Povídání u jahod

O extrovertním jsem Vám vyprávěla už u Romea a Julie.
Těsně před Štědrým dnem se přihasil s plnou přepravkou jahod (ví, že je mám ráda) a provinilým výrazem v očích. Ani nemusel promluvit a bylo mi jasné, že udělal něco, co udělat neměl.

Jeho myška trvá na rozvodu, je mu zle a tak chtěl …. Nevím vlastně co chtěl. Neví to ani on sám.
Prostě se rozhodl, že svou bolístku vyřeší intimností s nejlepší kamarádkou myšky (říkejme ji třeba žabka).
Prý to neměla být pomsta, útěk či dokazování si čehokoliv. Nebo možná, že to bylo od každého trochu.
Ať tak či tak k jednomu problému si přidal další. Myška dál trvá na rozvodu a on má na krku žabku.

Chroupu jahodu za jahodou, houpu nohama a poslouchám řeči o tom, jak extrovertní ulítl. Je mu zle.
Asi bych měla přestat jíst jahody a vlídně promluvit. Nádech a ………..zvoní mu telefon.

Extrovertní : Co mám dělat zase volá?
L: Kdo?
E: No žabka, přece. Proboha ona je snad úplně tupá. Volá celý den, nezvedám jí to. Neodpovídám na SMS. Kdy jí konečně dojde, že s ní nechci mluvit?
L: Co třeba až jí to zvedneš a řekneš „nechci s tebou mluvit“.
E: Jsi blázen?
L: Jsem blázen, když někomu s kým nechci mluvit řeknu, že s ním nechci mluvit?
E: Naštve se.
L: Fajn a když jí nezvedáš telefony tak se nenaštve?
E: Asi jo. Naštve a dá pokoj.
L: Tak vidíš zvedni to a řekni, že s ní nechceš mluvit.
E: Nechci jí ubližovat.
L: To už jsi stejně udělal a děláš. Zvedni ten telefon.
E: Už stejně nezvoní.

Chroupu další jahodu a mlčím. Nemlčím příliš často.

E: Ty jsi naštvaná?
L: Nejsem, mám jahodu.
E: Hele přece jí nemůžu říct, že jsem se s ní vyspal a už mě nebaví. Že jsem říkal jak jí miluju a přitom je mi ukradená.
L: A co říct „promiň, dopadlo to jinak než bych chtěl“?
E: Pošle mě do háje s celým promiň.
L: Nejspíš ano, ale když někomu ublížíš je dobré říct aspoň promiň, nemyslíš?
E: Tak jo, možná máš pravdu. Napíšu SMS s promiň.

Sedíme a povídáme o vánocích a sněhulácích, o tom, že mám nové brusle a nemám na rybnících led. Extrovertnímu pípne telefon. Píše žabka : „Jsi hajzlík, ale aspoň uznáš chybu. Nechoď mi na oči, nesnáším tě. P.S. To promiň mě dostalo. Myšce nic neřeknu.“.

Extrovertní řekl uff, dal mi pusu, prý musí letět. Provinilý výraz mu z očí zmizel.
A já kopu nohama a chroupu další jahodu. Mám jich ještě spoustu. Doufám, že nedostanu kopřivku.
Tak mě napadá co si někdy příště povídat o kouzelném slůvku promiň?

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: