únoru byl na světě první veliký malér.Prcek si půjčil od spolužáka autíčko a pak mu ho odmítl vrátit s tím, že se mu ztratilo. Jenže maličký angličák za stovku zatím seděl v bezpečí prckovy aktovky. Nejspíš by ta loupež století prošla, nebýt toho, že prcek je hodně čilé dítko a během cesty z oběda se pošťuchoval s kluky tak aktivně až se mu utrhlo ucho u tašky a ta se vysypala. Včetně autíčka. Okradený klučík začal křičet a nadávat do zlodějů, prckovi jednu ubalil a se svým čtyřkolovým mazlíkem odběhl domů. Prcek se moc styděl a druhý den spolužákovi přinesl sám od sebe jedno ze svých oblíbených autíček na usmířenou. Kluci si podali ruce a o další přestávce už spolu řádili jako dřív.
Jeden by řekl, že takhle končí snad jen kýčovité telenovely. Napravený padouch si uvědomí, jak ošklivě se zachoval, za cenu osobních obětí napraví co zkazil, znepřátelení kluci si padnou do náruče a jede se dál. Když dá Bůh nebo osud, stejné chyby už nikdy neopakují. Životní zkušenost se tomu říká.
Jenže nejsme v telenovelách a dětská řešení se nám dospělým mnohdy zdají nedostatečná. Přece jen, děti nemají z věcí rozum!
A tak se stalo, že po pár dnech si maminka okradeného všimla nového krásného autíčka. „Kdes to vzal?“ zazněla logická otázka. Pak vysvětlení a další a další dotazy. „Okamžitě mi to auto dej, tohle vyřeším sama!“.
K mojí kamarádce pak přišel okradený klučík s rozzuřenou maminkou. Na dotaz, zda je to autíčko prcka, odpověděla kamarádka překvapeně, že ano. Dostal ho k Vánocům a má ho moc rád. Protože celou věc si kluci vyřešili jen spolu, nechápala vůbec, co má návštěva znamenat. Než se ale stihla zeptat na podrobnosti, byla už rozzlobená maminka pryč a zůstalo po ní jen maličké autíčko zaparkované na botníku.
Z pohledu dospělého chápu, že maminka se chtěla přesvědčit, zda hračka, kterou synek dostal třeba taky není kradená. Člověk dneska neví. Až do téhle chvíle žádné šmodrchání.
Jenže druhý den musel prcek do ředitelny. A další den i moje kamarádka. Prý není možné, aby tak patologické chování u malého kluka prošlo bez odborného prošetření. Ředitel, mohutně povzbuzován maminkou okradeného, trval na tom, že dítě musí na psychologické vyšetření a rovněž se celá záležitost musí nahlásit příslušným sociálním pracovníkům s tím, že nad rodinou bude zahájen odborný dozor. K dozorům nedošlo, protože pedopsycholožka měla rozum. Promluvila s rodiči i prckem a následně i s ředitelem. Prcek je prý moc fajn kluk s dobrou výchovou a rozhodně se nechová patologicky, naopak je na svůj věk velmi vyzrálý a sociálně orientovaný. Jen udělal chybu, navlas podobnou takovým jaké malé nerozumné děti dělají. Pedopsycholožka velmi ocenila způsob, jakým se postavil ke svému prohřešku a snažil se věc urovnat, a to i za cenu vlastní značné ztráty, když se vzdal milované hračky.
Situace se uklidnila a pokud pominu fakt, že okradený klučík dostal doma zákaz s prckem kamarádit (což pochopitelně nedodržuje), dá se říct, že se věci vrátily k normálnímu běhu. Až do minulého týdne.
Stala se totiž věc, která nám causu loňského roku připomněla. Další ze synů mojí kamarádky, sedmák, byl totiž ředitelem viděn, jak sáhl spolužačce na zadek. Tedy, abyste to chápali správně. Prostě ji plácl přes zadek oblečený do džín, když kolem ní probíhal po chodbě. Spolužačka zavřeštěla a hodila po něm učebnici. Trefila ho do zad. Ostatně už měla trénink, protože plácání přes holčičí zadky patří k nejoblíbenějším zábavám většiny kluků. Jenže je u toho nevidí ředitel.
Kamarádka musela znovu do školy a tentokrát jí bylo sděleno, že syn sexuálně obtěžuje spolužačky, hrozí že by je mohl znásilnit a tak ředitel trvá na odborném vyjádření pedopsychologa a sexuologa. Nic nepomohlo ani vyjádření plácnuté spolužačky, že je to jen taková srandovní hra, kterou kluci s holkama hrají a že se rozhodně necítí nijak hrubě napadená. Tentokrát kamarádka neváhala a vyšetření odborníkem tvrdě odmítla s konstatováním, že syn je jen docela normální a protože nebyl hrubý a děvče se necítilo nijak napadeno, je pro ni věc skončená. Pak se rázně zvedla k odchodu a než prošla dveřmi, oznámila ještě, že jí kluci koukali v sedmičce zrcátkem pod sukni a nijak ji to nepoškodilo.
Z pozice dospělé eL vidím pochopitelně spoustu problémů, které jsem jako malá neviděla. Určitě se ale mnohé věci mění. Dřív děti špatně četly, dneska mají různé dyscosi. Když si nějaký prcek vzal, co nebylo jeho nebo lhal, dostal vynadáno nebo výprask, měl zakázanou televizi nebo nedostal zmrzlinu. Nikdo ho nevláčel při prvním prohřešku, který navíc sám fantasticky napravil, po psychoodbornících.
A když nás kluci plácali po zadcích, považovaly jsme to stejně jako oni za skvělou zábavu. I když jsme se tvářily zlostně a snažily se je praštit. Pokud byl někdo prostořeký na učitele, zpravidla dostal poznámku. Tedy když měl štěstí a neuletěla mu drzost u učitele Cejtnera. Ten se totiž pokaždé jen mile usmál a zeptal se, jestli chceme poznámku nebo facku. Je s podivem, že si nepamatuji jediný případ, kdy by si žák vybral poznámku, a to přesto, že Cejtnerovy facky vždycky sedly. Kluk nebo holka, to moc neřešil. Člověk chodil s červenou tváří minimálně do konce vyučování. Nikdy nás netloukl hlava nehlava, nikdy nikoho nezranil a nikdy dál nerozmazával, co se stalo. Trest padl a jelo se dál. Byl spravedlivý a my ho respektovali. Všichni znali jeho přístup, děti, kolegové i rodiče. A nikdy nikdo si na něj nestěžoval, nikdy nikdo nepodával trestní oznámení.
Věci byly nějak méně složité.
Je zvláštní kolik jednoduchých věcí v dětském světě umí dospěláci ve snaze po správném řešení příšerně zašmodrchat.
Komentáře
Dospěláci umí zašmodrchat skoro všechno (cayman - Mail - WWW) Vloženo 19.02.2008, 21:04:00
Řekl bych, že to je tím, že "dospěláci" si, v dnešní neustále se zrychlující době, neví ani rady sami se sebou a už vůbec ne s dětmi, které nás mnohdy převyšují svým jednoduchým a přímým přístupem k životu.
Kdysi jsem psal, že by bylo dobré vydávat "řidičák" na děti a hlavně, aby ve školství a všude, kde přijdou dospěláci do styku s dětmi, pracovali ti nejchytřejší a nejschopnější. Ten ředitel z příspěvku totiž není vůbec ojedinělý případ.
Jinak ta poslední věta by klidně mohla zní i takto obecně:
"Je zvláštní kolik jednoduchých věcí ve světě umí dospěláci příšerně zašmodrchat."
(duna - Mail - WWW) Vloženo 19.02.2008, 21:32:10
Mám kamarádku, jejíhož syna hnal jeho třídní učitel taktéž do pedopsychoporadny, a to jen proto, že k němu nedokázal najít cestu. Kluk je introvert jak vyšitej a jak prohlásila paní pedopsycholožka, je naprosto normální, ale jak ona sama ví, pan učitel takové žáky nemá rád, protože neví, jak s nima pracovat...
Ono je dnes moc vystudovaných psycholožek, (M.. - Mail - WWW) Vloženo 19.02.2008, 22:15:28
které by jinak neměly práci.
(sedmi - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2008, 09:37:20
Takového ředitele bych poslala k šípku a pánbů chraň přede mnou podobně blbý individua, jako je ta matka toho druhého chlapce...
(aTeo von Chucpe - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2008, 09:58:32
Dospěláci byli taky děti a pradospěláci jim šmodrchali charaktery. Když si vzpomenu na koncentrovanou blbost některých "autorit" v mém dětství, vůbec nemám pocit, že tehdy vše bylo jednodušší... Dnes se do toho alespoň nemíchá ideologie, jenom idiotologie.
(Lokutus - Mail - WWW) Vloženo 20.02.2008, 17:28:49
Podle mého si ten ředitel takhle jenom kryl zadek. Normální úředník.
Já snad nikdy nechci děti. Přivést děti na takovýto svět, který řídí byrokraté a psychopati, je už skoro zločin. Už se ani nedivím Janku Ledeckému, že své dítě odmítá posílat do školy a učí ho se ženou doma sám.
(Liška Ryška - Mail - WWW) Vloženo 21.02.2008, 11:08:38
A třetí klučík té kamarádky? Jestli je nejmladší, doufám, že nastoupí do jiné školy než jeho bratři! Takového ředitele nebrat.
Nedivím se panu řediteli, (Jago - Mail - WWW) Vloženo 22.02.2008, 08:15:52
aspoň ne příliš, a to právě proto, že existují taková individua jako matka onoho druhého chlapce. Případné trestní oznámení na pana ředitele, že zanedbal, nezajistil, neřešil atd., by pro něj nebylo nic příjemného, i kdyby se nakonec ukázalo, že nezanedbal, zajistil a řešil (není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu). Zámořské sudičské vzory lákají...
Začínám mít hrůzu (Manželka - Mail - WWW) Vloženo 22.02.2008, 11:47:34
...ze školního vzdělávání. :(
Nedivte se! (Roj - Mail - WWW) Vloženo 23.02.2008, 18:37:21
Kazda civilisace pred svym zanikem jde od desiti k peti. I ta nase :-)
Milá letinko. (Kája - Mail - WWW) Vloženo 03.04.2008, 07:28:57
Máte pravdu, takhle to skutečně chodilo, jenomže zkuste dnešním dětem na zš dát (i kdyby ohlášenou)facku! Poštvou proti vám rodiče, ředitele, a za fyzické napadení (týrání) máte vyhazov. Takhle bych řekla že to chodí dnes. Poznámka v dnešní době není VŮBEC NIC.Je ale smutné, že si za to nynější dospělí mohou jen a jen sami, pokřivenou výchovou, přizpůsobováním světa dospělých světu dětí, i když přirozené je to naopak.
ahoj Letinka, (SV - Mail - WWW) Vloženo 14.05.2008, 14:02:25
pekne si ti napísala.Psychiatra by mala vyhľadať ona druhá maminka.....
Kdyz vidim jak se moje deti hadaji (Martin V - Mail - WWW) Vloženo 02.07.2008, 22:57:29
vzpomenu si na zakladni poucku:
Oba dva do "krve" rozhadani, perouci se kluci jsou za pul hodiny zase kamaradi. V okamziku kdy se do toho pustim ja, budu s rodici toho druheho rozhadany jeste deset let :-)
Jinak ten reditel je s odpustenim debil. V prvni tride snedl parkrat muj synek spoluzacce svacinu, ucitelka to zminila jen mezi reci, ze to se stava a ze si to vyresila sama. Nakonec sem se dozvedel, ze dostaval "uplatek" za to, ze ji nechaval opisovat :-)
Přidání komentáře...